Vyslyšené přání - podruhé

9. července 2013 v 22:01 | Radka |  Příběhy mého života
Toto je pokračování příběhu - Vyslyšené přání

Další dny a měsíce plynuly v poklidu. Alena prodala své saxo, protože chtěla udělat za vším tlustou čáru. Tereza otěhotněla a s manželem se odstěhovali neznámo kam. Prý do malého domku na vesnici. Zmizeli z očí, skončily konflikty a jediné vzrušení zajišťovaly pobíhající děti po ulici, které nehodlaly brát v potaz přijíždějící auta na parkoviště.


Když se po delší době objevilo v ulici neznámé saxo, hned si vzpomněla na možnou kletbu. Po pár dnech uviděla souseda z přízemí, jak saxem odjíždí. Jen pro jistotu si přála, aby ona případná kletba byla zrušena a nový majitel i auto byli ušetřeni.

Asi po měsíci potkala onoho souseda. Mezi řečí se zeptala, zda už přestal jezdit na kole do práce, že ho vidí jen občas, ale vždy v autě. Saxu.
"Už jsem to vzdal, musím vozit syna do školky. Bez auta bychom nestíhali."
"Manželce jsi nechal vaši felicii?"
"Ne, felicie dosloužila a to saxo bylo pro ni. Ale raději jezdí autobusem. Chtěla malé auto, tak jsem vybral tohle: za slušné peníze a v dobrém stavu. Ale bojí se jezdit."
"Tak to jsi koupil dobře," konstatovala nahlas a říkala si, že se jeho ženě ani nediví. Cítila snad onu kletbu?
"Koupil jsem dobře. Ale neměl jsem to ani týden a bylo nabourané. Nevšimla sis těch zakytovaných dvěří?"
"Ne, já zas tak každého nesleduji," odpověděla popravdě. Na tohle byla expert Alena.
"Dědula z vedlejší silnice mi nedal přednost. Tak jsem měl potlučenuý bok."

Nevěděla co dodat. Nechtěla vyprávět celý příběh a lekat ho. Stejně se měli brzy stěhovat do domku. A jejich saxo už nabourané bylo.
Jen litovala, že si auta nevšimla hned po zakoupení a ve stejnou dobu pak mohla požádat o zrušení přání. Nezbylo než přijmout variantu, že to tak mělo být. Zpětně už nic nemělo smysl řešit.

Přesto stále nemohla pochopit. Opravdu má přání člověka takovou moc?
Skončilo vše třetím nabouraným autem podle známého rčení: třikrát a dost?
Nebo se má bát každý, kdo si takové auto v ulici zakoupí?

Otázek bylo hodně a možností stejně tolik. Nezbylo než doufat, že i její přání bylo vyslyšeno: ať jsou zrušena přání těch, kdo si přáli nabourání auta. Jakéhokoliv.
Příště by to mohlo být třeba to její...

Ti, co po prvním článku tipovali třetí nabourané auto: Ano, měli jste pravdu Zamračený
(tím nesmutním nad vaši výhrou, ale soucítím s nabouranými)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. července 2013 v 22:33 | Reagovat

To se mi zdá opravdu nedobré, když nějaká kletba tak funguje. :-(

2 pavel pavel | Web | 9. července 2013 v 22:33 | Reagovat

Já přeji všem jen to dobré, dokonce i mojí ex, protože vím, že by se mi to špatné vrátilo dvojnásobně. :-D  :D

3 Radka Radka | E-mail | Web | 9. července 2013 v 22:39 | Reagovat

[1]: Bohužel, Růženko. Jde o pravdivý příběh. Ale má to logiku: když funguje přání toho dobré, musí zákonitě i toho špatného :-(

[2]: dvojnásobně? Zapomeň! Já slyšela o trojím vrácení: tomu člověku zpět, jeho potomkům a jemu v dalším životě.  Síla, co? O_O

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. července 2013 v 23:16 | Reagovat

[3]: No, mě momentálně někdo ,,zaklel"  přístup na facebook. Posílají mi emailem oznámení o narozeninách přátel a já jim přes facebook popřát nemohu. Na štěstí většinu mám v emailu, takže... ;-)

5 Bev Bev | E-mail | Web | 10. července 2013 v 7:25 | Reagovat

Otázek i možných vysvětlení je vždycky množství. To mě na tom baví, člověk může přemýšlet a vymýšlet, co jak bylo a proč. Ale rozbité auto bych nikomu nepřála, dobře, že se to aspoň obešlo bez zranění.
Zajímavý a napínavý případ. To jsem si zas početla. :D

6 Helena Helena | E-mail | Web | 10. července 2013 v 10:14 | Reagovat

A jéje,víš co je na tom zajímavé a zároveń samozřejmě dobré? Že se to týká pouze aut a né lidí.Ani se mi to nechce rozvíjet co by kdyby.

7 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 10. července 2013 v 11:12 | Reagovat

Pane jo, ale už by se to mohlo v dobré obrátit, sice jde zatím jen o auta a lidi jsou v pořádku, ale...honem něco pěkného :-)

8 Radka Radka | E-mail | Web | 10. července 2013 v 17:31 | Reagovat

[5]: Jsem ráda, že sis početla. A máš pravdu, vše naštěstí bez zranění.

[6]: Heli, jak jsem se o tom doslechla, hned jsem si na Tebe vzpomněla, že se brzy dozvím o třetím autě.
Fakt jsem nevěřila, že se to může stát!

[7]: Také dozfám, že třikrát stačilo.

A máte pravdu, jaké štěstí, že so někdo přál jen těm plechům.

9 Ježurka Ježurka | Web | 10. července 2013 v 17:42 | Reagovat

Já osobně bych se kletby bála. Ne, nevím o nějaké příkladu, ze kterého by ten strach vzešel, ale tak to cítím. Musí to být hodně.

10 Radka Radka | E-mail | Web | 10. července 2013 v 19:13 | Reagovat

[9]: Také se toho bojím. Ale pořád si říkám, že když to jde vyslovit, musí to jít i zrušit. Tak si takové věci často přeji :-)

11 pavel pavel | Web | 11. července 2013 v 22:29 | Reagovat

[3]: Jinak dobře vím od našich společných přátel, že mne žena kudy chodí proklíná. Ale jak vím, pokud má člověk čisté svědomí, tak se prokletí tomu člověku naopak vrací jako ozvěna... takže se tím ani netrápím. :-D

12 Radka Radka | E-mail | Web | 11. července 2013 v 22:40 | Reagovat

Jo, ozvěna a zesílená. Ale chudáci děti :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama