Já chci královnu

25. února 2013 v 18:57 | Radka |  Ostatní
Již dříve jsem se zmínila o knize Další příběhy pro potěchu duše, kde mě hodně příběhů donutilo k zamyšlení. V blízké době očekáváme hradní změnu a tato slova mě vrátila do doby těsně po volbách.


Bruno Ferrero: Já chci královnu

Kdysi dávno před mnoha staletími bylo jedno slavné město. Rozkládalo se v úrodném údolí, a protože všichni obyvatelé byli šikovní a pracovití, uanedlouho se nevídaně rozrostlo.
Poutníci ho viděli už z dálky a obdivovali oslnivou zář jeho mramoru a zlaceného bronzu. Bylo to zkrátka šťastné město a všichni v něm pokojně žili.
Ale když nastal zlý čas, rozhodli se obyvatelé, že si zvolí krále.
Heroldi svolali všechny zlatými trumpetami před radnici. Nechyběl nikdo. Přišli chudí i bohatí, mladí i staří. Pokukovali po sobě a polohlasně se domlouvali.
Až je hlas trubky umlčel. Z davu vystoupil malý tlustý muž v nádherných šatech. Byl to nejbohatší muž ve městě.
Zvedl ruku obtěžkanou třpytícími se prsteny a zvolal:
"Lidé! Už máme nesmírné bohatství. Peníze nám nechybí. Náš král proto musí být urozený: hrabě, markýz nebo kníže, aby před jeho rodokmenem všichni měli úctu!"
"Ne! Pryč s tebou! Buď zticha!" Méně bohatí obyvatelé města spustili nepopsatelný poprask.
"Chceme bohatého a štědrého krále, aby nám pomohl z potíží!"
V té době si už vojáci vysadili na ramena svalnatého obra a za výhrůžného mávání píkami volali: "Tenhle bude našim králem! Ten je nejsilnější!"
Ve všeobecném zmatku nebylo nikomu nic rozumět.
Odevšad se ozýval křik, vyhrůžky, potlesk, třeskot zbraní. Potyčky se množily jako houby po dešti a poraněných už byly desítky.
Až znovu zazněla trumpeta. Dav se pomalu ztišoval. Jeden starý, klidný a obezřetný muž vystoupil na nejvyšší stupínek před radnicí a řekl: "Přátelé, nebuďme blázni a nebijme se kvůli králi, který ještě není. Zavolejme sem nějaké nevinné dítě. To ať rozhodne, koho z nás máme zvolit králem."
I vzali za ruku jedno dítě a dovedli ho před shromážděný zástup.
Stařec se ho zeptal: Koho by sis přál za krále tohoto velkého města?"
Dítě se podívalo na jednoho po druhém, strčilo si prst do pusy a pak odpovědělo: "Králové jsou oškliví. Já nechci krále. Chci královnu - moji maminku."
_____________________________________________________

Maminky u moci. To je nádherná myšlenka. Svět by jistě byl slušnější, ubylo by sprostých slov, lidé by při přecházení ulice pomáhali starším.....
To si myslí i Bůh. A proto stvořil Marii.
_______________________________________________________


Tolik slova příběhu Bruno Ferrera. Nepřipomíná vám to něco? Není ta podoba s letošními volbami prezidenta až zarážející?
Všichni vychvalovali svého zástupce, jen ta každá skupina věděla vše nejlíp.
Kolik svárů to vyvolalo, kolik zraněných duší po volbách zbylo. A přitom stačilo tak málo. Vzpomenout si na svá dětská léta, kdy jsme nebyli zatížení denními povinnostmi a politickým divadlem. A měli ve všem více jasno.
Mohli jsme zvolit ženu a v tyto dny očekávat její nástup na trůn. Nástup člověka, kterému můžeme důvěřovat, kdo bude za všech okolností ohleduplný a citlivý, svým vystupováním nám půjde příkladem.
Je známo, že příklady táhnou a my nejspíš přišli o šanci být lepšími díky své "královně".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eruvië Eruvië | Web | 25. února 2013 v 20:04 | Reagovat

Moc hezký příběh. I pointa. Bohužel všechny ženy měly příliš málo hlasů :-( A je fakt, že až na jednu výjimku, by dle mého názoru byly dobrými, reprezentativními a citlivými vůdkyněmi. Otázkou je, měly by v tom hnoji nějaký respekt a nezlomilo by je to? :-)

2 Helena Helena | Web | 25. února 2013 v 20:05 | Reagovat

Dříve vládly lidem kněžky/kněžky čistoty/.Jako ženy byly napojené na přijímání vizí a vždy,když byl nějaký problém,šlo se za kněžkou o radu.Ženy přirozeně vycitˇují,co je třeba udělat,ale jak to udělat,k tomu jsou lepší muži.Proto se taky říká,že žena je krkem a muž je hlavou.
Ale kde hledat dnes takovou kněžku čistoty,určitě jí byla i Libuše Přemyslovna. :-)

3 V. V. | 26. února 2013 v 14:26 | Reagovat

Já jsem přesvědčen, že ženy vládnou, a to bez ohledu na jejich viditelné fyzické zastoupení v politických funkcích. A nejenom tam. Jedno vám však, dámy, ulehčím. Nebudu se rozepisovat, abyste nemusely reagovat.

4 Lydie Lydie | 26. února 2013 v 14:39 | Reagovat

[2]:
No jo,ale také to nebylo "to pravé ořechové".....Všichni známe slova "hamba mužům, kterým žena vládne"...no a Libuše si vzala Přemysla... :-)

5 Lydie Lydie | 26. února 2013 v 14:42 | Reagovat

[3]:Máte úplnou pravdu pane V.
Šikovná žena doma vládne tak, aby si muž myslel, že vládne on. :-)  :-)

6 V. V. | 26. února 2013 v 16:06 | Reagovat

[5]:Nejenom doma.

7 Radka Radka | E-mail | Web | 26. února 2013 v 21:11 | Reagovat

[1]: Děkuji. Na Táňu Fischerovou by to asi bylo očas mof, ale Zuzana Roithová by to nejspíš dokázala ustát. Jenže, jak píšeš, měly málo hlasů :-(

[2]: Dnes najít slušného a zároveň ochotného člověka, je veliký prolém ...

[3]: Jsi moudrý muž a rozhodně víš, o čem mluvíš

8 pavel pavel | Web | 26. února 2013 v 22:47 | Reagovat

Ten výběr královen byl ale větší a myslím, že kdyby se dvě dostaly do druhého kola, taky by se rozpoutal nelítostný boj.
Ty jako žena bys měla vědět, že jste tady dračice. :D

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. února 2013 v 23:28 | Reagovat

[8]:Ženy nebyly dračice, dokud je z nich neudělali muži. Pamatuj di, že z nešťasné ženy bývá nejčastěji t-zv. Xantipa. Stejně ale ona nebyla zlá, jen chtěla, aby se její muž nezabýval meditacemi s muži, ale staral se i o rodinu. Péči o ni nechal jen na Xantipě. Jak neměla svému muži lát? ;-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 26. února 2013 v 23:51 | Reagovat

[8]:Nesouhlasím, mě akorát občas někdo řekne, že jsem mrcha a jednou mě kolega nazval bestií, když jsem si z něj utahovala :-D

11 V. V. | 27. února 2013 v 11:31 | Reagovat

[9]:Ono kdovíjak to bylo. Sám Sokrates nic nenapsal a tím pádem si ani sám nestěžoval. (A nebýt Thukidida, lákalo by to k domněnce, že Sokrata si vymyslel Platón.) To jen Platón popisuje jeho, Sokratovy, myšlenky a "útrapy". A účasti na symposiích, tedy prachsprostých chlastanicích, kde se obvykle tlachalo na všemožná témata tak, jak je tomu dodnes. Proto Xantipa nadávala Sokratovi do opilců a žvanilů. Ne proto, že by nepřišrouboval poličku, nebo dětem nečetl pohádky. Tehdejší péři o rodinu bychom si asi neměli představovat dnešní optikou ("táto, běž zapřáhnout osla, pojedeme na sobotu k našim, máme tam připravené plato vajec..."). Sokrates byl s velkou pravděpodobností, jako významný válečník, zabezpečen státní penzí a soukromou rentou od Alkibiada. (Je to malinko spekulativní, ale ne nepravděpodobné.) Xantipa byla z podstaty uječená a hádavá baba, od které Sokrates na symposia utíkal.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama