Květen

4. května 2013 v 10:30 | Radka |  Co život dal

S příchodem prvního máje jsem očekávala zlepšení všeho.
Pokud opravdu na nás měl veliký vliv duben, musí přece květen přinést změnu už v prvních minutách dne, představovala jsem si v hlavě zázrak.
Vím, zní to naivně, ale bylo mi poslední dny tak zle, že jsem se snažila hledat něco pozitivního za každou cenu.


Prvního jsem se hlavně zavrtávala do peřin a psala.
Druhého jsem vyrazila do práce, ale po necelé hodině jsem málem zkolabovala. Udělalo se mi hodně nevolno, oblil mě pot a nohy odmítaly pevně stát. Zapadla jsem na toalety a přemýšlela, jestli zvládnu udržet vědomí nebo rychle volat o pomoc. Lovila jsem v paměti, kdy mi naposledy bylo tak strašně zle. Znala jsem tyto stavy, mívala jsem je několik let zpátky, ale už jsem jim odvykla.
Jasně, tohle znáš, nepanikař. Dýchej klidně a ono to přejde. Vždycky to přešlo, znělo mi v hlavě.
Po chvíli se mi opravdu udělalo lépe a já se mohla vrátit do kanceláře. Raději jsem zvolila dietní režim bez kávy, nemělo smysl pokoušet osud.
Odpoledne se stavila kolegyně.
"Ráno jste nevypadala dobře, už je Vám líp?"
"Vážně to bylo tak strašné?" nechtělo se mi věřit v tak znatelný rozdíl.
"Jo, byla jste bledá a zaražená. Ale už vypadáte normálně."
"Díky, už se cítím líp." Usmála jsem se pomyslela - to je daň za prosklenou kancelář. Člověk nic neutají.

Odpoledne mě čekal náročný program vzhledem k mému stavu, ale nechtěla jsem nic odkládat. Měla jsem v plánu kadeřnici, tentokrát i s dcerou.
Už cesta do centra, kde jsme si daly s dcerou sraz, abych ji autem vyzvedla, mi dala zabrat. Nejsem zvyklá jezdit ve špičku centrem. Nemám problém s řízením, ale to čekání v kolonách mě nebaví (jako ostatně každého).
U kadeřnice jsem si nechala zakrýt barvou šediny a dcera zkrátit konečky. Hodně zastřihnout, dalo by se říct. Souhlasila s patnácti centimetry, protože byly opravdu zničené. A tak z vlasů do pasu byla délka jen pod lopatky, protože se po odlehčení mírně zvlnily. Nesla to nelibě, ale rozum ji značně uklidňoval.

Domů jsme dorazily znavené a hladové. Po rychlé večeři mě ještě čekala cesta na dvě místa a pár telefonátů, než jsem se mohla uvelebit ve svém pokoji. S notebookem na klíně jsem po očku sledovala dceru. Neustále procházela mezi svým pokojem a koupelnou, kde zírala na své vlasy a smutně vzdychala.
"Strašně mě bolí nohy," pronesla při jedné z cest.
"Dneska jsi toho dost nachodila, že?" Měla jsem na mysli její pochůzky po městě s kamarádkou.
"Ne, dlouho stála před zrcadlem."
Rozesmála mě, ale raději jsem za ní zašla do koupelny. Byla z délky vlasů nešťastná.
"Sluší ti to. Vypadají zdravěji," uklidňovala jsem ji.
"Ale ne zdravě. Nikdy nebudu mít vlasy jako ty, protože mám vlnité a ty jsou od přírody kvalitou horší. A teď je mám navíc krátké."
"Nejsou krátké. Jen kratší než byly."
"Mam, jsou krátké. Potřebuji vlasy po pás, abych to byla já, chápeš?"
Snažila jsem se pochopit, že každý potřebujeme něco, díky čemu se budeme cítit dobře, sebejistě, budeme to my. Bohužel, ne vždy je nám to dopřáno v takové míře, abychom byli co nejvíce spokojeni.

Ulehala jsem až po půlnoci. S pocitem, že prvního nic moc, druhého lepší, třetího by se to mohlo stupňovat.

Třetí květen začal o poznání lépe. Měla jsem plnou hlavu pocitu vděčnosti za vše, čeho se mi dostává. Cítila jsem se zdravotně dobře, tělo mělo více energie než předešlé dny. Od chvíle probuzení jsem měla skvělou náladu.
Udržela jsem si ji po celé dopoledne. I ve chvíli, kdy kolegyně potřebovala mou pomoc. Ta milá, hodná žena, co si o mě předešlý den dělala starost.
Jenže ona je vážně talent na zmatky. Musela jsem se držet, abych jí vše v klidu vysvětlila. Když jí došlo vlastní pochybení, omlouvala se.
"Nezlobte se, já jsem nakrknutá a rozhozená z dcery. Zamilovala se!"
"No to je dobře, ne?"
Udělala tak děsivý škleb, že jsem nevědomky protáhla obličej také.
"Do starýho chlapa!"
"Vy jste nevděčná, když se kolem ní motali mladší, vadilo Vám to, když se objeví starší, také to vadí."
"Jenže on má padesát, je ženatej, žijí odděleně, ale rozvádět se nechce."
"No, takových znám. Bude si muset natlouct sama."
"Ale proč tak starej? Stejně to nemá perspektivu."
"Tak ji nechte, ať si užije. Teď zná jen práci a domů se jezdí vyspat. Zaslouží si trochu štěstí," snažila jsem se dceru hájit.
"Je skoro starej jako já, to je strašný," narážela stále na jeho věk.
"Vaše dcera už má třicet, poslední dobou si toho moc neužila, tak jí to dopřejte. Navíc, z někoho si příklad vzít musela, ne?"
Vybavila se mi její slova, kterými před lety obhajovala svého nového přítele: Mě vždycky přitahovali starší. S povytaženým obočím jsem sledovala její reakci.
"Ale já si našla chlapa jen o šestnáct let staršího, to je míň," bránila se.
"Nevidím v tom žádný rozdíl. Váš chlap je taky starej. Takže dcera to má asi v genech."

Přišel za námi kolega, který zaslechl jen tu poslední větu a dožadoval se vysvětlení. Vyděšený obličej kolegyně mi byl jasným znamením, že tohle nechce nikomu sdělit.
"Co má kdo v genech?" tázal se kolega.
"Ale, bavíme se o tom, že když děti opakují vzorce chování svých rodičů, asi je to v genech," snažila jsem se nelhat a přitom neprozradit detaily.
"To není v genech, to je v pr….(píp)," dodal kolega a se sklopenou hlavou odkráčel.

Musela jsem souhlasit. Jeho situaci znám a sama dělám vše možné, abych vzorce chování svých rodičů neopakovala. Marně.
Nicméně kolegyni se ulevilo, že se mohla vypovídat a dostalo se to jen mým uším (a nyní vašim očím).

A co bude další dny? Doufám, že to bude lepší a lepší Mrkající
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 alape alape | E-mail | Web | 4. května 2013 v 13:42 | Reagovat

Hekzy napsané :-) jo jo, vzorce chování rodičů - mám pocit, že čím víc se tomu bráním, tak o to víc je opakuju

2 alape alape | E-mail | Web | 4. května 2013 v 13:42 | Reagovat

Hezky

3 Vendy Vendy | Web | 4. května 2013 v 19:50 | Reagovat

Některé věci se dědí proti naší vůli. A jiným se dokážeme vyhnout...
Mizernou náladu znám taky, včera jsem měla tak příšernou, že bych brečela. Ale dnes ráno už to bylo lepší, u mě hodně záleží na počasí, jak je to u tebe? Když je pod mrakem, jsem pod mrakem taky. :-(
K vlasům... teď bude muset jen čekat. Vlasy dorostou, snad. Ale chápu, jestli se s nimi cítila dobře, teď je bez nich jako bez ruky. Ale za pár dní to třeba bude jinačí, až si přivykne, taky třeba jí to někdo pochválí, a možná ten větší záběr byl opravdu potřeba, záleží, jak moc se vlasy třepily.  
Jaktože se ti udělalo tak zle? Záchvat paniky? Nebo vysoký či příliš nízký tlak? Zakolísání cukru v krvi? :-|

4 Katka Katka | Web | 4. května 2013 v 20:00 | Reagovat

Myslím, že si často děláme starosti, které nám nepříslušejí. Jasně, že se těžko máma smiřuje s tím, když si myslí, že její dítě spěje k něčemu, co ho zraní, ale je to jeho život. Jeho zkušenosti....my jsme taky rodičům nevěřili a šli jsme si za svým. Zkušenost je nepřenosná - to je známá pravda.

5 Radka Radka | E-mail | Web | 4. května 2013 v 21:23 | Reagovat

[1]: S tím mohu jen souhlasit

[3]: Mně málo slunce náladu nekazí, dokážu být vysmátá i ve sněhové bouři. I když málo slunce = málo energie, ale spíš na práci.
V šesté třídě mi proti mé vůli ostříhali vlasy na krátko, co byly původně do půlky zad. Brečela jsem kvůli tomu hodně dlouho. Ten důvod byl absurdní, ale až později jsem byla vděčná. Vlasy mi krásně zhoustly (to nebyl důvod stříhání). Dcera ostříhat potřebovala, rozumem chápala, pocity se bouřily.
U mě ty stavy nevolnosti bývaly kdysi ze stresu a vyčerpání, tentokrát v tom tlak ani cukr být nemohl, panika také ne.
Asi před rokem jsme s kolegyní vysledovaly, že když nám je na zvracení i s prázdným žaludkem, později budou hlásit zvýšenou sluneční aktivitu. Zní to možná absurdně, ale mluvila jsem o tom s jedním známým lékárníkem, napřed se smál, pak sledoval a řekl, že opravdu v tyto dny chodí více lidé pro léky na zklidněné žaludku.
Nikdy nevíme, z čeho všeho se nám může udělat zle ;-)

[4]: Kdybych si tak uměla nedělat starosti, které jsou zbytečné. I když se snažím, jde to pomalu a stejně se neubráním. Nicméně pokud jde o lásku, doufám, že nebudu příšerná tchýně.
Člověk se někdy může poučit chybami druhých, ale jsou situace, kdy si tím prostě projít musíme. A láska k tomu myslím patří

6 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 4. května 2013 v 23:42 | Reagovat

Všechno to je život a některým věcem se fakt nedá zabránit, jsou v nás, jsou dané.

7 pavel pavel | Web | 5. května 2013 v 0:08 | Reagovat

Já byl po poslední schůzce s mojí přítelkyní taky u holiče abych si je nechal zkrátit (až po schůzce, protože jsem věděl jak to skončí a v Německu mi to doroste) a trochu se přes léto ozdraví. :-D

8 Radka Radka | E-mail | Web | 5. května 2013 v 0:15 | Reagovat

[7]: Dokud máš co stříhat, je to dobré ;-)
Nejhorší jsou pro mě chlapi bez vlasů - zezadu mi přiladají všichni stejní :-D

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 5. května 2013 v 11:17 | Reagovat

Hlavně, že už je Ti lépe. psychika je ošemetná věc, nadělá rotyku a nic s ní narychlo neuděláme.Na něco je dobrý lék čas. Vlasy dorostou, zvláště, když jsou čerstvě ostříhané. Geny jsou, byly a budou. Nejvíce výrazné nám připadají ty, kterých bychom se chtěli vystříhat. :-)

10 Adél Adél | Web | 5. května 2013 v 15:34 | Reagovat

Až mé vlasy zase dorostou do té správné délky, budou už zase zničené. :-? Takové problémy kvůli sebevyjádření :-)

11 Helena Helena | E-mail | Web | 5. května 2013 v 17:00 | Reagovat

Na těch genech něco bude. ;-)A Adél vlasy zase dorostou.Dokážu to pochopit,když si na nich tak zakládá. ;-)Ty sis to Raduš taky prožila.

[5]:3.ty nevolnosti na lačný žaludek jsem mívala jednu dobu taky,je tomu asi 5 let.Pak to přešlo. ;-)

12 Helena Helena | E-mail | Web | 5. května 2013 v 17:00 | Reagovat

Máš mě ve spamu. :-!

13 Ježurka Ježurka | Web | 5. května 2013 v 18:17 | Reagovat

Jen takový skromný dotaz. Když má dcera tak dlouhé vlasy, musí to být váha, nebolí ji z toho často hlava? Moje vnučka má krásné kudrnaté vlasy, ale jen asi k lopatkám a stejně je nejvíc nosí stažené do drdolu nebo culíku. Takové krásné vlasy! No, jsme každá jiná, kdybychom byly všechny stejné, to by byla nuda! :-P

14 Radka Radka | E-mail | Web | 5. května 2013 v 22:49 | Reagovat

[11]: Tuším, co máš na mysli, ale zatím nesleduji, že by se mi stěhovalo astrální tělo :-D ;-)

[13]: Dcera nemá vlasy tak husté, což je na jednu stranu dobré, protože to zase není taková zátěž. Doma je nosí zásadně sepnuté. Takže té parády s rozpuštěnými vlasy si moc neužije ;-)

15 Robka Robka | E-mail | Web | 6. května 2013 v 8:38 | Reagovat

Vzpomněla jsem si, že jednou se mi udělalo šíleně zle poté, co jsem četla v nějakém časopisu článek o tom, jak se zachází se ženami v zemích, kde mají cenu asi takovou jako dobytek nebo věc. Přišla jsem tehdy domů a ulehla - nebyla jsem schopna vstát a něco dělat, najednou mi vyskočila horečka a já se vyděsila, co se to se mnou děje. Byla to reakce na to čtení a druhý den mi nic nebylo. Někteří lidi jsou na tohle citliví a stačí třeba hádka, dusno, nebo jiná stresová situace a udělá se jim zle.
A ta poznámka tvé dcery o kvalitě vlasů mi připomněla zase mou dceru. Ta má po otci krásně husté a kudrnaté vlasy a kolikrát si mi stěžovala, že s nimi nemůže moc experimentovat, jen stříhat. Já mám vlasy sice husté, ale jako hřebíky a vždycky byl můj sen mít vlasy vlnité. Každá by chtěla to, co nemá.

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. května 2013 v 22:32 | Reagovat

Rako, já jsem tak toužila po vlnitých vlasech. V rodině maminky  je její bratr a jeho synové měli krásně kudrnaté a já jako hřebíky. Tedy poddajné, ale nic moc. Nevím, co se těm lidem na těch hřebíkách líbí, že si je ještě  žehlí a pod. Vlasy mají být přiroené a všechno, co je moc namáhá, škodí.

17 Radka Radka | E-mail | Web | 6. května 2013 v 23:01 | Reagovat

[15]: také se mi občas udělá zle z toho, co se děje blízko i daleko, ale tohle bylonečekaně intenzivní.
Jo, vlasy. Dcera se už smířila a já si nestěžuji. I kdyý mi za posledních dvacet let polovina ubyla, prý jich másm stále dost (říká moje kadeřnice, co už na mě pár fénů odrovnala :-D )

[16]: Máš pravdu. Mě ty nažehlené vlasy připadají divné.
Vždy jsem toužila mít vlasy vlnité, ale jedna nepovedená trvalá mě z toho dostala :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama