Vzpomínka na jedno léto

5. dubna 2013 v 21:31 | Radka |  Téma týdne

Ono léto jsme spolu drželi nezvykle pohromadě. Parta tří dětí z předměstí, co se znala snad od narození. Dvě holky a kluk. Tehdy nám bylo mezi sedmi osmi lety, starší sourozenci nás odháněli a tak jsme se rozhodli zabavit po svém.


V osudný den jsme se dovolili jít si hrát na louku k lesíku. Bylo to asi dvě stě metrů od domu, kde jsme bydleli. Celé dopoledne jsme tam trávili stavěním domků.
Každý z nás si natrhal spoustu rostlin celíku zlatobýlu, který rostl opodál. Určili jsme si parcely a pustili se do díla. Zapíchávali jsme rostliny do země v asi pěti centimetrových rozestupech a vytvořili si každý své bydlení o jedné místnostmi. Směrem k silnici jsme si nechali průlez coby dveře.

Když přišel čas oběda, vydali jsme se domů. Cestou jsme se domlouvali, jak si každý doma vytvoříme papírové cedulky se jmény na svůj dům, aby bylo jasno, kdo kde bydlí. A také nějaké věci jako stará deka by se hodily, ať máme na čem sedět.

Po obědě jsme se sešli před domem a společně vyrazili k domkům. Vzájemně jsme si předváděli lístečky s nápisy. Úžesné, vlastní jmenovky ke dveřím.

Už kousek před loukou ale něco nehrálo. Zahlédli jsme nějaký papír na prvním domku. Ale my tam přece nic nedávali!? Když jsme došli blíž, uviděli jsme šipku. Ukazovala směr k dalšímu obydlí, na kterém opět visel papír se šipkou. Postupně jsme po šipkách došli až k okraji lesíku, kde na stromě visel vzkaz: Černá ruka na vás z křoví kouká. A k tomu nakreslená černá ruka.

Nejodvážnější z nás strhla vzkaz a všichni jsme s jekotem běželi domů. Vůbec nám tehdy nebylo divné, že naše mámy postávají jen tak mimochodem před domem a povídají si.
Tvářily se zděšeně, když jsme s lístkem dorazili, ale jen kroutily hlavou. Ne, opravdu nechápou, kdo by to tam mohl dát. Ony s tím vážně nemají nic společného!

Byli jsme tak vyděšení, že jsme si už nikdy na louku k lesíku nešli hrát. Raději jsme volili místa, která byla opačným směrem od onoho místa.
Po stejné cestě se ovšem chodilo do města. A tak pokaždé, když jsem musela projít kolem lesíku, směřoval můj pohled někam mezi stromy. Hledala jsem černou ruku, jestli na mě odněkud nekouká.
Rok nato jsme se odstěhovali. Ale až mnohem později se ke mně dostala informace, že ten tajemný vzkaz napsal bratr holky z party starších, co naše snažení z povzdálí zahlédl. A připadalo mu vtipné nás vylekat. Přiznávám, povedlo se mu to dokonale.

Ba co víc! Když mi před pár lety chtěla kamarádka, vlastnící květinářství, přidat do kytice celík, rázně jsem odmítla.
"Ale to se přidává do kytic, pro zpestření..." pronesla nechápavě.
"Mě už ta rostlina zpestřila život dost!" dodala jsem rázně.

Nicméně jsme se nakonec s onou rostlinou zkamarádily. To když mě začaly zlobit ledviny a byl mi doporučen čaj z celíku zlatobýlu. Chutná zvláštně, ale velice rychle a spolehlivě pomáhá.
Moje vzpomínka na černou ruku tak ožívá s každým šálkem spařeného nálevu




zdroj fotogafie: zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 6. dubna 2013 v 0:11 | Reagovat

Říká se přece že všechno zlé k něčemu dobré. :-D  :D

2 domovina domovina | Web | 6. dubna 2013 v 8:12 | Reagovat

:). Nevěděla jsem, že je léčivá. Znám další bylinku :)
Příběh mě přenesl do dětství. Také jsem stavívala domečky. Venku i doma. Stačila židle a deka jako střecha. Jak to bylo jednoduché a stačilo mi málo :)

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 9:39 | Reagovat

Pěkný příběh! Taky nevím, že se kytka takto jmenuje a že léčí ledviny.

4 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 6. dubna 2013 v 9:51 | Reagovat

černá ruka by mě asi taky vyděsila :D

5 Robka Robka | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 10:29 | Reagovat

Být mi sedm, asi by mě Černá ruka taky vyděsila, ale takhle se tomu musím usmívat. :-)

6 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 6. dubna 2013 v 10:42 | Reagovat

jůů hezký! 8-)

7 Helena Helena | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 11:18 | Reagovat

Dokážu si živě představit,jak to na vás zapůsobilo. :-) Celík zlatobýl je bylinka k nezaplacení.Celík kanadský používám usušený k dekoraci. :-)

8 Radka Radka | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 12:17 | Reagovat

[1]: To ano, nikdy nevíš, kčemu Tě šipky zavedou ;-)

[2]: To já taky dělávala, ale občas jsme nechtěli být pod dozorem :-)

[3]: Děkuji. Zlatobýl mi před pár lety doporučil Vševědek a nedám na něj dopustit. Pomáhá rychle, hlavně nám, co je máme od narození slabší ;-)

[4]: [5]: [6]: Děkuji :-)

[7]: Těch celíků je celá řada a využití je opravdu široké.
Pamatuješ si sklad plynu na Cihelní? Ta louka byla naproti ;-)

9 Ježurka Ježurka | Web | 6. dubna 2013 v 13:16 | Reagovat

Ano, teď je to úsměvný článek, ale tenkrát to muselo být opravdu hrozné pro tak malé děti! Vidíš, jaké vzpomínky dokáže teď u Tebe vyvolat tato užitečná bylinka. :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 13:21 | Reagovat

[9]: To je právě ono: že nikdy netušíme, co nás může poznamenat, třeba až do konce života. Klidně to může být nevinný dětský žert.
Z tohoto vtipu jsem se naštěstí dostala, jen vzpomínka zůstala :-)

11 Helena Helena | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 14:16 | Reagovat

[8]: 7. To víš že si to pamatuji.Kolem toho lesa dole,vedla taková malá pěšinka a asi uprostřed toho lesa rostly divoké třešně. :-D Hmmmm...

12 Lydie Lydie | 6. dubna 2013 v 18:29 | Reagovat

Tak jsem to četla jak nějaký horor... ;-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 20:45 | Reagovat

[11]: Pamatuji si, ale na ně jsem nikdy nešla sama ;-)

[12]: Však taky tenkrát pro mě byl :D

14 dasatomaskova dasatomaskova | Web | 7. dubna 2013 v 11:02 | Reagovat

Tvůj příběh mě vrátil do dětství:-)) Krásně napsané:-)))Mám podobný, časem ho dám na blog.
Moc hezké!

15 Radka Radka | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 13:29 | Reagovat

[14]: Děkuji a těším se na Tvůj příběh :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama