Jak to pokračovalo s Vševědkem

6. ledna 2013 v 0:00 | Radka |  Vševědek
Naše setkání s Vševědkem probíhala u babičky Vlastičky, případně u mě doma, pokud potřeboval pomoc někdo z mých známých. Byla to určitá spolupráce - když se v okolí objevil někdo, s jehož problémy by si věděl Vševědek rady, domluvila jsem termín, poskytla zázemí a Vševědek pomáhal. Takto "uspokojených" bylo za tu dobu dost, lidé byli rádi, že jim bylo pomoženo rychle a ještě k tomu zdarma. Nikdy si nic nevzal. Dbal na to, aby jeho pomoc "nepošpinily" peníze.
Jeho metody sice někdy byly pro mnohé zvláštní, ale výsledek pochybnosti zahnal.


U Vlastičky jsme se scházeli na "seancích". Bylo to zhruba jednou až dvakrát měsíčně, víceméně podle potřeby. Scénář téměř vždy stejný - já vytáhla seznam a Vševědek bral jeden problém za druhým a "pracoval". Něco řešil přímo, jinde udělil radu a já ji předala druhý den dál. K tomu ještě rád meditoval nebo pouštěl hudbu z Medžugorje, ze které mi vibrovaly vnitřnosti. Nevydržela hrát déle než pět minut. Víc jsem to nedala.
Naše spolupráce ovšem nebyla bez chybiček. Naráželi jsme na problémy, které vedly k ostrým výměnám názorů. Vlastička nás jen mlčky pozorovala. Nemělo smysl snažit se rozehnat dva kohouty. Souboj vědění a ega s potřebou boje za pravdu v kombinaci se slušným vychováním. Šílené situace. Nedá se mluvit o tom, kdo vyhrál, pro mě bylo důležité, že nikdo neprohrál.
Pro Vševědka bylo zase důležité necítit se zbytečný, rána z nuceného odchodu z práce se hojila dva roky a tak každá činnost, při které se mohl cítit potřebný, byla vítána.
V tomto období si lidé v mém oklolí o mě dělali starost. Měli pocit, že mnou Vševědek moc manipuluje. Pro mě bylo důležité, že jsem pomáhala lidem, ať Vševědkovi či těm, kterým pomáhal on. Po letech, kdy mi expartner neustále opakoval, jak jsem k ničemu, jsem měla pocit, že tomu tak není. Nemělo smysl říkat všem kolem detaily, bylo by to vyčerpávající a navíc mi něco říkalo, že by stejně nechtěli pochopit. Jen Vlastička věděla, jak tomu je. Že si dokážu stát za svým názorem a slepě nesouhlasím se vším, s čím Vševědek příjde. Že mám své pocity a zdravý rozum, který zatím naštěstí neklamal. Díky Bohu.
Zpočátku jsem brávala na sence i dceru, Vševědek jí hodně pomohl. Ale jak se začaly stupňovat její problémy s otcem, začala se zasekávat i v komunikaci se Vševědkem. Až příliš si byli ti dva muži podobní. A tak jsem vyrážela sama, se seznamem problémů, krabičkou buchet a potřebou poznávat nové věci.
Vševědkovy metody řešení problémů se dnes zdají úsměvné, ale on to tehdy myslel opravdu vážně. Tak se to naučil, vytestoval a nakonec i prováděl.
Například jsem přišla s tím, že můj otec má šílené bolesti páteře a prosí o pomoc. Nakreslil si ho a testoval. Po chvíli řekl: "Vašeho otce někdo proklel."
"To byla máti," odpověděla jsem v klidu.
"Máte pravdu, byla to ona."
Doma jsem se zeptala: "Mami, Vševědek říkal, že tatu někdo proklel, že jsi to byla Ty?"
"No, až do hrobové desky," zněla její odpověď. Kdo zná příběh mých rodičů, nediví se jejím slovům. První výprask od něj jsem dostala šestý měsíc v matčině břiše a jeho fyzické výpady můči matce pokračovaly i pár let poté.
Vševědek byl z toho zděšen. Rychle točil kyvadlem a přemýšlel, jak všechny dotyčné "zachránit". Navrhoval odpuštění, tedy aby moje máti odpustila otci.
"Děláte si srandu? Ani to nestačím doříct a pošle mě někam," vyhrkla jsem.
"Tak když se bude modlit Modlitbu svaté Brigity jeden celý rok, pomůže jí to a jemu taky," zněl jeho další návrh. Máti se sice občas modlila, do kostela kdysi taky chodila, ale tohle mi nesedělo. Modlitbu jsem ale neznala, tak jsem požádala o výtisk a nahlídla.
"Cože???? Tohle každý den a celý rok v kuse???? Tohle má pomoct člověku ulevit od utrpení? To, že bude odříkávat půlhodinovou modlitbu plnou utrpení? Dovedete si představit, co tohle s běžným člověkem udělá?" Byla jsem vyděšená z toho, co se mu může v hlavě urodit. Že byl on sám zvyklý se modlit, bezva, ale tohle je jeho metoda, nemůže to paušálně radit všem.
"Ale mě vyšlo, že to pomůže," zněla jeho obvyklá odpověď.
"Jenže Vy si musíte zjistit, jestli to ten člověk udělá a pokud ano, jestli mu to více neublíží než pomůže."
"Asi máte pravdu," odvětil rezignovaně.
"A nešlo by to dělat nějak jinak?" zněla vždy má odpověď.

A tak jsme učili jeden druhého, hledali co nejjednodušší řešení a snažili se nevyměňovat si názory moc nahlas, abychom nevzbudili půl vesnice.
V čem měl obrovskou pravdu, byla potřeba odpuštění. Požádat o odpuštění, odpustit druhým, odpustit sobě.
Tohle nerada spojuji s náboženstvím či církvemi. Tohle je věc každé duše, každého člověka. Když neodpustíte, táhnete všechny křivdy, bolístky, prohry, prostě každou "špatnost" s sebou jako balvan.
Je třeba požádat o odpuštení druhé, aby vás tyto nevyřešené situace a mnohdy i nedorozumění netáhly někam jinam, než kudy byste se rádi ubírali.
Vševědek má na to svůj "proces", něco jako meditaci, ve které si představíte onoho člověka a vzájemně si odpouštíte. Tohle není pro každého a je to docela složité.

Jsem zastáncem jednoduchých metod. Sama jsem si vyzkoušela, že některé věci si stačí vyřešit v sobě. A tak když cítím, že mě někdo "poutá" svou zlobou či nenávistí, v duchu mu odpustím. Když vědomě či nevědomě ublížím druhým, požádám o odpuštění. Když něco zpackám, odpustím sama sobě. A vždy se snažím z toho všeho poučit. Nejsem dokonalá, ale pracuji na sobě.

Život je sám o sobě složitý, tak proč si ho komplikovat ještě tím, že budu s sebou stále někam vláčet balvan?

Pokračování příště, bude-li zájem :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 0:09 | Reagovat

Mám na to stejný názor. Neřešit vztahy druhých mezi sebou nebo k nám, ale řešit náš vztah k druhým. ;-) Odpustit, požádat o odpuštění a šmytec. Víc neřešit.
Do vztahů druhých lidí nám nic není. Je to jejich věc, jejich zátěž, jejich karma, které si musí vyřešit oni.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 0:14 | Reagovat

[1]: Ano, jsme tady za sebe, kvůli sobě a tomu, co máme vyřešit. šmytec :-)

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 0:21 | Reagovat

[2]: Nikdy totiž nemůžeme tušit, proč se kdo s kým setkal a co si ti lidé mají vyřešit z bůhvíkolika minulých životů. Tudíž nám nepřísluší to řešit. Krom toho máme každý hromadu vlastních věcí k řešení. ;-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 0:24 | Reagovat

[3]: a je zatraceně těžký přijít na to, co je tím nejdůležitějším z celé hromady, co je ten pravý úkol :-(

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 0:31 | Reagovat

[4]: No, vždyť na to máme celý život.
Apropó, žádný pravý úkol neexistuje.
Hlavním úkolem je vyřešit co nejvíce těch malých úkolů, jejichž vyřešení nás posílá do vyšších pater. Jako ve škole. Nejprve se naučíme 1+1, potom násobilku, dvoučlenku, rovnice, až se dostaneme ke kvadratickým rovnicím. ;-) Ale i když všechno tohle zvládneme, tak stále ještě nevíme všechno. Je to prostě na celý život. ;-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 0:35 | Reagovat

[5]: no já si myslím, že existuje. s tím zbytkem souhlasím

7 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 0:43 | Reagovat

[5]: A jak by sis představovala ten pravý úkol? Mělo by to být něco velkého?
Vždyť právě velké věci se skládají ze spousty těch malých. Stejně jako velký dům je složen z malých cihel. Bez těch malých cihel by nebyl žádný dům. ;-)

8 Radka Radka | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 0:48 | Reagovat

[7]: ono je vlastně jedno jak to nazveš, hlavně ten dům musí stát na správné parcele :-)

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 0:53 | Reagovat

[8]: Na každé parcele se dá postavit ten správný dům. ;-)

10 Katka Katka | Web | 6. ledna 2013 v 7:44 | Reagovat

zkusím, ale nevím....přijde mi to ještě složitější

11 Radka Radka | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 10:28 | Reagovat

[9]: to ano, ale budeš to mít třeba daleko za tím, co zrovna ke svému životu potřebuješ

[10]: to se zdá jen na první pohled. Když to řešíš v sobě, ten někdo, komu chceš odpustit nebo žádáš o odpuštění, o tom neví. Tobě se uleví a napětí mezi vámi poleví. Vyzkoušej si to něčem malém a uvidíš :-)

12 Ježurka Ježurka | Web | 6. ledna 2013 v 13:06 | Reagovat

Tak jsem se zamyslela. Jsem člověk, který se nerad, vlastně se moc neumí hněvat. A tím pádem bych měla také odpustit, copak o to, já to dokáži a ráda, ale změní se něco mezi tím člověkem a mnou? On se bude chovat určitě stejně a co s tím pak? :-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 13:36 | Reagovat

[12]: to je skvělá vlastnostk, když se člověk neumí hněvat :-)
Mám vyzkoušno, že když odpustím, přestanu toho člověka zajímat, protože ve mě nevyvolá vztek. Nevidí reakci, tak to vzdá. Ale ne všichni jsou tací, těm, kteří to nevzdávají, se dobrovolně vyhýbám, pokud to jde

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 14:00 | Reagovat

Souhlasím s Malkiel i Radkou. :-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 14:12 | Reagovat

[14]: Tak to mě těší :-)

16 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 14:14 | Reagovat

[15]: :-D  :-)

17 Helena Helena | Web | 6. ledna 2013 v 15:18 | Reagovat

A jéje,odpuštění.To není lehké někomu odpustit.Skutečně né,někdy říkám,já jsem mu/jí/odpustila,ale.Když je tam to ale ,tak jsem mu neodpustila.Jen si to myslím,že tomu tak je.A tak se stává,že odpouštíme třeba jedné osobě celý život.
Jinak k Tvému rozchodu s Vševědkem si myslím,že jste si dali,co jste si dát měli a pak je lepší odejít.Ono se taky říká,když je žák připraven,učitel se vždycky najde. :-)
Ale né vždy se to musí odehrát ve stejné zemi.Byly jsme kdysi s mou ségrou u kartářky/kontakt jsem získala od Tvé bývalé spolužačky J.Kufové/.Paní bydlela v Ostravě a byla to bývalá učitelka němčiny.Její silnou touhou bylo odcestovat do Indie,ale neměla finance.
jednou šla takhle kolem sportky a podala si.A hele,vyhrála přesnou sumu na letenku,kterou si taky koupila a odcestovala.Když byla v Indii,setkala se tam s nějakým člověkem,který jí pověděl:
"já už na Vás čekám."

18 helena helena | Web | 6. ledna 2013 v 15:19 | Reagovat

Máš mě ve spamu. :-!

19 Radka Radka | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 17:02 | Reagovat

[17]: jak Ty to děláš, že padáš do spamu? ;-)
Odpouštět se má, ale nemá se zapomínat, čeho je ten dotyčný schopen - to vrdím já. Určitě je to tak jak píšeš - učitel se vždy najde, teď mám sny, ale nějak cítím pořebu podělit se o to, co mě Vševědek naučil. Snad to nevadí...

20 Helena Helena | Web | 6. ledna 2013 v 18:12 | Reagovat

[19]: Mně to nevadí,jen piš dál milá Raduš. :-D

21 JJJ JJJ | 7. ledna 2013 v 9:12 | Reagovat

A prečo odpúšťať úmyselne spravené zlo? Prečo by mala Tvoja mama odpustiť chlapovi, čo ju pravidelne tĺkol? Jedna vec je odpustiť vec spravenú neúmyselne, druhá vec je odpustiť vedome vykonané zlo. Úprimne: ak by niekto ublížil mojim deťom, tak mu to NIKDY neodpustím a naopak si nedám pokoj, kým na ňom nevykonám stokrát horšie zlo.

22 Radka Radka | E-mail | Web | 7. ledna 2013 v 20:58 | Reagovat

[20]:díky, budu se snažit :-)

[21]: Jenže zlo řpiřahuje zase další zlo a tak pořád dokola. Raději jsem to napsala do dalšího článku o odpuštění

23 Radka Radka | E-mail | Web | 7. ledna 2013 v 20:59 | Reagovat

[22]: přitahuje - to tam patří :-D

24 Radka Radka | E-mail | Web | 7. ledna 2013 v 23:30 | Reagovat

[7]: připouštím, že každý ten pravý úkol (poslání) mit nemusí, že většina plní malé úkoly a stoupá. Také je docela možné, že já tím posláním nazývám něco, co Ty bereš jako jeden ze stupňů učení

25 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 8. ledna 2013 v 13:44 | Reagovat

[13]: Toho člověka nemohu přestat zajímat, protože je to bohužel můj bratr. A vztek nemám, spíš se mi chce plakat. A co teď?

26 Radka Radka | E-mail | Web | 8. ledna 2013 v 18:36 | Reagovat

[25]: Tady by se hodil malý zázrak. Hlavně nesmí být z člověka cítit nějaký strach. Tihle "agresoři" poznají i když se člověk chce vyhnout konfliktu, mít klid. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama