Ale Ty jsi má kamarádka III

4. ledna 2013 v 21:19 | Radka |  Vztahy
Vztahy v jakékoliv podobě jsou zapeklitá věc.
Už jsem psala o kolegyni Lence, která si ze mě udělala kamarádku a pak mě deptala, kdykoliv se potřebovala cítit líp. Poté, co jsem ji ze života "vytalčila", vrátila se zpět, jiná. Dokonce se jí dostalo ponaučení, něco jako "volání z lesa zpět" (v článku zde
Narazila s dobrým skutkem a k tomu jsem se chtěla také krátce věnovat.


Navedla mě na to dcera, která předchozí článek četla. Zeptala se mě:"Pamatuješ, jak jsme posílaly věci po mě Evě, protože na tom byli špatně? A já pak na fejsbuku viděla fotky a její děcka měly lepší mobily než máme my?"
Někdy ve své zaslepenosti a potřebě pomáhat nevidíme věci, které jsou zjevné: ti lidé o naši pomoc leckdy nestojí. Nejsme spíš my těmi, kdo potřebují pomoc?
Ony totiž dobré skutky se mají konat a nikoliv páchat. Ale k tomu se určitě dostanu při dalším pokračování Vševědka.

Dnes mi kolegyně Lenka volala, pracovně, ale tón mého hlasu ji zarazil.
"Děje se něco?" zeptala se opatrně.
"Ne, jen mám období, kdy se mi nechce mluvit."
"Aha, beru na vědomí. Hlavně, že to vím."
Vyřešily jsme pracovní věci a hovor ukončily. Respektovala mou potřebu mlčet. Ovšem nebylo tomu tak vždy.
Jsem chvílemi poněkud zvláštní a jednou do roka mám období, kdy se mi nechce mluvit. Trvá tak měsíc, někdy málo víc. Poslední dva roky jsem si to nemohla dovolit, péče o maminku vyžadovala ustavičnou komunikaci.
Když jsem se odmlčela naposledy, vyvolalo to zděšení na pracovišti. Můj šéf to vzal jako fakt a neřešil. Kolega, který si rád chodil popovídat, to bral osobně a pořád se všech vyptával, jestli mi něco neudělal, že s ním nemluvím. "S nikým nemluví," dostávalo se mu odpovědí ode všech. Stejně nevěřil. Kolegyně Lenka na mě křičela do telefonu, že to ať zapomenu, že s ní teda mluvit budu a hotovo. Že jí nějaké odmlčení nezajímá. Vážně se takto chovají kamarádky?
Dnes jsem raději zašla nechápavému kolegovi sdělit, že začalo mé měsíční období mlčení. Nachomýtla se k tomu kolegyně, která u nás pracuje dva roky a mé období ticha nezažila. Váhavě se zeptala: "A to fakt vydržíš tak dlouho?"
"Ještě dýl, se mnou posledně nemluvila půl roku!" odvětil kolega.
Kolegyni to zjevně vyděsilo, je totiž zvyklá brát si vše osobně.
"Ale to sis zasloužil," dodala jsem a oba jsme se začali smát při vzpomínce, jak to tehdy bylo.
"Dobře že to vím, bych si mohla myslet, že jsem Ti něco udělala," dodala kolegyně poněkud zaraženě.
Bohužel, někdy si lidé zabírají věci kolem víc, než by měli a jiní naopak neztratí ani vteřinu přemýšlením, jestli někomu svým chováním nemohou ublížit.

No a tomu všemu se říká život :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 21:31 | Reagovat

Člověk když něco dává, by měl dávat s radostí, a ne očekávat vděk. Pak je leckdy zklamán. Já osobně moc období mlčení nemám, a pokud mám, je to známka, že nejsem ve své kůži, že mi není dobře. Ale půl roku to tedy netrvá! :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 21:34 | Reagovat

[1]: dávala jsem ráda, ale člověk by měl přemýšlet, jestli ta druhá strana o to stojí.
Když mlčím, je to potřeba "být sama se sebou", takové zakuklení se, něco jako housenka, ze které se vylíhne motýl :-)

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 21:37 | Reagovat

[1]: Já zjistila, že spousta věcí, které jsem dala jako poklady, pro jiné poklady nejsou.  Dnes asi věci nemají tolik hodnoty. OK kuklo, už nic neříkám... :-D

4 Radka Radka | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 21:42 | Reagovat

[3]: to je právě to - pro nás poklady, pro jiné obyčejné věci :-(

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 21:45 | Reagovat

[4]: Přesně. A to u mne změnilo náhled na mé dary. Prostě nabídnu, chce, nechce, neřeším. Dříve mi třeba bylo více líto, když někdo nechtěl nebo nebyl dost vděčný.  Dnes už ne a jsem pohodovější. Už tolik neočekávám, lidi beru takové, jaké jsou. :-)

6 V. V. | 4. ledna 2013 v 22:12 | Reagovat

Je zajímavý, jaký věci, jako sobeckej lakomec, nemusím řešit.

7 Radka Radka | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 22:14 | Reagovat

[6]: to máš tak - lakomci řeší daleko hóóóršíí věci ;-)

8 V. V. | 4. ledna 2013 v 22:16 | Reagovat

[7]: To tak vypadá jenom zvenčí.

9 andorea andorea | Web | 4. ledna 2013 v 22:28 | Reagovat

Taky mám občas mlčící období. Nebo spíše období, že bych pokousala i jen za pozdravení :-D. Ale déle jak týden to většinou netrvá. :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 22:40 | Reagovat

[9]: nevím, jak dlouho to bude trvat letos, když jsem dva roky vynechala. Ale musím si promyslet tolik věcé, které si chci do budoucna přát a to se nedá odfláknout ;-)

11 VendyW VendyW | E-mail | Web | 5. ledna 2013 v 8:44 | Reagovat

A z tohodle důvodu pomáhám raději zvířatům než lidem....je to totiž ještě lepší pocit, když vidíš ty šmudlíky z útulků jak se rozvalují slastně na dekách které jsem jim poslala, koťata si hrají na škrabadle, nebo si nemocné micky nebo štěníci hoví ve starém fusaku po dětech. Sice neumějí mluvit ale jejich výrazy a pozice muví za všechno.... :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 5. ledna 2013 v 10:53 | Reagovat

[11]: Máš pravdu, když jsem dala kolegyni staré věci po mamince a pak u nich viděla, jek láskyplně si tu starou deku pejsci packama přitahovali k sobě... :-)

13 Helena Helena | Web | 5. ledna 2013 v 14:08 | Reagovat

Mám podobné zkušenosti s jednou paní,která ovdověla a zůstala se čtyřmi dětmi.Sem tam jsem jim něco upekla,slyšela jsem,že na tom finančně není zrovna nejlíp.Jednou jsem měla být svědkem vydírání jejího nejstaršího syna,který chtěl jít s kamarády do čajovny.Požadoval na ní peníze,které mu nakonec přes všechno odporování dala.A tehdy mi to došlo.Ten obnos,který mu dala zhruba odpovídal ceně toho koláče.Řekla jsem si né,tady moje pomoc končí.Každý by měl žít na té úrovni,na které je,a když na něco nemám,tak to musí pochopit i mé děcka sakryš do toho.
Od té doby jsem pro ně nepekla.

14 Radka Radka | 5. ledna 2013 v 14:27 | Reagovat

[13]: ono je to asi tak, že pokud se člověk do svízelné (a vlastně jakékoliv) situace dostane, má to svůj důvod. Má si něco uvědomit a zapracovat na změně. Když nepomáháme, tak vlastně pomáháme lépe. Jen je špatně, když to ti "chudáci" otočí a cítí nenávist vůči těm, co pomoc odmítli. I to se stává :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama