Dotek zmaru podruhé

3. ledna 2013 v 0:00 | Radka |  Vševědek

Tento článek navazuje na vyprávění o Vševědkovi v článku Dotek zmaru

Zimní slunovrat byl velice diskutovaným dnem a hodně lidí očekávalo zvláštní události. My si na ten den s babičkou Vlastičkou naplánovaly předvánoční setkání u ní doma. Souhlasila jsem, že pokud Vševědek bude chtít a mít čas, dorazí za námi. Cítila jsem, že v babičce se usídlila vůči němu lítost. Radost jsem neměla, ale sílil ve mně pocit, že je potřeba některé věci si ujasnit.


Věřila jsem, že si dokážu udržet odstup. Moc dobře jsem si pamatovala, čeho je schopen.
Cestou v autě jsem si rekapitulovala, kolik lidí mu bylo vděčných a přesto se od něj odpoutalo. Nepanikařila jsem. Věřila jsem, že co se má stát, stane se. Zastavila jsem před domem babičky, vytáhla tašku s dárky a zaslechla: počkejte na mě.... Byl to Vševědek, ačkoliv jsme se nedomlouvali na přesný čas, setkali jsme se před domem.
Babička vařila čaj a my se pustili do nezávazné konverzace. Začala jsem vzpomínáním: "Jak je to dlouho, co jsme se neviděli? Dva roky?"
"Ne, to není tak dlouho," odpověděl.
"Myslím, že někdy na jaře," dodala babička.
V dubnu zemřela moje máti, ale já měla pocit, že to bylo dávno před tím.
"Bylo to chvilku před tím, než umřela," dodal Vševědek.
Vrtalo mi to v hlavě, ale nechala jsem to plavat. Zasazování událostí do časové osy mi nejde, mám obecně problém s odhadem - času, množství, vzdálenosti. Navíc poslední dva roky jsem vnímala jako "nastavování času", takové "o ničem". V té době jsem zvládala pouze péči o nemocnou maminku, tahání nejstarší sestry z průšvihů a být tady pro svou dceru. Zbytek musel stranou, nebyly síly ani čas. Nedokážu to vyjádřit přesně, jako bych nežila, jen přežívala. Soukromý život musel stranou. Z té doby vyčnívají pouze tři události, které jsem schopná datovat: úmrtí matky, můj kolaps a maturitu dcery. Zbytek mi splývá v jednolitou šeď. Ale Vševědek mi tam nikde nefiguroval....

I tak jsem chtěla být milá, ale nedalo mi to a zeptala se:
"Tak co, udělal jste si zásoby? Koupil obilí a namlel?"
Koukal na mě, jako bych spadla z Marsu.
"Proč bych to dělal?"
"No, říkal jste kdysi, že si musíte udělat zásoby na tento den, nepůjde proud a mouka by se zkazila."
"To jsem neříkal," a dále si udržoval ten divný pohled.
"Říkal, já si pamatuju všechno," nedala jsem se.
"Určitě jsem to neříkal," trval na svém.
"Ale říkal. Zapomínáte na můj talent pamatovat si hlavně detaily?" útočila jsem na něj.
"Tak asi jo, ale muselo to být už hodně dávno," odpověděl rezignovaně.
V tu chvíli mu nejspíš došlo, že to se mnou bude ten večer těžké.

Začal se vyptávat na bývalé kolegy (sám je již v důchodu), co v práci apod. Po pár informacích jsem požádala o názor na kolegu - ubližuje mi a mě to bere energii. Vzal papír, začal si mě pomocí automatické kresby načrtávat a vyjmenovávat problémy. S většinou jsem souhlasila, cítila jsem to na sobě. Potíže odstranil a já věděla, že se mi uleví. Už jsem to mnohokrát zažila.
Přesunuli jsme se ke sdělování zkušeností v oblasti práce na sobě. Nechtěla jsem se mu zcela otevřít. Není bezpečné, aby člověk, který vládne určitými schopnostmi a vy mu zcela nedůvěřujete, věděl o vás vše a měl vás tím v hrsti. Přiznala jsem, že informace čerpám z knih, internetu, zkušeností druhých a především ze snů. Nesnáším organizovanost a pocit, že mnou někdo manipuluje.
On přiznal, že pár lidí se od něj odpoutalo, dvě ženy řekly přímo, že chtějí jít svou cestou, další lidé se přestali ozývat. Zůstala mu pouze skupina asi čtyř žen, které se s ním scházely na meditace. Původně to bylo pravidelně, postupně si to začaly řídit samy. Když neměly náladu, nic se nekonalo.
Doufala jsem, že všechny tyto události spojené s neustálými zdravotními problémy, donutí Vševědka k zamyšlení. I já se od něj distancovala v domění, že mu to něco napoví.
Nuže, ano, zamyslel se. Ale jako už mnohokrát, chybu viděl u jiných, nikoliv u sebe. Uzavřel celou situaci tím, že lidi nemůže nutit, ale je to jejich škoda.
Snažila jsem se ho otázkami donutit k zamyšlení, chtěla jej navést tak, aby si dokázal odpovědět sám. Marná snaha. Musela jsem mu polopatě říct, kde například dělá chybu.
Bylo to v okamžiku, kdy babičce nadšeně vyprávěl o paní, co pomáhá lidem s detoxikací těla. Paní bydlí v 50km vzdáleném městě, pracuje s produkty doktora Jonáše a za stanovení "diagnózy" si účtuje jenom pět set! Babička byla ráda, že by se jí mohlo dostat pomoci a tak poslouchala.
"Vlasto, zajedeš za ní, ona Ti řekne co a jak, objedná produkty a pak Ti je pošle."
"Cože???? To myslíte vážně?" vmísila jsem se do hovoru.
Představa, že by špatně pohyblivá starší žena měla podniknout cestu nějakých padesát kilometrů, zaplatit horentní sumu a čekat na přípravky, které ji pomůžou, mě zvedala ze židle.
Vyděšeně se na mě podíval.
"S produkty Jonáše pracuje i místní léčitelka, ke stanovení problému jí stačí půl hodiny a bere si dvě stovky, navíc produkty má přímo u sebe, na nic se čekat nemusí," vyhrnula jsem na něj.
Vysvětlila jsem mu, že se nemůže ptát, jestli návštěva někoho někde pomůže, ale jestli je přínos v osobě, která pomáhá, nebo metodách, které používá. A když metodách, tak jestli nejde najít někoho blíže, kdo pracuje stejně.
"Ale jedno jsem se od Vás naučil - najít co nejlevnější řešení," snažil se aspoň nějak zachránit svou reputaci.
"To je bezva, aspoň něco," dodala jsem. I když tentokrát se mu to moc nepovedlo. Ocenila jsem aspoň, že přemýšlel nad mými kdysi vyslovenými připomínkami.
Na všech těch léčitelích a poradcích mi totiž vadí, kolik si za všechno účtují. Jsou tací, kteří mají na paměti pomoc bližnímu za rozumný peníz, ale také hodně těch, co nalezli v této oblasti skvělý prostor pro byznys.
Proti tomu všemu stojí Vševědek, který si nebere nic, ale vyžaduje co největší poslušnost. A co je horší, občas se plete.
Už jedna známá, astroložka, mu v horoskopu vyčetla, že má občas nepravou intuici. Ale podle něj to není pravda. Jemu to tak přichází.
"A kontrolujete si, jestli je to pravda?" zeptala jsem se.
"Samozřejmě, že je to pravda," dodal tónem, který mi jasně oznamoval, že zpochybňování nestrpí.
Probírali jsme ještě spoustu témat a končili hodně po půlnoci.
Než jsme se zvedli, vytáhl z tašky pár cédéček a řekl: "Když Vám to půjčím, poslechnete si to?"
"Ne," odpověděla jsem.
"Myslel jsem si to. Vlasto, poslechneme si to někdy spolu?" zeptal se babičky.
"A jó, můžeme," prohodila ta hodná žena.
"Ale něco tady ještě mám. Když mi to nezničíte a vrátíte, půjčím Vám to," pronesl tajemně.
"No dovolte...." zavrčela jsem, což jej rozesmálo.
Ale zavětřila jsem cosi zajímavého, popadla CD a koukala - čtyři dohody Jaroslava Duška!
"To je super, to jsem si přála," prosesla jsem nadšeně.
Zmateně se usmíval, tak jsem dodala: "No, vyslala jsem přání, že bych si ráda poslechla představení Čtyři dohody a Vy jste mi ho přinesl. Přání splněno. Děkuji."
Stále byl zmatený, ale tím jsem si hlavu nelámala.

Rozcházeli jsme se s tím, že se sejdeme za týden o úplňku. A že možná navážeme na tradici z předchozích let a budeme se scházet pravidelně. Kupříkladu proto, že dřív učil Vševědek mě, teď mohu pomoci já jemu.
U dveří jsem poznamenala: "Jsem ráda, že jste pochopil důvod své nemoci. Když je problém s nohama, buď jdeme špatným směrem nebo děláme něco špatně."
"Nepřišel jsem na to sám, řekla mi to známá. Prý se mám zastavit."
"Vás to nenapadlo? Vážně ne? Druhým byste to řekl okamžitě," chrlila jsem nevěřícně ze sebe.
"No, tak to je."
"Copak nevíte, že každý léčitel nebo kdokoliv duchovní se potřebuje na čas zastavit, načerpat síly, dát se dohromady, aby mohl pomáhat dál?" dorážela jsem na něj.
"Jo, jedna vědma jezdí někam do zahraničí aspoň na měsíc odpočívat," přiznal.
"Tak si vemte z ní příklad, vykašlete se na druhé a myslete jenom na sebe."
"Asi máte pravdu," ukončil debatu a odebral se k domovu.

Do postele jsem se dostala až před druhou v noci. Doufala jsem v klidný spánek, ale chyba lávky.
Pokud vás zajímá, co mě probudilo a v čem utvrdilo, dejte prosím vědět :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | Web | 3. ledna 2013 v 0:41 | Reagovat

Já se takových lidí bojím. Bojím se manipulace, proto bych se s nimi nestýkala.

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 3. ledna 2013 v 5:44 | Reagovat

Jo, pokračuj, zajímavé! :-)

3 Adél Adél | Web | 3. ledna 2013 v 7:18 | Reagovat

Lidé, co chtějí manipulovat se najdou všude. Člověk se jim nevyhne, proto by se měl naučit bránit a stát se imunním.
A myslím, že dočasné "stáhnutí se" jak popisuješ (a v tomhle případě) člověka nezmění natolik, aby měl jasnější mysl a dokázal se správně napojit.

4 Helena Helena | Web | 3. ledna 2013 v 10:53 | Reagovat

Takoví lidé jsou skutečně všude,i v partnerských vztazích.Vševědka neznám,takže posoudit můžu jen z Tvého vyprávění Raduš.A to je moc těžké.Nerada bych někomu ublížila,četla jsem,že to neměl lehké se svou matkou,která byla dominantní a manipulovala jím a možná taky proto se snaží ted' on manipulovat ostatními,těžko říct,lidská psychika je tak hluboká a chce to odborníky na její léčení.Ty mu skutečně můžeš pomoci,tak jak ti,kteří se od něho odpoutali.
Tím ho to donutí k přemýšlení.

5 JJJ JJJ | 3. ledna 2013 v 11:16 | Reagovat

Vidíš, narazila si obidve skupiny "liečiteľov", ktoré som zaregistroval. Jedni, ktorí to majú ako čistý biznis. Manipulujú so slabosťou ľudí, aby z nich vytrieskali prachy. A tí druhí, ktorí jednoducho chcú získať moc nad inými akýmikoľvek prostriedkami - napr. vytváraním image duchovného vodcu. To bude asi Vševedkov prípad, aj keď možno berie aj percentá za sprostredkovanie "pacientov" pre tú babizňu z druhého okresu.

6 Radka Radka | E-mail | Web | 3. ledna 2013 v 19:06 | Reagovat

[1]: vyhýbat se těm lidem je opravdu nejlepší řešení

[2]: děkuji

[3]: no, snad jsem se už naučila bránit

[4]: a paradox je, že manipulace od své matky nesnášel. V pokračování vysvětlím další podrobnosti

[5]: taky na třetí, ale o té jsem ještě nepsala. Vševědek si hraje na vůdce, to jsi napsal správně, ale vím, že peníze nebere v žádné formě, je to příliš materiální a má obavu, že by ho to "stáhlo dolů"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama