Zrcadlo v nás

16. dubna 2013 v 18:27 | Radka |  Cesta k poznání
Na toto téma bylo napsáno hodně, takže se nebudu opakovat, jen skromně shrnu.
Z mého pohledu se jedná o jevy:

Co vysílám, to přijímám (aneb jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá)
  • když budu na druhé zlá, budou také
  • když budu na lidi hodná, budou i oni
Co potřebuji změnit, na to mě upozorní

Často slýchám od lidí kolem sebe: proč mi pořád do života přicházejí stejní lidé?
No, protože nám zrcadlí náš problém. Nebo také řečeno jinak: máme nějaký problém, proto přitahujeme lidi se stejným problémem.

Vždy je třeba hledat příčinu. Krásné vysvětlení na příkladu jsem našla zde:
Příklad příčinnosti
...
Člověku, který touží, se vrací toužení. Kdo chce, dostává chtění. Obojí předpokládá řídící myšlenku "Nemám", nebo "Chybí mi". Kdo žije takovou myšlenku, nemůže dostat nic, protože jeho filtr je nemám. Člověk s takovým filtrem může žít s partnerem, kterého si vysnil, a vůbec to nebude vědět. U peněz je to stejné. Člověk, který je chce, protože je nemá je nemůže nikdy dostat, protože přes svůj filtr je v té realitě prostě vůbec nezahlídne.

Z toho vyplývá: vysílejme spokojenost v různých oblastech a tu také přitáhneme.

Ráda bych se podělila ještě o jeden druh zrcadlení. Řekla bych: když někomu vědomě nastavíme zrcadlo.
Tato událost je stará asi měsíc a půl. Na začátku dobrý úmysl, na konci údivem padající čelist.

Jedna blízká osoba mě požádala o rady, tedy názor na pár událostí. Mailem jsem odeslala a nic dál nečekala. Obratem dorazily doplňující dotazy. Ty jsem také zodpověděla a bylo řečeno, že je to 50 na 50, že se pletu a že ji to neudivuje.
No, proč ne, ale jak může už teď vědět, že se pletu?
Byla včera u kartářky a ta dala odpovědi.
A proč se ptá mě? Nejsem vědma ani čarodějnice, jen jsem řekla svůj názor. Vůbec tedy nechápu, proč se dotazovala, když odpovědi má?
Chtěla více názorů, aby mohla být klidnější.
No, když věří kartářce, tak ať je klidná a mě nechá na pokoji. A že mi vlastně nikdy nevěřila a mé názory znevažovala. Tak proč mě nenechá na pokoji?

A hádka přes sms začala.

Přicházely odpovědi, které vůbec nebyly reakcí na má slova. Nebyla tam jakákoliv spojitost. Snažila jsem se slušně dotazovat, ale odpovědí mi byly doslova kopance a podpásovky. Bylo mi z toho smutno, tak jsem se snažila komunikaci ukončit a mile se rozloučit. Reakcí bylo, že jsem na ni naházela tolik špíny v předešlých sms, že na sebe mohu být opravdu hrdá.

Nereagovala jsem. Bylo by to naprosto zbytečné. Smutkem se mi podlomily nohy. Bolelo to. Můj zrak se stočil na keramický obrázek, visící nad kuchyňskou linkou. Památka na milovanou osobu, co už dávno není mezi námi. V tu chvíli mi vše došlo.
Začala jsem v mysli rekapitulovat všechno slova, která ke mně ve zprávách dorazila.
Nepopisovala mě. Bylo to, jako by přede mnou stálo pomyslné zrcadlo, otočené směrem k oné osobě. Od něj se odrážela veškerá její zloba a vracela se zpět k ní. Na tu ona reagovala. Proto mi psala slova, kterými v podstatě popisovala sebe, své chování, skutky. Mně tak důvěrně známé…

Vzpomněla jsem si, že když první komunikace přes mail začala, cítila jsem nejasnou obavu a tak jsem požádala onu milovanou bytost o pomoc.
Můj pohled opět spočinul na keramickém obrázku. Byla to snad ona bytost, co pomyslné zrcadlo nastavila?

Ať je to jak chce, mám jasno v citech a názorech oné osoby na mě. To není k zahození. Jen bych si přála, aby pochopila, kolik zloby a zášti v sobě zbytečně přechovává.

Možné ponaučení z této události ponechám na každém z vás.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 16. dubna 2013 v 19:58 | Reagovat

Možné ponaučení jsem si z toho vzala.
Napsala jsi to pravdivě, taková je realita, tvrdá realita - i o tom je život, jen já se čím dál přesvědčuji o tom že "Mlčeti je zlato". To je má zkušenost. :-(

2 Radka Radka | E-mail | Web | 16. dubna 2013 v 20:04 | Reagovat

[1]: Smutné je, když se snažíš být slušná a nakonec zjistíš, že ten někdo si potřeboval jenom do někoho kopnout :-(
Ano, i o tom je život.

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 16. dubna 2013 v 20:17 | Reagovat

Už si také nějaké věci více nechávám pro sebe. :-)

4 domovina domovina | Web | 17. dubna 2013 v 0:08 | Reagovat

Já jsem po hodně dlouhé době pochopila, že nejdůležitější je být spokojený sám se sebou. Jen tak můžeme být i my příjemní na ostatní.

5 Helena Helena | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 10:00 | Reagovat

Jo kdybychom tak měli možnost nahlédnout za oponu. :-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 16:58 | Reagovat

[3]: Jsou kolikrát situace, kdy z Tebe lidé ani nic dostat nechtějí, jako by jim stačilo se pohádat :-(

[4]: Tak to ano, dnes jsem se tak moc snažila a szejně jsem se nechala rozhodit :-(
Ale už je zase dobře :-)

[5]: To bychom se nestačili divit ;-)

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 17:12 | Reagovat

[6]: A víš, že ani poslední dobou se nehádám? Nemám s kým! :-D

8 Radka Radka | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 17:16 | Reagovat

[7]: To buď ráda, protože jsou takoví, co si tak energii doplňují

9 Ivet Ivet | Web | 17. dubna 2013 v 17:26 | Reagovat

[7]: Šťastná to žena! ;-)

[8]: Souhlas! :-(

10 Intuice Intuice | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 17:32 | Reagovat

[8]: [9]: Když jim to nedovolím, tak si ji ode mne nedoplní. ;-)

11 pavel pavel | Web | 17. dubna 2013 v 23:04 | Reagovat

Některým lidem se člověk nezavděčí ať dělá co dělá. Nejlépe se jim vyhnout. :-)

12 Ježurka Ježurka | Web | 18. dubna 2013 v 14:19 | Reagovat

To je smutné, ale bohužel, je to mnohdy tak. Ať se snažíš sebevíc, není to k ničemu. Já se snažím taky být vždy slušná, nekonfliktní, ale leckdy vidím, že to má někdo asi jako koníčka, či co. Je to jak to říká Pavel. :-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 18. dubna 2013 v 20:57 | Reagovat

[11]: Proto bych se ráda odstěhovala na samotu k lesu ;-)

[12]: Ano, např. můj kolega to potřebuje k životu. Doma nemůže, jeho žena je hysterická, tak to občas zkouší na nás.

14 Robka Robka | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 12:37 | Reagovat

Znám lidi, kteří v životě potřebují dusno a hádky, aby byli spokojení. Moje kolegyně mi přímo říkaly, že je vytáčejí jejich protějšky, protože na zlobu a naštvání reagují ledovým klidem. A ony pění a zuří. Já to moc nechápu. Mám ráda klid, nehádám se, snažím se být pozitivní. Naopak mi z hádek bývá fyzicky zle a snažím se jim vyhýbat. To je pozůstatek z manželství, které skončilo před patnácti lety. Jsem ráda, že už to nemusím zažívat.

15 Radka Radka | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 16:39 | Reagovat

[14]: Také nemám ráda hádky.
Na té hádavé sms komunikaci byl zajímavý závěr - věděla jsem, že už mi nebude volat a cokoliv po mně chtít.

16 Ivča Ivča | E-mail | 19. dubna 2013 v 18:56 | Reagovat

Nevědomí lidé v sobě mají třebas 5 tun sajrajtu, a když jim to celé chceme vysvětlit, přes ten svůj sajrajt to NEMOHOU vidět. Je potřeba jim ten sajrajt odhrnout a teprve potom ukázat pravdu, a být připraveni, že jejich ego bude ten sajrajt vyhazovat. Jsou vlastně našimi učiteli: My je máme nejprve přijmout do srdce jací jsou, pak od nich ten sajrajt, pro který nám nemohou rozumět, nabrat, v sobě rozpustit, a teprve potom celé vysvětlit. A počítat s tím, že možná stejně nic nepochopí přes své ego. Kdo by měl zájem, mám léčitele: kdybyste někomu chtěli podobně vysvětlit jeho omyly, dejte mi na mail vědět, léčitel ho "otevře" a dáme vědět, že je dotyčný otevřený přijmout nový pohled. Celý život se učíme, a mnoho léčitelů si na sebe tímto způsobem nabalí cizí sajrajt: tím, že řeknou 2 tunami čisté energie, ale dotyčný má 5 tun sajrajtu, a tedy bude kolem sebe kopat, nic nepochopí. Mnoho zdaru, Ivča :-D

17 alape alape | E-mail | Web | 4. května 2013 v 21:07 | Reagovat

Hezky napsané. V jednom bodě si ale myslím, že je to ještě trochu jinak. Píšeš: "Ať je to jak chce, mám jasno v citech a názorech oné osoby na mě." - ona mluvila o sobě!, ale použila tebe.

18 Radka Radka | E-mail | Web | 4. května 2013 v 22:03 | Reagovat

[17]: Ano, mluvila o sobě. Máš naprostou pravdu. Ale také vím, že mě nikdy neměla ráda a používala mě k tomu, aby si na mě vybíjela svou zlobu a zášť.
Byla jsem jí také dobrá v okamžiku, kdy neměla kolem sebe nikoho, na koho by mohla vyvalit všechny svoje nářky a zloby.
Docela smutné, ale i tohle je život. Proto mi vůbec nevadí, že se s ní už nestýkám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama