Kamarádská seance - dovětek

18. února 2013 v 19:37 | Radka |  Cesta k poznání
Před nějakou dobou jsem popisovala setkání s kamarádkou. Pomáhala jsem jí s odpuštěním těm, kteří ublížili jí či ona jim. Neznala tento proces, ale naprosto mi důvěřovala.


Ezoterické nauky či řekněme po našem duchovno, ji zajímaly vždy, ale teprve před necelým rokem se začala zajímat více. Kupovat knihy, hledat na internetu, ptát se lidí kolem na zkušenosti. Stále však měla před manželem pocit, že dělá něco zakázaného. Něco, co by se jemu nelíbilo. Když o tom mluvila, cítila jsem z ní pocit sevřenosti. Obecně, když mluvila o manželovi. Neměla jsem z toho dobrý pocit.
Moc si přála, aby manžel respektoval její zájmy. Jenže pořád jí něco říkalo, že by nesouhlasil, vysmál se jí. Však oni tohle muži umí.

A tak se jednoho dne stalo, že dorazila k nám a my čistily. Tedy ona pod mým vedením odpouštěla. Napřed řešila vztah s manželem, poté s kamarádem. S ním a jeho rodinou jezdívali na dovolené a výlety, bylo to moc fajn, ale zhruba před rokem se zbytečně nepohodli a dost nahlas si vyměnili názory. Od té doby se mu vyhýbala. Když si na tu situaci vzpomněla, sevřel se jí žaludek. I po roce.

Už druhý den po onom čištění mi hlásila, že když pomyslí na onoho kamaráda, nemá žádnou špatnou rekci. Cítí se fajn. S manželem lepší, je klidnější, ale zatím neví.
Minulý týden, tedy asi dva týdny po čištění, jsem se za ní stavila v práci. Dorazila jsem do obchodu a viděla ji v hovoru s nějakým mužem. Nebyl to zákazník, ale něco mi říkalo: odejdi. Jen jsem na ni houkla, že se jdu projít po obchodech a vrátím se.
Dorazila jsem zpět asi za patnáct minut. Dotyčný muž byl pryč. Podívala se na mě očima rozzářenýma a úsměvem na tváři: "Víš, kdo to byl?"
"Netuším."
"To byl ten kamarád, jak jsem dělala s ním to odpuštění. Ještě nikdy jsme si tak bezvadně nepopovídali."
Takto nadšenou jsem ji ještě neviděla.
"A co tady dělal? Chodí sem často?"
"Práve že ne, byl tady nakupovat."
"To jsou věci, viď?"
"No, to jsou." Byla z toho evidentně v šoku, ale příjemném.
Tak jsem se začala vyptávat, co manžel.
Měli spolu rozhovor, když ji viděl sedět s knížkou. Zeptal se:
"O čem to je?"
"O andělech."
"A to je nějaký román?"
"Ne, to jsou zážitky lidí a vlastně fakta."
Viděla, že chce něco nehezkého poznamenat, tak na něj pohlédla přísně a vypadalo to, že si to rozmyslel.
"Ty se o to zajímáš?"
"Jo, baví mě to."
"A od kdy?"
"Snad odjakživa, ale až poslední rok asi víc."
A popsala mu, jak se potkává s lidmi, kteří o tom něco vědí a tak čerpá informace.

Od toho rozhovoru se nebojí říct cokoliv o tom, co ji zajímá, jejich vztah je otevřenější. Ona netrpí pocitem, že dělá něco za jeho zády. A že snad čas, který stráví čtením, krade rodině.
Celkově z ní cítím mnohem více energie, sevřenost zmizela a ona je konečně téměř sama sebou.
Téměř proto, že ještě existuje pár situací, se kterými se zcela nesrovnala a pořád je co řešit. Ale to ona ví.
A rozhodně chce řešit další vztahy, ze kterých nemá úplně dobrý pocit. Protože poznala tu úlevu, když odpustila. A když požádala o odpuštění. Byť na dálku, byť v mysli, stalo se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | Web | 18. února 2013 v 20:45 | Reagovat

Strach je náš nepřítel,to je pořád co by kdyby a co by řekli lidé. ;-)

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. února 2013 v 22:04 | Reagovat

Ano, strach, obavy, že něco bude špatně. Nedostatek sebedůvěry. Od toho se odvíjí špatná komunikace mezi lidmi. No a pak už vznikají domnělé problémy a tak dál...

3 Radka Radka | E-mail | Web | 18. února 2013 v 22:18 | Reagovat

[1]:[2]: Strach ano, ale z dotyčného. Neseme si to v sobě z minulosti, vědomí neví proč, ale podvědomí si pamatuje. Může to sahat (a většinou sahá) za hranice tohoto života. Lidská duše má obrovskou paměť

4 Katka Katka | Web | 19. února 2013 v 8:07 | Reagovat

Já jsem se podobného strachu zbavila, leccos odpustila, mně se ulevilo, jsem sama sebou, ale nepozoruji, že by se zlepšila komunikace...spíš já míň mluvím neb to nemá smysl, mý blízký zajímaj jen moje činy, ne moje myšlenky...ale mě už to netrápí...

5 Ježurka Ježurka | Web | 19. února 2013 v 13:52 | Reagovat

Jak tak koukám, Radko, Ty opravdu umíš. Děláš záslužnou činnost a tím pomáháš lidem od stresu. To je krásné!

6 Radka Radka | E-mail | Web | 19. února 2013 v 19:33 | Reagovat

[4]:Také způsob řešení. Ne vždy je výsledkem odpuštění ideální vztah :-(

[5]: Tohle je jedna z věcí, co jsem se od Vševědka naučila. Měl a má své mouchy, ale uměl. Jsem ráda, že se povedlo, vždy to tak výrazný výsledek nemá. Bohužel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama