Láskyplné zamyšlení

21. června 2013 v 19:19 | Radka |  Cesta k poznání
Letní horka mi snad ani nedovolí nějaká hluboká zamyšlení. Nebo se pletu a téma, které se mi honí hlavou již delší dobu, je hluboké až běda.


Již jsem se zmínila o písni I´ll Stand By You (Budu stát při tobě), která se mi usídlila v hlavě minulý týden. Začátkem tohoto ji doplnila jiná - This is love (To je láska) od odvojice Will.i.am a Eva Simons.

Nechci zakřiknout, že by se mi snad extrémně dařilo. Ale že cítím něco jako neviditelnou přízeň, o tom nepochybuji. Celkově mi to navozuje stav vnitřní spokojenosti. Asi to bude láskou. Začala jsem totiž u sebe a přijala sebe se vším všudy. Mám se ráda.

Když jsem si tento fakt (opět) uvědomila, vybavila se mi slova z jedné knihy, která dokonale vystihla mé pocity. Ty přicházely postupně s každým dalším uvědoměním, s každým novým poznáním.

Začátky byly krušné. Po rozpadu posledního vztahu jsem si dala pauzu. Stále jsem měla na mysli, že pokud si člověk neuvědomí své chyby, bude je stále opakovat. Nechtěla jsem začít nový vztah jen proto, abych nebyla sama. To je hodně špatný důvod. Mé argumenty, že chci vztah založený na lásce, porozumění a souznění, nikoliv na potřebě, nenašlo u druhých příliš pochopení.
Ale já si byla vědoma, že musím začít u sebe. Že budu přitahovat to, co vyzařuji. Pokud se nebudu mít ráda, stejně budou ke mně přistupovat druzí. Pokud budu jen potřebovat, přitáhnu někoho se stejným vyzařováním - potřebou. O to jsem vážně nestála.

Momentálně se nacházím ve fázi, kdy sebe beru taková jaká jsem. Nejsem dokonalá, proto se snažím nadále zlepšovat to, co by mi vadilo na druhých. A s každým další krůčkem kupředu si uvědomuji, že se více stávám sama sebou, že jsem blíž ke svému já.

Jen obtížně bych hledala slova, která by lépe vystihla definici mého stavu, proto si dovolím několik citací z knihy Tajemství jednoduché cesty od Mabel Katz.
Sama bych si tu knihu nikdy nevybrala. Když mi ji babička Vlastička nabízela, neměla jsem pocit, že ji chci číst. Ale úcta k té ženě mi zabránila ji odmítnout.
Ztěžka jsem se prokousávala jednotlivými kapitolami. Stále jsem si opakovala: ale tohle přece znám, o tom vím, ano, tohle platí.
Až při kapitole Láska mi došlo, proč jsem se měla začíst. Vystihovala slovy přesně mé pocity, které já druhým neuměla říci.

Tady je úvod kapitoly:

Když kdosi požádal jednu z indigových dívek, ať řekne něco o lásce, zasmála se, jako by to byla hodně divná otázka, a pak řekla: "O lásce nedokážu mluvit; kdybych to udělala, nebylo by to opravdové, protože láska nemá se slovy nic společného."
"Takže," vyptával se vytrvale ten člověk, "co je opravdová láska?"
Znovu se usmála a řekla: "Zase jste to udělal. Vidíte, jak je to těžké?"

Zde jsou další myšlenky, které mě nejvíce zaujaly:

Mysl nedokáže lásku pochopit, protože láska nemá s myšlením nic společného...
...
Hlavně my matky si často myslíme, že se musíme vztát toho, co je pro nás důležité, a obětovat se svým dětem. A přitom nejlepším darem, jaký můžeme svým dětem dát, je láska k sobě. Vnímají to a na našem příkladu se učí milovat sebe, aniž by museli hledat lásku na nepravém místě.
...
Láska začíná u nás. Není třeba ji hledat někde venku. Tam neexistuje. Trávíme spoustu času hledáním lásky na nesprávných místech a neustále o ni žebráme u druhých, aniž bychom vlastně věděli proč.
...
Další zásadní chybou, kterou hodně často děláme, je přesvědčení, že ke štěstí potřebujeme nějakého partnera. Myslíme si, že ten druhý nám dá štěstí, po němž tolik toužíme. Ale i když najdeme někoho, kdo nás miluje, nejsme šťastní. Máme pocit neúplnosti a hledáme to, co nám podle nás chybí u toho druhého. Je to marnění času. Lásku musíme najít uvnitř. …
A nakonec si začneme někoho hledat, protože "chceme" a protože jsme se "rozhodli" být ve vztahu, ne proto, že to "potřebujeme". V takové atmosféře jedná člověk na základě svobodné volby, nikoli z nutnosti.

Mohla bych uvést mnoho případů ze svého okolí, kdy si lidé vynucují projevy lásky svých partnerů, kdy si neváží toho, co pro ně druhý dělá. Zbytečné, protože všichni takové lidi kolem sebe máme. Všichni tedy víme, o kom tato slova jsou.

Na závěr snad jen, že to byla to dlouhá cesta, která ještě zdaleka nekončí. Některých situací, které mě na ní postrčily, jsem si vědoma. Například události na posledním školním srazu.

Doufám, že budou nadále přicházet příležitosti, které mi pomohou uvědomit si své chyby a změnit je tak, ať mohu dělat další kroky správným směrem na své cestě životem.

Nechť tedy i vaše kroky vedou vpřed a po té správné cestě.


Na téma Láska - jen z jiného úhlu, jsem psala již dříve zde. Protože o ní se dá napsat opravdu hodně Mrkající
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 21. června 2013 v 21:01 | Reagovat

Zajímavé čtení, zajímavé myšlenky. Bohužel tato autorka není v naší knihovně.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 21. června 2013 v 21:16 | Reagovat

[1]: Pokud jsi někdy četla o ho´oponopono, tak v té knize není nic nového, jen hodně srozumitelně podáno, na vlastním životním příběhu.

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 21. června 2013 v 21:19 | Reagovat

[2]: Ano, vím, o čem mluvíš, četla jsem na netu. Dík. Pěkný víkend Ti přeji. :-)

4 Radka Radka | E-mail | Web | 21. června 2013 v 21:38 | Reagovat

[3]: Také Ti přeji pěkný víkend :-)

5 pavel pavel | Web | 21. června 2013 v 22:40 | Reagovat

Podobný proces jako ty jsem prožíval po rozvodu a snažím se v tom pokračovat. Tyhle krachy ve vztazích mají velké pozitivum v tom, že si člověk ty své chyby  uvědomí, uvolní se, víc se sobě věnuje a začne se mít i rád.
A taky je člověk k sobě i upřímnej a nesnaží se sebe ani okolí klamat. Je to dobrý pocit. :-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 21. června 2013 v 22:56 | Reagovat

[5]: Ale vždycky záleží jen na nás, jestli na tuto cestu nastoupíme. Nikdo jiný to za nás neudělá ;-)

7 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 21. června 2013 v 23:03 | Reagovat

Zajímavé

8 bábina bábina | 21. června 2013 v 23:28 | Reagovat

[5]:Dovolila bych oponovat. Co znám některé  rozvedené, ne jenom rozvedené, ale i zklamané v lásce, začali být na druhé pohlaví mstiví. Znám například jednoho muže, který se seznamoval s ženami a pak je po čase opouštěl, jen aby se na ženách pomstil...
Málokdo si uvědomí, že je zapotřebí začít u sebe...
Jinak souhlasím, že člověk, aby měl rád druhé lidi, musí mít rád sebe a ta láska pak z něj vyzařuje a může se někdo napojit...

9 Radka Radka | E-mail | Web | 21. června 2013 v 23:47 | Reagovat

[8]: Souhlasím, ne každý se poučí, ba naopak.

10 Helena Helena | E-mail | Web | 22. června 2013 v 11:59 | Reagovat

Nezbývá Raduš,než souhlasit.Práce na sobě samém je pořádná dřina. :-)Hodně je to o výchově,v jakém prostředí dítě vyrůstá,a co si odnáší do života.Když dítě v dětství nevidělo u rodičů láskyplnost atd...,bude to samé předávat dál,protože nezná nic jiného.Láska je skutečně něco,co se slovy vyjadřuje těžce.Je to to neviditelné působení,které zase přitahuje stenorodost.

11 Radka Radka | E-mail | Web | 22. června 2013 v 12:20 | Reagovat

[10]: Škoda, že člověku trvá tak dlouho pochopit, že o lásce se nedá mluvit, ale že se musí prožívat :-)
Ano, vzory z rodiny jsou ten největší problém... :-(

12 Ježurka Ježurka | Web | 22. června 2013 v 17:50 | Reagovat

Moc zajímavé a poučné, ale dovolím si oponovat v tom, že vzory z rodiny jsou ten největší problém. Já jsem se vdávala z lásky, za mého prvního chlapce. Rodiče se měli rádi až do smrti mého tatínka, jeho rodiče také byli spolu až do smrti jednoho z nich. A přece si našel jinou, mladší. A naopak, můj syn je tedy z rozvedeného manželství a je s jednou ženou, mají zlaté děti, krásné manželství. :-? Že by výjimka potvrzovala pravidlo?

13 Radka Radka | E-mail | Web | 22. června 2013 v 21:03 | Reagovat

[12]: Možná výjimka, možná smůla. Ale tady jde spíš o to, jestli rodiče naučí děti mít rádi sami sebe, aby ti pak mohli mít rádi jiné. I když  tohle klapne, pořád to není záruka, že potkáme toho pravého napoprvé ;-)

14 pavel pavel | Web | 22. června 2013 v 23:29 | Reagovat

[8]: To je zajímavé, že já znal jen mstivé ženy a ty jsou v tomhle ohledu obzvlášť vynalézavé. :-D  :D

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. června 2013 v 0:19 | Reagovat

Láska je nemluvná, jen pocit, že vám na někom záleží, jemu na vás. Kdo moc o lásce mluví, hází slůvka planá. Jak poznáte, že někoho  milujete? Když se mu podíváte do očí a sevře se vám žaludek, tak podivně, krásně... i po letech soužití. Přinese vám v ruce, ve které nese nákup mírně pomuchlanou snítku kvetoucího keře a rozpačitě se usměje, jakoby se za to styděl. A klidně se s vámi po půlhodince o nějakou blbinku pohádá... ;-)

16 Lukáš Lukáš | Web | 23. června 2013 v 7:35 | Reagovat

Zdravím,

[15]: no... tak přesně toho já už nejsem schopen. Ale jsem za to (upřímně řečeno) rád. Je to takzvaně moje "všeobecná ochrana" (jak bych tak řekl) :-)

17 Radka Radka | E-mail | Web | 23. června 2013 v 9:54 | Reagovat

[15]: Růženko, moc hezky jsi to napsala :-)
Nezbývá než souhlasit, je to přesně tak

[16]: Také se "chráním" a znám i dost těch, co mají srdce obalené ledem, aby jim nikdo neublížil.
Že by takové srdce přitáhlo zase jen to ledem obalené?
Snad momentální horka ten led rozpustí ;-)

18 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. června 2013 v 11:24 | Reagovat

[16]: Nevěř tomu. Divil by ses, čeho všeho je člověk schopen. Možná je to podvědomý strach, že tvůj cit nebude opětován. Bereš to s rozumem, ale ta proklamovaná chemie existuje. Jak jinak by se dali dohromady lidi, kteří zdánlivě k sobě vůbec nepatří. Jeden je krasavec, druhý tak obyčejný, že je s podivem co na ní, nebo na něm ten druhý vidí. Žena nemusí být krásná, ale má svoje kouzlo, něčím upoutá, totéž u muže. Hodně ovlivňuje to, jak na sebe člověk dbá- čistota těla, dechu, oděvu s ohledem na to, co zrovna dělá, samozřejmě. Také způsob řeči, obsah, sympatický hlas, přirozený úsměv. Tím vším ovlivníš člověka nebo on tebe.

19 Bev Bev | E-mail | Web | 24. června 2013 v 13:36 | Reagovat

Moc pěkné zamyšlení. Jak říkáš láskyplné. Souhlasím s tím co říkáš, mám podobné pocity. Začít u sebe a mít se rád. Zní to tak jednoduše. :-?  :D

20 Radka Radka | E-mail | Web | 24. června 2013 v 19:40 | Reagovat

[19]: Dlouhá léta jsem si říkala: ale jó, vždyť já se mám ráda...
Ale až to opravdu přijde, člověk pochopí ten rozdíl. Vážně to není jednoduché

21 Katka Katka | Web | 24. června 2013 v 22:44 | Reagovat

Radko, to je úúúžasné. Jsem ráda, že jsi dospěla sem. To je totiž ono. Udrž si to vědomí a budeš šťastná.

22 Radka Radka | E-mail | Web | 24. června 2013 v 22:55 | Reagovat

[21]: Děkuji :-)
Ale jak těžké bylo pochopit, co je to láska k sobě, cítím jako stějně těžké si ji udržet. Ale zažívat ten stav, to za to vážně stojí ;-)

23 Gabi Gabi | E-mail | 25. června 2013 v 0:11 | Reagovat

Veľmi pekne zhrnute a pravdivé. Mala by som sa asi  nad sebou zamyslieť.:-)
Mne jeden priateľ, ktorý vydal zbierku ľúbostných básni do nej napísal venovanie: " Vážnosť lásky je ukrytá v humore" Tým o mne , mne povedal všetko. Nikto ma neberie v láske vážne, ani ja sama. Vážne s tým musím niečo urobiť! ;-)

24 Radka Radka | E-mail | Web | 25. června 2013 v 19:21 | Reagovat

[23]: Ano, jsou situace, kdy je třeba druhé i sebe brát vážně ;-)
Držím palce, ať se daří :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama