Koloběh energie

6. března 2013 v 22:46 | Radka |  Cesta k poznání
V okamžiku, kdy jsem psala článek o výměně energií, jsem věřila, že se mi každý dobrý skutek vrátí, každá pozitivní energie vyslaná najde v jiné formě cestu zpět. Pomohu jednomu, mně pomůže jiný. Zkrátka koloběh. Co se stalo, v to jsem nedoufala ani v nejdivočejších snech. A že je mívám!


Včerejší večer jsem strávila v moc milé společnosti. Měly jsme s babičkou Vlastičkou a její dcerou naplánovaný babinec. Potřebovala jsem jistotu, že Vševědek neplánovaně nedorazí, protože poslední setkání o úplňku mi dalo zase zabrat. Již nikdy více, křičelo něco uvnitř mě.
Večer probíhal v pohodě, sdělovaly jsme si zkušenosti a protože dcera Vlastičky je specilistka na jídlo, povídaly jsme si i o bezlepkové dietě mé dcery. Je to hodně nákladná dieta a vzhledem k tomu, že nesmí i mléčné výrobky a maso nechce, je sortiment dost omezený. Při zmínce o pečivu jsem poznamenala, že dceři kupovaný chleba moc nechutná a ty polystyrény nechce. Je to prý dobře, jsou to hrozný svinstva. No, tak to mě těší, já tyhle svinstva ráda, dokonce mi po nich není těžko jako po normálním pečivu.
"Radi, a nechcete vyzkoušet doma upéct? Půjčila bych Vám pekárnu," zeptala se dcera Vlastičky.
"No, to asi,... nevím,... neumím s tím. A nerada bych to pokazila," koktala jsem jako školák z toho šoku.
"Na tom není co pokazit a nám to tady leží, my už tolik nepečeme. Já pro to hned dojdu," a zmizela za dveřmi kuchyně.
Nestačila jsem ani protestovat a než jsem se nadála, stálo přede mnou cosi hranatého, nerezového. Moc jsem neodporovala. Nešlo to, byla jsem zaskočená, ale tak nějak moc ráda.
"Vy jste četla o kávovaru?" zeptala jsem se, jestli to není reakce na onen článek.
"Možná, nepamatuji se," dodala a mě bylo jasné, že není až tak poctivý čtenář mého blogu.
V rychlosti jsem i pro babičku zrekapitulovala, jak jsem darovaný přístroj na presso půjčila své kamarádce (a tu to naprosto dojalo), protože nebyl doma využit a věřila jsem, že se mi to vrátí jinak a od někoho jiného.

Domů jsem dorazila něco před půlnocí, s pekárnou pod paží. Snažila jsem se potichu odemykat, abych nerušila sousedy, ale měla co dělat, abych pekárnu neupustila. Když jsem konečně zavřela za sebou dveře bytu, vylezla dcera z pokoje.
"Co to je?" vyděsila se.
"To je pekárna, mám ji půjčenou," špitla jsem téměř provinile.
"Pekárna za pressovač? To sis toho volného místa v kuchyni moc dlouho neužila," dodala naprosto v klidu, jako by se takové výměny stávaly běžně.

Když jsem zalehla do postele, vybavila se mi situace tři dny zpět. Stojím před potravinovou skříní a koukám na krabici se směsí na bezlepkový chleba. Říkám si: měla bych ho vyzkoušet, ale v troubě se mi nechce. Zkusím poprosit někoho, kdo má pekárnu, jestli by mi mohl upéct. Ať zjistíme, jestli stojí za to.
Tak tohle nejspíš Vesmír vzal jako vyslané přání a dokonale mi ho splnil. Nemusím nikoho obtěžovat, mohu si upéct sama.

Ona se prý nejrychleji plní přání, která člověk pronese jen tak mimochodem a pak už se jimi nezabývá. I když jde o vyslovení jen v duchu.
Protože Vesmír má nekonečné zdroje a je zbytečné lámat si hlavu tím, odkud se to vezme. Co si budeme povídat, vždyť i každý z nás má doma něco, co ještě může sloužit, ale nepoužívá to.
Tak mě napadá, že budu muset zjistit, jestli by někdo nepotřeboval třeba tyčový mixér Smějící se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | Web | 7. března 2013 v 10:51 | Reagovat

Jsem tedˇ jen zvědavá,jaký bude mít úspěch bezlepkový domácí upečený chleba. :-D Krásně splněné přání.Ale neřekla bych Raduš,že se plní přání pronesená jen tak mimochodem,ale že za nima stojí přece jen myšlenky/třeba v Tvém případě Adélka/a možná i starosti kvůli jejímu zdraví. :-)

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 7. března 2013 v 17:13 | Reagovat

Vesmír plní vše, jen se přání musí správně nasměrovat! :-)

3 Ježurka Ježurka | Web | 7. března 2013 v 17:44 | Reagovat

To je krásné! Jestlipak by to fungovalo i v tom případě, kdyby někdo chtěl moc najít práci? Zrovna na Skype povídám se sestřenicí, tam by to opravdu ta jejich rodina potřebovala jako sůl! A Tobě to moc přeji, pak poreferuješ, jak pečeš chléb. :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 7. března 2013 v 19:22 | Reagovat

[1]: Ono je to asi všechno dohromady, ale popravdě - větší úspěch mají příní, která pronesu "jen tak" :-)

[2]: A také tomu člověk musí věřit, ale je to tak, plní ;-)

[3]: I najít práci - se jako přání může splnit. Ale jsou některá přání, která se neplní, protože tomu něco brání. To si pak ještě přeji, pokud něco dělám špatně, abych si svou chybu uvědomila a mohla napravit. A pak se může splnit :-)

5 bábina bábina | 7. března 2013 v 20:35 | Reagovat

Také jsem přemýšlela o pekárně. Pak jsem ji zavrhla, s tím, že ještě počkám. Už tolik nepečeme a pořád stačím těsto vymísit v rukách. Nechávám si takovou rezervu... ;-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 7. března 2013 v 21:06 | Reagovat

[5]: Také jsem váhala. Jsme jen dvě a moc toho pečiva nesníme. Ale když musela dcera na bezlepkovou dietu, začala jsem zvažovat.
Když mám teď půjčenou, vyzkouším a bude se mi lépe rozhodovat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama