Anet

19. prosince 2012 v 21:59 | Radka |  Co život dal

Anetka, panenka s duší
co červená barva jí sluší
jestlipak z Vás někdo tuší
co za tajemství ukrývá?

Bylo nebylo, žila jedna mladá slečna. Říkala si Anet, byla tak trochu rebelkou, skautkou, ale především bezva kamarádkou všem kolem. Holka plná života., kterou si každý zamiloval.
Prvně ji má dcera potkala na týdenním pobytu v Beskydech, ale neměly si až tak co říct. Anet bylo čtrnáct, mé dceři o dva roky víc. Další rok se od sebe téměř nehnuly, celé dny i noci prokecaly a probraly všechno možné. Bydlely každá v jiném městě a tak si během roku psaly a telefonovaly, ale hlavně se těšily na další týden v Beskydech.


Když Anet v sedmnácti onemocněla a lékaři si s ní nevěděli rady, bylo nám mizerně. Netušily jsme, jak jí pomoci, nezbylo než vše nechat na odbornících. Její léčení trvalo rok, musela odejít z gymnázia a začít studovat méně náročnou školu, kterou zvládala i s nemocí. Letos v létě se konečně její stav zlepšil, byla slabá, ale plná naděje na uzdravení. Všichni kolem měli radost.

Na srpnový páteční večer o novoluní nikdy nezapomenu. Seděly jsme s dcerou u ní v pokoji a povídaly si. Probíraly jsme módu, kamarády, školu,… Během hovoru až často zablikala žárovka a ještě vydávala divný škvrčivý zvuk. Byly jsme překvapené, do té doby světlo fungovalo bez závad. Přesto jsme nevyvozovaly žádné závěry. Po nějaké půlhodince jsem se odebrala k sobě do pokoje a v klidu si četla.
Když ke mně vrazila dcera, její vyděšený výraz dával cosi tušit, ale ani ve snu by mě nenapadlo, o co skutečně půjde. Dostala ze sebe pouze dvě slova: "Anet zemřela". Mailem dorazilo parte, které všem rozesílala její maminka.
Ten svíravý pocit beznaděje mám i teď, ale už jsem se tím faktem smířila. Dcera ještě stále bojuje s nespravedlností, proč musí umírat mladí lidé, kteří byli tolik plni života. To proto, že Anet se nám vryla hluboko do srdce.

Pozvánky na pohřeb vyvěsila její maminka na Anetině facebookové stránce. Prosila všechny, ať nechodí v černé, ale volí různé barvy, nejlépe bílou. Chtěla, aby všichni vzpomínali na její jediné dítě s radostí a láskou, protože i Anet by to tak chtěla. A tak vzpomínáme s láskou a někdy máme pocit, že ji cítíme blízko sebe. Za to jsem ráda, protože její "přítomnost" jako by dceru nakopávala.

Před pár měsíci jsem na blogu Heleny zahlédla Andělku - panenku, co ušila její sestra (a moje kamarádka Usmívající se). Dcera tehdy projevila zájem o přesně takovou, ale s červenými vlasy, jako nosila Anet. Červené dlouhé vlasy. Požádala jsem kamarádku, ale ona vybrala jiný vzor panenky a dotvořila ji podle přání dcery. Před dokončením vyfotila a poslala mailem. Nevěděla, jak upravit vlasy: dát stuhu, čelenku nebo čepici? Stuhu, zaslechla jsem vnitřní hlas. Doma jsem dceři zopakovala možnosti a ona odpověděla: stuhu. Ok, bude tedy stuha.
Koukala jsem na obrázek a nebyla si jistá. V duchu jsem si položila otázku: sžila by se s ní Anet? Byla by s touto "podobou" spokojená? Byla, a moc, zaslechla jsem. A tak panenka odcestovala poštou k nám.

Druhý den přistál balík u mě v práci na stole. Mrkla jsem na krabici a řekla si, že jen skočím koupit svačinu a pak to rozbalím. V tom jako bych zaslechla: ale já chci ven! Vzala jsem tedy krabici, opatrně ji rozbalila a vytáhla panenku ven. Byla nádherná. Koukala jsem na ni jako malá holka a přemýšlela, jestli by se Anet líbila. Určitě ano. Nejen, že byla vytvořena velice precizně a s láskou, ale také my se na ni těšily jako malé děti.
Hodně z vás si může myslet, že jsme blázni. Mně je to úplně jedno. Anet vždy zůstane v našich srdcích a jako bonus máme vzdorovitou panenku, která se nám občas "ozve" Mrkající


No řekněte, není úžasná?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 19. prosince 2012 v 23:54 | Reagovat

Je hezká :-)

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 20. prosince 2012 v 0:08 | Reagovat

Smutné, dojemné, ze života. Je dobře, že si Anetku nesete ve svém srdci takhle pěknou. A panenka se moc povedla, je krásná, pěkně sladěná. Anetku budete mít stále u sebe. :-)

3 Helena Helena | Web | 20. prosince 2012 v 9:35 | Reagovat

Jé ta je krásná,ségra mi o ní vyprávěla. :-)Smrt takhle mladého člověka zasáhne snad každého,a o to zvlášt' silněji,když je to kamarád. :-( Víc napíši mailem. :-)

4 Elen Elen | Web | 20. prosince 2012 v 12:45 | Reagovat

To je moc smutný příběh, život se zdá někdy opravdu být nespravedlivý. Panenka je moc krásná, mám se vůbec ptát jak se jmenuje? :-)

5 Radka Radka | E-mail | Web | 20. prosince 2012 v 23:10 | Reagovat

Děkuji za milé komentáře. Anetka si focení vyloženě užívala a myslím, že už vymýšlí, co bych o ní mohla příště napsat :-)

6 valin valin | Web | 12. listopadu 2013 v 13:27 | Reagovat

Víš, to je moc smutné čtení.. ale život je  už takový.. panenka je krásná a určitě by se Anetce líbila...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama