Nebezpečí výbuchu

16. března 2013 v 18:30 | Radka |  Sny a realita
Celý den foukalo tak, že i pohled z okna chladil. I když bez sněhu, krajina se třásla zimou. Možná by ta peřina z nadýchaných vloček byla pro všechny hřejivější než pohled na chvějící se větve stromů.


Už ráno se mi nepodařilo cestou do práce zahřát motor tak, jak by bylo potřeba. Proto jsem odpoledne zvolila nejdelší z mých tras k domovu. Mé auto, člen rodiny, si zaslouží také trochu tepla.
Už po kilometru bylo jasné, že mé plány na okružní cestu a následný úprk do vyhřátého domova, budu muset zrušit. Když začal zvonit mobil, raději jsem zastavila u krajnice. Najít něco tak malého v dámské kabelce není jednoduché. Volala správcová z domu, kde vlastním byt po mamince a nyní ho obývá neteř. Prý jestli je někdo doma, protože na chodbě je cítit plyn a náš plynoměr se točí. Vyděsila jsem se a rychle jednala.
Volala jsem neteři, ale už odjela domů. Vracet se šedesát kilometrů nemělo smysl.
"Vyměnila jsi klíč nebo tam zůstal původní," zněla moje otázka.
"Ne, je tam ten původní."
"Bezva. Jedu tam, soused už na mě čeká a do bytu půjde se mnou. Pak se ozvu."
Sice měla pocit, že jí polezu do soukromí zbytečně, ale já chtěla mít čisté svědomí.

Trasu jsem tedy zkrátila a jela do bytu. Cestou se mi vybavil sen, který jsem nedávno měla: procházela jsme nějakým domem, dost starý a neudržovaný, ale bydlet se tam dalo. V jednom bytě ležela zaplálená cigareta, snad v tašce s oblečením, tak jsem ji zahasila a uvědomila si, že tam mohlo začít hořet. Po probuzení, kdy jsem měla ještě zavřené oči, se mi míhaly obrazy ohně, všude plameny, ohořelé zdi. Zahnat ty myšlenky nešlo, tak jsem vyslala prosbu, aby takovému nebezpečí šlo včas zabránit.

Zaparkovala jsem před domem a než jsem stačila projít domovními dveřmi, soused už scházel dolů. Na chodbě byl opravdu cíti plyn, ale zdroj nebylo jednoduché identifikovat. V tuto chvíli byl zastaven přívod v celém domě. Pro jistotu.
"Hlavně nezvoňte," zavolal na mě soused bez pozdravu a smál se.
"No, to nebudu, mladá dnes odjela. Naštěstí nevyměnila zámek. Trvala jsem na tom."
Odemkla jsem dveře a v předsíni se nezdálo, že je zdroj úniku tady. Soused běžel do kuchyně ke sporáku a pronesl:
"No jasně, jeden hořák je zapnutý. Sice na sporo, ale je."
Okamžitě jsem začala otevírat okna ve všech místnostech a dokonalým průvanem větrat. Jak moc přišlo v tuto chvíli vhod, že venku tak foukalo.

U dveří jsme zaslechli hlas správcové. Soused hned hlásil, že příčina odstraněna a plyn mohou zase pustit.
"Doufám, že mi díky neteři nebudete chtít sebrat byt coby nedůvěryhodné a lidem nebezpečné," zeptala jsem se provinile.
"Ne, ale pokud si mladá nedá pokoj, vystěhujeme ji," dodala se smíchem, ale mě bylo jasné, že to k smíchu není. Kdyby někdo zazvonil, mohlo to bouchnout a zbytek si může domyslet každý sám.

V tom štěstí v neštěstí jsem byla ráda, že si mohu po dobu větrání poklábosit se sousedem. Známe se třicet let a vždy jsme si dobře popovídali. Jen poslední dobou moc neviděli.
Vyptávala jsem se na byt vedle, který obýval soused, co mamince za života pomáhal. A co ho nakonec našli až poté, co jsem na domovníka nehezky tlačila.
"Zatím tam nikdo není, ale stejně budou muset oškrábat zdi a vyměnit podlahu."
"Myslíte, že je to tak prolezlé?"
"Určitě, do toho nikdo nemůže jít," dodal s jistotou.

Vrátila jsem se v myšlenkách do doby, kdy jsem se po sousedovi sháněla a nikdo o něm nevěděl. Nakonec tlačili na majitele, co mu to pronajímal a ten vše nahlásil na policii. Souseda našli v bytě mrtvého, ležel na podlaze dva měsíce. Když mi to pak sousedka naproti popisovala, dělalo se mi nevolno jen z těch slov, ani jsem nic nemusela vidět.
Říkala jsem si, jaká odplata za to, že malý prostor (sedmnáct metrech čtverečních bez kuchyně) pronajímal za nekřesťanské peníze. Jen na tomto sousedovi vydělal dobrých sto tisíc za dobu pobytu. A to před ním byli ještě další.
Nezávidím, ale kdysi jsem tento prostor chtěla koupit a připojit k bytu maminky. Nynější majitel nabídl tak nehoráznou cenu, že jsem nemohla konkurovat. Skupoval nemovistosti za účelem pronajímání. Teď se mu to vtárilo i s úroky.

Když se zdálo být vyvětráno, zkusil soused rozsvítit. Prý i to je známka, že je již bezpečno.
"Mladá neumí vařit na plynu?" zeptal se ještě ve dveřích.
"Mladá nevaří vůbec, to maminka. Plyn nemají, vaří na sklokeramice."
"Tak to jo," dodal s pochopením.
"Bude si muset dávat větší pozor, to se nedá nic dělat," dodala jsem rozhodně.
Pro jistotu jsem dala i sousedovi číslo na mobil, aby mi mohl zavolat ihned, když zjistí cokoliv podezřelého z mého bytu.

Cestou domů jsem si vzponmněla, jak jsem dva dny zpátky míjela odbočku vedoucí k tomuto bytu. Hlavou mi proběhlo, že tím směrem teď dlouho jezdit, nebudu, nemám přece důvod.
Že se přece důvod najde, jsem opravdu netušila. A že tak výbušný, to bych nehádala ani ve snu. Vlastně jo, ve snu jsem to uhádla a dokonce dřív, než zazněla otázka.

Neteři jsem volala až z klidu domova. Omlouvala se a byla ráda, že je vše v pořádku. Jen nechápala, že když to bylo puštěné od večera, celou noc v tom byla, že ráno nic nepoznala, nic necítila.
Nevím, možná jen někdo chtěl, aby dostala za vyučenou a začala se chovat zodpovědněji.
"Vážně mě to mrzí," dodala po několikáté.
"Jsme jenom lidé, každý může udělat chybu. Jen si teď musíš dávat větší pozor, jinak Tě sousedi vystěhují," dodala jsem na závěr a slyšela její úlevu.
Snad nakonec ocení, že i když s její matkou nevycházíme, může to mezi námi dvěma fungovat bez problémů.
A já oceňuji fakt, že stojím někomu tam nahoře za to, aby mi skrze sny dával včas znamení, že něco může bouchnout.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | Web | 16. března 2013 v 20:00 | Reagovat

Raduš važ si toho,že máš takové vedení. :-)Možná ji chtěla dát za vyučenou mamka.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 16. března 2013 v 20:08 | Reagovat

[1]:Tak na to spoléhám ;-)
Jsem ráda, že se stalo něco, co ji trochu srovnalo, že může být ráda, že se i tak k ní chovám normálně. Na rozdíl od její matky, která musí pořád něco vytahovat.
Jsem za ta znamení moc vděčná

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. března 2013 v 21:22 | Reagovat

Stává se mi taky často, že mám tušení nějaké události, ale většinou to svaluji na logické myšlení. Někdy to ale je nevysvětlitelné. Měl se narodit vnuk. Nevěděla jsem sice přesné datum, ale najednou podvečer jsem řekla mužovi:,, Jana má bolesti, už to brzy bude." ,,Co blbneš, ona to něco říkaa?" ,,A nevíš jak?" Ráno jsem šla do práce a po cestě jsem říkala kolegyni, se terou jsme se setkávali na cestě. Budeme mít asi už dnes vnouče.    Ráno mi volal syn, který byl na vojenském cvičení (to se chodilo po vojně na měsíc zase vojančit), že- se narodilo dítě Janě, ne? Jak to mami víš?  Jo, Martin je na světě. Kdy? No, večer bylo Janě špatně, tata (její) ji odvezl do porodnice a v půlpáté ráno se Martin narodil. Byla jsem večer neklidná, nemohla jsem usnout  a předpovídala jsem to. Zeptej se taty. A takových tušení kolem narození a úmrtí v rodině bylo víc.

4 Radka Radka | E-mail | Web | 16. března 2013 v 21:35 | Reagovat

[3]:Někdo na citlivý je a někdo ne. A Ty, Růženko, evidentně ano. Někdy je to tím, že na nás dotyčný myslí, jindy těžko říct. Ale jsem za tyto předtuch vděčná, i když někdy přicházejí poněkud děsivější formou.

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 16. března 2013 v 22:00 | Reagovat

Ještě, že vše dobře dopadlo. Mohlo to dopadnout zcela jinak.

6 Radka Radka | E-mail | Web | 16. března 2013 v 22:19 | Reagovat

[5]: Jsem za to moc ráda. Doufám, že tyto nápovědy budou pokračovat nadále ;-)

7 Ježurka Ježurka | Web | 19. března 2013 v 14:03 | Reagovat

Jsi obdivuhodná žena. Já jsem také celá pryč z toho, jak si vzpomínáš na sny, dokonce i detaily, já si sen chvíli pamatuji a za chvíli nevím nic. Ale já bych se stejně nevyznala v tom, čeho je to varování, máš opravdu zvláštní dar nebo schopnost?

8 Radka Radka | E-mail | Web | 19. března 2013 v 20:58 | Reagovat

[7]:Děkuji, to bude asi tím, že jsem celá nějaká divná :-D
Ale vážně, pamatovat si sny jsem se dlouho učila, zapisovala jsem si je. Ale třeba tento týden si nepamatuji nic. Ráno ještě ano, ale jak to nezapíšu hned, zmizí to v nenívratnu.
No a když už mám fakt blbý pocit z něčeho, tak prosím, ať jsem předem varovaná a ušetřena čehokoliv negativního. Tvrdím, že pokud si člověk zaslouží, je mu pomoženo. ;-)

9 pavel pavel | Web | 19. března 2013 v 23:07 | Reagovat

Já si nechal plyn zapečetit, nemám ten zápach z něho rád, ale to neznamená, že můj byt nevyhodí do povětří někdo jiný.

10 Radka Radka | E-mail | Web | 19. března 2013 v 23:09 | Reagovat

[9]:Já bych přežila, kdyby to bouchlo prázdné, ale mohlo to ublížit lidem kolem, mohl se někdo (při)otrávit :-(
Nikdy nevíš, ci Ti druzí provedou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama