Školní sraz - 3. část

9. června 2013 v 15:15 | Radka |  Příběhy mého života
Dokončení - zde 1.část a 2. část

Venku jsme se loučili a když Zdeněk řekl, že bude muset volat taxíka, nehlásila jsem se. Naštěstí Míša s Ivou se nabídli, že ho svezou, aby nemusel čekat. Další jsme byli svými auty, zbytek to měl domů kousek pěšky.


Cestou k svému autu jsem prošla kolem Radka, který už seděl ve svém sporťáku.
"Nechceš svézt?"
"Leda ke svému autu, co stojí za tvým."
"Klidně, rád to pro tebe udělám."
"Ne, díky, dojdu."
I když mi to vyloudilo úsměv na tváři, docela mě to zaskočilo. Vždy jsem měla pocit, že jsem pro něj vzduch, nezajímavá holka s těžkým dětstvím. A možná jsem z něj cítila potřebu mi pomoci, jako by z něj vycházela lítost vůči mně.
"Jak to má Zdeněk s odvozem," zeptal se mě.
"Nevím, ale já ho nevezu, pro mě je moc nebezpečný."
"Proč jako?"
"Je rozdivočelý a ženatý."

Asi to moc nepochopil, ale to mi bylo jedno. Nicméně jsem se s ním hodlala slušně rozloučit jako s ostatními, proto jsem se vrátila blíž k jeho autu. Jemu to došlo, vystoupil a zeptal se:
"Ty pracuješ v IT?"
"Jo, už 27 let."
"Tys to studovala?"
Vím, že on je jeden z mála ze třídy, co vysokou školu má. Kdysi jsem se styděla, že ji nemám, dnes mě to mrzí, ale to je tak všechno.
"Ne, musela jsem se to všechno naučit sama."
Pronesl slova obdivu, ale já mu oponovala, že mě to zkrátka baví.
"Není nad to, když děláš práci, která tě baví. Nemám pravdu?"
"Naprostou," souhlasil bez výhrad.
Narážela jsem tím na jeho podnikání, které po škole rozjel, vše tomu s manželkou podřídili a byli úspěšní. Proto má děti mladší než většina. Ale je spokojený a dělal vždy práci, která ho bavila.

Rozloučili jsme se a já se vydala k domovu. Spokojená, dobře naladěná, s poopraveným názorem na minulost i lidi z ní. Přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že Radek se ještě chtěl dál ptát, jen si nebyl jistý, zda by mi to bylo příjemné.
Pokud si máme ještě někdy popovídat, příležitost určitě přijde, pomyslela jsem si a dál se tomu nevěnovala.

Po příjezdu domů jsem chtěla zalehnout, ale dcera mě podrobila výslechu. Ovšem smála se tak nahlas, tak jsem odmítla po chvíli pokračovat a zavelela k večerce.
V posteli jsem měla chvíli na rekapitulaci, než jsem spokojeně usnula. I tak jsem si stačila uvědomit, že z minulého srazu jsem dorazila s pocitem, že některým lidem snad i vadilo, že jsem svůj život zvládla. Čekali, že budu mít problémy díky svému dětství. Jen to tehdy zesílilo můj pocit, že se vždycky najde někdo, kdo mi mou minulost připomene a díky ní mě bude brát jako ousidera navždy.

Po tomto srazu bylo vše jinak.
Nikdo nesoudil, nevyptával se na dětství. Všechny zajímala přítomnost. To, jaká opravdu jsem.
Dostalo se mi hodně zájmu od většiny. Už jsem nebyla ta lehce přehlédnutelná.
Ale to jsem vlastně nebyla ani tehdy. Určitě ne pro jednoho kluka.
Vzpomněla jsem si na fotku ze školy. Byla na nich skupinka spolužáků. Mezi nimi já i Zdeněk. Byla ona klíčem k rozluštění, tedy dokončení věty?
A nakonec: narazit na člověka, co je mi tolik podobný, byl naprosto fascinující zážitek.
Sice jsem měla trochu výčitky kvůli Karlovi, ale já prostě musela. I když je to skvělý chlap, navíc charismatický, nejde to. Rozum říká ano, srdce ne. Věřím, že se najde jiná, která jeho kvality naplno ocení.

Nedokončená věta Zdeňka mě donutila po pár dnech vytáhnout fotografie ze školy.
Pátá třída: jsou tam ještě holky, co od šesté chodily do béčka a v sedmé třídě navždy odešly.
Šestá třída: vypadám jako kluk. Moje dlouhé vlasy skoro do pasu musí pryč. Spravedlnost pro všechny.
Sedmá třída: stále krátké vlasy. Ale už je poznat, že jsem holka. No jasně! Tohle myslel Zdeněk. Kdy jsem začala vypadat jako holka! Ze stejné doby je i ona společná fotka: tři stojící dívky a před nimi dřepí Zdeněk a Martin.
Osmá třída: návrat ke svobodě. Žádné omezování a vlasy po ramena. Tady už není pochyb, že jsem ženského pohlaví.

Zašla jsem za dcerou, abych jí ukázala ten rozdíl na fotkách, ovšem bez předchozího varování. Když jsem jí předložila foto tří dětí ze šesté třídy, ukázala prstem na prostřední postavu a zeptala se: "To je Honza?" (myslela syna mé sestry).
"Ne, to je Lenka. Všechny tři jsme holky."
Vyprskla smíchy a trvalo chvíli, než se uklidnila.
Předložila jsem jí foto skupinky ze sedmé a také ona už pochopila Zdeňkovu větu. Ano, už jsme vypadaly o dost líp.

Po všech těch úvahách a dojmech si uvědomuji, co pro mě Majka udělala. Pomohla mi zjistit, jak to kdysi bylo. Že mě všichni nevnímali jako chudáka nebo vzduch. Že mě někteří měli rádi, možná mají i dnes. Ten pocit pro mě hodně znamená a Majce jsem za to moc a moc vděčná. Díky ní se můžu posunout dál.

Od toho dne se cítím uvnitř jiná. Přestala jsem být spoutaná svou minulostí. Nečekám s napětím, kdy ji někdo na mě vytáhne. Špatná období jsme měli skoro všichni a je nesmysl neustále čekat na ponížení. Stejně by přicházelo jen od lidí, co se sami cítí špatně a moje minulost by jim pomohla cítit se na chvíli líp.

Každým okamžikem si víc a víc uvědomuji, jak je důležité vyrovnat se s minulostí. Nestačí za ní udělat tlustou čáru. Je potřeba to v sobě změnit.
Poslední sraz mi pomohl s určitou etapou se vyrovnat. Také už se necítím méněcenná před lidmi, kteří podle mě dokázali víc než já. Jsou to přece také jen lidé a je správné k nim tak přistupovat.
Před Bohem jsme si všichni rovni, řekla by moje maminka. Když je Bůh všude kolem nás, proč bychom si neměli být rovni i tady, za života?


Dva dny zpátky jsem jela za kamádkou do nákupního centra. Vytáhla jsem z kufru auta věci pro ni a zamyšleně se vydala ke vchodu. Nevěnuji moc lidem kolem sebe pozornost, ale zaujal mě hlas muže, co vystupoval z dodávky a stále telefonoval. Zhruba tři kroky přede mnou skončil a otočil se. Nepoznala bych ho, kdyby se sám nehlásil.
Byl to Radek, kluk, co mě vždy přehlížel.
"Kdo by to byl řekl? Za celá léta se vidíme jen třikrát na srazu a teď se potkáme pár dní po něm," nezastírala jsem překvapení. Souhlasil, bylo to zvláštní.
Prohodili jsme pár vět a narazili na důvod, proč jsem na srazu pila nealko a proč nemusím víno.
"Když máš v rodině alkoholismus, raději se tomu vyhneš." Po té větě jsem si uvědomila, že ani tak v naší, jako v těch přidružených.
"Aha, to chápu. A ty si vůbec nedáš?"
"Ne, mně to nic neříká."
"No jo, když ty jsi taková uvědomělá."
"Až moc, že? Asi blbá vlastnost."
"Ne, já myslím, že určitě ne."
Tím mě totálně znejistěl. Jenže už spěchal, proto jsme se rozloučili a pokračovali každý svým směrem. Mám to brát jako lichotku nebo se cítit blbě? Vybavila se mi věta, kterou jsem kdysi zlehčovala svůj postoj k některým věcem: Já jsem tak uvědomělá, až je mi někdy ze sebe samotné na nic!

A tak mám zase o čem přemýšlet. Mohu doufat, že buď pochopím časem sama nebo potkám Radka, který mi svůj názor vysvětlí. Že bych musela čekat do příštího srazu, se neobávám. Když mi vběhl do cesty před pár dny, může se to po krátké době opakovat zase.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 9. června 2013 v 15:35 | Reagovat

Do prkvančic, nic není náhoda, vše je dané, můžeš sice změnit chod událostí, ale tohle ještě bude pokračovat. To není konec. Stále to do sebe nezapadá, něco mi tam ještě chybí. Nějaké to rozuzlení. :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 9. června 2013 v 15:39 | Reagovat

[1]: Tak to asi neumím pinty :D
Ale máš pravdu, je to tak 50 na 50. Na sraz jsem nechtěla, ale díky Majce šla. Moc mi to pomohlo, zlomila jsem něco v sobě.
Ale Radkovi asi budu muset vysvětlit, že lístost ani soucit nepotřebuji.
A když se objevil někdo, komu jsem sympatická, objeví se i někdo další, kde už to bude oboustranné ;-)

3 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 9. června 2013 v 15:46 | Reagovat

[2]: Jasně, něco se zlomilo, vysvětlilo, sama sobě jsi porozuměla. Co když Radek věc vidí jinak, lítost, soucit, co když to tak necítí. Najednou jste se potkali, tak brzy po srazu, náhoda, popostrčení. Možná tam je i někdo další, třeba je to Radek co tě na něco má upozornit. Jsem zvědavá na dny příští.

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 9. června 2013 v 15:53 | Reagovat

Taky mi chybí nějaké rozuzlení! No třeba časem, co není dnes může být za rok! :-D

5 Radka Radka | E-mail | Web | 9. června 2013 v 15:54 | Reagovat

[3]: Radka cítím jako někoho, s kým si mám něco vysvětlit, uvést něco na pravou míru. Ale možná máš pravdu a je za tím něco víc ;-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 9. června 2013 v 15:55 | Reagovat

[4]: Ano, nejpozději za rok, pokud nějaký sraz bude. Organizuje ho totiž vždy ta osoba, co letos byla odmítnutá. A co když se díky tomu na nás vykašle?

7 Katka Katka | Web | 9. června 2013 v 17:50 | Reagovat

Jsem ráda, že ti ten sraz tak vyšel. Ono to nějak bude. Věci se přece dějí tak, jak mají. Jen tim dát čas a netlačit. Přeji hlavně klid v duši.

8 Radka Radka | E-mail | Web | 9. června 2013 v 17:54 | Reagovat

[7]: I když to nevyznělo jako příběh s happy endem, pro mě to skončilo moc dobře.
A jestli to bude stejně dobře pokračovat, budu jen ráda :-)
Moc děkuji :-)

9 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 9. června 2013 v 20:03 | Reagovat

[5]: Jsem opravdu zvědavá , necháme se překvapit, dny příští ukáží. :-)

10 Shira Elizabeth Shira Elizabeth | Web | 9. června 2013 v 20:42 | Reagovat

Děkuji za komentář :) Jsem ráda, že se článek někomu líbil :)

11 Shira Elizabeth Shira Elizabeth | Web | 9. června 2013 v 21:17 | Reagovat

Děkuji moc za nominaci :) Obvykle se mi takové věci nestávají :D

12 Radka Radka | E-mail | Web | 9. června 2013 v 21:20 | Reagovat

[11]: Když budeš nadále tak originální, může se Ti to stát opět ;-)

13 pavel pavel | Web | 10. června 2013 v 0:07 | Reagovat

Když čtu o tom alkoholu, moje ex ráda pila a proto se nechala mnou všude vozit a tak se ze mne ani alkoholik nestal.
Teď musí řídit sama a snad už tolik nepije. K něčemu jí je ten rozvod dobrej. :-D  :D

14 Vendy Vendy | Web | 10. června 2013 v 10:11 | Reagovat

Zvláštní, jak nás minulost svazuje, i když už je dávno pryč, jak ji sebou pořád vlečeme jako břemeno, i když zbytečně. Hlavou si to uvědomujeme, srdce si ale říct nedá, a staré pocity křivdy nebo nepochopení jsou na nás připoutané neviditelným řetězem.
Ten se ti povedlo aspoň trochu zlomit při tom setkání. Zdá se, že se leccos obrátilo, ty jsi v jiném světle a taky se už jinak cítíš, osvobozeněji. Máš být na co hrdá, leccos jsi už dokázala a myslím, že jsi o tom přesvědčila i spolužáky, že už jsi dávno někde jinde.
Rozuzlení z tohoto příběhu je možná ještě někde na cestě, ale v každém případě je to hodně velký krok dopředu. :-)

15 Helena Helena | E-mail | Web | 10. června 2013 v 10:13 | Reagovat

Určitě to byl pro Tebe zajímavý sraz Raduš,a jak jsem před nedávnem psala,Venuše se kolem Tebe točí a dává Ti znamení.Je jen na Tobě,jak se k tomu postavíš. :-)

16 domovina domovina | Web | 10. června 2013 v 19:03 | Reagovat

Další IT :), vítej v klubu.
Někdy se člověk na sebe dívá až moc kriticky a nevnímá skutečnost. Hlavně v dospívání. Myslím, že jsem to měla podobné.
Myslím, že z tebe sálala spokojenost a vyrovnanost. To lidi přitahuje. :)

17 Radka Radka | E-mail | Web | 10. června 2013 v 20:47 | Reagovat

[13]: Pro mě to není otázka alkoholu - já jsme strašně nerada závislá na druhých. No a na alkoholu taky :D

[14]: Já bych tu minulost i hodila za hlavu, kdyby mi ji pořád někdo nepřipomínal. Tedy, myslím si to.
Možná jsem jen teď silnější a proto to zvládám líp. No, sama nevím, nicméně jsem moc ráda.
Sama jsem na rozuzlení zvědaná :-)

[15]: Helenko, Ty s tou Venuší strašíš! :D
Já si na Tebe vzpomněla v pátek, když jsem musela s autem do servisu (ke kamarádovi) a když jsem odcházela, tak zvláštně se usmíval a řekl: Rád jsem tě viděl.
Protože nejsem domýšlivá, hledám za tím kdoví co a mám pak zamotanou hlavu :-D

[16]: Oh, úžasné, klub krajanek z oboru :D
Asi mi pomohlo, že jsme si na nic nehrála, nečekala rány ze všech stran a bylo mi vše totálně jedno.
Jj. byla jsem za sebe :-)

18 bábina bábina | 10. června 2013 v 23:30 | Reagovat

Čím jsem starší, tím zajímavější se pro mne stávají třídní srazy. Protože kluci dospívají později než dívky, braly jsme je jako nějaká ucha a ohlížely se po starších. Nyní je to vyrovnané a já se bavím. Moje heslo ještě pořád zní: raději v hlavě než na hlavě a dochází naplnění. Ta děvčata, která se neustále čančala a pořád nevěděla co na sebe, zůstávají stranou.

19 bábina bábina | 10. června 2013 v 23:34 | Reagovat

Radko, čte se to velice hezky, možná by stálo zato dotáhnout to dokonce a  knižně zpracovat. ;-)

20 Radka Radka | E-mail | Web | 10. června 2013 v 23:44 | Reagovat

[18]: Je to tak a jsem ráda, že jsem dozrála do okamžiku, kdy mě přemohla vlastní lenost a já byla sama za sebe :-)

[19]: Moc děkuji, ale nejsem si jistá, jestli bych to uměla "vypointovat". V tom se mám ještě hodně co učit... I když, on život sám vždy pointu nenabídne

21 Ježurka Ježurka | Web | 11. června 2013 v 17:38 | Reagovat

Moc zajímavé! Vidíš, kdoví, jak to nakonec na tom příštím srazu dopadne. A že Ti pití nic neříká? Určitě nejsi sama, znám takových dost. Já, která pocházím z jižní Moravy jsem měla vždy ráda víno. Ale jen odtud potud. Teď už mám své vypito, jak s oblibou říkám a taky mi to nijak nechybí. A jestli máš špatné zkušenosti v rodině, pak je vše jasné. Rozumím. :-)

22 Helena Helena | E-mail | Web | 11. června 2013 v 17:53 | Reagovat

[17]: Přála bych Ti,aby se Ti hlava zamotala úplně. :D

23 Radka Radka | E-mail | Web | 11. června 2013 v 19:03 | Reagovat

[22]: Heli, to zní skoro jako škodolibost :D

24 Helena Helena | E-mail | Web | 12. června 2013 v 19:44 | Reagovat

[23]:Ale jdi Ty brebto. :-)

25 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. června 2013 v 22:23 | Reagovat

Ráda  jsem četla, jak to je na jiných srazech a poznala tvůj   pocit vůči    spolužákům. Jsem organizátorkou pomaturitních srazů  tak od r. 1973, když se toho zřekly dvě spolužačky a tak jsem odsouzena poletovat od skupinky ke skupince (moc neobtěžovat a neplést se do hovoru) zajišťovat potřebné a loučit se s každým, kdo odchází s tím, aby případnou změnu adresy včas nahlásil. Nakonec, kdy tam zůstanou jen ti skalní vč. mne jsem ráda, že vše klaplo. Přiznám se, že skoro nikoho jsem nikdy nezpovídala a tak možná vím jen o těch, se kterými se scházíme i mezi srazy každý měsíc, jak máme kdo čas, že jsou singl- vdovy nebo rozvedené. Pro mne je dobré, že kolikrát nepřemýšlím o tom, kdo jaký měl ke mně vztah. Přišla jsem do té třídy v pololetí , chodila s nimi jen rok a půl (školního) a přesto jsem si je nechala v mysli jako kamarády a kamarádky víc,než ty stejného ročníku, se kterými jsem byla na chmelu, v tanečních, na brigádách. ;-)

26 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. června 2013 v 22:25 | Reagovat

To jsem se rozepsala o sobě, ale chtěla jsem napsat hlavně to, že jsem zvědavá na další průběh těch načatých vztahů tvých... :-)

27 Radka Radka | E-mail | Web | 12. června 2013 v 22:38 | Reagovat

[25]: Srazy ze střední probíhají úplně jinak, ale pravda je, že hodně málo. A protože nás byl ve třídě 32 holek, je to na každém srazu hodně o pomlouvání.
Psala jsem o srazu ze základky a je pravda, že se tam vždy řeší osudy lidí. Ale tentokrát jsem pochopila, jak jsou celkem soucitní. Když mluvili o těch, co už nejsou mezi námi... jedna ruka nestačila při počítání.
No, Růženko, z načatých vztahů nebude nic, protože tam nebylo to správné jiskření ;-)

28 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. června 2013 v 23:08 | Reagovat

[27]:Týden po pomaturitním srazu jsme měli sraz 8. tříd- dokonce z více základek, protože jsme až do 7. třídy spolu chodily do dívčí a kluci do chlapecké střední školy a pak se to rozházelo do 3 škol, naše třída se dala po 30 letech dohromady a pak se postupně přidávli další spolužáci a tak to dopadlo, že nás bylo někdy moc. Dávám dohromady srazy ráda a dělám to čím dál jednodušeji- právě díky internetu, vytisknu si sama pozvánky  atd.
A nevšimla jsem si, že by někdo někoho ,,drbal", asi proto, jak jsem psala, že to pro mne probíhá. Většinou  i fotím a pod. :-)

29 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. června 2013 v 23:09 | Reagovat

chodili i chodily,... přidávali [:tired:]

30 Radka Radka | E-mail | Web | 12. června 2013 v 23:37 | Reagovat

[28]: Pamatuji si, že kdybych po sedmé třídě odešla jinam, sloučili by zbytek do jedné třídy. Ale nechtělo se mi měnit na rok školu a tak jsem zůstala. Byl nás celkem asi čtyřicet, ale na posledním srazu nás byla sotva polovina.
A všichni se bavili se všemi, i průšvihy se hlásily otevřeně. O moc lepší než ty srazy ze střední.
Nevím, jestli pokračování bude, ale minimálně doufám, že potkám Radka ;-)

31 valin valin | Web | 13. června 2013 v 6:28 | Reagovat

Tak jsem zhltla všechny 3 části najednou, zážitky nechyběly.. a zřejmě ještě není dokonáno, pochopila jsem, že máš jakési traumata ze školy, já mám spolužačku, která na sraz nikdy nešla, protože kluci z naší třídy jí dělali, co mohli nejhoršího a ona to do dneška nepřekonala. A při každém našem srazu by se ti dnešní "kluci" s ní strašně rádi viděli a i omluvili, jak říkají, ale ona nikdy nepřijde. :-)  :-)

32 Radka Radka | E-mail | Web | 13. června 2013 v 8:30 | Reagovat

[31]: Ten můj problém se netýká prvotně spolužáků. To osud si se mnou pohrál a oni už pak na mě koukali jako na chudáka.
Také jsem myslela, že je lepší nejít, vše hodit za hlavu. Ale nebýt snů a znamení, přišla bych o vysvětlení a příjemný večer :-)

33 Bev Bev | E-mail | Web | 14. června 2013 v 13:21 | Reagovat

Přečetla jsem si Tvé vyprávění o srazu a moc se mi líbilo. Je zajímavé sledovat jak se lidé mění. Z frajerů jsou najednou fajn kluci a z outsiderů vyrovnaní, prímoví baviči. :D Teda někdy a někdy je to přesně naopak, ale to není tvůj případ. Moc Ti přeju ten pocit vyrovnanosti, je to super a pak jde snáz i všechno ostatní. ;-)
A ne každý příběh musí končit nějakým vyvrcholením. Navíc to ani konec není, spíš začátek. :-D

34 Radka Radka | E-mail | Web | 14. června 2013 v 20:01 | Reagovat

[33]: Moc děkuji :-)
Také mě nemrzí, že t jaksi znatelně nevygradovala, vnitřní vyrovnanost je pr mě mnohem víc ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama