Cizí sen

13. února 2013 v 23:33 | Radka |  Sny a realita

Čtení jen na vlastní nebezpečí
Když jsem dříve popisovala sny, byly pro někoho možná děsivé, ale tento mě vyděsil o něco málo víc. Druhý, dokonce i třetí den z něj mám divný pocit. Ale vím, že s tím musím ven... a už vím proč... abych se poučila.


Usínám těsně po půlnoci. První sen.
Stojím v domě, přichází žena s puškou. S ní dva muži, mají té ženě krýt záda. Cítím, že jde zabít čtyři lidi. Dva dospělé a dva syny. Je plná energie, má neskutečnou kuráž. Mužům nařizuje, ať zůstanou na místě, sama odchází do pokoje. Zazní tři výstřely. Vidím starší ženu v křesle, je mrtvá. Žena s puškou se vrací k mužům a křičí: Oni si vyměnili pokoje!
Nechápu. Cítila jsem přece, že tu ženu zabít chtěla… Jeden z mužů zpanikaří a vychází ven. Nenápadně nastartuje a ujíždí. Druhý muž i žena nasedají do auta a pronásledují ho. Jede před nimi na čtyřkolce, jsou těsně těsně za ním. Jeden z nich zamíří zbraní, než vystřelí, muž před nimi uhne do strany. Před nimi motorka se dvěma muži. Výstřel zasáhne spolujezdce. Čekám krev, že muž spadne,…. nic se neděje, muž sedí dál, pohled jeho očí naprosto nepřítomný. Je jako stroj.
Celou tu dobu se mohu pohybovat kdekoliv, nikdo mě nevidí.
Zastavují u srázu a všichni se začnou bavit - žena, muž, co ujel i ti dva na motorce. Chci se schovat, aby mě neviděli. Ale proč, když jsem neviditelná? Ten jeden muž jakoby něco cítil. Slezu kousek pod sráz, držím se kořenů stromů, hlína se drolí a sype se. Dívá se dolů, ale nic nevidí. Přesto mu to nedá…
Sunu se níž a hledám prostor, kde se schovat. Představuji si díru dovnitř srázu, něco jako malá jeskyně, výduť v hmotě. Zaslechnu, jak si ti muži rozdělují pravomoci a jeden dodává: obchody musí běžet jako dosud, nic je nesmí ohrozit.
Posouvám se kousek níž a vidím otvor. Vím, že je uvnitř tma, ale bezpečí. Schovávám se…..

Probouzím se ve 3:44. Dcera spí, v pokoji je tma. Jsem ráda. První mě napadne: ta díra ve svahu, připomíná mi včerejší úryvek z knihy:
Kdo je ve styku s vnitřním prostorem svého klidu, kam žádný jiný člověk nemůže vstoupit, ten se může přiblížit a otevřít se depresivnímu člověku. Ví totiž, že má v sobě místo, které je chráněno před temnotou a chaosem ostatních. V tomto nenarušitelném prostoru jsou duchovní či terapeut zcela sami sebou. (Anselm Grün - Deprese jako šance)
Byla jsem ve styku s vnitřním prostorem? Jsem schopná pomáhat těm, co trpí depresí, protože mám pevný bod?

Pořád mi naskakuje myšlenka: tohle není můj sen, tohle je cizí sen. Byla jsem jen pozorovatel. Pomalu přivírám oči a chci opět usnout. Jako by se zatáhlo. Otevírám oči, mírné světlo z pouliční lampy osvětluje strop. Opět zavírám oči a myslím na sen. Opět se mi zatemní. Lekám se, tohle není dobré. Když mívám dobrá znamení, skrz zavřená víčka vidím více světla. Tohle jsem ještě nezažila. Nějaké znamení?
Rekapituluji sen znovu a uvažuji, kolik je takových míst, kde se stalo podobné neštěstí. Vražda, znásilnění, loupež… Kolik energetických otisků na mnoha místech ulpělo. Jak k tomu přijde další majitel, který netuší nic z minulosti bytu či domu. Chtělo by to očistit. Všechna místa. Kolika jsem už prošla, aniž bych tušila? Raději nedomýšlet. Hodil by se zázrak. Pro všechny. I ty mrtvé, co otisk zanechali.

Stále se mi honí hlavou myšlenky:
Není to není můj sen. Není to minulost. Je to vize. Něčí představa. Musí to ven. Pak se to nestane.

Cizí sny mívám málo. Vlastně téměř vůbec. Nechci zkoumat, jestli jde o lidi známé či událost, které se dá zabránit. Vím jen, že se musím podělit a zveřejnit. Něco zvláštního na mě padá. Jako by měl sen magickou moc přenést pocit strachu, že se tím něco spustí.
Nesmysl. Není nic horšího než vlastní strach. Nic vám nemůže ublížit víc, než vlastní strach. Vím, že je to pravda, už tolikrát to udělal.
Jsem unavená a jdu raději spát. Ráno moudřejší večera.

Budím se těžko, ale spokojená. Mé dnešní sny byly tak povzbudivé. Určitě proto, že strach dostal padáka a zvítězila víra v dobro. Ono to ani jinak nejde, když chcete opravdu žít a zabývat se věcmi, které mají smysl. Protože existuje hodně toho, co smysl má a čeká to právě a jen na vás Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. února 2013 v 0:06 | Reagovat

Sen někdy probuzením zmizí, ale někdy člověka donutí o něm přemýšlet celý den. Je v tom něco z minula, z vyslechnutého, ale určitě  předtucha, domyšlení příběhu, naděje, že to nakonec dopadne dobře.
Jinak skoro horor...

2 Mag Mag | E-mail | Web | 14. února 2013 v 11:59 | Reagovat

Občas nesnáším své sny, občas je miluji. Kvůli snu mi došlo, že jsem asi opravdu blázen jak mi to skoro každý tvrdí..
Nic vám nemůže ublížit víc, než vlastní strach.
Pěkný citát. Pěkný článek.

3 Ježurka Ježurka | Web | 14. února 2013 v 12:52 | Reagovat

Jé, sny, to bych mohla vyprávět téměř denně, zrovna na dnešek se mi do jednoho snu namotalo tolik nesouvislých událostí, tedy asi jen zdánlivě nesouvislých, já nevím. Ale co mne vyděsilo je to, že jsem zase viděla svého tatínka v pohodě, ale i s maminkou a šli spolu tancovat. Snad to není nic špatného. :-(

4 Helena Helena | Web | 14. února 2013 v 18:36 | Reagovat

Někdy můžeš Raduš přijímat z éteru myšlenkové vazby někoho.Je to strašné,ale je to tak.Myšlenky se zhmotńují a pak stačí je jen vykonat. 8-)Asi ses podívala k někomu,kdo má nekalé úmysly.A ten strach,to jsou duchové,kteří toto všechno vidí dopředu,co se stane a snaží se,aby ses vcítila do tohoto děje.Možná proto,abys odvrátila nebezpečí nebo nějak zabránila tomu,co se připravuje.

5 Radka Radka | E-mail | Web | 14. února 2013 v 19:09 | Reagovat

[1]:úplně nejvíc mě děsil ten nepřítomný pohled "nesmrtelného" muže :-(
Ale vše dobře skončilo, našla jsem bezpečí :-)

[2]:Děkuji. Bez snů už si to neumím předtsavit.
Je mi jedno, co říkají druzí, pokud vím, že neubližuji druhým. Býti bláznem je totiž klíčem k moudrosti ;-)

[3]: Když jsem přetažená, mám taky ve snech zamtek. Myslím, že maminka často vzpomíná na to krásné s tatínkem. Je fajn, když má člověk na co vzpomínat :-)

[4]: Povídám dceři: Jak to ta Helena dělá, že je zase ve spamu?!
To bude tím, že je z Německa :-D
Asi má holka pravdu.
Taky jsem měla pocit, že něco "přebírám", ale nechtěla jsem pátrat od koho a co. Prostě si jen přála, aby to "zveřejněním zmizelo z listiny možných skutků".
Dnes psali o tom, že Oscar Pistorius zastřelil svou přítelkyni a mě tak nějak zamrazilo...

6 Helena Helena | Web | 15. února 2013 v 9:25 | Reagovat

[5]: 4.Raduš já jsem si všimla že padám do spamu,když píšu koment a jsem přerušena telefonátem nebo něčím,pak toho nechám a vracím se zpětně po chvíli dopsat a hodí mě to jinam.Ale taky tomu tak není vždycky.Nerozumím tomu. 8-)O Oscarovi jsem taky četla.No,může být,ale osobně si myslím,že se to týká země,kde bydlíš/žiješ/.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama