Zmizení neviditelného zápisníku

14. května 2013 v 17:00 | Radka |  Cesta k poznání
Nedávno jsem psala o úžasné vychytávce, která mi nahrazuje zápisníky. Před pár dny mi došlo, že je všechno jinak.
První náznaky absence zápisníku se projevily nenápadně. Domů jsem přišla s nákupem, ale neměla jsem tu hlavní věc, pro kterou jsem šla. No, dobrá, to se může stát.


Když jsem potřetí dorazila bez potřebných věcí, bylo už to na pováženou. Vše se dalo nahradit, něčeho mám i železné zásoby, tudíž naše domácnost neutrpěla. Ale ten pocit, že něco není v pořádku, se ne a ne vytratit.
Přemýšlela jsem nad důvodem, proč se tak děje a vybavila se mi věta kamarádky:
"Já už mám strach zmínit se o tom, že mám z něčeho radost, protože se mi hned stane něco nepříjemného, co mi tu radost sebere."
"To znám, říkám tomu ukradená radost," odvětila jsem tehdy.

Začaly jsme vzpomínat na okamžiky, kdy radost okamžitě mizela. Já to měla kupříkladu tak: koupila jsem si novou věc a v okamžiku, kdy jsem si ji vzala na sebe, potkalo mě něco nepříjemného. Třeba mi někdo jen nespravedlivě vynadal, ale i to člověku zkazí náladu. Nedej Bože vzít si na sebe více nových věcí. Opravdu každá hezká chvilka byla vykoupená smutkem.
Shodly jsme se, že někde asi máme nastavené, že každá naše radost je vykoupena následným smutkem.

Protože věřím, že každá situace má řešení, požádala jsem o zrušení případného nastavení, které mě zbavuje radosti. Minimálně psychicky mi to pomohlo, abych se nebála projevovat radost.
Když jsem začala psát na blog, často jsem váhala nad otevřeností. Člověk se rád podělí o zážitky a potěší, když někdo sdílí jeho nadšení nebo má podobnou zkušenost. Lidé jsou ovšem různí a tak nikdy nevíte, co se děje na pozadí, tedy v mysli některých z nich.
Také nevím, zda jsem někdy v minulosti nenaprogramovala svou mysl na stav: nemám nárok na radost.

Ať to byl jak bylo, neviditelný zápisník mi moc chyběl. Zvykla jsem si a nechtěla ho nahrazovat čímkoliv jiným. A tak jsem vyhlásila do éteru prosbu, aby mi zápisník byl navrácen a zrušena všechna nastavení, která brání v jeho využívání. No a pokud mi například někdo tento zápisník nepřál, aby se jeho nepřejícnost proměnila v bumerang, který se mu s jistotou vrátí zpět. Navíc bych prosila přidat i poznání, že se jedná o navrácený majetek ;-)

Den po vyhlášení nezávislosti jsem vyrazila na nákup. Nemusíte hádat. I bez seznamu na papírku jsem nakoupila vše, co jsem potřebovala.

A mimochodem, do práce chodím včas. Pravidelně ruším filtry a z mizerné docházky se stala docházka vzorná. Miluji bezproblémový život Usmívající se

A co vy, nemáte chuť si ho také zjednodušit?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 14. května 2013 v 17:21 | Reagovat

No vidíš, jak se to povedlo! Stačí si jen přát! Přát se má ale jen to dobré, sobě, ale i jiným. Pěkný sluníčkový den přeji! :-)

2 Dáša Dáša | E-mail | Web | 14. května 2013 v 18:42 | Reagovat

Ahoj Radi, jsem  šťastná, že se Ti podařilo zbavit se strachu za to,že jestli se ti bude dařit dobře, budeš šťastná, bude následovat trest.
Já jsem se v tom plácala několik let.
Vím, jak je to strašné.
Každé ráno, když se probudím, tak pohlédnu na oblohu a řeknu " Děkuji".
Nic víc, v tom je zahrnuto všechno.
Každému přeji vše dobré. Když si něco přeji, tak řeknu do éteru " zařiď to a to, děkuji" Už se mi to mockrát vyplatilo.
Při depresi mi pomáhají černošské gospely ( např. Sestra v akci, tam je zpívají) a také před vánocemi jdu na koncert černošského gospelu, to mě na delší dobu nabije. I členové skupiny jsou velmi příjemní, s každým, kdo chce si promluví, nechají se s lidmi fotit a
neustále se mezi sebou špičkují a smějí se. Radost na ně pohledět.
A do písní vtáhnou celé obecenstvo, tam nemáš šanci v klidu sedět.
Manžel byl loni hrozně unavený a říkal, že usne. Já jsem se na něj podívala a řekla, to se s tím rozluč, oni Tě nenechají spát. A manžel byl pak  rozparáděný, máme výbornou náladu a po cestě domů se smějeme a povídáme si. A po spánku není vidu ani sluchu.
Raduško, držím Ti palce, abys to úspěšně zvládla. Měj se fanfárově - vnuť si to nadšení, ono to jde :-)

3 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 14. května 2013 v 22:00 | Reagovat

Úžasné, super :-)

4 Vendy Vendy | Web | 14. května 2013 v 22:07 | Reagovat

Ukradená radost! To znám... bohužel. Už jsem si v posledních letech zvykla říkat na otázku Jak se máš, tak odpovídám - Jde to. Nebo - Mohlo by to být lepší.
Nedejbože, že bych si dovolila říct Děkuji, mám se dobře.
Nebo Dnes jsem se dobře vyspala, je mi skvěle, všechno mi jde, mám radost.
Ne, okamžitě následuje trest. Takže, jako Pavlovův pes jsem vycepovaná okolnostmi a sama sebou, abych se moc nechválila, a ani moc nechválila to, co mi udělalo radost.
Tahle reakce na dobrý pocit totiž platí stejně dobře jako Murphyho zákony. :-?

5 alape alape | E-mail | Web | 14. května 2013 v 23:31 | Reagovat

Raduš, krásně napsaný! naprosto přesně ... znám ... znám ... nejvíc se mi líbí DEN NEZÁVISLOSTI! Nemá chybu - to mě naprosto rozesmálo a nikdy nenapadlo - tedy dokud jsi to nenapslala. Jdu to zkusit! Děkuji! :-D

6 Radka Radka | E-mail | Web | 14. května 2013 v 23:50 | Reagovat

[1]: Ano, přeji sobě i druhým to nejlepší :-)

[2]: Dnes mě budilo slunce a byl to nádherný pocit. Kéž bude více takových dní, i když vděčná jsem za každý, kdy mohu vstát z postele.
Gospely znám jen z filmu a jsou úžasné, ale co mě také dostalo, byli bubeníci. Zažili jsme je na dovolené při procházce kolem Ženevského jezera. Bylo jich asi osm, bubnovali rukama v úžasném rytmu a vše kolem rezonovalo. Nezapomenutelné :-)
Moc děkuji za hezká slova, také se měj krásně :-)

[3]: Děkuji :-)

[4]: Také jsem měla obavy, ale snažím se nedat si ukrást ;-)

[5]: Děkuji, doufám, že Ti mé zkušenosti budou k užitku :-)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. května 2013 v 23:50 | Reagovat

Radko, to je psychika člověka. Já se podvědomě bráním tomu na něco se těšit. Obyčejně to nedopadne moc dobře, něco to pokazí a stačí jen rýpavá věta, slovo.  Sama jsem jednou nechtíc pokazila náladu  jedné ze snach a následně pak jsem měla po náladě i já. Ona je spíš vážnější povahy, spíš rýpne než povzbudí a tak když řekla pro ni něco vtipného, ale pro mne neuvěřitelného od ní, zeptala jsem se: To myslíš vážně nebo z legrace?" ,, Proč, nemohu říci něco vtipného? ,,No, že bych to od tebe nečekala." Přestala mluvit a když jsem se jí zeptala, jestli jsem ji urazila nebo co, přímo řekla : To si piš, že jo!"A bylo po náladě. Já jsem to ale také myslela z legrace, spíš mě udivila, že chce vtipkovat. Stejně je zajímavé, že si člověk pamatuje takové ,,maličkosti", které mu buď udělají radost nebo ho rozesmutní a zásadní věci vytěsní.

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. května 2013 v 23:52 | Reagovat

[6]: Gospely mám ráda a nejraději bych se přidala a zpívala s nimi, když je slyším..

9 Radka Radka | E-mail | Web | 14. května 2013 v 23:57 | Reagovat

[7]: Psychika dělá hodně a věřím, že i nepřejícnost druhých.
To urážení - nechápu. U dítěte ano, ale dospělý přece dokáže vyhodnotit okolnosti a pochopit. Tedy, musí hlavně chtít, že?

[8]: Já si raději zpívám jen v autě a jen, kdyý jedu sama :-D

10 Dáša Dáša | E-mail | Web | 15. května 2013 v 9:45 | Reagovat

[6]:Ano, vynikající bubeníky jsem zažila na koncertě - byli to Kubánci.
Bylo to něco úžasného, byla jsem předkloněná, soustředěná, moje duše poletovala někde nade mnou.
Byl to neuvěřitelný zážitek, který mě provází vždy, když si na ně vzpomenu.
Po koncertě jsem byla asi 14 dnů úplně vedle, neslyšela jsem, neviděla jsem,
Ta krása ve mně zůstala. :-)
Měj se, Radi, sluníčkově :-)  :-)  :-).

11 Helena Helena | E-mail | Web | 15. května 2013 v 10:52 | Reagovat

Taky tohle znám a jsem už dost opatrná s vyslovením slov.Je to zvláštní,protože vyslovením něčeho jiného vlastně lžu.
U nás tady máme jednu paní,na kterou jsem už velice opatrná,shromažduje totiž informace a vysílá je jak rádio,ale s důrazem na určitá slova,která mají dotyčnou osobu zranit nebo pošpinit.Jednou jsem ji dokonce řekla,že nám do toho nic není,co kdo dělá.Protože tím,jak přijímám tyto informace,stávám se taky spoluviníkem,pokud na to nereaguji.

Je moc škoda,že nevidíme vyzařování lidí,hned bychom věděli,zda toto záření je závist,láska,soucit,srdečnost nebo něco jiného. :-) ;-)

12 Ivet Ivet | Web | 15. května 2013 v 17:22 | Reagovat

Podrobný manuál na to, jak se ti povedlo to co popisuješ v závěru článku je kde??? O_O
Píšeš: "nemám nárok na radost", tak to už jsme dvě - jestli tě tedy potěší, že rozšířím tvou řadu? :-D
Funguje to na 100%, kdykoliv jsem byť chvilku šťastná třeba s přítelem, druhý den, nebo ještě ten den dostanu pomyslnou ránu po čumci!
Říkám si, že mi to někdo třeba nepřeje, což je v tomto případě víc než možné! :-!
Inu, i takoví lidé žijí, jen ti přešťastní zde píšící nechápou, proč nejsme jako oni... :-?  O_O

13 Pukína Pukína | E-mail | Web | 15. května 2013 v 18:35 | Reagovat

Proč mi to nikdo neřekl? To je tak jednoduché? Přát si a hned se mám lépe :-? ? Tak to je supééér :D !!!

14 Radka Radka | E-mail | Web | 15. května 2013 v 21:13 | Reagovat

[10]: Já ty bubeníky zažila před třemi lety a ještě teď se "přiblble" usmívám, když si na ně vzpomenu. Byl to hodně silný zážitek.
Také přeji krásné dny :-)

[11]: Heli, naprosto souhlasím. Také mi dělá zle jen mlčet, nechci se stávat spolupachatelem. A tak nejsem moc oblíbená, ale když je nějaký problém v domě, jsem jim dobrá. Protože se klidně pohádám, pokud je to za pravdu.
Ta paní, o které píšeš, je jak přes kopírák s tou Alenou z mého příběhu o Vyslyšeném přání. Takže znám :-?
A to vyzařování bych fakt chtěla umět vidět, člověk by si ušetřil hodně trápení.

[12]: Ano, máš naprostou pravdu, jen mě netěší, že rozšíříš řady. Já ale zjistila, že si za to můžu i sama. Vybavilo se mi, jak jsem kdysi řekla, že si snad ani nezasloužám být šťastná.
A víš co? Vykřičela jsem do všech stran, že to ruším aštěstí si rozhodně zasloužím. A Ty určitě taky :-)

[13]: No jasně: Přej a bude Ti přáno. Ale nezapomeň si na začátek přát zrušení přání, která Ti nepřejí.
Copak není vyzkoušené, že nejjednodušší věci bývají nejúčinnější? Ale musíš tomu věřit ;-)

15 Katka Katka | Web | 16. května 2013 v 20:46 | Reagovat

Asi tomu rozumím a myslím, že jsem byla na tom podobně. Ale v posledních letech jsem si osvojila a přesvědčila se, že stoprocentně funguje jediné - co JÁ vysílám, to se MI vrací. Ja si zasloužím radost, já jsem důležitá. Já se mám ráda. Já jsem co nejvíc v pohodě a pak je v pořádku i všechno ostatní a já jsem pro druhé prospěšná, stojí za to se mnou mluvit a spolupracovat..... Na otázku "jak se máš" odpovídám s :-) "dobře" a nelžu, protože to tak je. Většina z těch, co si stěžují, se má taky dobře, jech by chtěli něco víc, něco jiného a zdá se jim, že na tom závisí jejich štěstí. Ale to je úplně jindě a je velice jednoduché být šťastný. Stačí mít ráda to, co mám a netoužit po tom, co nemám. Problémy se mi samozřejmě nevyhýbají, ale od toho jsou, aby se řešily, nač se s nimi tedy nechat otrávit.

16 Radka Radka | E-mail | Web | 16. května 2013 v 22:16 | Reagovat

[15]: Souhlasím, že se nám energie vracejí jako bumerang, přitahujeme stejné.
Ale jsou situace, kdy uvědomění si sama sebe nestačí. Můj ex neustále do mě i dcery hustil, že za nic nestojíme, nic nedokážeme, na nic nemáme.
Musela to řešit s odborníky a většina z nich mluvila o "programování". Prostě nám tím naprogramoval život. Byly to bloky, co se musely odstranit a leckdy nepomáhalo říkat si: mám nárok.
Od té doby také věřím, že i když mi to neřekne člověk do očí, může mi něco naprogramovat.

17 Vendy Vendy | Web | 17. května 2013 v 22:26 | Reagovat

[11]: Něco jako barvy ve filmu Až přijde kocour. Aby se každý vybarvil takový, jaký opravdu je. Nemuselo by to být každý den, ale třeba jednou, čas od času.
Možná bychom ztratili iluze i sami o sobě, takže radši ne... :-D

18 Vendy Vendy | 17. května 2013 v 22:29 | Reagovat

[15]: To není tak lehké, jak říkáš. Možná se ti to povedlo, ale já se o to pokouším už roky a nedaří se mi. Někdy jo, ale mám podezření, že je to nezávisle na tom, co si přeju. :-?
[16]: Toto je nejhorší, co může člověk tomu druhému udělat - přesvědčit ho, že za nic nestojí. Tvůj ex byl pěknej zmetek, zdá se. Takové věci se pak těžko překonávají, pokud se vůbec překonají. :-?

19 Radka Radka | E-mail | Web | 17. května 2013 v 22:39 | Reagovat

[18]: Trvalo mi to šest let, ale věřím, že jsem z toho venku. Horší je to s dcerou. Té to ještě nějakou dobu trvat bude :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama