Školní sraz - 1. část

7. června 2013 v 19:39 | Radka |  Příběhy mého života

V den srazu se mi už od rána nikam nechtělo. Ale slíbila jsem Majce a Ivě, že dorazím. Nebylo tedy možné couvnout.
Nejvíce práce jsem měla opět na poslední chvíli, proto nebyl čas řešit oblečení. Vzhledem k nedostatku času, místu konání i lhosejnosti, co si tentokrát o mně budou myslet, jsem vše hodila za hlavu. Prostě půjdu jako do práce.


Najisto jsem vkráčela do pokoje pro svetr a džíny. Rychle jsem se oblékla, ovšem během vteřiny znejistěla. Mé čichové buňky dostaly ránu. Doběhla jsem za dcerou do pokoje s prosbou: "Cítíš něco?"
"Fuj, smrdíš jak chemička!"
"To nééé, to je můj oblíbený svetr!" Chtělo se mi brečet.
Na vině byl leták, který jsem bleskově skryla před zobáky mých agapornisů, které jsem na chvíli vypustila. Jenže v tom spěchu jsem si nevšimla, že odhozený leták sice přistál v bezpečí, ale v nebezpečné blízkosti nachystaného svetru.
A tak oblíbenec musel dolů a já hledala další černý svetr, ve kterém se budu cítit stejně dobře. To se mi zcela nepodařilo, ale nebyl čas řešit cokoliv. Jen jsem si pomyslela, že to teda pěkně začíná. Jaký průšvih ještě můžu čekat?

Ve spěchu jsem popadla kabelku a bundu, nazula boty a cestou k výtahu si vyslechla příkazy dcery, abych si to užila, spolu s obvyklou větou: "A pozdravuj."
Stačila jsem jen odpovědět známým: "Ty neznáte, dědečku," ze které bylo dceři jasné, že na srazu pozdravovat nebudu, protože nikoho nezná.

Jako splašená jsem vyjela a ještě nervozní vyzvedla Ivu . Příjemné bylo zjištění, že domů se dopraví s manželem. Mohu tedy odjet kdykoliv.
Cestou do hospody Iva komentovala minulý ročník a když prohlásila: "Bude tam Zdenek Z., co je ředitelem čehosi," byla jsem zmatená.
"Ale Z. byl Jarda! Nejhezčí kluk ze třídy. Teda, ty hezké holky milovaly Radka, ale my obyčejné Jardu!"
"Fakt? Tak jak se vlastně Zdenek jmenoval?"
"Ty chodíš na víc srazů, jakto že si nepamatuješ jména?" udeřila jsem na Ivu.
Až k hospodě jsme se už prosmály. Takže i kdyby sraz stál za nic, s ní se určitě nudit nebudu, říkala jsem si.
Ještě před hospodou zazvonil Ivě mobil. Volal její manžel, že asi nedorazí. Přivezli nečekanou zakázku a musí to dodělat.
Hmm, tak to asi nebudu moci jen tak zmizet, ale nechtěla jsem dělat ukvapené závěry.

Po vstupu do hlavní místnosti jsem se lekla. Vypadala jako prázdná stodola. Když jsem zahlédla dalšími dveřmi venku organizátorku srazu, Iva zvolala: "Tam jsou," a vydala se vlevo. Zmateně jsem se vydala za ní. Za dřevěnou zástěnou byly spojené stoly a u nich naši spolužáci. Venku byla kuřácká skupinka, neboť vevnitř se kouřit nesmělo. Hurá.
Přivítání bylo příjemné, místo jsme si našly také rychle. První otázka byla na Ivu: "Kde máš Míšu?" z důvodu, že Iva a Michal jsou jednak spolužáci, ale mnoho let také manželé.
A tak vysvětlovala, jak to má s tou prací.
Po usazení jsem nenápadně zpovídala Ivu: "Kdo je ten blonďák na kraji?"
Se smíchem dodala: "Přece Jirka V."
"A kdo je tamten menší?"
"To je Bob." Můj nechápavý pohled z ní vyrazil další informace. "Robert R."
"Aha, už se mi něco vybavuje."
No, byla jsem jí k smíchu. Ale to se mělo brzy změnit. S každým dalším příchozím totiž zazněla věta: "Ivi, kde máš Míšu?" nebo " A Míša tady není?"
Po výbuchu smíchu se tázajícímu dostalo odpovědi, že se ptá každý a poté Iva opět vysvětlovala. Navrhovala jsem podat info až všem, hromadně, ale Iva je moc hodná holka a tak trpělivě vysvětlovala každému zvlášť.

Když rozruch trochu ustal, naplno jsem si uvědomila, naproti komu vlastně sedím. Myslím, že kdyby Hela dorazila, záviděla by mi. Představte si vysokého, tmavovlasého, modrookého pětačtyřicátníka s milým úsměvem, co vypadá jako Drupi zamlada. Navíc milý a příjemný.
Když se však začal po chvíli dotazovat, jak to vlastně mám, jestli jsem opravdu sama a jak dlouho, začalo mi to být podezřelé. Jsou totiž situace, kdy jsem značně nedůvěřivá.
Byla jsem ráda, když ohlásil, že musí na hodinu odjet, protože něco slíbil.

Zapojila jsem se do hovoru s dalšími spolužáky a v určitých časových cyklech jsme se přeskupovali. Vypadalo to, že pokud nezmizím dřív, stihnu si popovídat s každým. Nebylo nás ani dvacet.
Po hodině se Drupi vrátil. Najednou se začal chovat dost podrážděně a když se další dotazovali, vydalo z něj: "Budu se rozvádět".
Aha, tak je to. Proto se ptal na můj stav? Nechtěla jsem být domýšlivá, ale zažila jsem dost situací, kdy šli chlapi ze vztahu do vztahu jen proto, že nechtěli být sami. Ale proč by mohl mít zájem o mě? Našla jsem dva argumenty: oba jsme byli na škole outsidery (což ho ke mně táhlo už na minulém srazu) a momentálně jsem byla volná.

Na toaletu jsem vyrazila s Ivou a řekla jí o jeho narážkách.
"A ty nemáš zájem?"
"Ne, jednak nestojím o člověka, co má v hlavě emocionální zmatek a za druhé: jmenuje se Karel."
Nevěděla o mé opatrnosti, pokud jde o muže tohoto jména. Musela jsem jí v rychlosti vysvětlit, proč s nimi nevycházím. Jedním z důvodů je jejich potřeba racionálního základu ve všem. Pocity druhých jaksi nemají pro ně žádnou váhu.
"Prostě ne," uzavřela jsem celou situaci.
"Ono na tom něco bude. Jeho žena to taky neměla vždycky jednoduché. Měl rád všechno podle sebe a jak to nebylo, naštval se."
Dál jsme to nerozváděly, měly jsme v pdstatě jasno. Jen jsem si v duchu pomyslela, jestli někdo v životě potkal více Karlů než já.

Překvapivě jsem si musela přiznat, že se docela dobře bavím a bylo by škoda odjet. Když dorazil Radek, největší hezoun naší třídy, byli jsme komplet.
Ani mě nepřekvapilo, že se pozdravil se všemi, ale mě přehlédl. Vždy jsem měla ve škole pocit, že jsem pro některé neviditelná.

Ovšem to se mělo během chvíle změnit a ty opravdu příjemné okamžiky, byť vykoupé malou nepříjemností, na mě teprve čekaly.
Až doma jsem si naplno uvědomila, proč Majka trvala na mé účasti na srazu. Při každé vzpomínce na sraz jako bych viděla její spokojený úsměv. Jsem jí nakonec opravdu vděčná.

Ale o tom až příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 7. června 2013 v 20:42 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá, jak to příště dopadne! :-D

2 pavel pavel | Web | 7. června 2013 v 20:48 | Reagovat

Předloni jsem byl po 25 letech poprvé na třídním srazu a šokovalo mne jako všichni báby a dědkové. Jen můj kamarád právě Karel (a já) ne.
Loni zemřel a tak ani na sraz už nejdu.
Máš u mne na blogu taky odpověď. Oba jsou prostě magoři a je zbytečné je vůbec řešit. ;-)

3 Vendy Vendy | Web | 7. června 2013 v 22:22 | Reagovat

Někdy je to příjemné setkání. A zvlášť vydařené bývá, když od toho nic moc nečekáme.
Ten váš sraz se celkem vydařil, a vidíš, už jsi tam měla horkýho favorita. Nebo jsi byla spíš horká favoritka! :-D
Naštěstí jsi odolala svodům, vnitřní hlásky občas fungují dobře. :-)

4 Katka Katka | Web | 8. června 2013 v 6:25 | Reagovat

[2]: Mě zase většinou šokuje, jak jsou holky čím dál hezčí. A pár kluků taky :)

Taky chodím na srazy s rozpaky a bývá to hodně dobré. Jen nějak nemůžu strávit, jak se všichni milujem a plánujeme další akce a pak....skutek utek. Logicky.
S údivem jsem na posledním srazu zjistila, že je tam jeden, ze kterého jsem vždycky měla takový divný pocity a on mi po 30 letech od maturity bez jakéhokoliv předchozího konfliktu vypálí, že ho s...u. Čím, to už mi neřekl O_O

Jsem zvědavá na pokračování. Milé i nemilé.
Dobře, žes tam šla.

5 Radka Radka | E-mail | Web | 8. června 2013 v 11:51 | Reagovat

[1]: Já vlatsně taky, protože některé situace zůstalo dodnes neuzavřené ;-)

[2]: Nevím kolik Ti je, ale připomněllo mi to hlášku: V mládí jsem byl domýšlivý, ale teď už nemám žádnou chybu :D

[3]: Sázela jsem právě na fakt, že když se mi někam nechce, dopadne to většinou dobře :-)

[4]: Je zajímavé, jaké vpomínky spolužáci vytahují a já koukám totálně mimo, protože si skoro nic nepamatuji.
To je tak, když člověk chce zapomenout to špatné a s tím smete i to dobré :-(

6 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 8. června 2013 v 12:41 | Reagovat

Ty jo, jsem celá natěšená, tak přece jen nějaké poselství. Jupí, už píšeš pokračování :-D nemohu se dočkat :-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 8. června 2013 v 12:50 | Reagovat

[6]: Jo, už píšu. Ale musím se snažit, aby správně vyznělo poselství, které jsem z něj pochopila ;-)

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. června 2013 v 12:54 | Reagovat

[7]: Tak jsem zvědavá na to poselství. ;-)  :-)

9 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 8. června 2013 v 12:54 | Reagovat

[7]: Ty jo, tajemné jak hrad v Karpatech, to jsem zvědavá co se z toho vyklube :-) tak písej , písej, nebudu tě zdržovat, abych ti nepřetrhla nitku :-)

10 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 8. června 2013 v 17:09 | Reagovat

Dovedeš velmi, velmi dobře naladit na pokračování =P

11 Radka Radka | E-mail | Web | 8. června 2013 v 17:14 | Reagovat

[10]: Vážně? Tak to mě velmi, velmi těší ;-)

12 pavel pavel | Web | 9. června 2013 v 23:50 | Reagovat

[5]: Člověk se sám nevidí a bohužel ten věk vidí na těch ostatních. :-D  :D

13 pavel pavel | Web | 9. června 2013 v 23:53 | Reagovat

[4]: Naopak naše třída je soudržná, schází se na jedné chatě každý rok a obvykle jsem scházel jen já a jeden kluk, který taky bydlí v Německu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama