Žít doopravdy

12. července 2013 v 13:34 | Radka |  Příběhy mého života
Pod vlivem snu i dalších informací mi bylo smutno. Přemýšlela jsem, jak je možné, že mi do snu vstoupí mladá žena, kterou jsem v tomto životě určitě ani okem nezahlédla. Následně ke mně dorazí informace o její smrti. Proč zrovna ke mně?



Věřím, že náhody neexistují, pak vše musí mít nějaký smysl. Stejně jako fakt, že ačkoliv jsem tolik o ní chtěla psát, nešlo to. Nějaká neviditelná síla mi v tom bránila. V hlavě celý příběh, ale zaznamenat nešlo ani písmenko. Zvláštní. Přesto se pokusím. Slíbila jsem to…

V průběhu týdne se ke mně dostaly další informace o životě mladé ženy. Jmenovala se Barbora, pro všechny Barča. Od malička ji vychovávala babička. Rodiče se rozvedli, ani jeden nejevil o dceru zájem. Otec se znovu oženil, narodila se mu další dcera a o Barču ztratil zájem úplně. Matka se dala k sektě a realita života jí byla naprosto cizí. A tak je to dodnes.
Ještě na základní škole o babičku přišla.
Dívenka velice chytrá, talentovaná, moc krásně kreslila. Smůla, rodiče to nezajímalo a nikoho jiného neměla.
Na střední škole prý začala trpět anorexií. Opravdu to tak bylo? Nešlo jen o zničený žaludek životním stylem a nedostatkem prostředků na jídlo?
Podle spolužačky pracovala v baru, aby si vydělala aspoň nějaké peníze, z práce chodila rovnou do školy. V zimě v lodičkách, protože na zimní boty nebylo.
Přesto vystudovala a našla si práci. Také přítele, kterému pomáhala s podnikáním. Asi ho omrzela hezká hodná dívka, proto si našel jinou.
Přišla o práci i přítele. Byla sama, bez sourozenců, jen s matkou, která o ni nestála. S poškozenými játry, prý kvůli anorexii. Těžko soudit.

Musela jsem si dát pár dní zákaz nad ní přemýšlet. Přesto se vynořovaly střípky obrazů, otázek a odpovědí. Co s ní mám společného?
Vrátil se mi sen o děvčátku, které po mně chtělo, abych mu četla. Obraz se rozšířil. Vpravo ležela na gauči žena, nevrlá, protivná. Děti za ní nerady chodily pro cokoliv. Byla na ně zlá. Byla to snad situace z minulého života? Staraly jsme se o děti, o které ona neměla zájem a teď se jí to vrátilo?
Uvědomovala si určitá provinění z minulosti a proto snášela veškerá příkoří v tomto životě?
Nevím, nejsem vědma, přesto mi to nejde vyhnat z mysli. Stále k ní cítím určitou vazbu.

Nedostala jsem však celou odpověď. Až při vaření čaje, kdy jsem zcela vypnula mozek, zeptala jsem se znovu: Proč zrovna já?
Chtěla jsem zažít pocit, kdy na mně někomu záleží, jako bych uslyšela v hlavě.

Tohle může být ten důvod. Nikomu na ní nezáleželo. I když se příbuzní snažili její matku upozorňovat na nemoc dcery, ta je odbyla slovy, ať se nestarají. Tak se nestarali. Zase byla na vše sama.

Při hovorech s mou dcerou se nám vybavil citát z filmu Anna a král:
Tím, jak se dotkli nás všech, naplnili svůj osud a dosáhli klidu.

Dcera ještě dodala:
Opravdovostí se člověk dokáže dotknout všech.

Měla tím na mysli především svou kamarádku Anet, která po dlouhé nemoci zemřela loni v srpnu. Bylo jí osmnáct. Velice se nás to dotklo. Možná proto, že všechno, co v životě dělala, bylo opravdové.

Ano, i život Barči byl opravdový. V tom, jak bojovala za každý den, o přežití, o lásku i pozornost okolí. Žila opravdově, na nic si nehrála.
Tím se mě velice dotkla.
Stejně jako její smrt.


Cítím, že se mi Barča opět ve snu připomene. Abych věděla, že se má dobře. Že konečně dosáhla klidu. Tím, jak naplnila svůj osud.

Na závěr chci jen říct:
Barunko, věř, že jsou lidé, kterým na Tobě záleží, i když Tě nikdy neviděli.

Nechť je tento životní příběh ponaučením, kam až může lidská lhostejnost dojít.
A také že opravdovost života se může skrývat každodenních obyčejnostech, ve kterých bychom ji ani nečekali.

S láskou
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 12. července 2013 v 14:18 | Reagovat

Smutný, ale krásně napsaný životní příběh, ještě teď mě z toho mrazí. Máš pravdu, život se skládá z každodenních obyčejných starostí a myslím, že je to dobře. Jsi hodná, že přemýšlíš i nad ostatními. Moc chválím.

2 Katka Katka | Web | 12. července 2013 v 16:54 | Reagovat

Jako když skončí krásný film - sedím a nevím, co říct....jen cítím lítost, jak musí někteří lidé trpět a bojovat osamoceně. A není jich málo.

3 Radka Radka | E-mail | Web | 12. července 2013 v 17:34 | Reagovat

[1]: Děkuji Libuško. Tak nějak si v její situaci umím představit sebe... tak možná proto mi není její osud lhostejný

[2]: Ano, ta osamocenst mě děsí. Možná proto, že jsme na vše s dcerou samy a jí to občas dojde a vyděsí.
Cítila jsem potřebu se podělit, protože nikdo by neměl být sám, v životě ani ve smrti. V dobrém ani ve zlém.
Jen jsem při psaní cítila temnotu, která by ji ráda stáhla a byla někde blízko. Bránila mi v psaní. Šlo to ztuha, snad jsem i tak vystihla podstatu.

4 Helena Helena | E-mail | Web | 12. července 2013 v 18:36 | Reagovat

Je to smutné.Nevidíme,co stojí za tím vším.Kdybychom viděli,víc bychom chápali proč to,nebo ono.V každém případě jí tedˇ budeš oporou.Myslím,že nechtěla zemřít,nač to studium a strádání pak bylo? Rozchod a ztráta povolání i partnera je silnou kávou i pro zdravého jedince.Láska je jediná pomoc,která ji může pomoct jít dál na onom světě.Stačí jen paprsek.

5 Radka Radka | E-mail | Web | 12. července 2013 v 18:47 | Reagovat

[4]: Máš pravdu, Heli, kéž bychom viděli, co je za tím... Přeji si, aby těch paprsků k ní dolétlo co nejvíce.

6 plysove-hracky-otto-toys plysove-hracky-otto-toys | Web | 12. července 2013 v 19:52 | Reagovat

Smutné a uzkostné..

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. července 2013 v 19:55 | Reagovat

Radko, jsi velice vnímavý člověk, kterého se dotkne cizí osud jako by byl osudem blízkého člověka. Jen tak trochu varování, nepodávej se tomu tak nebo tě to umoří. Jsi magnetem na cizí trable, snažíš se pomoci při nejmenším myšlenkou.

8 Radka Radka | E-mail | Web | 12. července 2013 v 20:04 | Reagovat

[6]: Ano, ale důležité je vzít si ponaučení a nenechat se stáhnout. Pak to má celé teprve smysl.  

[7]: Máš pravdu, musím se hlídat, aby mě to nestáhlo. Proto se necítím špatně, když "problém" odložím a počkám, až "řešení" příjde samo. A pokud mám něco pro dotyčného udělat, věřím, že přijde.

9 pavel pavel | Web | 12. července 2013 v 22:05 | Reagovat

Přestože je to tak smutné. člověk by se opravdu neměl tím moc stáhnout... zrovna dnes jsem si to říkal, když mi vyprávěla jedna žena s AIDS svůj životní příběh. ;-)

10 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 12. července 2013 v 23:12 | Reagovat

Krásně jsi to napsala. Buď opatrná na svoji vnitřní sílu

11 domovina domovina | Web | 14. července 2013 v 15:15 | Reagovat

Některé lidské osudy jsou opravdu smutné. Tím smutnější, že tito lidé jsou bojovníci, kteří si chtějí vybojovat skromné místo na slunci.

12 annapos annapos | Web | 14. července 2013 v 18:38 | Reagovat

Ne jen sny vedou k napsání podobných příběhů, často si spojíme dávné,  zasuté vzpomínky na něco hezkého, nebo zlého a vidíme to očima současého našeho života, kdybychom se mohli vrátit do minulosti a vidět tu pravdu dnešním pohledem, myslelo by si mnoho lidí, že to vše co si vybájíme dnes, je jen lež. Naše paměť je ošemetná věc, vkládá a podsouvá mnohdy do reality myšlenky, které nám potom zatěžují život, někdy je lepší si je moc nepřipouštět a žít.
Moc pěkné snové čtení, je těžké v něm rozlišit sen od reality a to je umění.

13 Radka Radka | E-mail | Web | 15. července 2013 v 20:52 | Reagovat

[9]: Udržet si odstup je naprosto nezbytné, jinak to zkrátka nejde.

[10]: Moc děkuji za podporu :-)

[11]: Ano smutné. Někdy mě to dování k otázce: a je správné bojovat nebo se nechat vézt na vlně? Ti, co se vezou, se mají totiž mnohokrát lépe...

[12]: Moc hezky shrnuto, děkuji.
Někdy bych si moc přála "znát pravdu", kdy jde o projekci mozku a kdy o vzpomínky na životy minulé. Ale kdo může říct, že právě to či ono je skutečně pravda?
Možná právě proto bychom si měli užívat vše tady a teď.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama