Teorie "metr hezky"

1. ledna 2013 v 0:00 | Radka |  Ostatní
Dnešní doba nějak nepřeje slušnému chování, lidskému přístupu ani pomoci jen tak mimoděk. Vládne blbá nálada, krize společenská i lidská. Bojíme se o práci, nadáváme, brbláme, ale to je asi tak vše. Ze všech stran slyším: buď ráda, že máš práci, jinde to není lepší, spíš ještě horší.
S tím se mi nechce smiřovat. A tak jsem položila svým kolegům otázku: "Proč s tím něco neuděláte?
"Protože to nemá smysl," dostalo se mi odpovědi.


Vážně je to všude tak hrozné? Chtěla jsem být v obraze, proto jsem učinila to nejjednodušší, co šlo. Vyslala jsem své přání "tam nahoru" a čekala. Vždy se mi dostalo odpovědí či znamení, tak proč ne teď?
Začala jsem potkávat lidi, které jsem dlouho neviděla a mezi řečí došlo i na práci. Moje odpověď vždy zněla: Ále, všude stejný, chovají se k nám jako ke kusu hadru…
"Tak to ne, u nás se k lidem chovají hezky", začala jsem slýchat ze všech stran.
Vrtalo mi to hlavou: je to finta, jak naštvat druhé, nebo to jinde opravdu funguje líp? Věřila jsem tomu druhému.

Vzpomněla si také na kolegyni, která kdysi prohlásila:
Když uděláme každý kolem sebe metr hezky a pak to postupně spojíme, bude nakonec všude hezky. Když tato kolegyně v čase předvánočním procházela kolem mé kanceláře, byla jsem ráda. Zastavila se prohodit pár slov. Popřála jsem jí krásné svátky a projevila přání, aby příští rok bylo líp.
Odpověděla: "Jsem přesvědčená, že bude. Ti slušní lidé už začínají mít všeho dost a oni to tak nenechají."
Přiznala jsem se, že její teorii "o metru hezky" neustále připomínám kolegům a hodlám ji šířit dál. Zasmála se a řekla, že taky už na sobě pracuje a snaží se zlepšit: už se tolik nevzteká (když vím, s jakým lidským "materiálem" musí pracovat, tomu vztekání se nedivím, ale je třeba myslet i na své zdraví).

Její "metrová" teorie je podobná mé, kterou jsem si vytvořila před pár lety, když jsem přemýšlela o smyslu života. Musela jsem si tehdy přiznat, že nikdy ze mě nebude vědec ani politik, který by zachránil polovinu lidstva nebo aspoň malou měrou přispěl k něčemu významnému. Došla jsem postupně k závěru, že pro ten anonymní dav lidí, který se sune vstříc budoucnosti, je možná hodně důležité i něco jiného: mít mezi sebou malé světlušky, které budou lidi ve svém okolí povzbuzovat a předávat jim sílu, takové pomyslné světlo. Ti rozsvícení ho budou šířit zase dál a když bude v davu více takových světlušek, půjde se lidem o moc líp. A když se světluška unaví, podpoří ji jiná světluška nebo ten, kdo je momentálně silný. Taková teorie vzájemné bezpodmínečné pomoci, která by mezi slušnými lidmi mohla fungovat dobře. A ty neslušné by to mohlo "převálcovat". Nevěříte? Já ano, mám k tomu vědecké důkazy.

K vysvětlení mi poslouží známá teorie nazývaná "fenomén sté opice". Jde o přenos informací pomocí morfogenetických polí. Tento jev je vědecky prokázán. Tak proč toho nevyužít?

Zde jsou podrobné informace převzaté z www.priroda.cz:

Ve více knihách je uváděn "fenomén sté opice", jehož autorem je Lyall Watson (1938 - 2008), jihoafrický botanik, zoolog a biolog. Světovým hitem se stala zejména jeho kniha Supernature (Nadpříroda - Přírodní historie nadpřirozena), která vyšla i u nás. Ve své další knize "Lifetide: Biologie nevědomí" z roku 1979 Lyall Watson uveřejnil následující příběh z Japonska, ve kterém do jisté míry improvizoval detaily, ale v základních rysech zachoval podobnost tomu, co se skutečně stalo. A co se japonští vědci obávali zveřejnit v obavě před zesměšněním.
"Zhruba třicet let vědci pozorují japonskou opici druhu Macaca fuscata v jejím přirozeném prostředí. V roce 1952 Imo, osmnáctiměsíční samička opice žijící na japonském ostrově Koshima objevila, že brambory se dají umýt v potoce (opice rády jedí brambory, ale nesnáší, když jsou pokryty hlínou). Naučila to svou matku. Její společnice, které si s ní hrály, se rovněž naučily tomuto kousku a předaly ho svým matkám. V letech 1952 až 1958 se všechny mladé opice naučily mýt zablácené brambory. Naučily to také některé dospělé jedince; ty, kteří následovali své děti... Na podzim 1958 jenom malá skupinka opic z Koshimy myla své brambory. Nevíme přesně, kolik jich bylo, dejme tomu, že 99. Další opice, která se to naučila, byla stá. A toho dne se stal 'zázrak' - do večera každá opice stáda myla brambory před jídlem! Stá opice způsobila zlom, uvedla do pohybu spoustu energie, která zasáhla celé stádo. Ale největším překvapením pro pozorovatele byla skutečnost, že se zvyk umývat brambory okamžitě přenesl na jiné ostrovy i na pevninu. Nová vědomost, po získání určité síly, se šířila přímo z vědomí do vědomí"

Svojí teorií vzbudil Watson velký zájem, zároveň však i odsouzení ve vědeckých kruzích. Vědci jej napadli za to, že jeho teorie je neprůkazná a není podložena systematickými výsledky pozorování. Tím považovali jeho teorii za vědecky vyvrácenou. Příklady z praxe a zkušenosti z mnoha oborů však prokazují platnost této teorie.
Případ sýkorek
"Začátkem 20. století začal ve Velké Británii fungovat systém donášky mléka, při níž lahve mléka byly ponechány každé ráno na prahu dveří. Lahve byly uzavřeny aluminiovými uzávěry. Začátkem dvacátých let zjistili lidé v Southamptonu, že tyto čepičky byly strženy a roztrhány na kousky a část mléka byla upita. Viníky byly sýkorky. Návyk se rozšířil místně… Tento jev se brzy začal vyskytovat i v jiných částech Británie… Šíření tohoto kradení smetany bylo systematicky sledováno od roku 1930 do roku 1950. Podrobná analýza výsledků ukázala, že návyk byl na Britských ostrovech objeven nezávisle alespoň v 89 případech a jak čas běžel, rychlost nezávislého objevu smetany sýkorkami se zrychlovala. Efekt byl tak působivý, že vedoucí britští zoologové šli tak daleko, že navrhli možnost působení něčeho podobného, jako je telepatie. Kradení smetany se objevilo také u sýkorek ve Švédsku, Dánsku a Holandsku" (Sheldrake, Tao Přírody, str.134).

No a teď už vím, proč mám potrhané sítě na oknech. Myslela jsem si, že materiál po šesti letech dosloužil a popraskal. Divné bylo, že pouze na jediném okně. Shodou okolností jsem měla pozvaného člověka na seřízení oken a když viděl děravou síť, prohlásil: "To začaly dělat letos sýkorky, včera jsem byl u paní, které roztrhaly všechny sítě."
Řekla jsem si: aha, asi se chtěly dostat za našimi ptáčky dovnitř, když je viděly za oknem. Kdeže, ty potvůrky roztrhly síť i na balkonovém okně. Tak jsem jim nasypala na parapet zrní a další trhliny v sítích se neobjevily. Teď jen aby si i lidé řekli, že mají krmit sýkorky nebo na zimu sundávat sítě z oken, aby ušetřili.

A co vy? Ještě stále váháte šířit dobro? Stále nevěříte, že jeden slušný člověk něco zmůže?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 10:02 | Reagovat

Pěkná myšlenka.Máš bezva kolegyni.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 10:27 | Reagovat

[1]: Vidím se s ní málo, pracuje ve výrobě a k nám na IT se dostane výjimečně. Ale i tak jsem ráda za každé setkání s ní :-)

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 10:28 | Reagovat

[2]: Stačí, že o ní víš, že je. :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 10:42 | Reagovat

[3]: Ano, pomáhá vědět, že někde kousek dál je "světluška v davu" :-)

5 Ježurka Ježurka | Web | 1. ledna 2013 v 16:16 | Reagovat

To by bylo krásné, kdyby to začalo fungovat! Já jsem pro všemi deseti! V práci už sice dávno nejsem, ale jinde to jde také, ne? :-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 16:41 | Reagovat

[5]: Ježurko, VŠUDE! Kdekoliv jsou lidé, je třeba šířit světlo. Díky za spolupráci :-)

7 Helena Helena | Web | 1. ledna 2013 v 17:15 | Reagovat

Raduš jde to,ale je to velice těžké. :-)
Když zaseju semínko,taky musím čekat,než vzejde,jestli vůbec vzejde.Půda musí být připravená,jinak může vzejít,ale uhyne.
Ale to je právě to třídění plev od pšenice.Děje se to samovolně. :-)

8 Radka Radka | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 17:31 | Reagovat

[7]: Máš pravdu, ale sázím na pořekadlo: stejné přitahuje stejné - a plevelům se snažím vyhýbat, na to se mám moc ráda :-)

9 nekonecnacesta nekonecnacesta | Web | 1. ledna 2013 v 18:22 | Reagovat

Dá sa všetko na svete, je už len na ľuďoch, č to chcú tak, že to dokážu, ale bo sa zmieria s tým, čo im dá život. Ja som zástancom prvej možnosti :-) Tak krásny Nový rok prajem :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 19:02 | Reagovat

[9]: To mě moc těší. Jak se říká v jedné pohádce: bude nás víc, nebudeme se bát vlak nic.
Také přeji vše nejlepší v Novém roce :-)

11 Katka Katka | Web | 2. ledna 2013 v 17:46 | Reagovat

Podobné posleství bylo v novoročním projevu prezidentově. Obávám se, že na něj málokdo reaguje. Já se snažím. Už dlouho, následky jsou podivné. Až si to sesumíruju, napíšu o tom :)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 20:25 | Reagovat

[11]: Na projev jsem nekoukala, my to v práci razíme už dlouho a chlapi často zapomínají a nechají se strhnout k divokým reakcím. Mezi svými přáteli a kamarády mám větší úspěch.
Určitě sepiš vlastní pohled, ráda si to přečtu :-)

13 b. b. | 17. března 2013 v 14:21 | Reagovat

Zajímavé, jak s opičkami, tak se sýkorkami. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama