K čemu jsou změny dobré

23. ledna 2013 v 23:30 | Radka |  Téma týdne
Jak jsem už dříve psala, změn jsem zažila v životě dost. Nedá se říct, že bych je dopředu plánovala, prostě přišly a já se musela přizpůsobit. Nakonec, ona je to ta nejlepší varianta.


Vždy to tak jednoduché nebylo a potíže se občas vyskytnou i teď. Od malička jsem byla vychovávaná ve skromnosti a vážit si všech věcí. Když nastal okamžik změny, například zbavit se staré věci, abychom ji mohli nahradit novou, srdce mi málem krvácelo. Hledala jsem způsoby, jak zachovat i onu původní věc a dostávala se tím do zbytečných komplikací. A jak už to v životě bývá, změn přicházelo tím více, čím více jsem se bránila.
Postupně jsem se dopracovala téměř k dokonalosti. Na rozdíl od těch, co za tím hledají tisíce důvodů, já to beru jako fakt. Oprostit od emocí, nehledat komplikace, přijmout. Zní to logicky, ale…. uvědomila jsem si, že okolí na mě pohlíží jako na necitu. Možná jsem, možná ne, já se jen bráním zbytečným zraněním. Nevadí mi, když z mého života odcházejí lidé, protože vím, že budou nahrazeni jinými. Nemáme se všemi celou cestu společnou. Na nějaký čas spojíme své životy a když to společné vymizí, rozejdeme se a dál jdeme svou cestou. Než zase potkáme jiné lidi se společnými zájmy….
Naopak, když jde o mou dceru nebo další blízké, jsem velmi zranitelná. Ale také odhodlaná bránit. Vím, že je důležité i v této oblasti na sobě zapracovat a začít se smiřovat s faktem, že dcera se umí sama bránit, že se jednou osamostatní a bude potřebovat vlastní prostor a mou důvěru. Zde se měním pomalu, mám se ještě hodně co učit.
Nuže, budete-li mít někdy pocit, že jsem necitlivá, věřte, že tomu tak není, srdce opravdu mám. Jen jsou situace, kdy zůstává uchráněno a řízení naplno převezme rozum. Taková dělba práce mezi myslí a citem se totiž vždy vyplatí.
A když žijete s pocitem, že máte vše pod kontolou, jste na nejlepší cestě k tomu, aby vám dal život za vyučenou.
Ale o tom až příště....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 23:34 | Reagovat

Nezbývá mi, než s tímto článkem souhlasit. ;-)

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 7:32 | Reagovat

Potřebovala bych tohle umět, ale moc mi to nejde. Proto asi tak mám už srdce orvaný jak hadr. Ale je fakt že díky stěhování jsem poznala pár zajímavých lidí a začala dělat věci které bych asi v Praze nedělala.... :-)

3 Ježurka Ježurka | Web | 24. ledna 2013 v 13:24 | Reagovat

Jsem na tom podobně s tím, že jsem byla vychována všech věcí si vážit. Vyhodit něco, co mi třeba dala maminka, to je vždy u mne problém. Nebo od dětí. To musím moc bojovat. A strach a obavy o dceru budeš mít vždycky. I když budeš vědět, že se umí sama o sebe postarat, ale stále to bude TVOJE DÍTĚ, i když dospělé a odrostlé na máminy rady. ;-)

4 Katka Katka | Web | 24. ledna 2013 v 18:21 | Reagovat

S tou zdánlivou necitlivostí se mi podařilo přežít pár životních zlomů celkem dobře. Máš pravdu, že to okolí často hodnotí divně. Naposledy jsem byla nazvána "vojačkou." Když se mi děje něco bolestivýho, mám takový zaklínadlo "život je prostě takovej".....

5 Radka Radka | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 19:56 | Reagovat

[1]: To mě těší :-)

[2]: To víš, že mě občas taky něco dostihne, ale většinou se to daří. Držím palce, ať Tvoje srdce už zažívá jen to dobré ;-)

[3]: Jo, děti. Maminka mi to také neustále opakovala: že i když jsem už dávno samostatná, pořád jsem její holčička :-)

[4]: Většinou nechápou ti, co to neumí a nechtějí umět. Moje zaklínadlo zní: Ne život nebo doba, ale lidé jsou zlí :-(

6 terezka66 terezka66 | Web | 24. ledna 2013 v 22:02 | Reagovat

úžasný článek, naprosto se s ním ztotožňuji a mám to hodně podobně, ovšem je pár věcí, kterých sem se zbavit ještě nedokázala :) ale jednou přijde čas na každou

7 Radka Radka | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 22:56 | Reagovat

[6]: Děkuji, máš oproti mě výhodu - jsi ještě mladá a tedy více času vypilovat vše k dokonalosti :-)
i když - na změny či dokonalosti není nikdy pozdě ;-)

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | 25. ledna 2013 v 20:04 | Reagovat

Pěkný článek! Také jsem byla vychována ke skromnosti a vyhodit něco, co bych nahradila něčím novým, je pro mne dodnes problém. Takže asi stejný základ. Také se učím změny přijímat a přesně tak, aby to tolik nebolelo, snažím se více používat rozum než city. Ne vždy je to jednoduché. :-)

9 Radka Radka | E-mail | Web | 26. ledna 2013 v 11:16 | Reagovat

Není to jednoduché, ale kdyby bylo, asi by to nemělo žádnou cenu ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama