Zakázaná láska - 2.díl

19. července 2013 v 17:00 | Radka |  Téma týdne

Toto je pokračování příběhu Zakázaná láska - 1.díl

"Už jste dnes obědvala?" uslyšela místo pozdravu.
"Ne, neměla jsem čas," odpověděla pravdivě.
"A nemohla byste skončit dřív? Mohli bychom zajít na něco dobrého."
Martina si uvědomila, že její tělo téměř křičí hlady. Jenže měla ještě práci... ale co, ta stejně neuteče.

"To by šlo. Dáte mi hodinku? Musím něco dokončit."
"Hodinku ještě vydržím," usmál se na ni.
"Kde se sejdeme?"
"Nejsem místní, ale kamarád mi doporučil jednu restauraci. Možná ji znáte."
Název jí nic neříkal. Dlouho nikde nebyla a tohle byl nově otevřený podnik. Podle ulice se však orientovala.
"Dobrá, ve tři na místě?"
"Vedle je parkoviště, pokud souhlasíte, počkal bych Vás tam."
Zarazila se. "Jak chcete, můžete…"
"To abyste nemusela sama vcházet do cizího podniku," usmál se na ni a její rozpaky rázem pominuly.

Je tak galantní, pomyslela si. Kdy tohle naposledy zažila?
V posledním vztahu, ale jen ze začátku. Copak musí to krásné vždy po čase vymizet?
Raději se rychle se pustila do práce, aby mohla odejít s klidným svědomím.

Jako vždy dorazila pozdě. O deset minut. Podle parkovacího lístku za sklem jeho auta zaznamenala, že ani on není dochvilný. Na jednu stranu byla ráda, že dlouho nečekal, na druhou ji děsila představa, že má něco jako ženskou neřest.

Uvnitř bylo příjemně, i když většina stolů byla obsazená. Zaskočilo ji, že snad budou muset změnit místo. Kdepak. Marek myslel na všechno a proto nechal rezervovat stůl v rohu, kde měli největší soukromí.

Celý oběd se nesl v příjemném duchu, jídlo bylo výtečné, obsluha pozorná a Marek skvělý společník. Vyprávěl jí o své práci, kvůli které musel hodně cestovat. Zatím byl spokojený, jen vše musel lépe plánovat. Kvůli dětem, aby je viděl co nejčastěji. Také se snažil plnit vrtochy své bývalé ženy, protože jinak mu komplikovala schůzky s dětmi.

Martina se přistihla, jak ji zmínka o dětech dostává. Byl tak úžasný otec, tedy aspoň podle svých slov a následně v jejich očích. Jak ráda by mu s dětmi pomáhala. A také měla svoje vlastní…
Musela se zabrzdit v představách, aby mu hned o nich nevyprávěla. Naštěstí byla vždy hodně rozumná, a tak se vrátila nohama na zem. Bylo totiž nanejvýš podezřelé, že tak pozorný otec odejde od rodiny, když dětem jsou jen dva a čtyři roky.
Slíbila si zjistit vše, aby nedělala ukvapené závěry.


Markův pracovní den ve firmě byl i pravidelným dnem jejich mimopracovních setkání. Po pár schůzkách mu nabídla tykání a tak nebylo hloupé ptát se na podrobnosti jeho bývalého vztahu. Důvodů bylo hodně, ale ten hlavní byl, že to krásné se zkrátka vytratilo. Jeho exmanželka na něj často křičela a sprostě nadávala, proto raději odcházel z domu, aby děti neslyšely její křik. Stále více se totiž podobala svému otci, který se choval stejně a neviděl na tom nic zvláštního. U nich doma to tak fungovalo.
"Navíc učitelka," pronesl s výrazem rezignace.
"Záleží, jestli to měla jako poslání nebo diagnózu," dodala Martina a doufala v to druhé.
"Jasná diagnóza."
Po těch slovech se jí trochu ulevilo. Asi měl opravdu hodně důvodů rodinu opustit.

Časem začal Marek volat i ve dny, kdy ve firmě nebyl, jen projížděl městem. Zvykla si na určitou pravidelnost a vždy se těšila.
Při jedné ze schůzek se odvážila a přiznala: "Je mi s tebou dobře."
Bála se jeho reakce, ale přesto věděla, že to musí říct.
"Mně s tebou taky. Mám pocit, že se známe strašně dlouho."
Usmála se na něj. Cítila to úplně stejně.

Mohli se bavit o čemkoliv, nic nebyl problém. Ve všem si rozuměli a ve větách často doplňovali.
Když však navrhnul setkání v jednom zapadlém penzionu, byla zaskočená.
"Nechtěla jsi, aby nás spolu někdo viděl, tak jsem vymyslel setkání na neutrální půdě."
Měl pravdu. Pořád se snažila držet si odstup, aby ji nikdo nepodezíral, když o nic nešlo. Věděl sice o jejím soukromí hodně, ale domů si ho vodit nechtěla. Přesto jí bylo jasné, že by jejich vztah měl pokročit. Nastal čas na intimní sblížení.

"Jestli jsem to přehnal, tak se omlouvám," dodal, když stále neodpovídala.
"Ne, jen mě to zaskočilo," přiznala popravdě.
"Pochopím, když odmítneš. Ale moc bych o to stál." Pohlédl jí do očí a vydržel tak dlouho, dokud se neusmála. Když se k ní přiblížil, bylo jí jasné, jakým směrem se jejich vztah bude vyvíjet. Polibku se nebránila. Objal ji pevně a mírně nadzvedl, takže přestala cítil pod nohama zem. Přesto neměla obavy. Dokonce zapomněla na svou ostražitost a bylo jí jedno, jestli je spolu někdo uvidí.

Po došlápnutí zpátky na zem měla pocit, že to trvalo věčnost. Usmívala se, ale Marek znejistěl.
"Víš, nedoufal jsem, že budeš souhlasit. Ale jsem moc rád. Jen bych se ti měl k něčemu přiznat."
Když sklopil oči, napadlo Martinu jako první: je gay!
"Neděs mě," vyhrkla plná zvědavosti.
"Víš, když jsme se poznali, zrovna jsem se rozváděl."
"Ano, to vím. Proto jsem souhlasila s našimi schůzkami. Lhal jsi mi?"
"To ne, jen jsem neřekl celou pravdu."
"A ta zní?"
"Že jsem už tehdy bydlel u své přítelkyně…"


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. července 2013 v 17:18 | Reagovat

A je to... vycouvat a honem... ;-)

2 Lydi Lydi | 19. července 2013 v 20:50 | Reagovat

Aha....tak to bude ještě zajímavé... :-P  :-P

3 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 19. července 2013 v 21:01 | Reagovat

Ty bláho, tak to plesklo, bydlel už u přítelkyně, tak to je mazec a už bych byla pryč :-(

4 Radka Radka | E-mail | Web | 20. července 2013 v 10:34 | Reagovat

[1]: [3]: Také bych radila vycouvat, ale může si člověk vždy poručit?

[2]: To doufám ;-)
I když, jak pro koho...

5 Helena Helena | Web | 20. července 2013 v 11:26 | Reagovat

Zajímavé,a to všechno vyjde najevo až když je člověk na vrcholu zamilovanosti. 8-O

Raduš,jen tak bokem,našla jsem odkazy,které by tě mohly zajímat:

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2005021801

a

http://empatia.cz/pro-zdrave-telo/ocista-tela-redukce-vahy/jatra-zlucnik

6 Radka Radka | E-mail | Web | 20. července 2013 v 17:20 | Reagovat

[5]: Jo, někdy se člověk nestačí divit ;-)
Uvědomila jsem si, o kolika "zakázaných" vztazích bych mohla napsat...
Děkuji za odkazy, mrknu na ně

7 Bev Bev | E-mail | Web | 22. července 2013 v 7:38 | Reagovat

Ajaj, já věděla, že přijde nějaká zrada. :-) Jsem napnutá jak kšandy, co z toho teda vlastně vzejde.

Radí, promiň, že Ti to píšu sem, ale nemohla bys mi nějak jednoduše poradit, jak se dělají ty odkazy na nějaký jiný článek? Třeba jak máš u tohoto článku upozornění na třetí díl. :-)

8 Radka Radka | E-mail | Web | 22. července 2013 v 18:30 | Reagovat

[7]: Návod na odkazy jsem Ti napsala do mailu.

9 bev bev | Web | 23. července 2013 v 8:49 | Reagovat

[8]:Radí, děkuju moc. Hned tam kouknu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama