Střípky týdne 24

17. června 2013 v 21:44 | Radka |  Co život dal
Od poloviny minulého týdne mi zní v hlavě píseň Stand By Me (Stůj při mně) od Bena E. Kinga, kterou o víkendu vystřídala I´ll Stand By You (Budu stát při tobě) od The Pretenders.


Netuším, co mi ty písně měly říct, ale pravda je, že následující okamžik z minulého týdne mi dal pocítit něco jako - stojím(e) při tobě. Takto jsem ho pro sebe (i vás) zapsala:

Naladěná na příjemnou vlnu, leč s mírným pocitem osamění, jsem si uvařila kávu. Šálek s podšálkem jsem si donesla do kanceláře, postavila na stůl a zasedla k práci. Jemný prášek, co z kávy zůstal na podšálku, přilákal mou pozornost. Zvedla jsem šálek, abych mohla kávový prach sfouknout. Pohled, který se mi nabídl, mě šokoval. Příjemně. Pod šálkem se vytvořil opar ve tvaru srdce. Z jedné strany rychle mizel, proto jsem okamžitě přiklopila šálek zpět.
Bohužel, tvar si už neudržel, a tak jsem nemohla nafotit jako důkaz i milou připomínku tohoto okamžiku.
Po tomto zážitku jsem se již osamělá necítila ani trochu.
___

Abych vás neošidila o šílenosti z naší domácnosti, tady jednu máte:

Pavoučí story
Pondělí: po příchodu domů zahlédnu na lince několik sklenic. Vyděsím se. Přichází dcera a vysvětluje:
"Viděla jsem pavouka na lince a tak jsem ho chtěla nabrat a vyhodit. Ale on do té sklenice nechtěl a utekl."
"A proč je těch sklenic tolik?"
"Já vždycky zapomněla, která sklenice je od toho chytání, tak jsem si vzala novou. No, a on se ukázal několikrát, ale nikdy se mi ho nepovedlo nabrat."

Úterý: na lince jen dvě sklenice, z toho jedna od vody.
Dcera hlásí: "Dneska se ukázal zase, lezl po horní skříňce, ale sklenici jsem zkusila jednou, nezabralo to, tak jsem přemýšlela dál. Napadlo mě přilepit ho izolepou, ale měla jsem strach, že to lepidlo z ní zůstane na lince a ty se budeš zlobit a taky, že to pak o mně napíšeš na blog a já budu ta, co lepí pavouky k lince izolepou."
"Měla jsi vzít sešívačku a zkusit ho přicvaknout, jak to napadlo Bridget Jonesovou v případě Perpetui."
"Dívej, je tam zase!"

Beru do ruky papírový kapesník, že pavouka naberu… s omluvou k němu přistupuji a když jsem kousek od něj, skočí přímo do kapesníku.
Vypadalo to jako sebevražda! Asi už nemohl poslouchat naše plány na jeho zničení, tak to ukončil sám.
"Ty ho zabiješ?"
"Mám ho hodit na balkon, aby k tobě zase vlezl?"
"Ale já nechci být vrah."
"Ani já ne, ale měl se rozhodnout žít jinde a nedopadlo to tak."

Člověk by řekl, že když odstraníte problém, budou vám druzí vděční. Kdepak, oni si najdou další, aby měli zase důvod mít problém. Zkrátka humanisté, co neradi pavouky.
___

A pak už mě potkaly jen běžné události, jako že jsem při pečení bezlepkového chleba zjistila, jak přesně vypadá finální produkt zvaný "ušák". To když se vám krásně nafoukne kůrčička, ale uvnitř se propadne.
A taky mě rozesmutnila orchidej, když jsem objevila uvadající květ. Rozkvetla nedávno, tak jsem ji přišla obdivovat, jelikož jsem měla upřímnou radost. A ona se odvděčila uvadáním... Tak jsem jí řekla, ať mě nese*e.
Zatím žadný další květ nejeví známky uvadání.

Doufám, že jste měli také příjemný týden Usmívající se
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 17. června 2013 v 21:55 | Reagovat

Pavouci jsou všude stejní. Vleze to všude a když tomu chceš pomoc tak to dělá drahoty, bohužel ne vždy je zachráněný. :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 17. června 2013 v 21:58 | Reagovat

[1]: Dcera děkuje za porozumění, ona by ráda zachraňovala, ale jak píšeš - dělají drahoty ;-)

3 pavel pavel | Web | 17. června 2013 v 22:03 | Reagovat

Já bych pavouka taky nezabil.
Měl jsem krásnej den. S kamarádkou do přírody a upletla mi z kvetoucího jetele věneček. :-D  :D

4 Radka Radka | E-mail | Web | 17. června 2013 v 22:06 | Reagovat

[3]: Tak to mě těší, vzhledem k sledovacím akcím posledních dní ;-)

5 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 17. června 2013 v 22:55 | Reagovat

[2]:Jo dělají, já mám na verandě takovou plastovou pikslu, říkám tomu lapač a hodně používám, ale to musí živočíšek trošku spolupracovat, bohužel někdy to taky nevyjde.

6 pavel pavel | Web | 17. června 2013 v 22:57 | Reagovat

[4]: Nenechám se tak snadno tou ženskou rozhodit. :-D

7 Helena Helena | E-mail | Web | 18. června 2013 v 18:31 | Reagovat

:-D  :-D Nedřív se musím vychechtat z toho pavouka.Skákající jsem ještě nezažila. :-D
To s tím srdcem mě už vůbec neudivuje,ale už jsem potichu. :D

8 Radka Radka | E-mail | Web | 18. června 2013 v 20:12 | Reagovat

[7]: Já ten zíáitek původně nechtěla zveřejnit, ale to bych Ti Heli nemohla udělat ;-)
Jak jsem ho viděla, hned jsem si na Tebe vzpomněla. Ale myslím, že to mí andělé strážní mi naznačují, že jsou blízko :-)
Protože jinak nic jinéh se nerýsuje...

9 Robka Robka | E-mail | Web | 18. června 2013 v 20:51 | Reagovat

Taky se mi příčí zabít živého tvora, ale jak píšeš, oni nám to někdy neusnadňují.
A Stand by Me jsem taky poslouchala, mám coververzi od Led Zeppelin na blogu. :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 18. června 2013 v 22:04 | Reagovat

[9]: Tu píseň nazpívalo mnoho interpretů a každá má něco do sebe :-)

11 bábina bábina | 19. června 2013 v 0:18 | Reagovat

Slyšela jsem, že když si v bytě necháte jednoho velkého pavouka, tak ten prý všechny ostatní zlikviduje. Chtěla jsem to vyzkoušet. Protože se zrovna objevil exemplární typ. Bylo to šílené a ještě šílenější bylo, že mně se zdálo, že mne se nebál, klidně se producíroval a zalézal, když přišel někdo jiný. Náš dědě to psychicky nevydržel a zlikvidoval ho.
Tak tu teorii nemohu ani potvrdit ani vyvrátit. ;-)  :-D

12 Péťa Péťa | Web | 19. června 2013 v 11:22 | Reagovat

Krása, ůžasné!

13 Radka Radka | E-mail | Web | 19. června 2013 v 17:29 | Reagovat

[11]: Moc hezké! :D
Také jsem občas nechávala nějakého pavouka, ale nemohu potvrdit, zda byl největší, protože se mi někteří určitě vyhýbali. Ale od jisté doby je raději všechny vyháním a štěstí zajišťuji jinými metodami ;-)

14 Ježurka Ježurka | Web | 19. června 2013 v 17:53 | Reagovat

Já před pavoukem prchám do dáli, ale že bych ho zabila? Jen v ohrožení života, jinak taky ne! Tak jsem na tom bohužel podobně jako Tvoje dcera! A moje vnučka? Ta, když můj syn zabil pavouka, co mu lezl po okně, tak ho nazvala vrahem. Když k nim do domečku přišla myška, tak ji chytli a ona ji šla pustit na zahradu. :-D

15 Radka Radka | E-mail | Web | 19. června 2013 v 17:59 | Reagovat

[14]: Moje dcera mě tak rovnou nenazývá, ale pohledem to dožene :D

16 Vendy Vendy | Web | 19. června 2013 v 23:58 | Reagovat

Tvoje dcera je měkkosrdcatá, zdá se, a má to asi po tobě. :-D
Obdivuji váš přístup k pavoukům a fakt, že jsi ho chtěla nabrat do ubrousku. To bych nesnesla. Když jde o malého pavoučka, naberu ho na smeták a vynesu. Když jde o velkého, řeknu mu máš smůlu, tady nemáš co dělat a zabiju ho. Pantoflem nebo smetákem. Jednou jsme chytli stájníka, ten byl velkej jak dlaň. Musela ho tenkrát zlikvidovat mamka, protože já se ho tak štítila, že jsem se bála k němu přiblížit... :-?
Opar ve tvaru srdce, to je krása. :-)

17 Radka Radka | E-mail | Web | 20. června 2013 v 19:02 | Reagovat

[16]: To ona je hodně po mně, ale často ještě horší :D
Tohle byl naštěstí malý pavouk, ale užily jsme si kolem něj dost zážitků.
Opar... teď zvedám hrnek pokaždé a zatím nic ;-)

18 Adél Adél | 20. června 2013 v 20:18 | Reagovat

[16]: Nejsem měkkosrdcatá, jen mám pochopení pro právo pavouků na život

19 Radka Radka | E-mail | Web | 20. června 2013 v 23:23 | Reagovat

[18]: :D aha, a proto Ti dělá problém sníst gumové medvídky, abys jim třeba neublížila :D

20 Adél Adél | 20. června 2013 v 23:59 | Reagovat

[19]: Myslím, že se společností hodně přeceňují. Je to pak skoro jako sníst plyšáka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama