Střípky týdne 30

29. července 2013 v 23:13 | Radka |  Co život dal
Pondělí.
Úplněk znamená návštěvu babičky Vlastičky. Stanovily jsme si ho jako den návštěvy.
Nic si nezapisujeme, zkrátka víme. Těším se pokaždé na tu úžasnou energii u ní doma.
Ovšem také to znamená pozdní návrat domů a fakt, že ten den skoro nic nestíhám.


Úterý.
Po práci musím zařídit několik věcí.
Ve městě potkávám mladé muže z Ježíšova spolku, o kterých jsem už psala - Zrádný úsměv.
A také kamarádku, která si (jako všichni) postěžuje na počasí a pronese: "Prosila jsem tam nahoru, ať spadne alespoň pár kapek!"
"Tak to se ti povedlo," odvětím. "Než jsem odcházela z práce, zahlédla jsem na okně pár kapek vody."
"To si děláš srandu?! Fakt pršelo?"
"Ne, spadlo pár kapek. Přesně jak sis přála."
Ano, zase jsme u starého známého - dávejte si pozor na svá přání, mohla by se vám splnit.

Domů se dostávám až po sedmé večer. Od půl osmé nastupuji do kuchyně. Upéct chleba, uvařit na dva až tři dny, uklidit po sobě.
Pouštím proletět agapornisy a všichni tři se mi usazují na ramenou. Téměř dvě hodiny mi u všeho asistují, do všeho kecají a jen občas odletí jinam, zkoumat zajímavější objekty.
V posteli stíhám jen komentáře na svém blogu, na návštěvy těch spřízněných nezbývají síly. Omlouvám se.
Dcera si chce povídat, ale ani na ni nemám sílu. Únava je dnes velmi silná.
Připomíná, že bych neměla chodit oblečená pouze v modré a bílé, protože existuje přece řada dalších barev.
Vrací se mi včerejší obraz žluté a oranžové. Viděla mi do snu?
Dobrá, budu na to myslet, ale až si koupím hodinky. Jediné, které jsou momentálně funkční, mají modrou barvu. A já ráda ladím Mrkající

Středa.
Budím se brzy a konstatuji, že je menší vedro než obvykle. Příjemný začátek dne.
V práci mě vítá vedoucí slovy: "Svědí mě nos, asi po něm dostanu."
"Klidně si řekni," odpovím s pohledem upřeným do jeho očí a drzým úsměvem na tváři.
Bere to, což prozradí jeho srdečný smích.
Když mi někdo nahraje na smeč, neodolám. Jsem už zkrátka taková.

Čtvrtek.
Plní se mi přání. Je zataženo a dokonce něco málo sprchne. Moc děkuji za možnost se ochladit.
Po práci jedu za kamarádem do autoservisu. Popisuji své občasné problémy se startérem a jeho rady jsou úžasné:
- kladívko a poklepat na něj
- dlouhá guma natažená ke stromu, která auto roztáhne (nevýhoda - je potřeba veliký prostor)
- jiné auto, které startuje
Zavrhuji všechny možnosti a sázím na skvělý charakter mého dosavadního vozu.

Kousek od servisu má květinářství kamarádka. Toužím po gloxinii, ale nemá. Jako náhradu dostávám odkvetlou orchidej. Letos už druhou. Bez květů se špatně prodávají a ona už má plný dům. Svůj dar si nerozmyslí ani poté, co nachází nové pupeny na šlahounech.
"A to jsem ji odstavila bokem, kde měla málo světla," poznamenala udiveně.
"Mně se také osvědčil nezájem. Teď mi krásně kvetou," souhlasím s ní.
"Neřekla jsi jim, že je vyhodíš? Já když jim to řeknu, vykvetou!" dodala se smíchem.
"To ne, jen že mě vůbec nezajímají. A zatím kvetou."
Nakonec, mé trápení i radosti s orchidejemi už znáte Mrkající

Cestou domů mě na světelné křižovatce dojíždí mladík v autě se čtyřmi kruhy a silnými reproduktory. Okýnka otevřená. Asi to bude tím, že má vlasy! Smějící se
Stojím v levém pruhu, protože pravý je dál hodně hrbolatý.
Když vyjedeme, psychicky mých 60 nevydrží, podjede mě a vrací se do levého. Všichni zůstávají kus za námi a tak si v poklidu přejíždím do pravého pruhu, protože nás čekají další semafory. Jeho rádio zrovna začne vyhrávat píseň Zanedbaný sex od Elánu.
I když se mi chce smát nad jeho občasným prozpěvováním těch nejtrefnějších slov, naprosto ho ignoruji. Můj věk mi nedovoluje na takové štěně reagovat. Mohlo by se mi třeba dostat výsměchu. Ale pobavil mě a navedl k poslechu dalších písní od Elánu.

Pátek. Sobota. Neděle.
Vše mi splývá v jedno téma a jeden pot.
Nechávám se vtáhnout TT "pro-ana blogy" a píšu, čtu, odpovídám. Ono se ani nic jiného v tom vedru dělat nedá. Rozšiřuji si obzory a opět si uvědomuji, jak moc mladých trpí. Ubližováním druhých i falešnými představami.
A také, jak rozumné dítě mám. Díky Bohu. Navzdory všem fyzickým i psychickým potížím jsem vděčná za její názory a postoje. Aspoň v něčem máme výhodu. Doufám, že tyto trumfy v ruce udrží napořád a další budou přibývat.

Příjemný pocit ze všech těch maličkostí u mě ještě stále přetrvává.

Nechť i vás příjemné maličkosti hřejí na srdci víc, než žhavé slunce letošního léta.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | Web | 30. července 2013 v 5:56 | Reagovat

Tohle by se Raduš hodilo do nemalých radostí. :-)S těmi pro-ana blogy máš pravdu,někdy se člověk nechá vtáhnout,ale u tebe bych to viděla spíš na aktuální tééma,už jenom kvůli toho snu o ana-dívce,která zemřela.

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 30. července 2013 v 10:26 | Reagovat

Hezky jsi všechno napsala. Řekla bych, že docela vyrovnaně, odevzdaně. :-)

3 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 30. července 2013 v 15:19 | Reagovat

Klidné , pozitivní, humorné. Pohodové dny :-)

4 Ježurka Ježurka | Web | 30. července 2013 v 17:02 | Reagovat

Taky bych řekla, že to bylo vše v pohodě a přeji Ti, aby to bylo co nejdéle. Vedro je stále a čím jsme starší, tím víc nás to zmáhá. Každý rok je znát. Bohužel, ale to nevadí, hlavní je, že žijeme, ne? Krásné dny přeji! 8-O

5 Radka Radka | Web | 30. července 2013 v 21:26 | Reagovat

[1]: Asi máš pravdu, čtu o nich u Vendy i Katky, ale jak pořád měním formát, tak jsem k tomu makonec dospěla. Ale kdo ví, co vymyslím příště :D
Ono ty články s anorexií měly ještě další dozvuky, ale o tom už reději ne. Jo, všechno souvisí se vším ;-)

[2]: Děkuji, nevím, jestli odevzdaně, to slovo mi totiž evokuje určitou formu stagnace či rezignace, a ta v tom určitě nebyla.

[3]: Děkuji, i Tobě :-)

[4]: Děkuji Libuško, Tvůj optimismus je hodně inspirativní :-)
I Tobě krásné dny.

6 Katka Katka | Web | 31. července 2013 v 9:29 | Reagovat

Docela pěkný týden, ne? I vedro k nesnesení je prospěšné. Alespoň víme, jak je krásné, když je všechno akorát . ;-)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. července 2013 v 14:01 | Reagovat

Nevím, jestli bych den po dni uměla popsat jako ty i s myšlenkami. Myslím na něco, když potřebuji něco udělat, udělám to a hned to pouštím z hlavy. S léty jsem přišla na tom že není dobré nechat si hlavu zaplnit příliš mnoha myšlenkami najednou. Život není většinou radostný a na to špatné je lepší zapomenout, netrápit se. Jednou nám kdosi radil na psychologické přednášce: Je zbytečné kritizovat něco, co je za námi. Poučit se z toho, ale stejně už nic nezměníme. Myslet dopředu, plánovat krátkodobě, dlouhodobě jen tak rámcově. Ve stáří už právě jen krátkodobě.

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. července 2013 v 14:01 | Reagovat

přišla na to, že   -oprava

9 Radka Radka | E-mail | Web | 31. července 2013 v 20:40 | Reagovat

[6]: Ano, na všem se dá najít to dobré :-)

[7]: Také si nepamatuji vše, zrovna tento týden jsem si zapisovala postupně. Já si tedy zapisuji denně, protože tak sleduji např. spánek dcery a případně něco ze snů, jestli se mi plní. Ale že bych se tím trápila a držela to v sobě, to ne. Na to se mám příliš ráda ;-)

10 Katka Katka | Web | 31. července 2013 v 22:52 | Reagovat

[7]: Trápíme se jen tím, proti čemu bojujeme. Přijměme život takový, jaký je a je po trápení.

11 pavel pavel | Web | 1. srpna 2013 v 0:11 | Reagovat

Ženy jezdí moc rády v levém pruhu... a to tam ani ty hrboly nemusí být. Už jsem o tom jejich problému psal i na blog, ale dosud jsem nepřišel na ten jejich pravý důvod. :-D

12 Radka Radka | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 21:18 | Reagovat

[11]: No, já jezdím v levém, protože jezdím víc než 50, ale v úseku, kde hrboly končí, si klidně přejedu do pravého.
Jenže já jezdím jako chlap, takže mě nemůžeš jako ženu soudit :D

13 Amelie Amelie | Web | 3. srpna 2013 v 22:57 | Reagovat

To horko mě ničí. Pro ana blogy mě děsí, protože mám dvě dcery v pubertě. Můj 32 letý kamarád má podle mě anorexii a odmítá dojít k lékaři, děsí mě to a neumím mu pomoct.

14 Radka Radka | E-mail | Web | 3. srpna 2013 v 23:04 | Reagovat

[13]: Já bych pro-ana zrušila a nechala jen anorektické i s těmi následky. Aby viděli všichni jak ot končí.
Některým lidem se pomoci nedá, kdyby se člověk sebevíc snažil. Bohužel. Musí si na to přijít sami.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama