Cesta z města

17. listopadu 2012 v 20:53 | Radka |  Smysl pro humor
Neustále mám na paměti, že andělé a vůbec "ti nahoře" nemají smysl pro humor. Pokud na ně (s nimi) mluvíme, máme tak činit s pokorou a ve vší vážnosti (slova mého kamaráda, mezi námi nazýván Vševědek).
Jenže tyto bytosti, tyto entity, jsou pro mě blízké, víc než přátelé. A mluvíte snad s přáteli vždy vážně a s pokorou? Pro mě je důležitá láska v srdci, ten zbytek si už přeberou, jsou přece inteligentnější než my.


Mám kolem sebe pár kamarádů, kteří jsou vcelku intuitivní a pak jednu kamarádku, která když něco řekne, tak se to stane. Někdy fajn, ale nesmí mít příliš odlišná přání od těch vašich.
Pamatuji situaci, kdy ji končila smlouva a firma se zdráhala ji prodloužit. Tu kamarádka prohlásila: nevadí, budu mít jinou práci nebo otěhotním.
A tak se stalo. Dostala nabídku skvělé práce a k tomu zjistila, že je těhotná.
V tu dobu jsme velice dobře vycházeli s kolegou a nešlo si nevšimnout jeho zájmu o mě. Jenže, u mě platí pár zásad a tak jsme zůstávali v rovině přátelské. Ale ta kamarádka prohlásila: vy dva stejně jednou skončíte spolu!
Časem jsem tuto větu vypudila z hlavy, vypluly totiž na povrch skutečnosti, které mě od tohoto muže odradily. Ona manažerská pozice občas lidem zamotá hlavu a změní pohled na svět.
Žily jsme si tedy s dcerou dál v poklidu, až mi vplula do života další "náhoda": možnost práce v jiném městě. Bála jsem se změny, ale věděla jsem, že to pro mne bude dobré. K tomu mi dcera řekla, že cítí, že se v tom městě seznámím s někým, kdo bude ten pravý. Musím se dostat z našeho malého města a tam, někde dál, poznám toho pravého.
No, krásně se to poslouchalo. Jenže ouha. Nedohodli jsme se na financích, projezdila bych moc a na složenky by pak nezbylo.
Zase šel život dál, vnitřně jsem byla připravená na změnu, ale chyběla příležitost. A dcera průběžně naznačovala, že bych si mohla někoho najít a odstěhovat se, protože by se ráda osamostatnila. Ano, není nad skromné děti.
Podle ní ale podmínka "přesunu do jiného města" trvá, jinak "toho pravého" nepoznám. No, vtipné. To jako budu jezdit do práce a neustále koukat kolem sebe, jestli nezahlídnu chlapa s tou pravou jiskrou v oku? Nejspíš jsem na tohle málo zoufalá, dost inteligentní a neskutečně pohodlná.
Z lenosti jsem začala v životě vymýšlet jednoduchá řešení - neboť v jednoduchosti je síla, ale nesmí jít o intelekt.
Prohlásila jsem tedy: nestačilo by jen zajet do toho města a tam ho "náhodou" potkat?
Na náhody nevěřím, tak jsem si řekla, že by to určitě "ti nahoře" uměli zařídit.
Začala jsem tedy plánovat cestu do velkého města na nákupy, před Vánocemi skvělý důvod, aniž by to bylo nápadné. Oh, jak jsem mazaná. Jenže se vložily komplikace a cesta z města vypadla z kalendáře. Opět jsem tedy myšlenku "setkání" odsunula do pozadí.
Pár dní nato jsem jela do práce, přepla mozek na autopilota a přemýšlela. Byla jsem myšlenkami daleko, v hlavě mi totiž zněla píseň, o které jsem netušila, co mi má říct. Vzpomínala jsem na slova, broukala si melodii...
Musela jsem to pustit to z hlavy, protože v levém pruhu jelo auto, kousek za mnou, ale stejně rychle jako já. Znervózněla jsem, v levém se jezdí přece rychleji, proč brzdí provoz?
Zase mi vpluly do hlavy myšlenky na předvánoční cestu ….. jako správný lenoch jsem prohlásila: a nemohl by ten někdo přijet do našeho města? A tady se potkat?
V tom mě předjelo auto, které v levém pruhu "brzdilo" provoz, já si všimla SPZ a začala se smát jako blázen. Byl to onen kolega manažer, který shodou okolností dojíždí z města, kde bych měla potkat toho pravého…..
Myslíte, že náhody? Ne, obrovský smysl pro humor těch, kdo jsou tu s námi.

Sice jsem nepotkala toho pravého, ale začít den zvesela je taky skvělé ;-)

P.S. "Předpověď" mé kamarádky mě opět začala děsit, tak doufám, že šlo opravdu jen o veliký smysl pro humor Mrkající
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | Web | 18. listopadu 2012 v 14:37 | Reagovat

Ono se to stane v pravý čas.Někdy úplně nečekaně.

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 29. prosince 2012 v 18:39 | Reagovat

Podvědomí Ti pracuje, aniž o tom víš. Dočkej času jako žita klasu. :-)

3 Radka Radka | E-mail | Web | 29. prosince 2012 v 18:57 | Reagovat

[2]: jj, podvědomí má obrovskou moc a ani netušíme, co vše se tam ukrývá ;-)

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 29. prosince 2012 v 19:01 | Reagovat

[3]: Buď trpělivá a jednoho dne... :-P

5 Radka Radka | E-mail | Web | 29. prosince 2012 v 20:06 | Reagovat

[4]: a pak o tom napíšu :-D

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 29. prosince 2012 v 20:07 | Reagovat

[5]: Už teď se těším! Mám ráda příběhy s dobrým koncem! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama