Náušnice

16. února 2013 v 22:18 | Radka |  Téma týdne

Před mnoha lety jsem obdržela darem od maminky náušnice. Byly po tetě, kterou maminka opatrovala na sklonku jejího života. Krásná práce z červeného zlata. Kamínky již postrádaly lesk, zašla jsem tedy do zlatnictní a požádala o radu.

Byl to obchod kamarádky a tak se mi dostalo prvotřídního servisu. Náušnice byly vyčištěny a bílé kamínky vyměněny za zirkony. Tak nádherně zářily!
Teta zemřela před osmnácti lety, ale dodnes na ni ráda vzpomínám. Jsem člověk, který díky maličkostem cítí vazbu na minulost, na to krásné co bylo. Cítím k těm večem úctu.
Náušnice jsem nosila s úctou a měla pocit, že teta je mi tak blíž a možná i její rady, kterými nás zahrnovala, jsem měla víc na mysli.
Mělo to však jednu vadu. Jedna se rozepínala. Radili mi kolegové a kamarádi, abych si na ně nechala udělat zámek. Věděla jsem, že tohle není to pravé. Náušnici napevno jsem nechtěla. A tak se jednoho dne stalo, že jsem náušnici ztratila.
Prohledala jsem všechno. Celý byt, každičké místo, dokonce sáček ve vysavači, celé auto. Nic. Byt u maminky, kam jsem často chodila. Nic. Prošla jsem zastavárny, jestli někdo nenašel a neprodal. Nic. Vše bylo marné.
Pohltil mě smutek. Tak moc jsem si jich vážila. Tak hodně pro mě znamenaly.
Když maminka viděla, jak moc se trápím, vytáhla malou krabičku ze sekrekáře a položila ji přede mě. Byly v ní náušnice z bílého a žlutého zlata, podobného stylu, jen menší. Dostala je kdysi darem, ale nikdy neměla v uších dírky, tak je nenosila. Byly již starožitnost. Dokonce větší, než ty po tetě.
Nechala jsem je vyčistit a chtěla vyměnit kameny, ale to mi nedoporučili. Jedna je prasklá a zásahem do kamene by se rozpadla. I tak je nosím a jsem za ně ráda.
Přesto jsem se nedokázala smířit s tím, že v krabičce leží jedna osamocená náušnice. Tolik vzpomínek v ní je. Tolik historie. Chtěla jsem nechat dodělat druhou, ale v žádné zlatnické dílně si netroufli. Prý by se barvou zlata netrfili, červené je mnoho odstínů.
Později mi bylo sděleno, že ta náušnice potřebovala vyčistit. Stačilo podržet pod proudem vody nebo dát do misky s vodou a nechat nějaký čas být. Připadalo mi to logické. Maminka vždycky říkávala, že zlato má schopnost tahat z lidí nemoce, tak proč ne i emoce? Asi jich byla plná a upozorňovala na potřebu očištění. Jenže já to tehdy nevěděla a o ten krásný kus přišla. Zbyly jen vzpomínky......
Dnes, když se mi začne náušnice rozepínat, neberu to na lehkou váhu. Preventivně sundám i řetízek a vše dohromady propláchnu pod proudem vlažné vody. Nějakou dobu o ní zase nevím, protože se zkrátka nerozepíná a dál natahuje to špatné ze mě.....














Věřím, že ji někdo tenkrát našel. Nerada bych žila s pocitem, že skončila třeba spláchnutá v kanále...Zamračený
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. února 2013 v 22:29 | Reagovat

Taky mám jedny hodně staré po babičce s rubíny a mají zapínání dopředu. Občas za ně zachytnu a rozepnou se. Tak je málo nosím. Nešlo by z té jedné-pokud se nenajde- udělat přívěšek? Měla bys památku zachovánu a ještě zvláštní kousek.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 16. února 2013 v 22:35 | Reagovat

[1]:Takto jsem neuvažovala, možná proto, že na přívěsky moc nejsem. Mám srdíčko a to neměním.
Kdo ví, možná se stane zázrak a přihlásí se nálezce ;-)

3 Taychi Taychi | E-mail | Web | 16. února 2013 v 22:40 | Reagovat

Já jsem po babičce dostala sbírku jejich šperků, různé korále a tak. Nenosím je, ale je fajn pocit je u sebe mít a vědět, že už toho mají za sebou hodně.

Před nedávnem jsem ztratila přívěsek stromečku, který jsem si kdysi koupila. Nosila jsem ho stále na krku, každý den, ale pak se ztratil. DOufám v to, že ho někdo našel a že ho opatruje :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 16. února 2013 v 22:49 | Reagovat

[3]: Také mám ráda ten pocit :-)

5 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 16. února 2013 v 23:00 | Reagovat

Já nedávno našla zlatou náušničku - krásnou - s maličkými kamínky. Bylo to na ZŠ, kde pracuju, tak jsem ji odevzdala do ředitelny - doufám, že ji majitelka našla. :-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 16. února 2013 v 23:03 | Reagovat

[5]: To je krásné, znám pouze případy, kdy si nálezce věc ponechá :-)

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 17. února 2013 v 10:04 | Reagovat

Nosím naušnice od svých 12 let po mé pratetě. Taky mám pocit, že pratetu tady mám. Už jsem i jednu naušnici ztratila, zase ji našla. Nosila jsem i jiné, ale ztrácela. Tak zase nosím ty pratetiny. :-)

8 Radka Radka | E-mail | Web | 17. února 2013 v 10:14 | Reagovat

[7]:Člověk má zkrátka poslouchat, co mu "znamení" říkají :-)

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 17. února 2013 v 10:17 | Reagovat

[8]: Tak na to věřím. Třeba jdu do krámu a nevím, zda něco koupit. Přistoupím ke zboží, osahám, přemýšlím - a ono mi to samo řekne, zda to opravdu teď potřebuji.

10 Radka Radka | E-mail | Web | 17. února 2013 v 10:20 | Reagovat

[9]:Pocity jsou to nejlepší, pokud jsme schopni na ně dát. Já už chodím nakupovat bez seznamu, jen si řeknu, aby mi bylo včas přopomenuto. A tak se mi stává, že nakouknu do cizího vozíku a řeknu si: aha, tohle by se mohlo hodit! A vracím se k regálu, kde to zboží mají :-)

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 17. února 2013 v 10:24 | Reagovat

[10]: Seznam si napíšu, ale pak ho třeba zapomenu, ale mám ho v hlavě. :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 17. února 2013 v 10:28 | Reagovat

[11]: Seznamy jsem dřív psala, zapomínala doma a pamatovala si polovinu věcí :-D
Tohle je lepší, vzždycky mi poradí ;-)

13 Ježurka Ježurka | Web | 17. února 2013 v 12:25 | Reagovat

To je smutné, moc bych Ti přála, aby se někdo přihlásil, ale moc nedoufej. Také se mi stalo jednou něco podobného. Měla jsem prstýnek a k tomu náušnice se stejným kamínkem. Náušnici dokonce hledali i na rehabilitaci, kde jsem také     byla, ale zkrátka - nic. Z té zbylé mi udělal bratr přívěsek a přidala jsem si ho k tomu, co už jsem měla na řetízku. Bratr je zlatník, tak jsem měla štěstí, že mám aspoň ten přívěsek. :-)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 17. února 2013 v 19:12 | Reagovat

[13]:Nedoufám, i když by to bylo krásní, viď?
Jen jsem se musela podělit, protože na ni pořád vzpomínám.... :-(

15 Helena Helena | Web | 17. února 2013 v 19:32 | Reagovat

Náušnici mám taky jednu v krabičce,ale Raduš dnes se nosí taky jen jedna náušnice a jsi in. :-D Né,ale vážně to mrzí,když se něco takového ztratí.Já mám tedˇna šroubování a vím,že neztratím.Asi bych to taky vyřešila přívěskem,ale tím pádem by bylo po náušnici.Nikdy neříkej nikdy,možná se ještě k Tobě vrátí. 8-)

16 Radka Radka | E-mail | Web | 17. února 2013 v 19:43 | Reagovat

[15]: Však to mám jako motto - miluju zázraky.... ;-)
Ale jak píšeš - udělat z ní přívěsek, už by to nebyla náušnice. Aspoň jednu na památku :-)

17 Eruvië Eruvië | Web | 20. února 2013 v 15:05 | Reagovat

Moc pěkné, doufám, že se někdo ozve :-) Jak jedna z blogerek radila: přívěsek bývá častý, také jeden mám :-) s krásným růžovým kamenem. A měla jsem po babičce náramky a prstýnek s pravou perlou, bohužel jedna z mých "kamarádek" se postarala o to, že je nemám, dodnes mě to hodně mrzí :-(

18 Radka Radka | E-mail | Web | 20. února 2013 v 18:22 | Reagovat

[17]:Přívěsek neunosím, proto stále nostalgicky schovávám.
Jo, škoda, že ponaučení někdy stojí opravdu hodně :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama