Od lékařů k léčitelům aneb začátek Vševědka

4. ledna 2013 v 0:00 | Radka |  Vševědek

Abyste lépe pochopili osobu Vševědka, bude dobré vrátit se na začátek. Do času před naše seznámení.

Cesta k prvnímu léčiteli vedla po nepříjemném zážitku s lékaři. Tehdy jsem měla pocit, že mě to může stát život. Nejspíš jsem přeháněla, ale já to tak opravdu cítila. Bylo mi sedmadvacet, doma malé dítě a problémy s páteří. Přes neurologii jsem skončila na revmatologii. Lékařka při pohledu na mé RTG snímky prohlásila: "Jste přírodní úkaz."


"A to jako proč?" zeptala jsem se.
"Podle tohohle byste se neměla skoro hýbat a Vy nejen že se předkoníte, Vy se prsty dotknete země. Ale jestli se nezačnete léčit, do tří let jste na vozíku," zazněl ortel.
No, tak to bylo silné kafe! Vysvětlení lékařky znělo: příčinou je špatná funkce některého z orgánů, který propouští do těla škodliviny a ty se usazují v kloubech, kde vznikají záněty. Proč hledat příčinu, když můžeme tělo nacpat silnými protizánětlivými léky? Dávkování čtyřikrát denně dva prášky bylo šílené, ale usmlouvala jsem aspoň odklad lázní. Představa, že doma nechám na šest týdnů tříleté dítě s člověkem, co se sám chová jako dítě, byla nepřijatelná.
Léky zabíraly způsobem, který nikdo nečekal. Po dvou týdnech jsem myslela, že přišla má poslední hodina. Oblitá studeným potem, skroucená bolestí. Ty křeče si vybavím i dnes. Když nejhorší odeznělo, bylo mi jasné, že nemám vyhráno. Předvánoční doba, ordinace zavřené, tak co teď? Vysadila jsem léky s tím, že po svátcích zaskočím na konzultaci. Mezi svátky jsem potkala lékařku ve městě, zrovna kousala do klobásy u stánku s občerstvením. Oslovila jsem ji a prosila o radu.
"Okamžitě vysaďte, napíšeme po svátcích jiné."
To určitě, prolétlo mi hlavou. Zabít se nenechám.
Lékařka byla moc milá, snaživá, ale metody, kterými se revmatismus běžně léčí, byly v naprostém rozporu s mým tělem. Raději jsem zůstala neléčená.
Asi do půl roku mi kamarádka sdělila novinu: "Byla jsem u léčitele, je úžasný".
V té době moc léčitelů nebylo, najít dobrého a dostat se k němu, rovnalo se zázraku. Musela jsem do 50km vzdáleného města, ale nikdy jsem nelitovala. Pan Pešek byl první, kdo mi pomohl s okamžitě viditelným účinkem. Jeho slova: tak rozhozeného člověka jsem ještě neviděl, nezapomenu. Snažil se mi vhodnými přípravky očistit tělo a doplnit energii. Změnila jsem jídelníček i přístup k životu a cítila se skvěle.
Několik let jsem vcelku dobře fungovala. Když se potíže opět přihlásily, nastal problém. Pan Pešek již nebyl mezi živými a já necítila důvěru k nikomu z těch, co mi známí doporučovali.
Jenže náhody neexistují a do cesty mi přišel Vševědek. Pracoval ve stejné firmě, jen jsem o něm nevěděla. Tedy, nevěděla o jeho nadání. Naše "zkontaktování" bylo … no, posuďte sami, co si na něj kolegyně vymyslely.
Bylo to v době, kdy já odešla od ex, kolegyně byla sama s dětmi a jak jsme snily o budoucnosti a chlapech, došlo na případný budoucí vztah a že by ještě dítě? Kolegyně si nebyla jistá, tak zaskočila za Vševědkem. Ten pomocí kyvadla zjistil vše, co chtěla vědět - že vztah ano, dítě ano, ale jen pokud ona bude chtít. Není to tak, že opravdu ano. Vše je na ní.
"A zeptala ses na mě?" vyhrkla jsem netrpělivě.
"Ne, ale řekla jsem mu, že se stavíš," a smála se jak praštěná. Asi si mě taky představila, jak klepu na dveře jeho kanceláře se slovy: dobrý den, řeknete mi jestli budu mít ještě dítě?
Nestavila jsem se, ale když mě za pár dní potkal, zadíval se na mě a řekl: "Vy máte dar vidění."
"Ano, tak by se to dalo říct. Ale nevěřím si," odpověděla jsem.
"To máte pravdu,"
A pak už se to nějak stalo, že jsme za ním chodily se zdravotními problémy, radit se při důležitých rozhodnutích, později i s ptákovinami. A to nás hnal :-)
Několik kolegyň mu vděčí, že mohly otěhotnět. Jedné pomohlo přestěhovat pokoj, jiné zabraly bylinné preparáty, další třeba jen psychicky srovnal. Pracoval pomocí energie reiki, později přidával další techniky, zdokonaloval se.
Byl rád, že je prospěšný a nikdy si za pomoc nic nevzal.
Jenže s jídlem roste chuť a nevím, jaká spousta jiných pořekadel by se dala použít, zkrátka: začal každému říkat, co má dělat, jinak dopadne zle. Začal udělovat rady, odesílat k odborníkům, zakazovat. V mém případě se rozhodl, že se budu duchovně vzdělávat. Což o to, mě neviditelné lákalo vždy, ale jak někdo začne s příkazy, zákazy a nařízením, je konec. Seknu se.
Kdykoliv se pořádal nějaký seminář, přednáška nebo kurz, tvrdil, že mám jet. Některé byly zdarma, jiné stály tisíce. Nemám ráda místnosti plné lidí a nátlak.
Jednou přišel ke mně do kanceláře se slovy: "V září tady bude Luisa Muratori, bude aktivovat lidem vesmírný kód. Tady máte telefon, zavolejte si tam a objednejte se. Co nejdřív."
"Ale to je až za půl roku..." nechápala jsem.
"Je o to velký zájem a oni berou omezený počet lidí."
"Kolik to stojí," zajímala jsem se i o tuto stránku.
"Patnáct set, ale Vám to obrovsky pomůže."
"Tolik? Já to ani nepotřebuju...." namítala jsem.
"Mě už to aktivovala, já jet nemusím, ale pro Vás je to vhodné."
"Nechci to," namítala jsem znovu. Maminka mě slušně vychovala, toho muže jsem si pro mnohé vážila a tak jsem zůstávala klidná.
"Ale obrovsky Vám to pomůže." A začal mi kyvadlem převádět, jak málo mám kód aktivovaný teď a jak bude potom.
Koukala jsem na něj, s jedinou myšlenkou v hlavě: jak jej přesvědčit, že je to nesmysl a ještě k tomu drahý?
"Vždyť nevíte co bude za půl roku, může se stát zázrak a nebudu to potřebovat. Navíc tolik peněz! Nepotřebuji to, pro mě jsou důležitější věci," trvala jsem na svém.
Začal točit kyvadlem a nakonec rezignovaně poznamenal: "Máte pravdu, něco se změní, nebudete to potřebovat."
Ještě párkrát zkusil nějaký kurz, ale vždy jsem argumentovala cenou a tím, že mi nedělá dobře být v místnosti s tolika cizími lidmi. Vadí mi, když se začnou mísit jejich energie. Někdo by to nazval sociální fóbií, já říkám na rovinu: nesnáším lidi, když je jich moc pohromadě (a ještě k tomu jde o "poslušné ovečky").
Jeho argument: "Ale pomohlo by Vám to," jsem přebíjela svým: "Tak si zkuste, jestli bych se tam cítila dobře a přijala to učení."
Obdivovala jsem, že se nikdy nezeptal sám na to druhé, ale vždy přicházel s tím prvním.
Oproti tomu, když dorazil s nějakou knihou nebo odkazem na net, neodmítala jsem hned. Doporučil mi hodně skvělých knih a některé i zapůjčil. Přečetla jsem pět knih o zasvěcení snad ze všech kontinentů a nejoblíbenější jsou ty z Egypta. I když Peru mělo také veliké kouzlo.
Díky němu jsem si oblíbila knihy Doreen Virtue a Briana L. Weisse. Ale bylo jich mnohem více, těžko vyjmenovat všechny. Rád si kupoval časopisy Čas na lásku a Napsáno životem (nebo tak někjak) a pak mi je nosil, že jsou tam úžasné příběhy, že bych si to měla přečíst.
"Tak neskutečné," rozplýval se nad náhodami v článku.
"Viďte? Protože si to vymysleli." Zkazila jsem mu radost, ale jen do vydání dalšího čísla, kdy byl opět pohlcen příběhy lidí, zkoušených osudem a přesto končících spolu v pevném objetí. Romantická duše.

Jsem mu vděčná i za lidi, se kterými mě seznámil. Například když dceři křuplo v chodidle, bolest neustupovala a na chirurgii z RTG nic nevyčetli. "Má to naražené," zněl verdikt lékaře. Vyfasovala ortézu a kontrola za tři týdny. Jasně, že to nepomohlo, noha bolela stále. Tou dobou jsem na Vševědkovo doporučení jezdila za fyzioterapeutkou do vedlejšího města. Srovnala mi kostru i svaly a pro případ nouze naučila pár cviků. Dodnes děkuji Bohu za setkání s ní. A taky Vševědkovi.
Jednou jsem vzala k fyzioterapeutce i dceru a jen se paní podívala, měla jasmo: propadnutá klenba ze špatného držení těla. Při bočním pohledu na postavu má být rameno v ose s kotníkem kolmo k zemi. Dcera díky tomu, že hodně vyspěla, stojí v mírném předklonu a tím neúměrně zatěžuje přední část chodidla. Na co ten doktor studoval šest let???
Lidí schopných a ochotných pomoci znal Vševědek hodně. Byl a je studnicí informací a kontaktů. Za to mu nikdy nepřestanu být vděčná. Ale vždy záleží, jak s tím člověk naloží.

Určitý zlom u Vševědka nastal v době, kdy naše firma změnila majitele a došlo na personální čistky. Byl jedním z mnoha, kteří museli odejít. Cítil se dotčený, neustále vyzdvihoval svou odbornost, že jeho práci nemá kdo převzít. Podobně na tom byli všichni, co museli pryč. Vedení firmy to nezajímalo. Zbytek co zůstal, musel práci zvládnou i za všechny odchozí.
Protože jsme se už nepotkávali v práci, jezdil ke mně domů nebo jsem jezdila za ním, když bylo potřeba. Naše spolupráce pokračovala, ale nešlo si nevšimnout, že se častěji urážel a zasekával. V tu dobu se začala zhoršovat jeho cukrovka. Dědičná choroba, kvůli které jeho maminka přišla o obě nohy. Doufala jsem, že to bude dostatečná motivace k tomu, aby nemoc dostal pod kontrolu.
Když se rozhodl odjet na dovolenou k moři jako každý rok, byla jsem ráda. Přijde na jiné myšlenky, říkala jsem si. Mě požádal, zda bych si nepřijela otrhat jahody, kterých má na zahradě hodně. Do jeho návratu by nevydržely, bylo by jich škoda. Kolem domu mu také pobíhal nespočet koček (nikdy se mi je nepodařilo spočítat), ty chodila krmit jeho sousedka. Ještě před odjezdem zavelel, že nás musí seznámit, kdybychom se na zahradě potkaly, ať víme co a jak. A tak jsem poznala Vlastičku, u níž jsme se později začali pravidelně scházet, a kterou jsme s dcerou "adoptovaly" coby babičku.

No a příště o tom, jak jsem chtěla být rozumná i slušná, ale mé okolí si dělalo starosti, jestli jsem se nezbláznila. Prý mám z té sekty vystoupit, prosila maminka. Ale všechno bylo jinak a nezasvěcený člověk si opravdu mohl dělat starosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 9:06 | Reagovat

Jsem napnutá jak struna, co bude dál. :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 17:17 | Reagovat

[1]: No, tak to asi ještě natáhnu :-D

3 Ježurka Ježurka | Web | 4. ledna 2013 v 17:34 | Reagovat

Moc zajímavé čtení, předpokládám, že to je všechno dle skutečnosti, o to víc je to zajímavější.

4 Radka Radka | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 17:40 | Reagovat

[3]: Děkuji, ano, to vše jsem si prožila a ráda bych se podělila o zkušenosti s nadějí, že to třeba někomu pomůže při rozhodování

5 Helena Helena | Web | 5. ledna 2013 v 20:02 | Reagovat

Jsem zvědavá na pokračování. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama