Vrácené zlo

13. června 2013 v 9:00 | Radka |  Příběhy mého života

V nedávném článku jsem psala o zlu, které se vrací jako bumerang. Dnes bych se ráda podělila pravdivý příběh, který tato slova zdá se potvrzuje.


Loni na podzim kolegyně (která se ráda nazývá čarodějnicí) oznámila, že se vše zrychluje a každé vyslané zlo se vrací třikrát. Vševědek doplnil, že se vrací poprvé člověku, který ho vyslal, podruhé následující generaci (dětem), potřetí opět onomu člověku, ale až v dalším životě. Zní vám to divně? Mně také, ale ta první dvě vrácení jsem mohla sledovat na vlastní oči.

Před pár lety jsem se nastěhovala do domu, kde většina obyvatel byli mladí lidé. Někteří plánovali rodinu hned, jiní až po zdolání určitého kariérního žebříčku. A tak postupně začal poklidnou atmosféru v domě ozvláštňovat dětský pláč či milé žvatlání.

První dítě v našem domě byla Lucinka. Všemi obyvateli obdivovaná, ale také bedlivě sledovaná.
To především bezdětnými ženami, které hledaly jakoukoliv odchylku od normálu.
Když nastal čas začít mluvit, Lucinka vydávala jen krátké zvuky, které se ani slovy nedaly nazvat. Její maminka byla nešťastná. Bála se možnosti nějaké vývojové vady, která však lékaři nebyla potvrzena.
"Nemá vám co říct, až bude mít, řekne vám to," uklidňovala jsem rodiče Lucinky.
Sice na to spoléhali, ale přesto moc klidní nebyli.
Velkým štěstím tak bylo, že nevěděli o slovech, kterými jsou lidé schopní dítě odsoudit. Především sousedka o patro výš byla velmi schopná.
Její poznámky: Nepřipadá ti divná? Myslíš, že jsou normální? Věnuje se matka vůbec tomu děcku? mi hodně vadily. Odsuzovala, aniž by měla zkušenosti.

Změna nastala v okamžiku, kdy Lucince přibyla sestřička a ona měla potřebu povídat si s ní. Vše bleskově dohnala a velice rychle jsme vyměnili větu: Co nám hezkého povíš? za: Lucinko, nech nás také promluvit.

Krátce po narození Lucinčiny sestřičky porodila dceru také sousedka. Ta, která tak ráda negativně komentovala a soudila.
Najednou nebylo nic až tak divné a druhým přece nemůže vadit to či ono (co jí dřív neskutečně vadilo). Ovšem největší lekce, pokud si toho je vůbec vědoma, se dostalo sousedce nedávno.

Její dcera půjde zanedlouho do školky, ale jejím slovům není rozumět. Před týdnem jsem je potkala před domem a hned na mě spustila: "To je hrozný, malá neumí pořádně mluvit."
"A vadí to ve školce?" zeptala jsem se.
"Asi ne, ale mně to vadí. Ona řekne tukina a myslí tím žvýkačku," pronesla otráveně.
"Nechtěla po tobě spíš cukínu," dodala jsem se smíchem.
"Nee, ale to je strašný. Asi se budu muset vetřít na kafe ke kamošce, co dělá logopedii, aby mi prozradila nějaké fígle."
Musela jsem s ní souhlasit, protože v některých případech je lepší na nic nečekat.

Dva dny po našem setkání jsem otevřeným oknem slyšela doslova ječení a pár divných zvuků. Bezpečně jsem poznala Vanilku, jak dceři sousedky říkáme. Tehdy se mi vybavila její slova na adresu Lucinky. Začal ve mně sílit pocit, že sousedkou vyslané zlo se vrátilo další generaci - její Vanilce. S tím rozdílem, že Lucinka začala krásně vyslovovat, kdežto Vanilce to dá ještě hodně práce.

A také jsem si vybavilo Vanilčino slovo tukina. Jestli ono to nemá znamenat kokina, mezi které žvýkačka patří. To by mohlo znamenat, že mezi Vanilkou a její matkou to záhadné neviditelné spojení, které umožňuje matkám vždy dítěti porozumět, jaksi chybí. Ale to už bude chyba někde mnohem, mnohem hlouběji.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | Web | 13. června 2013 v 10:36 | Reagovat

Asi na tom něco bude.Někdy pronášíme své myšlenky bez uvážení a ony stejně působí. ;-)Já to mám vyzkoušené i na sobě,když někoho kritizuji,tak pak to začínám pozorovat i na sobě,ale to už se zamýšlím,aha. ;-)

2 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 13. června 2013 v 10:39 | Reagovat

Každé dítě se jinak vyvíjí, jiné je šikovnější a mluví brzy a jinému to trvá. Náš mladý, když byl miminko, tak nerad ,,pásl koníky" a vůbec neměl rád takové to dětské batolení. Pokaždé, když jsem ho dala do nějaké té polohy řval jak tur. Všechny mimča se batolili a náš mladý né. Byl divný ?, nebyl, měl jiné zájmy, v půl roce stál na vlastních nohách a proháněl se v chodítku, nějaké miminkovské batolení bylo nezajímavé. :-D

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. června 2013 v 15:04 | Reagovat

Každé dítě je jiné a je třeba ho brát s respektem, ať se odlišuje od jiných jakkoliv.

4 Radka Radka | E-mail | Web | 13. června 2013 v 18:17 | Reagovat

[1]: Také si toho všímám u sebe už více, třeba řeknu něco né moc hezkého a hned mi třeba něco spadne na zem... tak si řeknu: a dost, žádné zlo! ;-)

[2]: O mojí dceři neustále prohlašovali, že je divná, dokonce její otec a to jen proto, že vyrůstala s hyperaktivními synovci a neteřemi. S její klidnou povahou se zkrátka vždy odlišovala.

[3]: Je to tak, ale mnohým lidem chybí soudnost. Bohužel.

5 Ivet Ivet | Web | 13. června 2013 v 20:24 | Reagovat

Jo na děti by měl někdo vydat "dětský slovník", rozumí jim jen jejich mámy a to jak tak čtu, né vždy! :-D  :-D

6 Robka Robka | E-mail | Web | 13. června 2013 v 21:36 | Reagovat

Jak píšou ostatní, každé dítě je jiné a vyspívá jiným tempem. Shodou okolností mám taky dceru Lucinku, i když už velkou a ta byla moc šikovná a ve třech letech už mluvila bezchybně. Se synem jsem chodila na logopedii a taky měl v určitém věku svůj slovník, kterému jsme rozuměli jen my.
Veselá příhoda z logopedie: Když se učil vyslovovat hlásku L, dostali jsme jako vždy obrázky z různými předměty, které onu hlásku obsahovaly. Na jednom papíru byla zobrazena láhev. Paní doktorka chlapečka vyzvala, aby pojmenoval obrázek a z něj vypadlo nádherně vyslovené: flaška!
Já myslím, že pokud nemáme své děti, jsme více kritičtí k druhým, což bude asi i případ tvé sousedky. Ale jak říkám, každé dítě je jiné a pokud máme starosti jen o to, jak rychle se naučí mluvit, je to ještě dobré. Hlavní je, že jsou zdraví a nic jim nechybí.

7 Radka Radka | E-mail | Web | 13. června 2013 v 22:20 | Reagovat

[5]: Porozumět vlastním dětem je někdy hodně složité a nemusí to být jen v období, kdy se učí mluvit ;-)

[6]: Je to tak, dokud člověk nemá vlastní, je velmi kritický. Také jsem používala větu: tohle moje dítě nikdy dělat nebude... a po letech jsem se v duchu "těm odsouzeným" omlouvala.
Na dětech je krásná ta bezprostřednst, kdy se s ničím nemažou a mají na vše odpověď :-)

8 Bev Bev | E-mail | Web | 14. června 2013 v 13:30 | Reagovat

Pěkný příběh. :-) Moc se mi líbí přezdívka Vanilka, přemýšlím jestli se holčička jmnenuje Vanesa nebo jak to vlastně vzniklo. :D

9 Radka Radka | E-mail | Web | 14. června 2013 v 20:02 | Reagovat

[8]: Děkuji :-)
Je to Emma, co ráda vanilkovou, takže Emilka Vanilka ;-)

10 pavel pavel | Web | 15. června 2013 v 0:10 | Reagovat

S tím mohu jen souhlasit, ale napadá mi něco jiného trochu od věci, jak ten vývoj u dětí se může i zvrtnout. Můj syn dokázal číst už někdy ve třech nebo čtyřech letech a oslňoval tím cestují v metru (sám od sebe měl tu touhu číst), ale co mu to bylo platné, když v pubertě na knihu nesáhl a nakonec možná i díky té malé sečtělosti snadněji podlehl té sektě. ;-)

11 Radka Radka | E-mail | Web | 15. června 2013 v 9:54 | Reagovat

[10]: Máš pravdu, že počáteční pokroky o ničem nesvědčí. Nebo možná ano - neteř ve třech letech psala pohledy na Vánoce celé rodině (samozřejmně, že jí to diktovala její matka). Dnes je sice skvělá na učení, ale jak si mnho lidí všimlo - naučí se, ale použít v praxi je to už problém.

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. června 2013 v 16:02 | Reagovat

Na děti se musí mluvit. Odpovídají ale, až se jim chce. Každé dítě něco ,,patlá" ze začátku, chce to spíš nenápadně ho navést na podobná slova, kde určitou hlásku vysloví skoro samozřejmě. Třeba -r- opakovat br, brr, brrr- studená voda, že? Pak -ř- , když už r zvládne, tak ržá koníček. Pokud  šeplá, strká jazyk mezi zuby, tak ho naučit třeba při hře ,,stiskni zuby a zasyč jako had, řekni čičí. Prostě formou hry. Tak to fungovalo u našich kluků a mluvili krásně . Nezáleží ale na tom, jestli v roce a půl nebo až ve dvou letech, pěkně pomalu,  nenásilně. ;-)  :-D

13 Radka Radka | E-mail | Web | 15. června 2013 v 16:10 | Reagovat

[12]: Máš pravdu, chce se to více dětem věnovat, nejen jim kupovat drahé hračky a dívat se, jak si hraje.
Ale na mě tohle neplatilo, i když se maminka věnovala. Ještě v prtvní třídě jsem neuměla R! S mým jménem to byla fakt poíž :D

14 Ježurka Ježurka | Web | 15. června 2013 v 18:23 | Reagovat

Chudák Vanilka! Vždyť ona přece nemůže za to, co říkala její matka, že? Snad to brzy pomine a ta "tukina", to určitě bude tak, jak jsi psala. Vím, že u nás na Moravě se také říkalo kokina, což tady pochopitelně nikdo nezná, ale matka by měla. :-(

15 Radka Radka | E-mail | Web | 15. června 2013 v 18:51 | Reagovat

[14]: Matka by si především měla uvědomit, že dítě není hračka ani stroj. Ať její nebo cizí. A neustále někoho odsuzovat, pomlouvat či jen posměšně komentovat je špatné.
Také se mi nelíbí, že to mohou odnést děti, ale asi nebylo jiné možnosti, jak lidi odnaučit hřešit myšlenkou, slovem i skutkem... :-(

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. června 2013 v 19:39 | Reagovat

[14]:Koko, kokino, kokiško, to bylo odjakživa cukroví, takže ... Já jsem na to slovo kokiško naučila i naše kočky. Mufík vždy přiběhne a čučí.  Ptám se: chceš kokiško, že? ňá... ;-)  :-D

17 Bev Bev | E-mail | Web | 17. června 2013 v 9:51 | Reagovat

Aha, Emma, Emilka, to je krásný jméno. :-)
Radí nejsem si jistá ale zdálo se mi, že jsem zahlédla ve výpisu kdo komentoval Tvé jméno, ale pod žádným článkem jsem ho nenašla. Tak jen chci říct, že pokud jsi mi opravdu něco psala, ztratil se. Rozhodně bych ho nevymazala. Ale možná to taky byla ta druhá Radka. V tom případě se omlouvám za své obsáhlé vysvětlování. :D

18 Bev Bev | E-mail | Web | 17. června 2013 v 9:51 | Reagovat

Aha, Emma, Emilka, to je krásný jméno. :-)
Radí nejsem si jistá ale zdálo se mi, že jsem zahlédla ve výpisu kdo komentoval Tvé jméno, ale pod žádným článkem jsem ho nenašla. Tak jen chci říct, že pokud jsi mi opravdu něco psala, ztratil se. Rozhodně bych ho nevymazala. Ale možná to taky byla ta druhá Radka. V tom případě se omlouvám za své obsáhlé vysvětlování. :D

19 Bev Bev | E-mail | Web | 17. června 2013 v 9:52 | Reagovat

[18]: jejda a hned dvakrát, jsem já to ale kouzelník :-D

20 Bev Bev | E-mail | Web | 17. června 2013 v 9:56 | Reagovat

Tak už jsem ho našla, byl tam celou dobu,ale já bůhvíproč myslela, že je od Domoviny. No, navíc jsem ještě slepá. :D tak prosím klidně ty mé výplody vymaž ať ti to tady nestraší. ;-)

21 Radka Radka | E-mail | Web | 17. června 2013 v 17:00 | Reagovat

[20]: Mě těší, že sis přišla "se mnou popovídat" ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama