Regrese

25. listopadu 2012 v 22:34 | R + A |  O mně
K tomuto článku mě inspirovala Helena svým článkem. Původně jsem o regresi chtěla psát až později, ale když už mi to lítá v hlavě....

S regresí jsem se seznámila v různých podobách. Sama jsem si prošla několika, byly to krátké "výlety do minulosti" ve změněném stavu vědomí. Všechny za hranice tohoto života.

Už dříve jsem se zmínila o bývalém kolegovi, který se zabývá na poli duchovna různými směry. Prošel mnoha kurzy a semináři, hodně četl a pracoval na sobě. Dnes mu mezi sebou říkáme Vševědek. Pomáhal mi zpracovat stavy úzkosti, které jsem prožívala při pomyšlení na smrt. Děsila mě snad od narození, nechápala jsem proč žijeme, když stejně zemřeme. Časem jsem tyto myšlenky zapudila a snažila se brát život takový, jaký je. Přesto jsem nedokázala zpracovat bezmoc a beznaděj. Při několika regresích jsem se ocitla v minulých životech, vždy v okamžiku krátce před smrtí. Umírala jsem různě, ale často šlo o nespravedlivé vyústění situace. Postupně jsem si uvědomovala, že tyto situace jsou za mnou, a neměly by proto ovlivňovat tento život. Dokonce jsem se přistila při pocitu, kdy mi smrt připadla naprosto přirozená.
To když jsem sledovala televizi a přepla na kanál, kde běžel film Poslední dny Pompejí. Nikdy jsem ho neviděla, základní fakta jsem si pamatovala z dějepisu. Na obrazovce běžely osudy lidí, kteří se snažili hledat bezpečí a záchranu. Jednou z nich byla žena, která zůstala uvězněná ve svém domě. Připadala mi něčím velmi blízká. Přecházela od stavu nervozity po uvědomění, že není úniku. Rezignovaně si lehla na postel a čekala na smrt.
Měla jsem ocit, jako bych tam byla, jako bych si tou smrtí tenkrát prošla taky. Pocit byl až příliš přirozený.

Inspirací k regresím se mi stala kniha Briana L. Weise Jedna duše, mnoho těl. Tato kniha mě přímo fascinovala svými příběhy. Autor je psychiatr, který díky svým zkušenostem s pacienty v hypnóze došel k přesvědčení, že nežijeme jen jednou a svá traumata si na úrovni duše neseme s sebou i do dalších životů.

Navrhla jsem regresi dceři, která v té době procházela depresivními stavy. Problém byl ovšem v osobě Vševědka, který dceři až moc svým chováním připomíná otce, proto jsme hledaly jinde. U léčení duše je velmi důležité, aby si pacient s terapeutem "sedli". Hledala jsem na netu, oslovila pár odborníků a říkala si, že se určitě ozve ten nejlepší pro mou dceru. A povedlo se. Cesta za terapeutkou sice trvala skoro hodinu autem, ale dceři byla sympatická. Mě by si paní nezískala, ale o mě tam nešlo. Tedy ne prvotně.
Dcera už dřív prošla kyneziologií, kterou podstoupila hlavně kvůli dyslexii. Tam se přišlo na pár bloků, které dceři vznikaly v šestiletých cyklech. Zajímavé, všude se mluví o sedmiletých, jen má dcera jede na šestiletky.
Terapie začala společným rozhovorem, který trval asi půl hodiny. Terapeutka si zapsala fakta a pak jsem je opustila, aby mohly v klidu pracovat a já je nerušila svou energií. Po třech hodinách konečně zazvonil mobil. Bylo hotovo. Částečně, napoprvé se nedá vše zvládnout. Bylo nám doporučeno přijít znovu za nějakou dobu, mezitím bude proces dobíhat.
Hlubinná abreaktivní psychoterapie -tak se přesně jmenuje metoda, kterou paní pracujue - najde problémový okamžik a prochází s pacientem tak dlouho, až nepříjemné pocity zmizí, až situace nevyvolává žádnou reakci.
Dceři ty tři hodiny utekly jako voda, měla pocit, že šlo snad o půl hodiny. Horší byla probíraná situace. Zastavily se u porodu a prošly ho celkem třikrát. Dcera měla pocit, že měla omotaného hada kolem krku, dusila se, bolela ji hlava. Když se dostala na světlo, cítila velikou lhostejnost. Zájem lékařů byl profesionální, ale naprosto bez citu. Hledala otce, ale nenašla ho. Cítila jen jeho smysl pro povinnost, ale opět žádné city. Byla celá ulepená a špinavá, ale neumyli ji. Mě začala cítit až po dvou dnech.....
Podle terapeutky hlava bolela následkem klešťového porodu, kolem krku nebyl had, ale omotaná pupeční šňůra. To vysvětluje stavy, kdy se jí při zvýšeném stresu začalo stahovat hrdlo a nastával pocit, že nemůže dýchat.
Pro mě bylo zajímavých několik zjištění:
  • cítila pocity lidí kolem - stále jsem jí tvrdila, že otec ji má rád, jen to neumí dát najevo tak, jak by si přála
  • cítila se špinavá - rodila jsem v malé porodnici, kde byl skvělý personál, ale technika stará. Dcera se narodila pár minut před osmou večer a to už nebyla teplá voda na koupání, musela vydržet do rána.
  • Začala mě vnímat až za dva dny - poté, co jsem odrodila, zjistili lékaři problém a museli mě uspat. Probrala jsem se až za dva dny a konečně dceru viděla
Podrobnosti jsem jí nikdy moc nevyprávěla, nechtěla jsem ji děsit, vždyť taky jednou bude rodit. No, ale tady se k tomu stejně dostala.
Když se díváme zpětně na celý proces, máme každá jiný pohled. Myslela jsem si, že teď už víme, proč všechny zdravotní problémy začínají v krku (oslabení při porodu) a tak s tím můžeme pracovat. Její pohled je jiný. Když jsem ji seznámila se záměrem o regresi napsat, řekla, že se chce k tomu vyjádřit. Po přečtení mého pohledu si ale uvědomila, že vzpomínky na minulost jsou příliš bolestné a že se vlastně nic nevyřešilo, jen jsme něco pochopily. Pamatuji si její slova po regresi, tehdy to cítila jinak. Na další sezení odmítala jít, protože to bylo hodně drahé a výsledný efekt nic moc.

Dala dohromady alespoň poznámky. Tady jsou:
Krk - smutekm úzkosti, víra, komunikace (+ žití v "praxi")
škrtící se, dusící se (pocit)
Had - nenávist (ženy)
Cítím to zlo z otce a jeho rodiny (z těhotenství a porodnice)

My dvě jsme vždy byly víc než cokoliv jiného spojenci, viděla jsem tě jako zranitelnou bojující bytost, silnou díky tvé moudrosti....
Nebylo pro mě nové cítit tvé pocity v regresi.
Věděla jsem, že otec mě nemůže mít rád jinak, než je schopen. (Neví, co je láska)
Zlé pocity rodiny, ke které nechci patřit. Hnusný pocit.
Nechci takový život (mezi nimi).

Regrese - není to na "akutní stavy", příliš to otevírá na delší dobu, myslím si, že to nebylo vhodné řešení pro mě
- příliš drahé "povídání"

Poznámka: dcera v době regrese byla již plnoletá, vybrala si ji dobrovolně, zhruba půl roku po léčbě dvěma dávkami antibiotik (streptokok a následně stafylokok v krku), kdy navíc začala trpět poruchou spánku.
Její stav to sice nevyřešilo, ale přesto na regresi jako takovou nezanevřela a souhlasí, že účinná je.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | Web | 26. listopadu 2012 v 10:22 | Reagovat

Moc zajímavé čtení.Větu:ale často šlo o nespravedlivé vyústění situace v době umírání mě zarazilo.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 18:16 | Reagovat

[1]: Těch regresí bylo víc, ale utkvěla mi vzpomínka, že šlo o křivá obvinění apod. To by bylo,aby z toho nebyla beznaděj....

3 Helena Helena | Web | 26. listopadu 2012 v 18:27 | Reagovat

[2]: Hlavně že Vás to posunulo dál. :-)
Já s tím nemám žádné zkušenosti. 8-)
Ke mně promlouvají sny,v tom snu z první světové války,kdy mého ex manžela zabásli,jsem zůstala stát na ulici,byla zima a pravděpodobně jsem někde umrzla.
Nemám ráda drsnou zimu.

4 crystalline crystalline | 26. listopadu 2012 v 20:00 | Reagovat

[3]: uff,  mam z toho husi kuzi :-(

5 Helena Helena | Web | 27. listopadu 2012 v 18:12 | Reagovat

Dívala jsem se na netu,ceny jsou opravdu vysoké.
Nemají tohle vyhledávat lidi,kteří na to jdou ze zvědavosti.Ti pak bývají zklamaní.Ale stejně to musí být silný zážitek.

6 Radka Radka | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 19:00 | Reagovat

[5]: My platily 600,-/hod, celkem slušná cena v porovnání s jinými. Tohle se nedá dělat jako na běžícím pásu, tak tu cenu chápu. A není to pro každého. Mě spíš děsí co o sobě nevím, než co bych se mohla dozvědět.

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 21:45 | Reagovat

Zajímavé, ale zatím bych asi neměla odvahu to zkusit.

8 Radka Radka | E-mail | Web | 13. prosince 2012 v 21:10 | Reagovat

[7]: To chápu, každý není takový šílenec jako já, šla bych do toho hned a klidně i dvakrát :-D

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. prosince 2012 v 21:11 | Reagovat

[8]: Šla bych do toho, kdyby si se sebou nevěděla rady. :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 9:54 | Reagovat

[9]: Rady si se sebou vím, spíš jsem zvědavá, tohle mě láká. Moc ráda bych se například vrátila do doby, kdy jsem byla maximálně šťastná a donesla si toto "naladění duše" do přítomnosti. Určitě bych řešila všechno s větší lehkostí. Tak to tedy cítím :-)

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 10:41 | Reagovat

[10]: Šťastná se cítím teď! Proto asi nepotřebuji regresi! :-P  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama