Z(a)tracený rozprašovač

10. května 2013 v 17:47 | Radka |  Co život dal

Dopoledne se v mé kanceláři objevil kolega a beze slova procházel všechna zákoutí, nahlížel za květiny, zcela bezostyšně se všude rozhlížel.
"Hledáš něco?" pronesla jsem dost zostra, aby bylo jasno, kdo je v této místnosti pánem.


"Nemáš takovou tu nádobu na postřik rostlin?"
"Nemám. Měla jsem, ale byl to plast, časem rozpraskal. Tak letěl do smetí."
"Mě se taky rozpadl. Potřebuji odpoledne na zahradě postříkat mšice roztokem a tak sháním, kdo mi může nádobu půjčit."
"Proč si nekoupíš? Stojí to pár korun."
"Škoda kupovat kvůli pár lístkům. Prosil jsem uklízečku, ale ta baba mi ho nechce půjčit. Přitom má dva."
Ani se jí nedivím, chtěla jsem dodat, ale raději jsem mlčela. Zmizel z mého dohledu a já pustila rozprašovač z hlavy.

Asi po půl hodině jsem ho na chodbě zahlédla, jak procházel další kanceláře a hledal, zda rozprašovač nemá někdo jiný z kolegů.
V kuchyňce jsem se potkala s paní uklízečkou, chvíli nato dorazil i kolega.
"Fakt mi to nemůžete půjčit?" zkoušel to na paní znovu.
"A co když jí to v pondělí nevrátíš?" vložila jsem se do hovoru.
"Proč bych to neměl vrátit?" ponesl pohoršeně.
"Můžeš zapomenout, jsi taky jen člověk. A co paní? Nebude mít při práci rozprašovač," argumentovala jsem.
Kolega koulel nevěřícně očima, kroutil naštvaně hlavou a paní uklízečka se málem válela smíchy.
Když popadla dech, přece jen mu nabídla pomoc. "Jestli chcete, našla jsem v kumbálu ještě jeden prázdný."
"Jé, Vy jste hodná, v pondělí vrátím."
Jeho reakce byla nečekaná. Stačilo málo a viděla bych muže se šesti křížky na krku skákat metr vysoko.

Po pár minutách se objevil v mé kanceláři a chlubil se rozprašovačem v ruce. Říká se, že na stáří se člověk podobá malému dítěti, ale nikdy mi to k němu nešlo. Tentokrát jsem to musela přetrpět.
Vyrušil nás další kolega kvůli práci a já se mohla v klidu věnovat svým povinnostem. Ještě se zastavila kolegyně, na výzvědy, z čeho že měl kolega takovou radost.
"Ále, místo aby si za čtyřicet korun koupil vlastní rozprašovač, tak raději dvě hodiny hledal, prosil a ukecával. Na to bych neměla nervy," informovala jsem kolegyni.
"Ani já ne," dodala kolegyně, ale ani se moc nedivila, protože tento muž je přílišnou šetrností znám.

Za dvě hodiny dorazil kolega do mé kanceláře znovu. Opět se rozhlížel a neřekl ani slovo. Časová smyčka? Jsme zpět a bude chtít rozprašovač? proběhlo mi hlavou.
Nechápavě jsem na něj zírala, když se zeptal: "Neviděla jsi ten rozprašovač? Někde jsem ho položil a nemůžu ho najít."
To mě rozesmálo. Pomstil se mu někdo, že tak moc chtěl ušetřit a všude proto loudil?
"Hledal jsi všude?"
"Jo, i ve skladě, kde jsem byl hned po odchodu od Tebe."
"Tak víš co, popros svatého Antoníčka. Tchán mě to kdysi naučil a fakt to funguje."
Cestou ke dveřím řekl: "Tak já prosím, najdi to. Vidíš, nefunguje to. Nic nemám."
Jo, nic nemáš, ani úctu, pokoru či trpělivost, napadlo mě.
"Dej tomu trochu času."
"Kdepak, mě takové věci nefungují," řekl a zavřel za sebou dveře.

Nedalo mi to a vyšla jsem za ním. Procházel jednotlivé kanceláře, toalety, kuchyňku. Nahlídla jsem do protější kanceláře se slovy: "Schovali jste mu to?"
"Ne, já ani nevím, že něco hledá," dostalo se mi odpovědi.

Poprosila jsem tedy svatého Antoníčka sama a nechala se vést. Mé kroky vedly do kolegovy kanceláře, k veliké květině, kolem které jsem se chvíli motala, až jsem rozprašovač zahléhla částečně ukrytý pod listy. Vyšla jsem na chodbu.
"Jasně, že Ti to nikdo nevzal. Máš to tady."
"To není možné, kde jsi to našla?"
"Hledej," smála jsem se a to už zvedlo ze židle i dalšího kolegu.
Chvíli se motal, až našel.
"Tady je to, vidíš, jak jsi šikovná. Moc děkuji." Smích byl jasným důkazem, že má velikou radost.
"Mohl jsi poprosit a najít sám," snažila jsem se mu vysvětlit, jak se mi to podařilo.
"Já takové věci neumím."
"Nechce se Ti, jsi líný cokoliv udělat. A přitom je to tak jednoduché."

Zamkl kancelář a při odchodu mi hlásil: "Už to nepustím z ruky, vidíš? Pořád to mám v ruce, abych to nezapomněl někde cestou."
"Raději si to přivaž na provázek a tahej za sebou jako kačera," dodala jsem ironicky.


Rozloučili jsme se a já cestou do kanceláře přemýšlela, kdože si z něj udělal legraci. Byla to odplata za to, že uklízečku nazval babou? (i když to neslyšela). Těžko říct. Důvodů mohlo být mnoho i žádný.
Také mě zamrzelo, že odmítal neviditelnou pomoc. Mohl si to vyložit jako vyburcování vlastní paměti, ale on to raději hned zahodil. Přitom jde o tak jednoduchou věc a mohl si ušetřit hodně času. Stačilo věřit, že pomoc přijde.

Za tchánovu radu ohledně svatého Antoníčka jsem moc vděčná. Často ho prosím, když něco hledám. Už kdysi jsem si ověřila, že tento způsob pomoci využívaly i naše babičky. Patřilo to k jakési lidové moudrosti, ke zvykům předávaným z generace na generaci.

Jsem od přírody člověk pohodlný a ráda využívám každé dobře míněné rady či pomoci. Proto nechápu, proč spousta lidí takovou pomoc odmítá, když si tím mohou jedině ulehčit život.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dáša Dáša | E-mail | Web | 10. května 2013 v 18:13 | Reagovat

:-)taky prosím sv. Antoníčka a většinou řeknu : svatá Ant a už to vidím :-)
Předtím jsem prošla všechny místnosti, napřed s jednimi brýlemi a pak s druhými a stačilo poprosit :-) .
Přeji Ti pohodový víkend :-).

2 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 10. května 2013 v 21:12 | Reagovat

Taky prosím a pomáhá to. Krásný víkend.

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. května 2013 v 22:03 | Reagovat

Pěkně napsáno. :-) Někteří lidé nechtějí. Je to jejich volba. :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 11. května 2013 v 0:06 | Reagovat

[1]: + [2]: Děkuji za názor.
Také přeji pěkný víkend :-)

[3]: Děkuji, co naděláme, jejich chyba.

5 Amalkavila Amalkavila | Web | 11. května 2013 v 0:42 | Reagovat

Krásne a vtipne napísané. :D
Ja nehľadám nikdy nič bez toho, aby som nepoprosila o pomoc aj z hora. Vlatne ja sa bez modlitby ako formy rozhovoru a poďakovania už asi nezaobídem a ani nechcem. Niekomu to trvá dlhšie než dospeje k tomuto rozhodnutiu... Možno raz príde deň,kedy sa bez Antoníčka nebude chcieť zaobísť ani tvoj kolega.
Mne si veľmi pomohla, keď si  mi predstavila prosbu k Rafaelovi. :-)
Mojou osobnou patrónkou je už pár rokov Sv. Rita. ;-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 11. května 2013 v 0:47 | Reagovat

[5]: Děkuji :-)
Víš, k čemu dospěl kolega? Že má mě. Nepotřebuje jinou pomoc. Já mu prý úplně stačím :-?
Jsem ráda, že Tě Rafael oslovil. Ale přiznávám, že sv. Ritu neznám, budu se muset přiučit ;-)

7 alape alape | E-mail | Web | 11. května 2013 v 1:10 | Reagovat

Hezký zážitek navíc pěkně popsaný :-) . Přiznám se, že vlastně ani nevím, jak hledám věci. Asi většinou poprosím Vesmír a pustím to z hlavy ... ano ... to odpovídá (ještě jsem se nad tím teď znovu zamýšlela), je to už tak automatické, že o tom neuvažuji.

8 Amalkavila Amalkavila | Web | 11. května 2013 v 1:13 | Reagovat

Jááj ta to už je horšie... Možno si spomenie, keďbude nutne potrebovať pomoc a ty, alebo nikto iný nebude po ruke.
Časom k tomu dospeje každý si myslím ja.
A keď nie, tak je to smutný, utrápený človek jemne povedané. A na to sme tu my, aby sme duši ako je jeho pomohli. Takže má šťastie, že ťa má. Má pravdu. ;-)
O Rite si určite prečítaj i keď o nej nie je veľa zmienok, preto ju pozná málo kto, ale stojí za to ju poznať a mať rada. Je to Sv. Rita z Cascie (Kaše).

9 Radka Radka | E-mail | Web | 11. května 2013 v 8:57 | Reagovat

[7]: Děkuji :-)
Vlastně to děláš dobře: máme si přát a pak to zahodit, abychom stejnou prosbou neobtžovali stále dokola. Tak jsem to četla, ale někdy mi to vůbec nejde ;-)

[8]: Tito lidé nezažili, jak snadný je život "s pomocí". Neznají to, taj jsou zvyklí nadávat, že něco nejde.
Na svatou Ritu se určitě podívám :-)

10 Robka Robka | E-mail | Web | 11. května 2013 v 10:13 | Reagovat

Já myslím, že je v tom určitá pýcha a domění, že je nejchytřejší a pomoc nepotřebuje.

11 Radka Radka | E-mail | Web | 11. května 2013 v 12:23 | Reagovat

[10]: Máš kus pravdy. On je ing. a takové blbosti přece nebudě dělat ;-)

12 Lydie Lydie | 11. května 2013 v 14:38 | Reagovat

Pěkně napsané - musela jsem se smát.Také stále něco hledám a prosím o pomoc.....Přečtěte si životopis sv.Antonína-je to zajímavé.Při jedné z mnoha cest po Itálii jsem navštívila i Padovu a jeho hrob. /Padova je krásné město - plná hist.památek - za zmínku stojí universita - je tam socha sv.Jana Nepomuckého- byl tam rektorem/

13 Radka Radka | E-mail | Web | 11. května 2013 v 15:48 | Reagovat

[12]: Děkuji, ráda jsem pobavila :-)
Na životopis mrknu, děkuji za tip

14 Ježurka Ježurka | Web | 13. května 2013 v 17:26 | Reagovat

Děkuji moc za návod, občas se může hodit, já někdy v momentě zapomenu, kam jsem nějakou věc dala, až je to komické. Ale tohle určitě vyzkouším. :-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 13. května 2013 v 19:23 | Reagovat

[14]: Rádo se stalo, také hojně využívám. Jak říkám: pomocníků není nikdy dost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama