Zbrklé soudy

7. dubna 2013 v 15:51 | Radka |  Cesta k poznání

Ve čtvrtek jsem od lékařky chtěla spěchat do práce, ale musela jsem vyzvednout léky. První dávku jsem měla brát v poledne. Zastavila jsem se doma pro hotovost, protože jsem tušila, že na dva recepty nebude obsah mé peněženky stačit a kartou jsem platit nechtěla. A dobře jsem udělala. Nestačilo by.



Zamířila jsem k lékárně s pocitem, že jen vyzvednu léky a poletím dál. Zaskočila mě dlouhá fronta, než mi došlo, že je čtvrtek a vedle v marketu mají začátek akce. Jenže léky jsem potřebovala, tak jsem se zařadila.

Myšlenky mi lítaly z jednoho konce světa na druhý, až mě vytrhla slova pána u pokladny:
"Řekněte mi, kolik to bude stát, já jsem nezaměstnaný, nemám moc peněz."
Všichni soucitně pohlédli. Pán byl sice normálně oblečený, ale jeho přerostlé vlasy dávaly tušit, že na vše určitě pravidelně nezbývá.
Lék si nakonec vzal, ale když se otočil, tipovala jsem ho na důchodový věk. Jak může vzhled klamat. Sklonil se pro svůj nákup, co si bokem odložil. Zaskočilo mě cinkání lahví. Papírová krabice s pivem a taška s nákupem.
Je zajímavé, že na léky lidé peníze nemají, ale pivo si neodpustí, napadlo asi každého, kdo se stal svědkem. Jenže tato situace má učitě víc aspektů, které nelze vynechat. Pochybuji, že ten pán si dokáže ještě najít práci, jeho silné dioptrie i věk ho jistě diskriminují. Takže nezbývá než žít z dávek.
Co takovému člověku pak zbývá za radosti? No, asi jen to pivo a doma televize, naskočí mi v hlavě. Pochybuji, že by si nějaký další "luxus" mohl dovolit.

V duchu se omlouvám všem, kterým takto občas křivdím.
Většinou jsme zvyklí lidi odsoudit podle prvního pohledu a nenapadne nás vcítit se do jejich situace. Netušíme, co vše musí prožívat a jak nelehké pro ně může být snášet svůj osud.

Napadá mě myšlenka, jestli svým prvotním odsouzením nemohu člověku vystavět překážky, zablokovat mu přísun toho dobrého. Vždyť přece se říká: Přej a bude Ti přáno.
Znamená to, že když budeme přát to dobré, bude to splněno. Když budeme přát to zlé, bude to také splněno? A co když obojí bude přáno i nám někým jiným?
Tak já raději rychle odvolávám své zbrklé soudy na adresu druhých. Nechci být tím, kdo určuje osud lidí kolem v tom zlém.

O další situaci, co mě vedla k zamyšlení, zase příště...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 7. dubna 2013 v 16:47 | Reagovat

Ano máš pravdu - první zdání klame.Nikoho neodsuzuji.Dost o lidech přemýšlím.Mám i docela přesný odhad na lidi - pracovala jsem na železnici....

2 Radka Radka | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 16:55 | Reagovat

[1]: tak to jsme už dvě, co dost přemýšlíme, což mě těší :-)
Pracovala na železnici? A mě se často zdají sny, kdy jsem před nádražní budovou a netuším, proč...

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 17:23 | Reagovat

Neměli bychom odsuzovati, neměli bychom být odsuzováni. Přej, bude Ti přáno, dej, bude Ti dáno. Pěkný den. :-)

4 Lydie Lydie | 7. dubna 2013 v 19:49 | Reagovat

[2]:Možná  máš touhu všeho nechat a někam odjet.  Udělej si výlet vlakem s někým blízkým, vezmi si dobrou svačinu - třeba Tě ty sny přestanou pronásledovat.... :-)

5 Robka Robka | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 20:29 | Reagovat

Člověk má někdy takové tendence odsuzovat druhé, ale nad sebou se nezamyslí. Tím teď nemyslím tebe, ale takových lidí je kolem spousta. Já už se dávno naučila neodsuzovat na první pohled, protože s lidmi pracuju a vím, jak na tom mnozí jsou. Každý má právo na nějakou radost v životě, ne jen na přežívání.

6 Katka Katka | Web | 7. dubna 2013 v 21:10 | Reagovat

Ano, každý má jiné priority a jiné radosti a nám nepřísluší posuzovat.

7 Radka Radka | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 22:25 | Reagovat

[4]: Máš pravdu, už dlouho si plánujeme s dcerou výlet do Prahy vlakem, ale nějak se pořád nedaří. Hlavěn kvůli poruše slánku dcery. ALe snad to časem vyjde :-)

[3]: Ano, já přeji jen to nejlepší :-)

[5]: [6]: Každý máme jiné priority a možnosti, přesto bychom si radosti dělat měli. I když mě se to nedaří moc často

8 Iva Iva | 7. dubna 2013 v 23:04 | Reagovat

Ano,člověk by neměl zbrkle soudit nikoho, ani tvrdit, že "mně by se to stát nemohlo". Vím naprosto jistě, že kupříkladu bezdomovcem se může stát skoro každý, stačí jen souhra náhod. A s těmi radostmi je to tak: všichni nějaké potřebujeme, jen máme jiné možnosti, pro někoho je radostí nový dům, pro někoho lahváč u televize, pro někoho západ slunce. Jenže tu krásu zapadajícího slunce lze náležitě vychutnat jen s plným žaludkem.

9 Bev Bev | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 8:16 | Reagovat

Opět pěkné zamyšlení. Všechno už bylo vlastně řečeno a tak jen... věřím zásadě Přej a bude Ti přáno. Nevím jak to funguje, ale nepociťovat závist a zášť je osvobozující. :-)
A rychlé soudy... pravda, člověk by neměl soudit po prvním pohledu, ale jsme lidé a tak se někdy stane. Hlavní je se z toho poučit a připustit si svůj omyl. :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 18:28 | Reagovat

[8]: Naprosto souhlasím

[9]: Děkuji :-)
Ony ty rychlé soudy jsou někdy pochopitelné. Sama nejsem zvyklá soudit (kdysi ano, teď jsem snad poučená), ale v tu chvíli to bylo jako moc kolektivního vědomí. Jsem přesvědčená, že to naskočilo v hlavě všem, co pána pozorovali. A že jich bylo. Pak už není problém, aby se to dostalo do mysli i těm, co soudit nechtějí...

11 Helena Helena | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 19:09 | Reagovat

Taky s tím bojuji. :-) Celý život. ;-)

12 Ivet Ivet | Web | 8. dubna 2013 v 19:42 | Reagovat

Nu, lehce se tu píše těm, kteří mají vše, včetně celých velkých rodin, peněz a kvalitního zdraví. Říká se, že "Nikdy neříkej nikdy". Kdo ví, jak se jednou budou mít ti které odsuzujeme a ti, kteří se mají nyní jako prasátka v žitě. Kdo ví, kam koho osud zavane... Neodsuzuji, to přenechávám odborníkům.
Radko, píšeš články moc pěkně, procítěně a od srdíčka...díky. :-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 20:05 | Reagovat

[11]: A pořád se máme co učit ;-)

[12]: Inu, snažím se ;-)
Určitě platí "Nikdy neříkej nikdy", přesto doufám, že si určitý standard udržíme i na stará kolena.

14 domovina domovina | Web | 8. dubna 2013 v 23:58 | Reagovat

Každý člověk má pro své konání důvod. Máme tendenci pozusovat člověka podle momentu ve kterém jej vidíme. Je to jen instinkt abychom přežili. Můžeme si udělat myslný názor jen proto, že má zrovna špatný den.
I mě si lidé zařazují špatně. A pak se nestačí divit, když mě poznají :)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 9. dubna 2013 v 0:07 | Reagovat

[14]: Také ráda překvapuješ ;-)
Úplně jsi mi připomněla moji minulost, lidé bývali hodně zmateni.

16 dasatomaskova dasatomaskova | Web | 9. dubna 2013 v 19:34 | Reagovat

Radko, máš nádherná zamyšlení o životě...krásné myšlenky...máš to tady moc milé a lidské. Určitě přijdu zas!:-))

17 Katka Katka | 9. dubna 2013 v 19:43 | Reagovat

[7]: A to já tedy umím :D

18 Radka Radka | E-mail | Web | 9. dubna 2013 v 20:08 | Reagovat

[16]: Děkuji. Však víš, že k Tobě chodím pravidelně :-)

[17]: To já viděla, ještě teď se mi sbíhají sliny při vzpomínce na tu fotku ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama