Kam psát?

10. května 2013 v 23:49 | Radka |  Co život dal

Maminka mně i mým sestrám vždy vštěpovala, že sice nás vychávala ve skromnosti, ale jinak se nám dostalo všeho potřebného. Snažila jsem se tuto zásadu vždy ctít, ale nepodařilo se mi ji udržet. Rozhodně ne v posledních měsících. V otázce zapisování jsem naprosto neskromná.


S novou životní etapou před pár lety vznikla potřeba vše zaznamenávat. První stránky bloku zaplnily sny. Přicházela v nich občas znamení a tak nebylo pochyb, že jejich zapisování má smysl.
Popsala jsem mnoho stran a cítila, že se posouvám. Další bloky už měly tvrdé desky a formát se zvětšoval. Za osm let, co se snažím zaznamenávat, jsem na čísle sedm. Šťastné číslo? Pro mě ano.
Při sedmičce jsem založila vlastní blog. Měla jsem potřebu psát a dělit se o zážitky. Napřed ze snů, později něco ze života. I na povídky došlo. Našla jsem si své čtenáře, ale ne vše se dalo publikovat a tak vznikly deníky v mém počítači. Den za dnem, radosti i strasti života.
Když se mi článek na blogu povedl, měla jsem vělikou radost. Zároveň s tím začal naskakovat neviditelný blok, který bránil psát dál. V hlavě se rodila nová témata, běžela věta za větou, ale když jsem sedla k počítači, bylo prázdno. Nic. Nenašla se jediná smysluplná věta v mé mysli. Musela jsem si dát pauzu a psát o neutrálních věcech.

Zvažovala jsem dlouho, co dál. Píšu si dále do bloku své poznámky, sny, témata. Zapisuji denní události do počítače, abych mohla sledovat pokroky. Také na blogu dál tvořím. Jen to už není tolik osobní. Pokud se člověk svěří, stává se velice zranitelným. Bolesti jsem v životě zažila hodně. Nejsem masochista, proto po všech zkušenostech nastupuje maminčina rada o skromnosti. Nemusím psát o všem. Když se objeví potřeba vyjádřit se k tématu, které by mě mohlo zablokovat, uložím vše do šuplíku a možná časem vydám. Raději anonymně. V tom mám zcela jasno.

Stejně jako v názoru na spisovatele. Je lhostejno, zda má tento člověk blok či blog, ale především by měl mít své čtenáře.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 alape alape | E-mail | Web | 11. května 2013 v 0:53 | Reagovat

Hezky jsi to napsala!
Určitě je pravda, že ne všechno se dá zveřejnit, spousta věcí se těžko popisuje a jsou natolik intimní, že by člověk (nebo já, mluvím za sebe) těžce nesl slova kritiky. Ale zase o veselé příběhy nebo něco poučného ze života - proč ne? A pokud do toho spisovatel vloží své úvahy, nebo popíše své pocity, stává se to osobním :-) aniž by se vydával všanc choulostivými tématy

2 Radka Radka | E-mail | Web | 11. května 2013 v 9:01 | Reagovat

[1]: Děkuji. Myslím, že hodně životních zážitků se dá ukrýt v povídkách a nakonec i to je způsob, jak se z toho vypsat. A když se k tomu přidá fantazie, může z toho vzniknout zajímavé dílo ;-)

3 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. května 2013 v 10:05 | Reagovat

Když jsme začínala s blogem, tak jsem měla jeden jeidný blok (takový odpadkový koš). Vypisovala jsem se tam. Blogování jsem začlaal zase vypisováním se z hledání matky. Poté jsem řešila, co psát dál. Přicházela témata, projekty, ... Začínala jsem vypisováním se, abych zjistila, že nelze veřejně psát vše... Lidé opravdu zraňují. Někdy se na blog vypíšu (zřejmě je to má potřeba sdílení), ale způsobem, že nenapíšu přesně, co se děje. I tak to vlastně pomůže. Bloky mám různé, zapisuji do nich v MHD nápady, někdy celé kapitoly, pak přepíšu do počítače:-)

4 Helena Helena | E-mail | Web | 11. května 2013 v 11:00 | Reagovat

Máš pravdu Raduš,že všechno se nedá zveřejnit.Ale na druhou stranu právě ty osobní prožitky mají u čtenářů největší úspěch.Ale o úspěch tady vůbec nejde,člověk spíš hledá čtenáře,kteří mají podobné zážitky nebo se snaží čtenářům nabídnout pomoc,pokud to vezmou. :-)

5 Radka Radka | E-mail | Web | 11. května 2013 v 12:21 | Reagovat

[3]: Původně můj článek měl vypadat jinak. Ale dny ubíhaly a termín se krátil. Hlava plná nápadů, ale nešlo to. Nakonec jsem použila něco jako afirmaci, přání, aby vše, co mi brání v napsání toho článku, bylo pryč, zrušeno.
Stihla jsem to doslova v hodině dvanácté a opět si potvrdila, že když někdo/něco bloky vytvořilo, musí to jít i zrušit.
Mám také v plánu hledat kořeny (dědu), už teď tuším, že to bude detektivka, ale, poučena reakcemi na některé Tvé články, sepíšu až závěr. Žádné popisování přání, začátků. Až ho ne/najdu, dám vědět ;-)

[4]: Heli, máš pravdu, ale problém třeba nastane, když napíšu povídku a všichni v tom hledají mě. Mají pocit, že když jsem v životě prošla určitými problémy, budu psát jen o nich. A také mám pak pocit, že si mě někteří lidé zaškatulkují "ta chudák ženská" a nevylezu ven, i kdybych se na hlavu stavěla. A to už zavání programováním života.
Mám to tak v reálném světě, pravidelně narážím na ty, co mě berou jako chudinku a pro ně nikdy nebudu normální ženská, co si chce v klidu žít svůj život.

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 11. května 2013 v 13:54 | Reagovat

Můžeš napsat vše. Jen musíš počítat s tím, že ne vždy bude odezva přesně taková, jakou si ji představuješ. Záleží taky na tom, kolik kritiky uneseš. Buď jdeš na trh se vším, a musíš počítat, že třeba Tě něco zraní, nebo dáš jen to, s čím jsi si jista, že bude v pohodě. Samozřejmě se čas od času najde dušička, co se potřebuje vybít, a to třeba zrovna náhodou na Tvém blogu. Buď to přejdeš, usměrníš, nebo Tě to zasáhne. Třeba zrovna ten komentář je Tvé zrcadlo, ani o tom nevíš. Třeba ten Tě popíchne a posune v další cestě. Rozhodnutí je jen na Tobě. :-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 11. května 2013 v 14:03 | Reagovat

[6]: Máš pravdu. Komentáře jsou zrcadla. Měla jsme potřebu z něčeho se vypsat, ale ne vždy jsem byla správně pochopená. I to je riziko psaného projevu.
Mé potřeby se změnily. Budu psát dál, ale zveřejním jen to, co uznám za vhodné. Jasně, mohla bych vkládat neutrální věci jako fotky, videa, cizí názory. Ale to bych nebyla já ;-)

8 alape alape | E-mail | Web | 11. května 2013 v 14:31 | Reagovat

[2]: Ano, to je přesný! Změníš jména, prostředí, vytvoříš nové imaginární postavy ... a do děje zasadíš "to původní" :-)

9 Lydie Lydie | 11. května 2013 v 14:46 | Reagovat

Zajímavý článek i komentáře - pozor - všechno se dá zneužít.Asi se nedá všechno -hodit do Pc. Lidi jsou někdy neskutečné bestie.....Nenech se odradit - ráda sem chodím číst..
/U předchozího článku můj komentík spadl do spamu-prosím vylovit - dík/

10 Radka Radka | E-mail | Web | 11. května 2013 v 15:51 | Reagovat

[8]: A ráda ještě smíchám víc příběhů dohormady, to je teprve guláš :-D

[9]: Moc mě těší. Ano, zneužitelné je vše, Bohužel.
(vyloneveno, odbahněno, vysušeno - omlouvám se, nemohla jsem si odpustit hlášku z Jáchyma, přímo to volalo ;-) )

11 karlaprazakova karlaprazakova | 11. května 2013 v 16:18 | Reagovat

Moc pěkně a pravdivě napsané.
Život je těžký, ale i pěkný, zajímavý i nudný ;-) .
Píšeš pěkně a očividně ráda a to je nejdůležitější :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 11. května 2013 v 16:27 | Reagovat

[11]: Ano, život má mnoho tváří a záleží na nás, které podlehneme ;-)
Děkuji, někdy moc ráda, ale prostě to nejde :-(

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. května 2013 v 16:40 | Reagovat

Kdo něco zažil, zůstane mu to v paměti, někde možná vzadu, zasunuté. Pak se najde okamžik, kdy vzpomínka zapracuje a člověk, aniž si to možná uvědomí ji zapracuje do svého dílka. Povídky, článku... Tak si říkám, kdž si lidé myslí, že ta povídka je podle skutečného zážitku autora je to dobře nebo ne? Jak kdy, že? Podle mne žádný člověk, který dovede jakkoliv popsat své prožitky nebo příběhy lidí kolem sebe není chudinka. Naopak, myslí mu to a to je základ. Vypíše se z trablů, pokud je nemůže či nechce říkat někomu blízkému a uleví se mu. Jde dál. Co si myslí druzí, to mu musí být jedno, jinak je to jeho psaní zbytečné. Jde prostě s kůží na trh. :-)

14 Helena Helena | E-mail | Web | 11. května 2013 v 20:03 | Reagovat

[5]: 4 Na lidi nehledˇ,hledˇ psát to,k čemu Tě to nutí. :-)S tím škatulkováním nic neuděláš,ani kdyby ses skutečně na hlavu stavěla. ;-)

15 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 11. května 2013 v 22:23 | Reagovat

Hezky psané řádky, od srdce a srdcem.

16 pavel pavel | Web | 11. května 2013 v 22:55 | Reagovat

Kromě fotek do blogu občas vkládám zamyšlení, které se mi zrovna honí hlavou. :-)

17 Radka Radka | E-mail | Web | 11. května 2013 v 23:37 | Reagovat

[13]: Píšu ráda, ale někdy mám pocit, že už tu kůži mám dost odřenou ;-)

[14]: No, můžu se akorát dostat z jedné škatulky do jiné :-D

[15]: Děkuji :-)

[16]: Někdy se Ti ty myšlenky honí zajímavými zátočinami (a nebývá to dlouhé, což je výhoda). To je důvod, proč k Tobě chodím číst :-)

18 Katka Katka | Web | 12. května 2013 v 8:13 | Reagovat

Když tak přemýšlím o tvém tématu - já píšu proto, že nemám komu říkat o tom, co mě napadá. Dobrá kamarádka je k dsipozici málokdy a stejně nikdo nemůže chtít poslouchat všechno, co se člověku v hlavě vylíhne. Natož manžel. Je hodný, ale moc často já mluvím, on přitakává a v závěru se zeptá na to, o čem jsem třeba právě mluvila. Má v hlavě zase svoje myšlenky. A nebo spíš - je právě před mými řečmi v té krabici, kde je nothing (jak bylo na blogu nedávno takový výstižný video). Další, co mi na blogu vyhovuje je, že si zaznamenávám to, co se mi líbilo, co jsem četla, dostanu se blíž k tomu, co bych normálně přešla, aniž bych se tomu víc věnovala (třeba na výletech...), zajimám se o víc věcí a víc do hloubky, když se rozhodnu o něčem napsat, zjišťuju si další souvislosti...
Mívám taky dilema zveřejnit-nezveřejnit, když se mi to zdá víc osobní a nebo do toho zahrnu (tak jak jde život) i své blízké. Minule jsme se musely smát. Holky si povídaly mezi sebou a jedna říká druhé "ona (mamka) mi to neříkala, ale má to na blogu." Takže musím myslet taky na to, že můj blog je i rodinný vzkazník....A pak jsou taky věci, který bych chtěla ze sebe dostat, ale na blog se opravdu nehodí. Do sešitu si zapisovat neumím (zkoušela jsem mnohokrát, ale jsem nedůsledná, nevydržím), tak bych si asi měla založit "tajný deník" .
Nevím, jestli to nezakřiknu, ale se zraňující reakcí jsem se ještě nesetkala. Takže asi nepíšu nic závažnýho. Lidi jsou ale různí, může se stát cokoliv. Jsem připravena ;-) Nebo ne? To se uvidí.
Hezkou neděli!

19 Radka Radka | E-mail | Web | 12. května 2013 v 11:20 | Reagovat

[18]: Na Tvůj blog chodím ráda právě proto, že jdeš do hloubky. Také zajímavé podněty a knižní tituly se tam najdou.
Při zakládání blogu mě hodně ovlivnila Edith knihou Cesta k mým matkám. Cthtěla jsem se z některých věcí vypsat, ale zjistila jsem, že tato otevřenost bývá různě vnímána. Myslela jsem, že svým nadhledem (který většinou v reálu mám) pomůžu jiným k tomu, aby si problémy tolik nezabírali a také si vytvořili nadhled. Také mé citlivější vnímání věcí mezi nebem a zemí vypadá spíš jako duševní nemoc (pro některé ;-)).
Cítím, že jsem zcela neuspěla a tak budu raději psát o běžných věcech. A ten zbytek zapisuji dál do sešitu i notebooku.
Mám dost kamarádek, přátel, těch co rádi vyslechnou. Přesto už raději zapisuji a okolí snad jednou překvapím souborem šílených povídek :-)

20 Katka Katka | Web | 12. května 2013 v 21:15 | Reagovat

Už jsem si párkrát vzpomněla na film Madisonské mosty. Jak byly děti překvapené tím, co se o matce dověděly až po její smrti z deníku. Tenkrát ještě blogy nebyl... :-)

21 Radka Radka | E-mail | Web | 12. května 2013 v 21:25 | Reagovat

[20]: Kéž by si moje matka nějaký deník psala. I když, to základní, co mě trápí, by tam stejně nebylo, protože to sama nevěděla - kdo byl její otec.

22 Ježurka Ježurka | Web | 13. května 2013 v 17:22 | Reagovat

Raduš, já to také tak vidím a také to uplatňuji. Ne všechno je adresně publikovatelné, v krajním případě anonymně, ano. A něco vůbec ne. Je nás víc.

23 Vendy Vendy | Web | 13. května 2013 v 22:44 | Reagovat

Opravdu hodně osobní věci je lepší si psát třeba do vlastního deníku, takového toho papírového, který si schováš do šuplíku. Jak jde o zveřejnění na blog (nebo na jakýkoliv web či facebook), je třeba zvážit, jestli toho nebudeme později litovat. Když nás něco trápí, můžeme to napsat, proč ne, ale tak nějak obecně. Myslím, že na blogu moc osobní nejseš, tedy ve smyslu, že bys toho mohla litovat... ony ty maminky občas mají pravdu. ;-)  :-)
Ale psát do deníku nebo na blog není vůbec marná věc, mnohé z našich myšlenek by bylo totálně zapomenuto.
A k těm myšlenkám, co tě napadají, když jsi někde jinde - a v okamžiku usednutí k počítači máš prázdno, to dobře znám... cestou do práce mám nápadů fůru, ale než dojedu domů, jsou pryč... :-)

24 Radka Radka | E-mail | Web | 14. května 2013 v 18:40 | Reagovat

[22]: Jo, musíme si to hlídat ;-)

[23]: Byla jsem osobnějěí na začátku, ale změnila jsem to. Píšu o hodně věcech a tak nějak testuji, co se nejvíc čte. Snažím se přizpůsobit.
Nejvíc nápadů mám ve vaně, tam by se mi papír rozmáčel. Ale dostala jsem radu - pořídit si diktafon! Asi poprosím Ježíška ;-)

25 Vendy Vendy | 14. května 2013 v 22:01 | Reagovat

[24]:Diktafon je dobrý nápad! Jen pozor, aby nespad do vany... to by bylo asi po Ježíškovi. ;-)  :-D

26 domovina domovina | Web | 15. května 2013 v 15:02 | Reagovat

Já když píšu o osobních záležitostech je to hodně o pocitech a konkrétním věcem se vyhýbám. A pak je z toho slátanina, která se nedá číst a rozumím jí jen já, nebo někdo, kdo něco podobného prožil.
Když však uberu a dám z toho jen trochu, přehodím maličko fantazie, tak se z toho vyklube třeba i obstojná povídka.

27 Radka Radka | E-mail | Web | 15. května 2013 v 21:20 | Reagovat

[25]: No, nesmím u toho usínat. Což u zabrání do příběhu určitě nehrozí :-)

[26]: To je právě to riziko, člověk je zabraný do příběhu, pak to po sobě přečte a zjistí, že půlku musí vyhodit a příběh je bez pointy.
Ale pořád jsou ty Tvé příběhy čtivé ;-)

28 mengano mengano | E-mail | Web | 19. května 2013 v 5:35 | Reagovat

Já sice na blogu většinou popisuju šílenosti z našeho rodinného života, ale s psaním o vyloženě osobních věcech bych měla velký problém.

29 Radka Radka | E-mail | Web | 19. května 2013 v 15:33 | Reagovat

[28]: Některé dost osobní věci jsem na začátku uvedla, ale byl to pod vlivem knihy Edith Holé. Byla v ní velice otevřená a lidé to vzali. Ale zjistila jsem, že je obrovský rozdíl vypsat se do knihy a na blog.
Knihu Edith lidé ocenili, na blogu ji nešetří. Pro mě je to zvláštní, ale poučné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama