Obyčejný příběh zrození

24. dubna 2013 v 23:59 | Radka |  Povídky

Cítila únavu. V duši doznívala bolest předchozího života.
Když zaslechla své jméno, lekla se.


"Volal jsi mě, Otče?" pronesla nesměle.
"Mám pro tebe úkol," uslyšela známý láskyplný hlas.
"Ale já se vrátila teprve nedávno," snažila se namítnout.
Ví to. Ale nemůže jinak.
"Podívej na tu ženu, potřebuje tvou pomoc."
Uviděla před sebou obraz: unavená žena, dvě malé děti, přichází muž, křičí na ni...
"Musím se jí narodit? Proč zrovna já?"
"Potřebuje k sobě někoho silného, o koho se bude moci v životě opřít," dodal na vysvětlenou.
"Jsem ještě slabá z posledního života, Otče. Necítím se na takový úkol."
Protestovala marně.

"Nemám nikoho lepšího. Rozhlídni se kolem. Sama vidíš, že jsi ta nejvhodnější."
Prohlížela si jemné siluety bytostí kolem sebe. Všichni měli křídla. Velikost znamenala zásluhy. Po každém dobře splněném úkolu se zvětšila. Její byla největší. Nebylo o čem diskutovat.
Zadívala se znovu na obraz rodiny. Tušila to!
"Otče, ale oni už jednoho anděla mají. Proč ještě já?"
"Časem to u nich bude mnohem horší. Potřebuje někoho, kdo jí navrátí důstojnost. Prvorozená není tak silná, ale budeš se na ni moci spolehnout. Rozhodnutí však budou na tobě."
"A ta prostřední nám to rozhodně ulehčovat nebude,"dodala smutně.

Konec protestů. Nastal čas příprav.

Kdyby si tak mohla pamatovat vše, co ví teď, posteskla si.
Vnímal její myšlenky.
"Protože bys nechtěla na Zemi zůstat," poznamenal vážně.
Měl pravdu. Kdyby si pamatovala vše, život by jí připadal absurdní. Nechtěla by tam žít. Jenže ona má úkol, proto bude lepší, když zapomene.

"Otče, ponech mi alespoň část paměti, nějaké vzpomínky. Trvá jinak moc dlouho, než pochopím," snažila se smlouvat.
"Dobrá, budeš vědět, že se můžeš ptát a odpovědi budou přicházet. Budeme ti nablízku, chránit tě po dobu úkolu. Až ho splníš, budeš se moci vrátit."

Už by to všechno chtěla mít za sebou. Život na Zemi se vždycky tak vleče, trvá dlouho, než pochopí a ještě déle, než něco uskuteční.
Sledoval její myšlenky a musel se pousmát.
"Už bys chtěla být zpátky? Copak to nejsi ty, kdo nakonec smlouvá, abys ještě v lidském těle mohla zůstat?"

Zase ji nachytal. Ano, tak nerada vstupuje do lidského těla. Ale nakonec ji vždy přemůže touha něco pro druhé udělat, být s nimi a přinášet jim alespoň kousek světla, naděje, lásky.
Pak nastupuje smlouvání, aby ještě směla zůstat. Pokud to není proti plánu, může si svůj pobyt protáhnout.


Život na Zemi nebyl jednoduchý. Vyskytly se kopmplikace, které nepředvídala. Špatně si zvykala na pobyt v lidském těle, které bylo slabé. Dlouhá léta nevěděla, že jde o následek poškození z předchozího života, ze kterého se její duše neměla čas zotavit.

Domácí hádky v ní vyvolaly nedůvěru k druhým. Těžko hledala lidi, kterým by mohla věřit. Měli tendenci ji využívat. Jediný, komu věřit mohla, byla prvorozená sestra. Vždy byla na její straně, pomáhala jí.

Celý život stála při své matce. Ta žena ji potřebovala a ona to cítila. Když přišel čas založit rodinu a být tady pro další duši, odcizily se. I když se snažila pomáhat, nebyla se svou prací spokojena.
Až po dlouhých letech mohla vše napravit. Trávila s matkou co nejvíce času, v dobrém i zlém. Naplňovala její srdce láskou, které se jí celý život dostávalo tak málo. Přesvědčovala ji o důvěře k lidem, zbavovala strachu z okolí. Pomáhala odpouštět, přijmout pravdu a rozpouštět bolesti.
Když matčina duše opustila fyzické tělo, byl její úkol splněn. Mohla odejít. Vrátit se domů.

Najednou se jí nechtělo. Věděla, že její pomoc potřebují lidé kolem, nejvíce její sestra. Prvorozená, co jí vždy kryla záda. Ráda by ji vše oplatila, byla tady nějaký čas pro ni.
A také už věděla hodně na to, aby se jí žilo snadněji. Proč tedy odcházet?

"Prosím, Otče, dovol mi ještě setrvat ve fyzickém těle," vyslovila svou žádost.
"A je to tady zase..." uslyšela známý hlas.
Pousmála se, věděla že to tak je. Jiná už nebude.
"Žádné limity. Ponecháme vše otevřené," dodal souhlasně.
Věděla, že to není jen tak. Nastupují přísná pravidla. Udělá chybu a pokud ji rychle nenapraví, musí se vrátit.

Přesto chtěla zůstat. Cítila, že její pobyt na Zemi má smysl. I kdyby pomohla jedinému člověku, nesmlouvala zbytečně.

Téma týdne - Proč zrovna já?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 alape alape | Web | 25. dubna 2013 v 1:26 | Reagovat

Je to krásně napsaný milý příběh, který se čte jedním dechem. Prostě nádhera. Navíc v něm vidím i velké plus v tom, že je jiný než většina ostatních příspěvků na TT ... Děkuji, že jsem si to mohla přečíst.

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 25. dubna 2013 v 8:01 | Reagovat

Moc hezky napsané. :-)

3 Amalkavila Amalkavila | Web | 25. dubna 2013 v 9:28 | Reagovat

Krásny príbeh... Určite jeden z naj od teba pre mňa :) Ďakujem, za povzbudenie a pohladenie mojej duše. :) Áno, život na zemi je ťažký... preto také povzbudenie veľa znamená (aspoň pre mňa). U teba sa vždy tak krásne oddychuje a naberá nová pozitívna energia.  :-D Nebudem sa pýtať... prečo, ale som rada. Rada za energiu, za povzbudenie, radu a úsmev ktorý, mi dodávajú tvoje príbehy. :) A ja môžem ísť ďalej ... po svojej ceste v živote... s novou energiou, ktorú tu nájdem byť tu znova a znova pre ľudí, pre svoju rodinu.
Som rada, že pozná tvoj blog.

Prajem Ti krásny deň a stále veľa krásnej energie i úsmevu, ktorý v sebe máš. ;-)  :-D na rozdávanie.

4 Helena Helena | E-mail | Web | 25. dubna 2013 v 11:49 | Reagovat

Raduš krásně procítěné,z duše psané,ze srdce prožhavená slova ducha. :-)

5 Ježurka Ježurka | Web | 25. dubna 2013 v 13:56 | Reagovat

To je krásné! Kdyby to tak fungovalo, to by bylo ještě krásnější! 8-O

6 Radka Radka | Web | 25. dubna 2013 v 18:10 | Reagovat

[1]: Děkuji, moc mě to těší

[2]: Děkuji

[3]: Kéž bych dokázala napsat více takových příběhů, které by Tě potěšily :-)
Moc děkuji za milá slova

[4]: Děkuji, až se mi z Tvých slov rozmlžil pohled...

[5]: Věřím, že funguje ;-) Nebo aspoň s tím pocitem se lépe žije :-)

7 valin valin | Web | 25. dubna 2013 v 19:47 | Reagovat

každý má kolem sebe anděly, jenom v ně musí věřit..a žít tak, aby se už nikdy nemusel vracet, jenomže tohle než člověk pochopí, uplyne téměř jeho celý pozemský život.. :-)

8 Radka Radka | Web | 25. dubna 2013 v 19:51 | Reagovat

[7]: Souhlasím, trvá to strašně dlouho... ;-)

9 pavel pavel | Web | 25. dubna 2013 v 22:57 | Reagovat

Říká se že člověk dostane rodinu buď podle svých zásluh, nebo v podstatě stejnou, když si ještě nestačil s nimi vyřešit problémy.

10 Radka Radka | Web | 25. dubna 2013 v 23:45 | Reagovat

[9]: No, pokud Tvá slova převedu na svůj život - tak to jsem si snad sni nezasloužila :-D  ;-)

11 Robka Robka | E-mail | Web | 26. dubna 2013 v 18:52 | Reagovat

Pojala jsi téma jinak, než ostatní. Tvá povídka se mi líbí, je v ní naděje, že člověk se svými trápeními nezůstane na světě sám. :-)

12 Radka Radka | Web | 26. dubna 2013 v 20:27 | Reagovat

[11]: Děkuji. Naděje je v životě hodně důležitá :-)

13 pavel pavel | Web | 27. dubna 2013 v 0:03 | Reagovat

[10]: Tak jestli s nimi teď všechno nevyřešíš, v příštím životě tě potrápí znovu. :-D  :D
Ale jako příběh k zamyšlení je hezký. :-)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 12:58 | Reagovat

[13]: Tohle mám na paměti stále, proto se snažím, co to jde ;-)
Děkuji :-)

15 pavel pavel | Web | 27. dubna 2013 v 14:09 | Reagovat

To víš že mne to nevadí. Oba ty blogy jsou tvé, nebo ta druhá je jiná Radka? :-D  :D

16 Radka Radka | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 14:14 | Reagovat

[15]: Oba ne, toto je moje!
Ale přišla později, takže by se asi měla přizpůsobit. Nicméně podle ikonky to poznáš a také - nekomentuji nepřihlášená ;-)

17 pavel pavel | Web | 27. dubna 2013 v 21:27 | Reagovat

:-D  :-D  To byla jen otázka, že by to tak mohlo být. Máte dokonce podobné náměty, tedy aspoň ty poslední. Sám mám taky ještě jeden blog, který ale zanedbávám.
A co se týče fotek, stáhni si cokoliv i z těch starších. Já nejsem z lidí, kteří říkají všemu "to je moje" a co udělám, rád předám mezi lidí dál. :-)

18 Radka Radka | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 22:02 | Reagovat

[17]: Přiznávám, že abych někam chodila číst, musím s tím "plout na jedné vlně". Asi dvakrát jsem to u ní zkusila, ale její psaní má pro mě jinou vibraci, nejde to. Takže ani nevím, o čem píše.
Za ty fotky díky, některé mě hodně oslovily :-)

19 Amalkavila Amalkavila | Web | 28. dubna 2013 v 0:08 | Reagovat

[3]:, [6]:
Ahoj Radka, mne sa páčia všetky tvoje príbehy. Všetky sú rovnako príjemné i pútavé, ale niektoré ako tento majú v sebe očarujúcu atmosféru, v ktorej sa moje ja nájde... :-) a prinesie mi ten príbeh zvláštnu úľavu, či pohladenie na duši a cítim v tej chvíli veľku radosť. :)
Pokiaľ ide o moju dušu a moje predchádzajúce životy, tiež cítim, že ich mám za sebou niekoľko. Neviem presne koľko. Žiaľ "pamätám si len útržky z niektorých, ktoré mi boli časom po odhalené", keď sa to dá tak nazvať, niečo ako spomienky.
Tiež mi bolo povedané, že v tomto tele žijem tento život preto, lebo som v minulom živote bola až príliž hyperaktívna, neposedela som na jednom mieste, veľa som cestovala a úžívala som si ten život pred tým. :-D  ...asi som nemala veľmi čas na svojich blízkych a ani na seba. Preto si moja duša potrebovala oddýchnuť, nabrať nové sily a rozdať niečo zo seba do okolia.... Spomaliť a uvedomiť si niektoré veci. :-). To je tá duchovná stránka ktorú mam doteraz aj v tomto živote. A bola mi ponechaná ako dar pre ostatných, kto bude potrebovať pomoc viac než ja. :-)
(Mám telesný hendicap) a problémy, ktoré s ním súvisia. Keby išlo o to, že by sa mala moja duša vrátiť do rodiny, ktorú mám... bolo by to požehnanie. Je to tá najlepšia rodina pre mňa a zvlášť moja mamka. Dokonca aj pes ma bezvýhradne miluje.
Čo si môže duša viac priať, že?
Čo tam po handicape! ;-)
(O tomto príbeh na svojom blogu písať nebudem, tak som sa chcela podeliť aspoň takto, snáď ti to nevadí, ani nikomu inému a bude to dávať aspoň trochu zmysel). ;-)

20 Radka Radka | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 17:15 | Reagovat

[19]: Děkuji za Tvou upřímnost. Je zvláštní, že jsem dnes u vaření přemýšlela nad tím, že jak dobře se mám. Až později jsem objevila Tvůj příspěvek. Je třeba hledat to dobré, pak se žije mnohem snáze. Ale bez blízkých, kteří nás milují, by to nešlo ;-)
Máš pravdu, že jsou příběhy, které snad ani nepíšu sama. Určitě mi rozumíš ;-)
Od teď, když budu něco "tajemnějšího" psát, budu přitom myslet i na Tebe :-)

21 domovina domovina | Web | 28. dubna 2013 v 23:09 | Reagovat

Bylo by hezké znát smysl našich životů. Ne vždy jej člověk najde.

22 Radka Radka | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 17:50 | Reagovat

[21]: Ano, beru to jako výhru jackpotu, když člověk ten smysl najde

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama