Rady podle feng-šuej - hřbitov

3. února 2013 v 0:28 | Radka |  Bydlení - rady a tipy
Po reakcích na mé články o bydlení jsem dnes zašla do knihkupectví a doufala, že objevím titul, který jsem kdysi vlastnila a kamarádka mi nevrátila. Obsahoval zajímavé návody a příběhy. Bohužel, nezadařilo se. Ale objevila jsem knihu jinou na toto téma, rady a tipy tedy budou.

V knize jsem narazila na informaci ohledně správné transkripce. Kdysi jsem to neřešila, zásadní pro mě byly poučky. Ovšem poté, co jsem si přečetla, že feng-shui je nesprávně, kdežto feng-šuej je správný český přepis, budu už psát jen správně, tedy feg-šuej.

Základní informace jsem čerpala z knih, ale tady jsou krásně přehledně.

Když jsem se vracela autem z obchodu, projížděla jsem cestou kolem nově postavených řadových domů. Jsou krásné, hranaté, v moderním stylu, elegantní šedo-bílá kombinace. Moc se mi líbí a se zálibou na ně pohlédnu při každém projíždění kolem. Pro mě však mají velikou vadu. Tedy tři. Jsou v "civilizaci", před domem vede celkem rušná cesta a za ním hřbitov. Malý, klidný, ale hřbitov.
Podle učení feng-šuej se má při výběru doma posuzovat i lokalita. Když jsem dnes listovala všemi knihami na toto téma, narazila jsem na fotografii, tedy mapu, kde byl označen pozemek pro stavbu nového domu a hřbitov. Podle odborníka v tom nebyl problém, energie ze hřbitova nebude negativně působit na danou pracelu, jelikož oba dělí velmi frekventovaná silnice (čtyřproudá).
V případě zmíněných novostaveb je cesta na můj vkus hodně frekventovaná, ale věřím, že z pohledu feng-šuej to bude málo. O domech, postavených z druhé strany hřbitova jsem raději ani nechtěla přemýšlet.
Protože náhody neexistují, narazila jsem před pár dny v diskuzích na netu ma dotaz :
Dobrý večer, cituji úryvek z knihy autorky Lillian Too FENG ŠUEJ PRO ŽIVOT - \"Je-li Váš domov hned u hřbitova, působí na vynikající vyrovnání energie natření zdi, která s ním sousedí červenou barvou.\" Jinak se zde nabízí ještě možnost pravidelně očišťovat prostory kadidlem nebo světlem svíček (nejlépe červených). Nezkoušeli jsme zatím ani jedno, ale zajímalo by mě, zda blízkost hřbitova, který máme v podstatě přes cestu, může doopravdy způsobovat onemocnění dětí, jak se v této knize také píše. Děkuji za odpověď.
zdroj: zde
Bohužel, odpověď na webu není.

Tohle mi při přemýšlení nad tématem vrtalo hlavou:
Před pěti lety jsem cítila potřebu oživení bytu a vymalovala jednu stěnu v kuchyni červenou barvou. Bylo to více než rok po nastěhování do nového domu. Tehdy jsme zde byli všichni noví, většinu obyvatel tvořily páry, které si představovaly úžasnou společnou budoucnost v novém.
Vedle do bytu se nastěhoval pár trošku starší. Ona rozvedená s desetiletým synem, on třicetiletý, svobodný, nemajetný. Vzali se a v době mého malování čekali společné dítě.
Když teď zpětně rekapituluji, musím uvěst fakta: pár měsíců po narození dcery přišel soused o práci a do nové se mu nechtělo. Zůstal na mateřské a do práce putovala žena. Jak asi mohla prodavačka uživit čtyřčlennou rodinu s hypotékou?
Říkám si, jestli ta červená zeď neměla chránit nás od sousedů, jejichž byt začal působit jako pohřebiště iluzí.
Byt museli prodat, skončili v pronájmu a ještě jim zůstaly dluhy. Dostali jsme nové sousedy. Do pokoje za zdí umístili terária s hady a jinými živočichy. Za rok se rozhodli pro změnu a předělali na dětský pokoj. V tu dobu se začala má dcera dožadovat změny - zeď přemalovat na bílo. A tak máme kuchyň v bílo-béžové kombinaci. I když já toužím opět po červené, sama cítím, že na tu původní zeď už by přijít neměla.... Možná proto, že noví sousedé jsou fajn a žádná hrůza od nich nehrozí. Ale tak mě napadá, že z druhé strany máme hrozné sousedy...... ale to je na sever a červená barva patří na jih, což je ta původní zeď. Takže nic.

V souvislostí s tím se mi vybavila Swibice, kdysi malá vesnice, co na kopečku prý popraviště měla. Místo zvané popravčí vrch, kdysi přinášející smrt, dnes osázeno panelovými domy životem dýchá.
Mohou mít na současné obyvatele vliv energetické stopy minulosti?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 3. února 2013 v 2:32 | Reagovat

O tom nemůže být pochyb, že hřbitovy, pohřebiště, popraviště a podobná místa energeticky ovlivňují životy lidí. Ono to vůbec není náhodou, že se v minulosti vždy hřbitovy a popraviště budovaly za branami měst a nebo daleko od vesnic.

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 3. února 2013 v 9:52 | Reagovat

No nechtěla bych bydlet hned u hřbitova. Ani nevím proč.

3 Helena Helena | Web | 3. února 2013 v 10:43 | Reagovat

Vše se ukládá v čase,čas stojí,jen my se pohybujeme v čase.Říká se mu také akáša,já bych to nazvala plazmou.Skutky jsou otisky ,které zůstávají.Energetické stopy z minulosti na nás mají vliv.
Hele Radko,odkud víš,že tam bylo popraviště?Máš o tom něco?To by mě docela zajímalo.Já mám totiž zážitek s jedním popravištěm tady,o kterém jsem se dočetla až potom,co se to stalo.Toto je  z dob Římanů,kteří popravovali ukřižováním na kříž.

4 Radka Radka | E-mail | Web | 3. února 2013 v 12:56 | Reagovat

[1]: je to pravda, ale jak se dnes roztahujeme a je nám všechno malé, stávají se hřbitovy součástí měst.

[2]: Ani já ne, proto raději panelák než domek u hřbitova

[3]: Helenko, tohle jsme řešili s Vševědkem a mělo jít o popraviště, kde se usekávaly hlavy. Časově těsně před rok 1100. Jsem ráda, že jsem to místo před mnoha lety opustila, ale mám tam část rodiny. Když si uvědomíš, co za lidi na horním sídlišti žije a hlavně jak....
Přála bych všem něco lepšího, ale nic není náhoda a tak jim asi samotným musí něco dojít, aby se posunuli dál

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 3. února 2013 v 21:21 | Reagovat

Tyhle věci mě vždycky rozhodí. Taky jsem kdysi dost studovala feng-šuej. Koupila si miliony knih, i s pravítkem a nějakými výpočty, ale vzdala jsem to. Úplně si nejsem jistá, jestli opravdu musí být všechno podle tohuto směru a zda opravdu lidé jsou šťasntí když to tak mají. Cítím, že všechno stejně více je zvnitřku. Pak je úplně jedno, jestli knihovna má rohy nebo ne, jestli je wc otevřené nebo ne, jestli je červený kobereček v koupelně nebo ne.
je pravda, že hřbitovy vždy byly spíše kus za vesnicí. Ale co pak mají říkat Pražáci? Vyšehrad, my máme kousek od řadovek židovský hřbitov, ... Když na to myslím, tak jsou všechny od bytové zóny odděleny vysokou zdí. Možná to stačilo pro to energetické oddělení. To je fakt divné. Najednou si uvědomuji, že všechny domy, v nichž jsme žila déle, byly blízko hřbitova a teď je to zase.

6 Radka Radka | E-mail | Web | 3. února 2013 v 21:44 | Reagovat

[5]: To mě mrzí, nechtěla jsem Tě rozhodit, ale jak už jsem psala v minulém článku - je třeba dát na vlastní pocity a nejdůležitější ze všeho je úklid. Mě se vždycky nějak doma "hůř dýchá", když si byt zaskládám hromadou věcí. Když vyhážu nepotřebné, cítím se líp.

7 Edith Edith | Web | 4. února 2013 v 14:04 | Reagovat

[6]:Neboj, nerozhodila si mě:-) Je to ale zajímavé zjištění, kolik hřbitovů už jsem měla poblíž. Mně ale připadá žít poblíž hřbitova jako duchovní symbol:-)

8 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 4. února 2013 v 17:36 | Reagovat

Tak tohle jsem snad neměla ani číst. Bydlím v tomto bytě již téměř 51 let a za domem kdysi byl hřbitov. Ještě v době, kdy jsme se sem nastěhovali, tak tam nějaké staré hroby byly, i když se tam už nepohřbívalo. Ale nevím, jestli to mělo nějaký vliv.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 4. února 2013 v 20:58 | Reagovat

[7]:Pořád to říkám, člověk musí dát na své pocity. Na každého působí stejná věc různě, nedá se řídit obecným pravidlem.
Oproti mně máš tak výhodu - můžeš bydlet i blízko hřbitova, kdežto já musím o kus dál ;-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 4. února 2013 v 21:01 | Reagovat

[8]: Nesmíš se tak lekat. Jak už jsem psala v předchozím komentáři, na každého působí věci i situace jinak. Důležité je, jak se cítíš. Kdyby Ti bylo v bytě zle, dávno bych chtěla pryč :-)
Nehledě na to, že Ty jsi tak úžasně pozitivní člověk, že odženeš zlo od sebe na hony daleko :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama