(H)romské zážitky - 2.díl

16. června 2013 v 11:00 | Radka |  Téma týdne
Pokračování příběhů - 1. díl zde

Ovšem nastaly další životní změny a před pár lety jsem si zakoupila byt ve čtvrti, které nikdo neřekne jinak než "tmavá". Pokud jsem chtěla bydlet ve svém a nezruinovat se finančně, jiná možnost nebyla.

Od začátku docházelo ke konfliktům mezi majoritou a minoritou. Zejména na autobusové zastávce, kde se lidé setkávají a mají nějaký čas společný. Mám ji přímo pod oknem a tak vím, o čem mluvím.

Největším problémem je jeden panelový dům, který obývá etnikum a sociálně slabí. Zpočátku byla v domě služebna městské policie, ale nikdo tam nechtěl sloužit, proto byla zrušena. Nahrazena byla pravidelným hlídkováním a kamerovým systémem v ulici.
Paradoxní byla stížnost z onoho domu, že jim nejezdí výtah. Přivolaná kontrola zjistila, že výtahová šachta je do poloviny naplněna odpadky a domem se šíří zápach. Nikdo se k odklizení neměl, tedy odklidilo město a šachtu zabezpečilo. Výtah však stále nejezdí.

Možná proto se nám ze začátku snažily do domu dostat romské děti, které se rády vozily našim novým výtahem. Vždy zvonily a tvrdily, že nesou letáky, aby byly vpuštěny nebo někomu ve dveřích tvrdily, že tam bydlí.

Jednou se vracela sousedka sama domů, když na ni začala dorážet skupinka romských dětí. Snažila se dům ubránit, dokonce se s nimi přetahovala o dveře. Tou dobou byla třetí měsíc těhotná. Později se nám svěřila, že jedna malá dívka na ni začala křičet, že to poví tetě a ta jí prokleje a že aji všechny v rodině. Sousedka z toho byla špatná, ale snažila se kvůli miminku nevěřit, že by to ta dívka mohla myslet vážně.
Krátce nato začaly s miminkem problémy a musela do nemocnice. Tam ji proháněli po vyšetřeních, na která odmítli poskytnout sanitu a tak chodila mezi budovami pěšky. Důsledek byl, že jí odtekla část plodové vody. Poté už musela jen ležet, ale další voda se netvořila. V pátém měsíci přišlo zdrcující rozhodnutí - vyvolat porod a o mimnko přišli.
Mohl toto být důsledek prokletí? Naštěstí další dvě těhotenství probíhala v pořádku a dnes mají krásné zdravé děti. Jen se již pro jistotu před nedávnem odstěhovali do klidnějšího prostředí.

Krátce po té nešťastné události se u našich popelnic začala objevovat stará romská paní. Zvykla si tam chodit pro věci, které mladí obyvatelé nových bytů dávali do tašek pro další možné využití. Byla za to vděčná a vždy s lidmi kolem prohodila i pár slov. Jedna sousedka byla Romy tak znechucená, že když tam byla ta stará cigánka, odmítala dokonce chodit se smetím.
Mně nevadila, nikomu neškodila, vždy pozdravila a já byla vděčná, že se vlastně postará o zužitkvání odložených věcí.

Když se začaly šířit zprávy o napadeních romskými mladíky a vykradených autech v okolí, začala jsem si říkat: Proč, když tady byl relativní klid?
Uvědomila jsem si, že jsem dlouho neviděla cigánskou babičku. Měla jsem v tom okamžiku pocit, že je asi nemocná, proto nechodí ven.
Vzpomněla jsem si na slova kolegyně: "Oni jsou ve své čtvrti slušní, aby je nevystěhovali, proto chodí dělat bordel jinam."
Já v tu chvíli cítila, jako by ta babička od popelnic držela komunitu zkrátka, ale když zmizela z očí, vyprchal její vliv. Prosila jsem nebesa, aby se cigánská babička vrátila a opět zavládl klid, neboť i mně dvakrát hrozilo nebezpečí napadení, kdyby se v poslední chvíli nečekaně někdo neobjevil. Od té doby jsem nejezdila nikam v noci a pokud jsem musela, čekala jsem na zcela prázdnou ulici, abych rychle doběhla z auta do domu.
Zhruba po půl roce jsem z okna zahlédla cigánskou babičku! Málem jsem vykřikla radostí, ale raději jsem byla zticha a čekala, co se bude dít dál. Po krátké době jsem byla spokojená. I když docházelo k šarvátkám, tak jen mezi komunitou a nás nechávali být. V duchu jsem byla oné babičce vděčná, stejně jako nebesům.

Poslední příhoda, o které se chci zmínit, se stala dva roky zpět. Tehdy jsem došla k oknu a bezmyšlenkovitě sledovala ulici mezi našim a protějším panelákem.
Za chvíli jsem si všimla dvou Romů, kteří chvíli postáli před mým autem, pak šli dál. Po pár krocích se zastavili a jeden se vrátil k mému autu, dřepl si a žačal předek auta fotit mobilem (parkujeme vedle sebe a já vždy zacouvám, stojím tedy čumákem do ulice). Rychle jsem otevřela okno a zakřičela:
"Proč si fotíte moje auto?"
"Nebojte paní, já mám stejné, ale rozbitý předek, tak shánám druhý."
"Doufám, že ne z mého auta?"
"Ne, já abych měl fotku, jak to vypadá nerozbité. Já bydlím tady kousek, možná se brzy na cestě potkáme."
Byla jsem rozhozená, ale uklidňovala jsem se, že když budu parkovat v dohledu kamer, snad mému autu nic nehrozí.
Po té příhodě jsme se ještě párkrát potkali a prohodili pár slov. On marně sháněl masku, protože aut té značky opravdu jezdí málo, já zkonstatovala, že auto chátrá a na nové není. Nikdy jsem ho nepotkala v autě, ale pěšky často.
Od té doby se cítím ohledně auta bezpečně. Kdykoliv procházím nebo projíždím ulicí a on stojí někdě poblíž (ať sám nebo s dalšími spoluobčany), vždy se pozdravíme nebo jen pokyneme a usmějeme na sebe. Připadá mi, jako by všem řekl: ta paní má auto jako já, na tu buďte hodní.
Za takové soužití se všemi, ať menšinovými či většinovými, bych byla moc vděčná.

A také jsem přesvědčená, že každý by si měl projít zkušeností ze soužití s Romy, aby věděl o čem mluví. Z mnoha lidí je cítit, že své názory přebrali či si je vypěstovali pod vliven několika článků či nešťastných událostí. Pak jen pod rouškou anonymity chrlí své nenávistné projevy do různých diskuzí.
Taktéž bych vyzkoušet si soužití doporučila lidem z Amnesty International. Konečně by snad přestali dělat rasistu z každého, kdo si jen dovolí sdělit pravdu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 16. června 2013 v 16:11 | Reagovat

Napadá mi, že máme v lecčem podobný osud. Po rozvodu jsem daroval jsem náš společný byt v soukromém vlastnictví raději ženě, abych měl od ní a soudů, komu patří, klid a rychle si našel ten nejlevnější nájemný byt. O malé levné byty je tady nouze a tak přišel v úvahu taky podobný tvému jen s tím rozdílem že v té čtvrti jsou místo cikánů Kurdové, Turci, opilí Rusové, Poláci a jiná verbež. Je tady v okolí i v domě špína, bordel, hluk, až do rána vyřvávání opilců, ale dá se to tady ty 3 měsíce přes léto co tu jsem vydržet a hlavně že mne byt tolik nestojí když jiné měsíce leží ladem.
A naopak v Praze mám byt v domě, kde bych se mohl přezouvat už u vchodu a za dvojitými dveřmi aby se tam nikdo nedostal. :-D

2 Radka Radka | E-mail | Web | 16. června 2013 v 17:09 | Reagovat

[1]: Opustila jsem dům a vše kolem, abychom s dcerou měly klid a čekala, co mi vyplatí. Nebyli jsme manželé, takže bych se musela soudit o každou korunu a na to jsem neměla nervy. Raději jsme si vzaly jen osobní věci. Něco nakonec dal, ale nestačilo to ani na polovinu hodnoty bytu. Takže hypotéka, ale naštěstí v domě je pořádek, i když klid moc ne, je takdy spousta mladých rodin s dětmi. To popisované se děje venku.

3 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 16. června 2013 v 19:00 | Reagovat

Není to lehké.

4 Slušnej morgoš Slušnej morgoš | E-mail | Web | 16. června 2013 v 20:13 | Reagovat

Tý sí rásistááá. Mi rómové sme všichni slušný, móre. Mi nekradnime ani něrobýme bordel. To všechno vy býlý rásistycký tlamy. My kradnime jen když máme hlat. A hlat máme pořát. Taky nás okrádaj ty vaše gadžovský hrací automaty. Děéti by chceli svejm starejm nemocnejm rodičům vihrát nějaký love na jídlo a ty automaty býlejch tlam jim to všecko zoberou. Tunaj se už vůbec nedá žít, sámý rásisti sou tu. Býlý degeši!!!
Jén tá páni Džamyla nébila rásista. A taky pán Kócáb a jého heská páni z Afryky, co vipadá jako mi romi.
Mi nápíšeme páni dochtorka Samková a ta s váma zatočí, za to, co tady píšete o nás rómach za pómluvy.

5 Radka Radka | E-mail | Web | 16. června 2013 v 20:33 | Reagovat

[4]: Koukám, že s Tebou už to zatočilo :-D
To máš z toho, že píšeš každý den článek na téma týdne. Z toho by hráblo každýmu :D

6 Radka Radka | E-mail | Web | 16. června 2013 v 20:33 | Reagovat

[3]: No, uklidňuji se, že jinde je to horší ;-)

7 Slušnej morgoš Slušnej morgoš | E-mail | Web | 16. června 2013 v 20:39 | Reagovat

[5]: Já jsem hráblej odjakživa. ;-) :-D

8 Radka Radka | E-mail | Web | 16. června 2013 v 20:44 | Reagovat

[7]: Aspoň se nemusíš bát, že by se Ti to mohlo stát ;-) :-D

9 Slušnej morgoš Slušnej morgoš | E-mail | Web | 16. června 2013 v 20:48 | Reagovat

[8]: Vy normální ještě nevíte, co vás v budoucnu čeká a já už to vím. To je jistota k nezaplacení. ;-)  :D

10 Radka Radka | E-mail | Web | 16. června 2013 v 21:56 | Reagovat

[9]: Neboj, od zítra bude jistě vyhlášeno politické téma - Konec vlády a to už zblbnou všichni :D

11 Slušnej morgoš Slušnej morgoš | E-mail | Web | 16. června 2013 v 22:17 | Reagovat

[10]: Ono je to dost těžké, v tomto státě nezblbnout. ;-)  :D

12 Helena Helena | E-mail | Web | 17. června 2013 v 11:31 | Reagovat

Napsala jsi ti moc hezky Raduš,i ten konec. :-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 17. června 2013 v 17:04 | Reagovat

[11]: To je pravda, jeden se zblbnul do ženské a definitivně skončil i v politice :-D

[12]: Děkuji Heli :-)

14 Ježurka Ježurka | Web | 17. června 2013 v 17:33 | Reagovat

Pravda, máme různé zkušenosti s cikány, ne všechny jsou dobré a ne všechny špatné. Ale to prokletí - já nevím, možná bych i věřila, kdyby se to stalo mně. Vím, asi to byla náhoda, ale co víme. No, taky bych byla raději, kdyby bylo vše OK. :-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 17. června 2013 v 17:39 | Reagovat

[14]: Věřím, že prokletí má obrovskou sílu. Tehdy si zažili moc smutné chvíle, ale další těhotenství už probíhalo dobře. Možná proto, že se romská omladina odnaučila chodit

16 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 17. června 2013 v 22:38 | Reagovat

Máš na Romy osobitý pohled. Ani nevím, zda jsem se setkala s podobným, neboť většina lidí je buď odsoudí, nebo naopak, se jich zastává.

17 Radka Radka | E-mail | Web | 17. června 2013 v 22:47 | Reagovat

[16]: Sama jsem si předsudky užila, proto nechci být jako ti, co mě soudili.
Chtěla bych každého brát jako člověka, ale pravda je, že jsem v jejich případě obezřetnější.

18 pavel pavel | Web | 17. června 2013 v 23:00 | Reagovat

[2]: Tak to máme podobné. :-)

19 Bev Bev | E-mail | Web | 18. června 2013 v 7:45 | Reagovat

Přesně z toho důvodu mě ani nenapadlo něco k tématu psát. Nemám prostě žádnou osobní zkušenost a omílat odposlouchané názory by mě nebavilo a přišlo trapné.
Moc se mi líbí Tvůj nadhled. Nic není jen černé nebo jen bílé a to se Ti povedlo krásně vyjádřit. :-)

20 Radka Radka | E-mail | Web | 18. června 2013 v 17:55 | Reagovat

[19]: Děkuji, původně jsem chtěla psát čern-bíle, ale ono je to oprvadu jaksi barevnější ;-)

21 Robka Robka | E-mail | Web | 18. června 2013 v 20:59 | Reagovat

Jsem ráda, že tu jsou zkušenosti z obou stran mince. Nic není černobílé, jak píše Bev.
Co se týče toho posledního příběhu, mám podobnou zkušenost. Moje kolegyně se přátelila s Romy a ti jí pak zajišťovali ochranu. Jednou šla pozdě v noci z diskotéky (nerozum, ale byla ještě mladá) a chtělo ji přepadnout pár mladíků (romských, či hromských:-)) A odkudsi se vynořil její ochránce a ty kluky zahnal.
A chtěla jsem ještě napsat, že v sílu prokletí věřím. Sama jsem to jednou zažila a nedá se na to zapomenout. O to hůř, že to vyslovil někdo blízký.

22 Radka Radka | E-mail | Web | 18. června 2013 v 21:18 | Reagovat

[21]: Také jsem ráda za dobré zkušenosti a včera ráno, když jsem šla do práce a ještě se smetím, cigánská babička už byla u popelnic a usmívala se. Po pár stech metrech jsem se pozdravila s romským pánem a v duchu se usmála, že vše je jak má být ;-)
Na prokletí také věřím a při čtení Tvých slov mě oblila husí kůže!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama