Noční návštěvy

3. července 2013 v 23:59 | Radka |  Příběhy mého života
Zoufalý dětský pláč. Slýchala ho téměř každou noc. Někdy po chvíli ustal, jindy to trvalo i dlouhé minuty. Výjimkou nebyl ani půlhodinový maraton křiku a slz.
Se sousedy za zdí, odkud pláč přicházel, se nestýkala. Občas se pozdravili, pokud se potkali na balkonech nebo před domem.


Veškeré informace zajišťovala sousedka z přízemí, která byla vždy připravená poslat je dál. A tak se včas dozvěděla, že paní z vedlejšího vchodu, co je má za zdí, musela podstoupit léčení, aby otěhotněla a moc se hlídat, aby miminko donosila.

Po narození Tomáška přicházel během dne i v noci z vedlejšího bytu běžný pláč, kterým miminka dávají vědět, že mají hlad, jsou vzhůru nebo se jim něco nelíbí. Za krátkou dobu se přidal křik. Jeho matky.
Zase jenom řveš!
Neumíš nic jinýho než řvát.
Ticho! Drž už tu hubu!

Následkem toho se Tomášek v noci budil hrůzou a plakal tak zoufale, že probudil snad všechny v domě. Když byl jeho otec doma, za synem okamžitě přišel a snažil se ho utěšit. Pokud byl v práci a vše bylo na matce, prokřičel se často k únavě, díky které zase usnul.
Nechápala ji. Matku, která se na dítě tolik těšila, přesto se k němu od narození chovala jako k vetřelci, který narušoval její potřebu klidného života.

Po mnoha probdělých nocích, kdy zoufalstvím nevěděla kudy kam, vzpomněla si na souseda, kterému také kdysi toužila pomoci.
Ovšem tentokrát to bylo jiné. Nešlo o nemoc, pouze o nezájem. Nemohla to vzdát. Věřila, že nějaká, byť neobvyklá, forma pomoci musí existovat. A tak se v její mysli zrodil nápad.

Když ji v noci Tomášek probudil a útěcha nepřicházela, představovala si, jak stojí nad jeho postýlkou. Brala ho za ručičku, hladila po hlavičce a tichounce zpívala nebo na něj jen mluvila.
Téměř vždy to zabralo, jen občas se noční můra vrátila a pláč začal znovu. Její návštěvy u jeho postýlky byly pravidelné. Zato v běžném životě se nevídali. Párkrát ho zahlédla s rodiči z okna, ale venku na sebe neměli štěstí.

Až jednou, kdy už byl Tomáškovi rok a půl. Byla se smetím, když ho uviděla. Vracel se s matkou z procházky, která byla samý úsměv na lidi kolem i na svého syna.
Jenom divadlo pro lidi. Kdyby ji člověk neslyšel řvát za zdí, vyhlásil by ji matkou roku, pomyslela si.

Nemělo smysl to řešit. Zbytečně by vyvolala hádku a její následky by odnesl Tomášek. To nechtěla riskovat. Raději se rozhodla co nejrychleji vrátit se domů.
Kousek od domovních dveří se jejich cesty protly. Jen se pousmála a šla dál. Chlapec se zastavil a otočil za ní. Cítila jeho pohled. I ona se zastavila. Chvíli se na sebe dívali a když se začal smát, měla pocit, že ji poznal.

Po pár vteřinách váhání se k ní rozběhl. Rychle si poklekla a rozevřela náruč. Přitiskl se k ní a nechal se obejmout. Dojetím jí vyhrkly slzy. Nebyla na to připravená. Přesto byla šťastná poznáním, že nejspíš vnímal její přítomnost po těch mnoho nocí. Že ji poznal a ví, že ona je jeho noční jistota.
Směrem k překvapené matce jen pronesla: "Asi si mě s někým spletl."

Naposledy se na sebe usmáli a rozešli každý svým směrem.

Večer ulehla s příjemným pocitem. Nedělala to kvůli ocenění. Byla ráda, že chlapci se dostalo útěchy. Znovu jí vyhrkly slzy, tentokrát radosti.
Od toho dne ji pláč budil méně a méně. Její noční návštěvy ustávaly. Tomáškovi možná stačilo vědomí, že někdo je stále na blízku.

Celá situace kolem Tomáška ji utvrdila v přesvědčení, že když člověk pomáhá s láskou, žádná zeď pro něj není překážkou.

Téma týdne - Ezoterika
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 4. července 2013 v 1:04 | Reagovat

To bylo krásné

2 Bára Bára | E-mail | Web | 4. července 2013 v 1:05 | Reagovat

Nádhera!
Krásně jsem se dojala :-)
Děkuju za milé čtení.
Kéž by každé dítě, které po nocích pláče, mělo za zdí nějakého strážného anděla...

3 Date tree Date tree | Web | 4. července 2013 v 8:44 | Reagovat

Mnoho lidí si pořídí dítě, moc ho chce, ale nakonec zjistí, co to doopravdy obnáší mít dítě..
Dojemný příběh:)

4 jukeboxy jukeboxy | E-mail | Web | 4. července 2013 v 11:14 | Reagovat

Až mi běhá mráz po zádech, krásný a trochu i děsivý... :-)

5 Helena Helena | E-mail | Web | 4. července 2013 v 12:00 | Reagovat

Dospělí můžou své okolí vyměnit,přestat se scházet,ale dítě toto nemůže,je až do dospělosti odkázáno na své rodiče. ;-) Naštěstí je alespoń jeden z rodičů v pořádku.Krásně jsi mu pomohla Raduš. :-)A určitě se Ti to vrátí. :-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 4. července 2013 v 15:35 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

[2]: Děkuji Barunko :-)
Kéž má každé dítě tak milujícího rodiče jako jsi Ty. Pak by andělům ubylo hodně práce ;-)

[3]: Ano, mnoho lidí to neví. A dítě se vrátit ani reklamovat nedá. Což je často zaskočí...

[4]: Děkuji, neznám nic děsivějšího než zoufalý křik bezbranného dítěte :-(

[5]: Myslíš, že jsou takové zázraky možné? ;-)

7 Vendy Vendy | Web | 4. července 2013 v 16:02 | Reagovat

To je moc hezká povídka. Škoda, že to takhle nejde i ve skutečnosti, myslím, že hodně dětem by to pomohlo.
Ta maminka to asi psychicky nezvládala, těšila se na klidné spokojené děťátko a místo toho se jí nadělilo něco nespokojeného a věčně uplakaného. Myslím, že hodně ženských tato srážka s realitou uzemní, ale většinou to překonají a pláč přestane a přijdou radosti. 8-)

8 bábina bábina | 4. července 2013 v 16:23 | Reagovat

Trochu jsem se děsila, co se děje za zdí. Jsou matky, které děti půjčují, či prodávají k sexuálním hrátkám...

9 Helena Helena | E-mail | Web | 4. července 2013 v 17:56 | Reagovat

[6]: Vše,co děláme pro druhé,děláme v podstatě pro sebe.Čti i mezi řádky. :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 4. července 2013 v 18:18 | Reagovat

[7]: Některá miminka by neplakala, kdyby se jim máma trochu věnovala. Ale když některým dítě zkrátka leze na nervy :-(

[8]: Jé, tak to jsem ráda, že taková témata kolem sebe nemám.

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 4. července 2013 v 19:12 | Reagovat

[9]: Přesně tak! :-)

12 Robka Robka | E-mail | Web | 4. července 2013 v 21:00 | Reagovat

Matkám chybí trpělivost. Neuvědomují si, že ony jsou tu pro dítě, ne dítě pro ně.
Moc hezká povídka se šťastným koncem.

13 Radka Radka | E-mail | Web | 4. července 2013 v 22:15 | Reagovat

[12]: Krásná definice,přesně jsi to vystihla. Děkuji.

14 Bev Bev | E-mail | Web | 5. července 2013 v 15:29 | Reagovat

I mně se moc líbila. :-)

15 Ježurka Ježurka | Web | 5. července 2013 v 16:00 | Reagovat

Trochu jsem se bála, že to špatně dopadne, uf, to jsem si oddychla. Je to krásné, když někdo umí takto pomoci a dělá to ještě k tomu s láskou. :-?

16 Radka Radka | E-mail | Web | 5. července 2013 v 16:40 | Reagovat

[14]: Děkuji :-)

[15]: Psát o špatných koncích mi moc nejde ;-)
A navíc, lásky není nikdy dost, nemám pravdu? :-)

17 pavel pavel | Web | 5. července 2013 v 21:14 | Reagovat

Děti rychle postřehnou kdo to s nimi myslí dobře a podle toho taky tak reagují. Mně se to stalo nedávno s tím tureckým dítětem, jak jsem o tom psal. :-)

18 domovina domovina | Web | 7. července 2013 v 22:51 | Reagovat

Dojemné, i slza mi ukápla. Nemůžu slyšet těstký pláč. Nevydržela bych jen poslouchat.

19 Radka Radka | E-mail | Web | 7. července 2013 v 22:56 | Reagovat

[18]: Také jsem matka a rve mi to srdce. Ale člověk toho moc nezmůže :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama