Zatím konec Vševědka

22. ledna 2013 v 22:00 | Radka |  Vševědek
Mé vyprávění o tomto nevšedním člověku začalo článkem Dotek zmaru, pokračování pak najdete v této složce, až jsem se rozhodla více toto téma nenatahovat a raději napsat závěr.
Je toho mnoho, co mě naučil, i když zpočátku opakoval: Nic jsem Vás nenaučil, to všechno máte v sobě, jenom jsem Vám pomohl vytáhnout to na světlo.

A s tím souhlasím, protože všichni to máme v sobě a je jen na nás, zda přijmeme podané ruce a možnosti vytáhnout na světlo světa svou jedinečnost, svou Božskou podstatu.
K tématům, která považuji za zajímavá či přínosná, se budu průběžně vracet, ale v tomto článku bych ráda dovyprávěla příběh, který zatím nemá pokračování.
Navazuji přímo na článek: Dotek zmaru podruhé, ve kterém popisuji události zimního slunovratu, tedy dne, kdy se měl udát konec světa a nebo přijít velmi silné energie na planetu Zemi. Ať tak či tak, konec se díky Bohu nekonal, ale byl předzvěstí konce jiného.
Večer se u babičky Vlastičky společně s Vševědkem protáhl a já dorazila domů až kolem půl druhé v noci. Měla jsem smíšené pocity. Dobré z vyřešení závislosti mého kolegy na mě, kdy mi odsával energii a neustále mě nutil na sebe myslet. Asi znáte ten stav, kdy máte pořád někoho plnou hlavu, máte ho zažraného pod kůží a nevíte, jak se toho zbavit. Tak od toho mi pomohl a jsem vděčná. Energie od té chvíle ke kolegovi přestala proudit a já se cítila lépe. Bohužel, Vševědkovo chování vůči Vlastičce mi nebylo lhostejné a dala jsem si závazek, že jí bude věnovat více pozornosti a brát ji jako sobě rovnou.
Do postele jsem zalehla kolem druhé, což je pro mě čas velmi nestandardní a spánek podle toho vypadá. Většinou mám lehké spaní a sny se mi nezdají. Tentokrát to bylo jinak. Ve snu jsem stála proti Vševědkovi a křičela na něj: "Ale Vy jste to neukončil!"
Probudila jsem se vyděšená a naštvaná zároveň. Došlo mi, že tentokrát je na mě napojený Vševědek a energii bere on. Vybavily se mi jeho pohledy za celý večer, kdy si mě neustále se zálibou prohlížel. Jeho oči plné energie, jeho nadšení pro společnou práci.
Učinila jsem pár kroků, kterými jsem přetrhala pouta. Přemýšlela jsem, jak mu vše příště řeknu, protože tohle se přece nedělá. Že si musí více hlídat své chování, mít pod kontrolou každý svůj krok.
Další setkání bylo v plánu už 28. prosince o úplňku. Předem jsem informovala babičku Vlastičku a dorazila raději o chvíli dřív, než bylo v plánu. Znovu jsem zopakovala své pocity a čekala na Vševědkův příchod. Dorazil unavený a mírně rezignovaný. Než Vlastička uvařila čaj, řekla jsem mu o svém snu i pocitu, že se na mě napojil. Neustále mi to vyvracel, jako bych byla úplně mimo, protože tohle je naprostý nesmysl. On se na nikoho nenapojuje a nikomu nic nebere! "No teď už ne, ale bylo to tak!" dodala jsem rázně.
Zakroutil nesouhlasně hlavou, ale já mu hleděla neustále přímo do očí, posílala energii jeho vyššímu já a čekala. Začal přemýšlet, točit kyvadlem a konečně pronesl: "Máte pravdu, něco jsem neukončil, ale já na Vás napojený nebyl."
I tohle byl úspěch, proto jsem se nehádala dál a čekala, až dodělá, co považuje za potřebné. Další události se už vyvíjely pod tlakem této. Bylo vidět, že jeho ego dostalo přímý zásah.
Zeptala jsem se ho, proč si myslí, že se od něj tolik lidí odvrátilo. Prý jejich chyba. Chtěl jim pomoci, ale když nechtějí, dobře jim tak, nutit je nemůže.
"Ale Vy jste je často nutil. Nahrnul jste na lidi více, než byli schopni vstřebat," snažila jsem se o vysvětlení.
"Protože vím, že už mi nezbývá moc času a chtěl bych lidem předat co nejvíce z toho, co jsem se naučil," řekl poněkud smutně, ale já jeho slovům rozuměla.
"Jenže rychlý duchovní postup člověka unaví, sebere mu příliš energie a to je špatně. Také když na to není dotyčný připravený, nepřijme to. Tím pádem je Vaše snaha naprosto zbytečná," pokračovala jsem ve vysvětlování.
"Máte pravdu, člověk musí být připravený," souhlasil nakonec.
"Sám víte, že když se člověku má dostat určitá informace, vždy se najde způsob, jak k němu doputuje. Když to nebudete Vy, bude to někdo jiný. Ale dostane ji," uzavřela jsem tím debatu na toto téma.

Něco málo jsme ještě řešili, až došla řeč na Celestinské proroctví. Trošku jsme se rozcházeli v pocitech, protože Vševědek viděl film, já četla knihy.
Tady malinko odbočím - i když mi příběh leckdy připadal předvídatelný, zaznamenala jsem (stejně jako další, kteří knihu četli) zlepšenou intuici. Jako by čtení knih Jamese Redfielda člověka napojilo na informační kanál a jeho předvídavost se tím zvýšila. Něco jako neviditelná přidaná hodnota.
Ale zpět k Vševědkovi - podle něj jsme měli učinit něco, co bylo i v tom příběhu. Začal popisovat události a zeptal se: "Co tam ti lidé dělali? Máme udělat to, co oni."
"No, myslím, že pracovali ve skupině a učili se vzájemně posilovat myšlenky. Protože když pracuje víc lidí, energie se násobí," snažila jsem se přispět svými vědomostmi z knihy.
"To tak není, ta energie se nenásobí," oponoval Vševědek.
"A jak to asi je?" zeptala jsem se poněkud nechápavě.
"Vlasto, vysvětli jí to," a otočil se na babičku.
"Proč by mi to měla vysvětlovat ona?" vyjela jsem podrážděně.
"Abych jí dal prostor, když říkáte, že ji přehlížím," dodal jízlivě.
"Myslíte tu teorii: jeden je jeden, ale dva už jsou moc?" skočila jsem mu téměř do řeči.
"Jo, tu jsem myslel," souhlasil Vševědek.
"Ale to je totéž, jde o násobení," trvala jsem na svém.
"Ne, to je jinak, jde o navyšování energie," nedal se zviklat ve svém přesvědčení.
No tak asi nerozumím česky, když žiju pocitem, že navyšování a násobení je sice z matematického hlediska rozdílné, ovšem z pohledu práce s energií totožné. Je toho prostě o hodně víc.
Snažila jsem se mu detailněji popsat práci ve skupině, kde jsou si všichni stejně rovni a vzájemně se povzbuzují energií - když jeden něco říká, ostatní posílají energii jeho vyššímu já. Neposílají nikomu myšlenky, to si vědomí přebere jako manipulaci a odmítne, ale když posílají energii vyššímu já, má ji pak dost, aby mohlo naplno pracovat a přesto se svobodně rozhodnout, co za informaci použije.
Úšklebek v jeho tváři nešlo přehlédnout. Usmála jsem se na něj a on jen dodal: "To teď budeme mít nového vůdce?"
"Proč vůdce? Jak to myslíte?" zeptala jsem se nechápavě, leč stále s úsměvem.
"No, že teď povedete Vy."
"Kdepak, kolektivní práce nemá vůdce. Jde o stejnou sílu hlasu. Vám se to nelíbí?" opáčila jsem a sledovala jeho reakce.
Jen něco zabručel a slova raději spolkl.
Ještě chvíli jsme debatovali a pak se zeptal, jestli budeme sledovat televizi, že tam dávají zajímaný pořad o Luně.
Ani jedna jsme nechtěla, tak se zvedl k odchodu s tím, že je stejně unavený a ten pořad chce vidět.
Rozloučili jsme se a mě se celkem ulevilo.
Nemusela jsem mu zdůvodňovat, proč se už nechci scházet. Také ztratil zájem, protože když není on vůdce, nemá pro něj seance smysl.
Od té doby jsem ho neviděla. U Vlastičky se párkrát stavil, jen tak přes okno spolu promluvili, ale jinak nic. Působí prý stále unaveně a rezignovaně.
Jak se zdá, nechce pochopit. Že je občas dobré uzavřít se do sebe a poslouchat vnitřní hlas. Přestat vydávat energii a pracovat na sobě. Nabrat síly, vytřídit myšlenky, uzdravit tělo i mysl. Zvláštní, že u druhých to chápe, ale u sebe to bere jako nepochopení okolí, které ho nutí k samotě.
Rozumím tomu muži, který se cítí nepotřebný. Za celý život nezažil mnoho okamžiků, která by ho naplnila láskou a dodala mu sílu překonat i těžká období. Těch těžkých totiž bylo o mnoho více, než jeden příliš citlivý člověk dokáže unést. Ale dává mu to šanci na posílení. Když bude schopen vzít vše s nadhledem, uvidí možnosti, které ho mohou posunout o kus dál.
A tak vysílám veliké přání k Vyšší moci, aby tento muž i jemu podobní, dostali šanci pochopit, získat nadhled a stali se opět přínosem pro ty, kdož hledají světlo na cestě z temnoty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 23. ledna 2013 v 14:16 | Reagovat

To je opravdu velice zajímavé. Tady opravdu cítím, že existuje NĚCO mezi nebem a zemí, čemu ale já vůbec nerozumím. Jak jsem pochopila, zůstal Vševědek sám a smutný. Třeba to vše bral jako poslání a nakonec skončil tak, jak skončil. Sám. Ale je dobře, že sis nenechala všechno namluvit.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 19:44 | Reagovat

[1]:Vystihla jsi to přesně, myslel, že je vyvolený, ale neukočíroval to. Bohužel, protože pomohl hodně lidem a mohl pomáhat dál. Jsem ráda, že jsem si zachovala zdravý rozum

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama