K čemu jsem po diskuzích došla?

28. července 2013 v 0:17 | Radka |  Téma týdne

Diskuze pod mým minulým článkem Zoufalství bez lásky i pod dalšími na TT mi trochu zamotala hlavu. Ze začátku jsem byla naštvaná na sebe, že jsem se nechala příliš vtáhnout do problému. To víte, jsem matka a v každé mladé slečně vidím něčí dítě. Ano, dítě.


Protože nevěřím na náhody, muselo mít vše nějaký smysl. A tak jsem četla, komentovala a hledala na netu.
Došla jsem k několika otázkám, např. Ví vůbec propagátorky i obhájkyně pro-ana, co ta zkratka znamená? (prý to nevím já, no uvidíme).
Zkusila jsem to rozebrat. ANA = anorexia, vžité pro poruchu příjmu potravy. Spojení pro-ana tak chápu jako "jsem pro anorexii". Pro mě tedy logicky - schvaluji hladovění, chci být nemocná. Dívky chtějí hladovět až k smrti, protože lépe být mrtvá než tlustá.
K tomu jsem našla pár potvrzujících blogů: zde a zde se dokonce píše, že se pro-ana blogy mažou - to byl rok 2008. Co se od té doby změnilo?
A jako potvrzení, že to ani bulváru není jedno, článek v Blesku, kde najdete i Anorektickou bibli
Ano, blogy jsou staršího data, ale pro ilustraci stačí, jelikož ty aktivní propagovat nechci.

Obhájkyně často tvrdí, že se podporují v hubnutí, protože mají nadváhu.
No, to je hezké. Ale patří k normálnímu hubnutí hladovění a podvody s jídlem? Užívat projímadla a obelhávat sama sebe?
Ne, nejlepší dieta je pravidelná strava menších porcí, se správnou skladbou potravin. K tomu rozumný pohyb. Pokud to nestačí, je třeba hledat problémy jinde, např. se štítnou žlázou.
Hubnou-li blogerky normálně a vzájemně se podporují, nemají být tyto blogy označené jako pro-ana.

Propagátorky pro-ana nevidí nic škodlivého na svém blogu.
Připadá vám propagování smrti vyhladověním jako něco bezpečného? Jak jsem již výše psala, dříve se pro-ana blogy mazaly. Někomu nejspíš stálo za to bránit tomuto šílenství v šíření.
Na TT byl napsán i tento článek , který potvrzuje fakt, že takové blogy mohou ublížit.

Jsou skutečně blogy označené jako pro-ana o tomto stylu?
Jak jsem zjistila, hodně jich je jen špatně označeno. To jsem pochopila díky diskuzi s Ko Ky, za což jsem jí vděčná. Pomohla mi pochopit, že mnoho blogerek se v tom plácá a plete si pojmy s dojmy. Kdežto ona si za svým stojí. Nesouhlasím s jejím hladověním, ale respektuji.
Jsem vděčná za blogy o anorexii (značené také jako PPP- porucha příjmu potravy nebo ANA), kde je popsáno vše - od nenápadného začátku až po nemoc. Dívky se vypisují z důvodu, jak k MA (mentální anorexii) došly. A svou cestu ven, na které se vkládáním denních jídelníčků vzájemně podporují.
Tohle má smysl. I pro ty, kteří si tím neprošli. Pro všechny, aby pochopili.

Za všechny uvádím blog, který mě oslovil v mých blogerských počátcích. Tia mě svým příběhem velmi zasáhla už proto, že její příběh byl tak zvláštně neuvěřitelný, leč pravdivý.
Její příspěvky byly velmi optimistické a těšilo mě číst, jak svou matku miluje a je jí za mnohé vděčná. O to víc mě mrzí, že už delší dobu nic nenapsala. Budu doufat, že je to díky návratu do normálu.

Když jsem v minulém článku psala, že nemám v okolí nikoho s dobrovolnou anorexií, spletla jsem se. Dcera mi připomněla dvě ženy, co žijí v našem minulém bydlišti. Od mládí se podporovaly v hubnutí, byla to jejich image. Sice se obě vdaly a porodily dítě, ale obě se záhy rozvedly. Jedna dokonce musela dítě přenechat manželovi, soud rozhodl, že není schopná se o něj správně postarat.
Dnes je jim kolem padesáti, musely přestat nosit podpadky, jejich kosti jsou křehké, lámou se a špatně hojí. Bez hůlek (nordwalking) nejsou schopné delší chůze než pár kroků. Vypadají nezdravě (to celá léta) a mnohem starší, než jsou. Tipuji tak na sedmdesát (asi před dvěma měsíci). Pamatuji si slova jejich rodinných příslušníků. Byli zdrceni, ale nikdo s nimi nehnul.
A nepamatuji se, že by od rozvodu (dost krátce po svatbě) měly nějakého partnera. Zdá se, že o něco tak celkově nezdravého neměl nikdo zájem. Takže kvůli chlapům to smysl nemělo.

Určitě lékaři ani dívky, co ANA prošly, nelžou, když tvrdí, že si hladovění vybere krutou daň později.
Je to logické. Tělo je v podstatě chemická továrna a ke svému provozu potřebuje různé látky (vitamíny, minerály, stopové prvky), které si bere ze stravy. Když tělo hladoví, odkud si to vezme? Ono nemůže čekat, až se zase náhodou nají. Potřebuje být v provozu. A tak si bere z těla (zubů, kostí,..). Protože krev musí mít správné pH vždy, na úkor všeho. Můžete číst zde.
Musí-li tedy dívky hladovět, měly doplňovat základní látky pro tělo (z těch se snad netloustne, tak by mohly).

Nakonec se chci zmínit o zlu. Má slova, že propagování pro-ana beru jako zlo, se nesetkalo s pochopením. Když někdo píše, že je normální raději zemřít než být tlustá, beru to jako jako šíření zla. Protože smrt je zlá a víme, že příklady táhnou.
Když budou blogy propagující pro-ana, bude více těch, co to budou číst a inspirovat se. Je to jako s legalizací zbraní ve světě. Lidé mají pocit, že si mohou na obranu legálně zbraň koupit a pak se divíme, kolik masakrů se všude děje. Když máte k něčemu volný přístup, umožníte ho i tomu, kdo je slabší povahy a neustojí to. A neštěstí je na světě.

Další zlo jsou ti, kteří dívky k pro-ana doženou. Ti, co se tváří jako kamarádi, ale nejsou. Doslova šikanují poznámkami o nadváze. Tohle beru jako veliké zlo na pozadí.
Je třeba si uvědomit: kdo jsou ti, co soudí? Většinou mají sami problém a potřebují si kopnout.
Pak rodiče. Proč i oni mají poznámky? Proč i oni ubližují? V neposlední řadě tím, že nedali svým potomkům dostatek lásky a sebedůvěry, aby se mohli blbým kecům druhých ubránit.
Ano, jsou i výjimky, kdy dítě dostalo vše a přesto skončí s ANA. Ale o tom dněšní článek není.

Dle mého názoru je důležité, aby si v první řadě člověk přiznal, proč chce hubnout. Kvůli sobě nebo druhým? Když ho k tomu doženou druzí, neměl by se napřed na blogu vypisovat z blbých keců a žádat podporu v tomto?
Pokud z hladovění a konzumace projímadel udělá přednost, bývá už vcelku pozdě.

I když některé dívky s pro-ana argumentují svou plnoletostí, není to pro mě dostatečný důvod. Vždy je v jejích okolí někdo, komu svým jednáním ubližují. Vždy je na blízku někdo, komu na nich záleží. Na to by rozhodně zapomínat neměly.

Určitě bude dost těch, co nebudou s mými názory souhlasit. Chápu. Ale vězte, život má pro mě velkou cenu, proto jsem nemohla jen přihlížet a potřebovala si minimálně ujasnit pojmy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jste pro rušení PRO-ANA blogů?

ANO
NE

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 28. července 2013 v 8:03 | Reagovat

Nejhorší je, že s anorexií si zahrávají čím dál mladší dívky. Dokonce už na prvním stupni základky.
Tělo potřebuje vyváženou stravu, aby mohlo fungovat. Zvláště ve vývinu. A tyhle holky se chlubí tím, že nejí skoro nic. Pak se můžeme postupně na jejich blozích dočítat, jak jsou unavené, omdlévají, jak je jim zle, prohlubuje se deprese, řežou se...
Taky jsem se dívala na některé blogy pro-ana a všude byl stejný scénář.
Dnešní doba je plná extrémů. Rodiče mají málo času na děti, často nemají ani čas na společné jídlo a to je podle mě taky základní kámen úrazu. Kdyby se rodina scházela společně u stolu aspoň večer, tak by dřív poznala, že se něco děje. Ale dneska se každý zavře k sobě do pokoje a tam si v tichosti sní to, co si připravil. Není těžké pak jídlo někde vyhodit (jak si děvčata radí)...

Pro-ana blogy rozhodně není dobré propagovat, jako se stalo nedávno v blogu dne, kde bylo za sebou asi pět šest takových hubnoucích deníčků i s radami. Přece blogy, které nabádají k braní drog nebo k nejlepším způsobům sebevraždy taky nikdo nepropaguje, ale naopak by se měly mazat. Jenže tady jde o peníze a tyto blogy mívají většinou velkou návštěvnost. A o tu jde našemu velkému šéfovi především. Bohužel, blog je v rukou bulvární televize. Takže nějakých rozumných zásahů proti blogům dívek, které se chtějí vyhladovět až k smrti, se nejspíš nedočkáme. Ale přece jen by tyhle blogy mohly být užitečné - jako studijní materiál pro rodiče. Možná by po přečtení pochopili...

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. července 2013 v 10:13 | Reagovat

Nejen ana-blogy, ale skoro všechno okolo propaguje štíhlost, či spíše hubenost. Kosti potažené kůží, u modelek pak ,,doplňování" prsou, to je ideál módních přehlídek. Plnější postava známé osoby- okamžitá kritika. Něříkám, že by měly být dívky obézní, ale pokud se moc nepohybují, měly by jíst menší porce, ale všechno a vyšlápnout si třeba s kamarádkou nebo psíkem, pokud o mají, prostě si trocu toho pohybu najít. My jsme hodně a často tancovali. při každé příležitosti a našel nějaký gramofon či rádio a hned se hopsalo a nikdo se za to nestyděl.

3 Ko Ky Ko Ky | Web | 28. července 2013 v 12:41 | Reagovat

v některém odstavci s tebou souhlasím

ale nesouhlasím s tím,jak všechny blogy s tématikou pro-ana házíš do jednoho stejného pytle,když v jednom pytli nejsou:-/

4 Radka Radka | E-mail | Web | 28. července 2013 v 13:38 | Reagovat

[3]: No, napadá mě věta: je to v pytli.
Vážně, ono to jaksi v pytli je, když tím člověk musí žít.
Ale budu ráda, když napíšeš, co by na té jedné hromadě být nemělo. Ráda se přiučím. Nakonec, od toho diskuze jsou.
Mě vadí už ten počátek: proč se k tomu člověk přikloní?
Protože mi lidé ubližují.
Protože nemá dostatečně rád sám sebe.
Protože nemá v okolí někoho, komu by věřil a jemu se svěřil.
Vím, hodně lidí má tendenci zlehčovat. Musela jsem se naučit poslouchat. Když mi dcera řekne: něco ti řeknu, ale nesmíš se mi smát.
Vím, že i kdyby to bylo vtipné, nesmím se smát. Protože co mě připadá jako maličkost, pro ni může být veliký problém.
Určitě se shodneme, že je potřeba druhého pochopit, abychom mohli pomoci.

5 Radka Radka | E-mail | Web | 28. července 2013 v 13:49 | Reagovat

[1]: Napsala jsi to přesně. Tady rodina selhává na celé čáře.
My si často s dcerou zalezeme každá do svého pokoje (obě jsme povahou vlci samotáři), ale scházíme se na pokec. Vedeme dlouhé rozhovory a probíráme vše. Nerozejdeme se, dokud nemáme dořešeno. Tohle jí na deprese pomáhá nejvíc: mluvit s někým, komu může věřit. Protože psychologové selhali na celé čáře.
Také máš pravdu, že se adminovi povedlo vyvolat divoké diskuze a o to jim šlo. Nicméně věřím, že na každého jednou dojde a to se bude týkat i jich.

[2]: Růženko, pravda pravdoucí! Úplně se mi vybavilo, jak jsme si ve veliké kuchyni pouštěli gramodesky a maminka nás učila tancčit :D
Jen nesmělo být napastované lino, to jsme padaly jak hrušky :-D

6 Ko Ky Ko Ky | Web | 28. července 2013 v 14:42 | Reagovat

Radka:
házet do jednoho pytle všechny pro ana blogy,když jsou na jiný styl,ikdyž je o tom samém,jsou různé holky a ne všechny pro ana blogy jsou dělány,jak někdo píše

ono zkus se třeba vžít do kůže své dcery,která by si náhodou psala tento blog díky těm věcem co píšeš,tak jak by jsi se asi cítila(se ptám pouze na pocit ne co bys jí poradila atd)

7 Helena Helena | E-mail | Web | 28. července 2013 v 18:12 | Reagovat

Těžko k tomu něco psát,když se s tím člověk osobně nesetkal.Zakazování by byla cenzura.Že je to nebezpečné,je každému zdravě myslícímu člověku jasné,ale myslím si,že to strhne zase jen ty,kteří nemají pevnou vůli a podlehnou budˇ nátlaku rodiny nebo kámošů.
Na druhé straně v tom lítá spousta asi těch "bárbínových slečen",které to zcela pohltilo a šly do toho z blbosti.
Lidem schází duchovní vědění,jinak by všem těm bojujícím došlo,že nejsou sebou samými.Že tím tak silně oslabili vyzařování svého těla,které nemůže správně fungovat,protože jejich duše je nemocná.Jsou to duševně nemocní.A tak se mátoří a někteří bloumají a jsou na to dokonce ještě pyšní.Ale to jim projde jen tady na Zemi,když odejdou z tohoto světa,zakotví v takové úrovni,na jakou si zasloužili,a pak se sejdou mnohé takové duše pospolu,ale jenom tyto stejnorodé,a trpí tímto prožíváním až do chvíle,kdy se jim v duchu rozjasní,že je něco lepšího.
Rodiče těchto poškozených čeká také odplata,jen neznalost duchovních zákonů způsobuje tato utrpení.Ale neznalost duchovních zákonů neomlouvá.

Každý máme svobodnou vůli,je na každém z nás,jak se rozhodneme.

Jen se prosím nedivte,když se v příští inkarnaci narodíte jako postižení,protože jste si v této inkarnaci zničili tělo.

8 Radka Radka | E-mail | Web | 28. července 2013 v 18:22 | Reagovat

[7]: Já s Tebou Heli souhlasím. Jenže takto "postižení" nejsou tak daleko, aby pochopili.
Vzpomínám si, jak jsem slyšela o chlapci, co se narodil s poškozeným mozkem, protože v minulém životě utrpěl smrtelný úraz hlavy. A navíc se inkarnoval brzy.
Duchovní zákony i ty životní jsou jasné, ty dívky řeší něco na povrchu, ale zapomínají jít do hloubky, kde jejich problém skutečně je.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 28. července 2013 v 18:35 | Reagovat

[6]: Popravdě, neumím si představit, že bych na takový blog dceři přišla. Vím, že si psaly se spolužačkami blogy, ale já ji nelezu ani do mobilu, máme k sobě důvěru a respektujeme soukromí. A nezneužíváme.
Hypoteticky vzato, už jsem o tom psala. Dávala bych si za vinu, že jsem něco podělala. Proto píšu i o tom, aby si každý řekl o pomoc dříve. Než bude pozdě.
Vím, že každý má svůj styl volání o pomoc, proto je třeba, aby okolí bylo vnímavé a pomohlo včas. Lidé jsou k sobě neteční a každý se stará jen o sebe. To je špatně. Je to už tak daleko, že když někdo nabídne pomoc, je podezřelý. Ano, někteří to dělají ze špatných důvodů (sami se chtějí cítit dobře, zviditelnit), ale přesto jsou takoví, co jim empatie nedovolí druhého nechat samotného se v tom plácat.
A to je můj případ. Nechci žádné pro-ana, kde se dívky chlubí hladověním. Kde si dávají návody na lhaní (to totiž bytostně nesnáším, navíc se to každému vrátí jako bumerang - vyzkoušeno).
Důvod hubnutí je povrchní a zaujmou pak jen stejně povrchní lidi. Přitom je v nich určitě něco, co si zaslouží obdiv a nepůjde o něco tak pomíjivého jako hladové tělo. V každém z nás je něco úžasného, jen je potřeba vytáhnout to na světlo. To je moje přesvědčení.
Ještě, pokud máš zájem pochopit mě a mou dceru, tady jsem o tom něco psala: http://crystalline.blog.cz/1303/otravene-telo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama