Asociace na Hluk

21. května 2013 v 18:55 | Radka |  Příběhy mého života
Článek Dáši o výletě do Hluku mě zavedl vzpomínkami hluboko do minulosti, do páté třídy základní školy. Vybavil se mi fotbalový výlet, na který jsme jeli - do Hluku. Kluci hráli přátelský fotbalový zápas, dívky fandily.


Ve třídě jsem byla tak trošku outsiderem. Vstoupila jsem do cizího kolektivu jen tři měsíce před výletem, navíc za nepříliš šťastných životních událostí, které spolužáci znali. Také díky tomu jsem se držela dost stranou.
Na onom zápase se však něco zlomilo. Skamarádily jsme se s Majkou. Pokřikovaly jsme na naše kluky a náramně si to užívaly. Byla jsem moc vděčná za její bezprostřednost.
Od šesté třídy jsme se rozdělily, já byla v áčku, ona v béčku, ale potkávaly jsme se na chodbě školy. Vždy usměvavá, milá holka.

V sedmé třídě nás čekal lyžák. My, áčkaři, ho měli za sebou už lednu, béčkaři jeli začátkem března. Říkali jsme si, že je to dost pozdě, kdo ví, jestli ještě bude sníh. To byla jediná starost, kterou jsme si o ně dělali.

Další vzpomínky už milé nejsou. Ten den, kdy se vrátili spolužáci z lyžařského zájezdu dříve, nikdy nezapomenu.

Zde je zápis z kroniky obce Metylovice:
V pátek 6.března zaburcovala siréna na naší zbrojnici v 03,30hod. nejen naše občany, ale hlavně naše požárníky, kteří byli voláni k rychlému zásahu. Hořela totiž Sokolská chata na Ostravici. Naši požárníci vyjeli k požáru s cisternou během 3min. od vyhlášení poplachu v plném obsazení. Chata byla plně obsazena dětmi z Olomouce, kteří zde trávili školu v přírodě. Následky požáru po příjezdu našeho sboru byly hrozné. Uhořely zde 4 děti a 4 dospělí. Naši požárníci pod vedením velitele Jaroslava Herota byli ihned nasazení na nejtěžší práci - vynášení uhořelých. Podle jejich pozdějšího vyprávění, byla to velmi těžká práce a otřesný pohled. Ostatní děti byly zachráněny, i když některé se zraněními.
Dle vyšetřování požár snad zvinil číšník, který usnul s hořící cigaretou. Ten byl také mezi uhořelými.
Zdroj: zde

Do školy se nevrátily čtyři dívky. Mezi nimi i Majka. Jediné dítě svých rodičů.
Nebyla jsem typ na deníčky, ale tentokrát jsem si to musela zapsat. Děsivé pocity bolesti, kterou musely dívky před smrtí zažít. A kolik následně jejich blízcí. Smutek nás zcela pohltil.
Dětská bezstarostnost byla pryč. Už jsme na život nahlíželi jinak. Nic nebylo jako dosud.

Od vynoření vzpomínek na Hluk mám pocit, že je Majka někde poblíž. Stále usměvavá, milá, klidná. Přesto stále zde, žádající pozornost. Napadlo mě napsat tento článek, ale kdykoliv odložím psaní, protože nevím jak dál, dostane se mi napomenutí. Čas 9:11. Pravidelně při pohledu na mobil, monitor, hodiny doma na troubě neopomenu okamžik, kdy svítí 9:11.
Asociace.
Číslo 911 znamená v Americe pohotovost.
9/11 je datum zboření newyorských dvojčat.
Už kdysi mi tento čas naskakoval a později mi došlo, že to bylo něco jako volání o pomoc. Tehdy se vyplatilo zamyslet se.
Tak už pár dní přemýšlím, co bych měla udělat. Kromě poděkování Majce za to, jaká byla, mě nenapadá nic.

Za pár dní nás čeká třídní sraz. Moc se mi tam nechce. Jako bych nikdy mezi ně nezapadla. Možná si tak připadám, protože tam nebude Majka. Ale co když tam bude někdo, kdo čeká mou pomoc?
Loni jsem vnímala ze spolužáků (a věděla od jedné spolužačky už i předem), že je hlavně zajímá, jak jsem zvládla život. Přece jen v dětství jsem prošla takovými životními kotrmelci, že mě to jistě muselo poznamenat!
Když jsem ze srazu odcházela, jako bych je slyšela říkat: Ona to zvládla!
Jedna polovina to vyřkla s pocitem radosti, druhá hodně zklamaně.

Asi před dvěma měsíci jsem měla sen. Byla jsem někde posedět a v tom podniku došlo k neštěstí. Později se mi začaly vybavovat obličeje a v nich jsem poznala spolužáky. Nepochopila jsem a tak sen odložila.
Teď se mi vrátil. Zkouším si vše dávat do souvislostí. Marně. Mám snad i přes svou nechuť na sraz jít s tím, že snad na místě pochopím?
Jako by Majka kývala hlavou.
Majko, pochopila jsem? Mám jít? ptám se v duchu.
Do očí se mi derou slzy.

Tak já zkusím Majku poslechnout a potvrdit svou účast. Nerada bych si později něco vyčítala.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 21. května 2013 v 20:35 | Reagovat

Tak to byl dost silný zážitek. Nedivím se, že i po letech se k němu vracíš. To se asi v člověku usadí na vždy.

2 Helena Helena | E-mail | Web | 21. května 2013 v 21:26 | Reagovat

Při čtení jsem měla úplně husí kůži.Taky bych na sraz šla.Dávej na sebe pozor.

3 Radka Radka | E-mail | Web | 21. května 2013 v 21:41 | Reagovat

[1]: Máš pravdu, tohle se vymazat nedá.

[2]: Děkuji Heli, zítra se jim ozvu. A budu opatrná :-)

4 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 21. května 2013 v 21:51 | Reagovat

Pane jo, to bylo těžké.
Na sraz určitě ano :-)

5 alape alape | E-mail | Web | 21. května 2013 v 23:04 | Reagovat

Hodně silný zážitek, silná vzpomínka. Není náhoda, že sis ji připomněla zrovna teď ... Majka se s Tebou snaží komunikovat, asi má pro Tebe ještě nějaké další sdělení ...

6 pavel pavel | Web | 22. května 2013 v 0:19 | Reagovat

Taková neštěstí provázejí ve vzpomínkách člověka po celý život. U mne je to zase moje milovaná sestřenice, která zemřela v osmnácti. :-(

7 Bev Bev | E-mail | Web | 22. května 2013 v 7:56 | Reagovat

Moc krásně jsi to napsala. Při čtení mi šel mráz po zádech. Věřím že se rozhodneš správně. Fascinuje mě opakující se čas 9:11. Stále znovu se nám potvrzuje, že je opravdu mnoho věcí mezi nebem a zemí.

8 Dáša Dáša | E-mail | Web | 22. května 2013 v 17:46 | Reagovat

Radunko, všechno je spojeno se vším a objeví se v pravý čas.
Náhodou máš zrovna třídní sraz. NÁHODOU jsi přišla na můj článek o Hluku, se kterým máš spojené velmi smutné vzpomínky.
Ale můj článek byl pozitivní, tak běž na sraz :-).
Nepředjímej ani špatné ani dobré myšlenky nebo situace.
Nalaď se pozitivně a když se Ti sevře břicho při pomyšlení na sraz, tak se usměj a řekni si " všechno dobře dopadne " :-)
Budu na Tebe myslet :-)  :-)  :-)

9 Radka Radka | E-mail | Web | 22. května 2013 v 20:37 | Reagovat

[4]: Tak já tam zaskočím a pak poreferuji :-)

[5]: Zatím netuším, co víc to mělo být :-(

[6]: Loni zemřela kamarádky dcery, také jí bylo osmnáct, byla nám hodně blízká, takže rozumím

[7]: Dnes už jsem 9:11 neviděla, tak jsem asi zatím pochopila ;-)

[8]: Tvůj článek byl pozitivní a fotky z Hluku moc krásné. Ale protože náhody neexistují, celé se to nějak pospojovalo :-)
Celé odpoledne jsem hledala důvod jít na sraz a myslím, že už ho mám - jedna spolužačka, co byla taky outsider a loni jsme si ani nestačily popovídat, protože spěchala do práce.
Děkuji :-)

10 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 22. května 2013 v 20:53 | Reagovat

[9]:Zaskoč, mě to připadá, jako nějaké poselství, máš tam být, někdo tě možná bude potřebovat. Nevím, neumím popsat pocity, které jsem cítila, při čtení. :-)

11 domovina domovina | Web | 24. května 2013 v 8:34 | Reagovat

Mám podobné pocity, když mám jít na sraz se spolužáky. Nikdy jsem nebyla zdatná v oblasti vztahů a jediná blízká duše na střední odešla po roce jinam. Opravdové kamarádky jsem si našla až na výšce.
I přes podivné pocity před setkáními, srazy nakonec dopadly lépe, než jsem čekala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama