Vztahy z lítosti

2. ledna 2013 v 0:00 | Radka |  Vztahy

Myšlenka na článek o vztazích mi leží v hlavě už dlouho. Martinův komentář pod mým článkem Od lítosti k zodpovědnosti (o vztazích založených na lítosti), mě konečně donutil. Snad Vás tím neotrávím, ale inspiruji k nahlížení na vztahy také trošku jinak.


Na začátek uvedu mé vlastní zkušenosti, kdy jsem šla do vztahů z jiných důvodů než z lásky. První nabízel společné bydlení, únik od rodiny, se kterou jsem si tehdy vůbec nerozuměla. Kdybych nesledovala především svůj cíl, možná bych dříve odhadla slabosti partnera. Jeho náklonnost k alkoholu velice brzy vedla k rozchodu.

Druhý partner (otec mé dcery) ve mně vzbuzoval lítost. Typické dítě, které touží po pozornosti, ale dostává se mu ji žalostně málo. To vše špatně ukryto pod slupkou sebevědomého muže. Ale abych mu nekřivdila, uměl se po materiální stránce celkem postarat, spoustu věcí zařídit. Mockrát jsem chtěla vztah ukončit, ale kvůli dceři jsem zůstávala. Také jeho argument: nic sama nezvládneš, jsi totálně neschopná, zašlapal do země všechnu rebelii už v samotném počátku.
Když pohár trpělivosti přetekl a došlo znovu na téma rozchod, nestačila jsem se divit důvodům, kvůli kterým prý vztah udržoval - hlavním byla lítost. Měla jsem to v životě tak těžké, nemohl se tedy se mnou rozejít. No a to jsme opět u myšlenky: kdo lituje druhé, stává se brzy sám politováníhodným. Byla jsem k politování. Přesto trval na tom, že zůstaneme spolu. Proč? Z lítosti?

V tichosti, aniž by to partner čekal, jsme se s dcerou odstěhovaly a snažily se o nový začátek. Bylo to těžké, expartner neustále připomínal: sama nic nezvládneš, vraťte se.
Je snad o tomhle život? O potřebě žít s někým, kdo trpí pocitem, že ví lépe než já, co doopravdy potřebuji?

Další budoucnost jsem neplánovala, potřebovala jsem získat odstup. Na muže a vztahy jsem nezanevřela, jen bylo potřeba ujasnit si priority.

Analyzovala jsem sebe i vztahy kolem. Nechápala jsem, proč tolik lidí setrvává v nefunkčních vztazích. Ale neodsuzovala jsem, mně samotné trvala cesta ke svobodě patnáct let.
Nepochopitelná byla i zoufalost některých kamarádek, toužících po muži za každou cenu. Buď to byl sex nebo potřeba s někým být. Nebo řečeno jinak, neschopnost být sama.

Obecně je prokázáno, že muži jdou ze vztahu do vztahu, kdežto ženy si dávají odstup. Řekla bych, že k tomu přispívá i fakt, že žen je na světě více a mnoho mužů je nepoužitelných i pro zoufalé ženy. Tím mám na mysli např. "mamánky" neschopné navázat vztah.
Časem, i s pomocí Vševědka, jsem došla k názoru, že pokud chci opravdový vztah, musím na sobě zapracovat. Říká se, že co člověk vyzařuje, to také přitahuje. Věřím tomu, že nedokonalost přitahuje další nedokonalosti.

Člověk by měl do vztahu vstupovat tehdy, pokud je "celým člověkem", tedy celistvá osobnost. Netrpí zoufalstvím nebo jinými potřebami. Jakákoliv potřeba buduje závislost na druhém. A jak víme, každá závislost je cesta do pekel. Vztah "celých lidí" je pak o sdílení, nikoliv potřebách. Sdílíte lásku, radost, zážitky i povinnosti.

Vztah se má také budovat na solidních základech, stejně jako dům. Když přijdou pohromy a katastrofy, přežije to, co je postaveno z poctivých materiálů. Co vydrží i silné otřesy. Materiálů na základy může být více, ale pro mě jsou nejdůležitějsí láska a důvěra.
Abych co nejvíce přiblížila definici "celého člověka", požádala jsem dceru o její názor - podle ní je to člověk, který převzal plně zodpovědnost za sebe. Tak s tím mohu jen souhlasit.

Vím, že dnes je to hodně i o financích a spousta lidí si nemůže dovolit samostatný život. Ovšem představa partnera, který zpochybňuje mé schopnosti zvládat běžné věci či vysmívajícího se mým zájmům či názorům, je pro mě nepřijatelná.

Zatím zvládám žít sama a jsem za to vděčná. Ale muže ani ženy, kteří takto žijí, neodsuzuji. Je každého svobodná volba, jaký život si zvolí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 0:08 | Reagovat

Vztah z lítosti není ani z jedné strany dobrý. Teď jsi svojí paní,urči si svoje priority, svoje hranice. A můžeš vybírat - až Ty budeš chtít a také koho budeš chtít! :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 0:12 | Reagovat

[1]: aby bylo z čeho vybírat :-D

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 0:13 | Reagovat

[2]: Musíš nahodit laso! A rybářské sítě! :-D

4 Radka Radka | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 0:17 | Reagovat

[3]: ani si nechci představovat, co by se takto naslepo mohlo chytit ???

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 9:06 | Reagovat

[4]: No přeci zlatá rybka! :-D

6 Adél Adél | Web | 2. ledna 2013 v 9:57 | Reagovat

[5]: Nebo nějaká trubka :-D

7 Katka Katka | Web | 2. ledna 2013 v 17:40 | Reagovat

Já si myslím, že každý - muž i žena by měl být samostatná schopná osobnost, která dokáže žít sama a být sama se sebou šťastná. Pak si jeden druhému mohou dávat radost. Ale pokud má někdo pocit, že jeho štěstí závisí na přítomnosti a lásce toho druhého, je jeho štěstí strašně zranitelné....

8 Radka Radka | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 20:22 | Reagovat

[7]: Vystihla jsi to přesně, nelze než souhlasit.

9 Renda Renda | Web | 2. ledna 2013 v 21:49 | Reagovat

Ahoj můžeš dat pls hlásek
tady:

http://kacaba214.blog.cz/1301/zacala-soutez#komentare

pro: Renda

děkuji moc

10 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 16:06 | Reagovat

Zdáš se mi býti moudrou ženou. Některé věty bych řekl úplně stejně.
Jen bych ještě dodal, že když se člověk dostane do vyšších duchovních úrovní, tak se potom na to neustálé řešení vztahů mezi muži a ženami dívá jako na nesmyslné pachtění. ;-)

11 Radka Radka | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 17:36 | Reagovat

[10]: Děkuji. Jsem ráda, že to mám vše za sebou. Článek byl jen sdělení zkušeností. Možná je můj odstup až příliš velký, ale to je život. Rozhodně jsem vděčná, že dokážu žít sama a být vždy zodpovědná za sebe a své činy. Byla to tvrdá škola ;-)

12 VendyW VendyW | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 18:39 | Reagovat

Odejít je velmi těžké rozhodnutí, velkou roli v něm hraje strach z neznáma, z finanční stránky i to jak to ponese dítě a jak bude schopné se s novou situací vyrovnat.Jednou jsem odešla, ale teď už tu sílu nemám.takže se snažím věřit, že snad zase někdy k sobě najdeme nějakou přijatelnou cestu, že já v sobě vydoluju nějaký záblesk, protože si myslím, že po třiceti letech stále někde něco musí být. Nebo se začnou naše kruhy oddalovat a oddalovat. To se uvidí co má budoucnost ještě pro nás v záloze....

13 Radka Radka | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 19:50 | Reagovat

[12]: takový krok je opravdu velmi těžký a nehodlám soudit nikoho. Každý si neseme následky svého rozhodnutí. Věřím, že budoucnost má pro nás hodně dobrého ;-)

14 Eruvië Eruvië | Web | 20. února 2013 v 14:17 | Reagovat

Odešla jsem, jednou, pak tři odešli ode mě. Bolelo obojí, ale pokaždé o něco kratší dobu. V podstatě dokážu žít sama, jen je mi smutno, proto hledám vždycky primárně parťáka (parťačku), abych nechodila do prázdného bytu. Teď jednoho mám, i když není ideálně (je to prostě chlap), tak mě bere takovou, jaká jsem a když ho vyhazuju, tak mlčí a počká, až se uklidním (většinou) :-) Souhlasím se vším, co jsi napsala :-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 20. února 2013 v 18:18 | Reagovat

[14]:Je čím dál složitější potkat slušného partnera, co za něco (v našich měřítkách) stojí. A nemyslím si, že nároky žen neúměrně stoupají. Spíš někde ty matky udělaly chybu :-(

16 Eruvië Eruvië | Web | 21. února 2013 v 9:52 | Reagovat

Ano, lze to všechno svést na matky :-) A často mají tu největší chybu (vidím to u té své), nicméně se velmi často setkávám s jevem (i u sebe), že vlastně nevím, co chci. Tedy v danou chvíli vím, ale jakmile to dostanu, zjistím, že to není ono a chci něco jiného... Naštěstí to o sobě vím a snažím se s tím něco dělat :-)

17 Radka Radka | E-mail | Web | 21. února 2013 v 12:23 | Reagovat

[16]: Po otcích člověk toho moc chtít nemůže a když koukám, co matky dělají svým dětem.... Mám rozepsaný článek o výchově, co jsem odpozorovala, Bohužel pozdě. Když nedostaneme v dětství mantinely, o které se můžeme opřít, těžko se nám pohybuje v tom šíleném prostoru a lítáme zleva doprava.... :-(

18 Laura Laura | 12. ledna 2014 v 9:46 | Reagovat

Všichni si tady tak rozumíte, asi máte podobné zkušenosti...ale podle mě takhle žije jen část jedinců-samostatná osobnost, schopná postarat se o sebe a blablabla. To je jako z učebnice.Asi jste nezažili vztah, kde se lidé doplňují, pomáhají si a už ani neví, koho jsou jaké kompetence, protože ti dva jsou dohromady jeden. Takových vztahů je velká většina, jak zjistit, že bych se o sebe postarala... Když bude všude dost práce a budu zdravá, tak jistě. Já bych řekla, že je také důležitá schopnost najít si dobrého partnera.

19 Radka Radka | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 12:06 | Reagovat

[18]: Neprosazuji singl život, ale vztah založený na lásce, úctě, na těch správných základech.
To, co popisuješ - kdy se lidé doplňují - to je podle mě to pravé. Není to závislost, není to potřeba, je to souznění. A takoví lidé by určitě dokázali žít i sami, ale našli toho pravého, s kým dokázali splynout v jedno. To je jako výhra v loterii.
Ovšem dost lidí je s druhým z ekonomických důvodů a tam určitě ve vztahu jednota nepanuje, minimálně uvnitř sebe sní o něčem jiném.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama