Příběh naštvané halenky

19. února 2013 v 20:30 | Radka |  Příběhy mého života

Tento příběh se skutečně udál a kdybych nezažila, nevěřila bych.

Žili byli manželé, co si pro sebe a dvě dcery nechali postavit dům. Protože několik let strávili v malém bytě, typový domek jim připadal těsný. Parcela to umožňovala, přidali tedy metr tady, dva tam... a rázem z toho byl veliký dům, kde se člověk málem ztrácel. Ale každý měl svůj prostor na práci i odpočinek.


Idylka netrvala věčně. Manžel se odstěhoval z ložnice a raději spal v pracovně. Důvod? Prý tam nemůže spát. V létě je mu horko. Začal trávit letní noci v pracovně, ale ani s příchodem podzimu se do ložnice nevrátil. Manželce tak bylo dopřáno luxusu celé postele jen pro sebe. Ovšem, neužívala si ho dlouho. Špatně usínala, v noci se budila a ráno vstávala s bolestí hlavy. Zakrátko i ona opustila ložnici a spala raději ve své pracovně na pohovce. Menší komfort, zato klidný spánek bez útrap.
Ložnice se pro všechny stala jen prostorem, kde své místo zabral sušák a do skříní se chodilo pro oblečení.

Shodou náhod přišla do schránky pozvánka na měření patogenních zón a podobných úkazů. Ani jeden z manželů nevěřil na "věci mezi nebem a zemí", tedy alespoň se tak tvářili. Jenže ložnice byla zakletým pokojem a tak se rozhodli vyslechnout nabídku.

Dorazili pán s paní, měřili, tvářili se důležitě a nakonec vyřkli ortel. Byla naměřena negativní energie, na její odrušení je třeba zářič. Umístění bylo vybráno pečlivě a to tak, aby přístroj pokryl obě patra. Cena lidová, bratru pět tisíc.
Šok z ceny byl obrovský a tak si manželé dali čas na rozmyšlenou. Paní se loučila slovy: "Ale spěchejte, zrovna máme akci, bude dražší."

Paní domu nelenila a zavolala vše prožité své sestře, která věřila na "neviditelné" a navíc znala hodně zajímavých lidí. Například člověka, co rozumí elektřině.
I zavolala sestra o radu tomuto odborníkovi. Přístroj znal, už sestavoval, vyšel na pár korun. Ale příliš účinku nesliboval.
Pořád lepší za stovku než za pět tisíc, pomyslela si a předala informace paní domu. Ta nešťastná, že řešení je v nedohlednu, odmítla vyhodit oknem pět tisíc i třeba jen stokorunu za neprůkazný účinek.

Zakletý pokoj působil dál. Přišly jiné starosti a když začala mít paní domu zdravotní potíže, postěžovala si opět sestře. Ta se mezi tím seznámila s mužem, jenž intuicí a léčitelskými schopnostmi obdařen byl. Poradila se s ním. Udělil rady, které pomoci měly. Paní domu odmítla. Nevěřila na tyto věci a muže šarlatánem nazvala.

Její setře to nedalo a zeptala se na zakletý pokoj. Muž přemýšlel, testoval, virgulí točil... až dotočil a verdikt vyřknul: "V té místnosti jsou věci, které mají v sobě obrovské množství negativní energie."
Nad půdorysem pokoje opět zatočil virgulí a prstem označil místo, kde by se věci nalézat měly. V těch místech stály skříně.
"A co jsou to za věci?" zeptala se sestra moudrého muže.
"To nevím, ale až je paní domu uvidí, pozná je."
A bylo dočarováno. Nic víc už z muže nedostala.

Zjištěné informace okamžitě volala paní domu. Tu zpráva tak nabudila, že odmítla odložit mobil a běžela i s ním na uchu do ložnice.
Otevřela první skříň a nahlídla. Probrala jednu věc po druhé, ale nic. Otevřela druhou. Prošla věci na ramínkách, opět nic. Začala probírat věci v polici. Svetr, svetr, halenka....."To je ona, halenka, co mi šila teta!" vykřikla a oběma naběhla husí kůže po celém těle. "Vzpomínám si, jak mi ji teta šila. Nechtělo se jí, ale slíbila mi to a já na tom trvala. Byla přitom naštvaná."
"Tak ještě tu druhou," pobízela sestra.
"Už to mám, zase mám husinu. Je to svetr, který mi teta koupila."

Vytáhla obě věci na postel a smutně si je prohlížela. Na prázdniny u tety vzpomínala jako na nejlepší období svého života, i když byla teta rozený pedant. Nechápala, proč by ji věci od ní měly tolik ubližovat. Ale to znamení v podobě husí kůže... Byla zmatená.
Po poradě se sestrou obě věci s těžkým srdcem vyhodila, ačkoliv je už dlouho nenosila. Byla to vzpomínka na tetu.
"Musím vyhodit i deštník, co mám od ní?"
"A kde ho máš položený?" zeptala se sestra.
"V chodbě v přízemí."
"To je daleko od ložnice, ten si můžeš nechat."
Padající kámen ze srdce byl slyšet i na vzdálenost šedesáti kilometrů.

I když paní pochybovala o schopnostech "šarlatána" a na neviditelné nevěřila, zkusila spát opět v ložnici. Za krátkou dobu se k ní vrátil i manžel z pracovny. Jemu se spí dodnes moc dobře, ona trpí. Jeho přítomností. Nerespektuje totiž její polovinu postele a neustále ji utlačuje. Ale to už je jiný příběh...

Za svou snahu sestra odměněna nebyla, jak by se dalo očekávat. Neočekávala, věděla, jak se věci mají. Co už neočekávala vůbec, byla pozdější reakce paní domu. Sestru nařkla, že je divná, schází se s lidmi, kteří jsou ještě divnější a nechá se jimi manipulovat. Že navíc věří věcem, které jsou nesmysly a nikomu nepomáhají.

A proč se negativní energie v oblečení projevila až po více než deseti letech od smrti tety?
Paní domu asi měla nasbíráno. Ostatně, posuďte sami:
Paní domu, říkejme ji třeba Xena, žila pocitem, že nikoho z příbuzných nepotřebuje, pro sebe potřebné vždy sama vybojuje, a vše jen ona ví nejlépe.

Její teta, která ve skutečnosti byla pratetou (ale kdo by tak člověku říkal, že?), byla bezdětná. Bydlela v krásném městě na úpatí hor. Snažila se pomáhat rodině a tak si děti příbuzných brala k sobě na prázdniny. Skoro žádné nevydrželo přísné zacházení. Jen zmiňovaná Xena. Byla ráda za každý čas strávený mimo domov, kde macecha se svými třemi dětmi stále udělovala úkoly a otec se jí nezastal. Teta si ji oblíbila a naučila hromadě užitečných věcí. Slíbila i pořídit výbavu, vždyť Xena byla skoro jako její vlastní.

Jak léta šla, přestala Xena k tetě jezdit. Tetu si k sobě vzali příbuzní a jako odměnu za své služby sebrali tetě vše, co do výbavy pro Xenu připraveno měla. Když nebylo co vzít, ani důchod už nestačil, volala nešťastná teta dalším příbuzným, zda by se nepostarali. Samozřejmě, že ano. A tak sestra Xeny vše zařídila a do svého města tetu přivezla. Pomáhala i s péčí o ní a neustále Xenu prosila, aby za tetou přijela.
"Přijedu, ale teď se mi to nehodí," opakovala nesutále.
"Ale ona je nemocná, víš že by tě ráda viděla," trvala na svém sestra.
"Neboj, já to stihnu," zněl vždy argument.

Když rok poté, co přesídlila, odvezla tetu sanitka do nemocnice, volala sestra opět. Tentokrát byla její prosba vyslyšena. Xena přijela a se sestrou se vydala do nemocnice. Když dorazily na to správné oddělení, vyslechly nelítostný ortel.
"Bohužel, je nám líto, paní před chvílí zemřela."
Nestihla to. Její bojovnost tentokrát neslavila úspěchy. Její ego nebylo mocnější než příroda.

Po smutku tety, že za ní Xena přestala jezdit, tohle byla opravdu veliká rána. A přišly další. Za své chování k blízkým i dalekým, za urážky všech kolem či potřebu mstít se, sbírala Xena mínusové body.

Tetě tak došla trpělivost. Co udělala? Nejspíš nashromáždila svůj hněv do oblečení. Byl to asi jediný způsob, jak svou praneteř z druhého břehu upozornornit, jak se cítí. Že ji pomyslně bolí hlava z toho, co Xena provádí. Že se nechová podle zásad, které ji roky vštěpovala.
A tak Xeně přivodila stejnou bolest, jakou z jejího chování cítí její duše. Oko za oko, bolest za bolest...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | Web | 20. února 2013 v 9:49 | Reagovat

Tak tomuhle věřím.

2 Ježurka Ježurka | Web | 20. února 2013 v 17:03 | Reagovat

Ne, že bych tady měla nějakou halenku od tety s negativní energií, ale po přečtení tohoto příběhu mám také husí kůži. Možné je všechno, proč ne? Poučný příběh. ;-)

3 Radka Radka | E-mail | Web | 20. února 2013 v 18:08 | Reagovat

[1]:jj, jsou to věci, viď? ;-)

[2]: Pro mě je husí kůže potvrzením, že jde o pravdu. Měla jsem ji při psaní skoro pořád
Kéž se někdo poučí, budeli potřeba

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. února 2013 v 19:51 | Reagovat

Jen říkám stále, pozdě na hrob chodit, když za živým člověkem jste nepřišli.

5 Radka Radka | E-mail | Web | 20. února 2013 v 21:18 | Reagovat

[4]: Svatá pravda, Růženko.

6 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 21. února 2013 v 10:52 | Reagovat

[3]: Já mám husí kůži vždycky, když v létě vlezu do studené Sázavy. Může to také signalizovat něco neobvyklého mezi nebem a zemí? :-D

7 Radka Radka | E-mail | Web | 21. února 2013 v 11:42 | Reagovat

[6]: Může to signalizovat, že jsi málo otužilý :-D  :-P

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | 23. února 2013 v 11:28 | Reagovat

Zajímavé. Já husí kůže nemívám, tedy kromě zimy. Takže asi nejsem tak vnímavá k těmto věcem.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 23. února 2013 v 19:37 | Reagovat

[8]: Pohybuji se mezi lidmi, kteří tedy tento projev většinou mají. Ale Ty můžeš mít reakce - coby potvrzení - zase jiné. Každý reagujeme jinak

10 Bev Bev | E-mail | Web | 10. února 2015 v 7:02 | Reagovat

Radí, já mám zas husinu, objevila se zrovna když Xena vytahovala ze skříně svetr a halenu. Řeknu ti, že nazažít to na vlastní kůži, tak tomu ani nebudu věřit, ale na mě tvé články tak působí a věřím každé slovo. Skvělé čtení k zamyšlení, jako vždy. :-)

11 HonzaP HonzaP | Web | 6. ledna 2016 v 10:36 | Reagovat

Me se pribeh libi :) Je to zajimave.. dobry :D hh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama