Úplňková sama sebou

26. února 2013 v 23:33 | Radka |  Cesta k poznání
Celý den se těším na večer. Čeká mě hodně povinností, než se dostanu k babičce Vlastičce. Je úplněk a já nebyla schopná celý měsíc za ní zajet. Dnes musím. Slíbila jsem, že na úplňky vždy dorazím. A navíc mi její společnost už chybí.


Přijíždím pozdě. Chtěla jsem na sedmou večer, ale bylo toho moc. Parkuji před domem Vševědka, jinde není místo. Zaráží mě, že se v celém jeho domě nesvítí. Už snad spí? Nebo je zase v nemocnici?
Nechám to být a spěchám ťukat na okno. Dcera Vlastičky na mě volá, že už běží. Čekám u vrat. Intuitivně se ohlédnu a vidím známou postavu. Vševědek. Proto nesvítil, byl už nachystaný k odchodu....

Závislost Vlastičky na Vševědkovi mě děsí. Sama nevím, jak to definovat. Je si vědoma, že ji odebírá energii, povyšuje se nad ní a ona přesto stojí o meditace s ním. Popravdě, připomíná to Stockholmský syndrom.
Nechci to rozebírat před ním. Držím se stranou a neprovokuji. Stavím mezi mě a Vševědka pomyslnou zeď. Naposledy se na mě napojil a ještě tvrdil, že to není pravda. Jsem nanejvýš ostražitá a sleduji každý jeho krok, slovo, pohyb kyvadlem.
Kupodivu vše probíhá v poklidu. Když se zeptá, kdo povede meditace, tedy bude vedoucím, odpovím klidně: "Tady není žádný vedoucí, tady pracujeme v týmu."
Necítím žádný odpor, jakoby s povděkem přijal, že může být součástí našeho týmu.

Domů odjíždím o půlnoci s pocitem, že nechci do starých kolejí. Nechci znovu zažívat pokusy o ovládnutí, hádky a odčerpávání energie.
Doma jen lehce nastíním dceři, co se dělo. Je unavená, ani nechce slyšet podrobnosti. Jen shrnu podstatné: neurážel se, spolupracoval, dychtil po názorech a zkušenostech.
Usínám s pocitem, že něco není v pořádku. Ale nemám sílu to řešit. Až zítra.....

V myšlenkách se vracím k Vševědkovi už v práci, ale není čas na hlubší rozbor. Jen píšu dceři Vlastičky, že nechápu, proč ho zvala.... Doma zjišťuji, že je na mě opět napojený a odčerpává energii. Tak proto jsem celý den tak utahaná! Kontroluji Vlastičku a tam je to stejné. No tak to chápu, proč byl o půlnoci najednou tak svěží.
V mailu čeká odpověď: "Mamka vás potřebovala oba, cítila se špatně a včerejšek jí moc pomohl." Aspoň že tak, ale stejně jí musím vysvětlit, že se bude muset více spoléhat na sebe.
Každá závislost je špatná. Zvládla by si pomoci sama, kdyby v hlavě nehlodal ten pocit, že Vševědek přece ví....

Jsem vděčná, že se mi daří nedávat lidem větší pocit důležitosti než mají. Že se učím spoléhat sama na sebe a ve druhých povzbuzovat totéž. Jediný, na koho se můžu spolehout vždy a za všech okolností, jsem já sama. A tak to máme všichni. Sami sobě největší oporou.
Protože i když máme přátele, kteří rádi pomohou, je škoda vyčerpávat je tím, co můžeme zvládnout sami. S přáteli si raději užívejme chvíle radosti Usmívající se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 silentday silentday | Web | 26. února 2013 v 23:39 | Reagovat

Moc hezky napsané :)

2 Eruvië Eruvië | Web | 27. února 2013 v 8:51 | Reagovat

Je to zvláštní, nezkoumám takovéhle věci do hloubky, ale mám kamarádku, která ze mě zřejmě také odčerpává energii, po každé návštěvě u ní jsem neskutečně unavená. Co se proti tomu dá dělat? Ta žena mi pomohla , není zlá a nevěřím, že to dělá úmyslně, ale dělá to.

3 Helena Helena | Web | 27. února 2013 v 9:43 | Reagovat

Víš co mně zaráží Raduš?Že takový citlivý člověk bere energii druhým lidem.Anebo se mu lidé důvěřivě otevřou a on si zkrátka bere,aniž by si to uvědomoval.

4 Ježurka Ježurka | Web | 27. února 2013 v 16:50 | Reagovat

Já si to nedovedu představit, že by někde ze mne čerpal moji energii. Myslíš, že by to fungovalo u každého? Asi ne, že? Ale souhlasím s tím, že ruka, která mi zaručeně pomůže, je ta na konci mého ramene. ;-)

5 bábina bábina | 27. února 2013 v 19:03 | Reagovat

Spousta lidí se stává "upíry" aniž by tušila. Odsávání energie jsem pociťovala dlouhá léta, kdy jsem se starala o svého otce. Když jsem už myslela, že nemohu dál, šla jsem třeba do Kauflandu "odčerpat energii", dobít baterky...
Tak to prostě je, někdo to necítí, někdo to neví a někdo to dělá záměrně.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. února 2013 v 20:04 | Reagovat

Odčerpávat energii, to snad ne. Spíš vytváření napětí, to znám. Když se ten druhý v domácnosti tváří ublíženě, už od rána se tváří jako po nějaké prudké hádce. Bůhví, co se mu zdálo a vy pak chodíte okolo málem po špičkách, otráveni nejistotou. To také odčerpává energii, ne?

7 Radka Radka | E-mail | Web | 27. února 2013 v 22:31 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

[2]: Je to tak, ti lidé si to nemusí ani uvědomovat. Dnes se mi stalo totéž, moje blízká kamarádka mě vysála, aniž by si to uvědomila. A to jsem si myslela, že mě se to už stát nemůže :-(

[3]: On si to neuvědomuje a navíc, přesně jak píšeš, ti lidé se mu otevřou a tím mu vlastně svou energii nabízejí.

[4]:U každého to nefunguje, mě dokáže někdo vysát jen když jsem unavená. A to jsem dnes byla :-(

[5]: Naprosto souhlasím

[6]: Růženko, i napětí odčerpává, ale ono i to !upírství" fakt funguje.

Protože to potkalo dnes i mě, zkusím zítra napsat článek o tom, jak to dělám já, aby mi lidé nekradli ;-)

8 Eruvië Eruvië | Web | 1. března 2013 v 10:48 | Reagovat

[7]: A jak se proti tomu bránit? Četla jsem to s tou bublinou, přečtu si i Celestinské proroctví. Nevíš ještě o nějaké další literatuře? Cítím se docela často absolutně vyčerpaná, což může být i tím, že učím a setkávám se s velkým množstvím lidí každý den.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 2. března 2013 v 18:03 | Reagovat

[8]: Základem všeho je být v pohodě. Vím, v Tvém zaměstnání je to složité, ale pomohla kniha Čtyři dohody - v tom, že jsem se snažila nenechat vtáhnout do situace, která Ti vezme energii. Ale to je i v tom Celestinském proroctví. Každá kniha je jiná a má hodně do sebe. Doporučuji obě.
Mě pomohla i jóga. Chodila jsem krátce, ale naučila se čerpat energii a harmonizovat si čakry. Být v harmonii a dobré náladě je základ úspěchu

10 Radka Radka | E-mail | Web | 3. března 2013 v 10:02 | Reagovat

[8]: Ještě chci dodat, že v době čtení knih Jamese Redfielda se mi nějak zvýšila intuice. Mluvila jsem o tom s jednou paní, které jsem prodávala knihy, a ta potvrdila, že v té době měla stejný pocit. Taková přidaná hodnota ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama