Bezdomovcem od narození

31. srpna 2013 v 17:20 | Radka |  Téma týdne

Pohupovala se na měkkém obláčku a shlížela opatrně dolů. Věděla, že se brzy narodí a na nějakou dobu se jejím domovem stane Země. Její duše dostane lidské tělo, zpočátku tak malé a neohrabané.
Svůj předchozí život prožila šťastně. Měla milující rodiče, krásné manželství a spoustu dětí. Dobře je s mužem vychovali a jejich láska ji provázela i teď. Vzpomínky vybledly, ale láska v duši zůstala. To jí dávalo sílu k dalšímu životu. Doufala, že bude stejně krásný a láskyplný.


"Otče, kdy už to příjde?" ptala se netrpělivě pokaždé, když se objevil.
"Již brzy se dočkáš."
"Co mi povíš o mé nové rodině?" dožadovala se informací.
"Narodíš se jako šesté dítě své matky."
"Budeme veliká rodina?" zaradovala se.
"Nebuď tolik zvědavá, sama časem uvidíš. Zapamatuj si: budeš se jmenovat Klárka."
Překvapilo ji, jak moc skoupý byl na informace. Proč nemohla znát víc?
Jenže v nebi se neodmlouvá a tak čekala na svou chvíli. Ale jméno se jí moc líbilo.

Když přišla na svět, opravdu byla šesté dítě své matky. Rozvedené ženy bez stálého partnera. Jen dvě děti s ní bydlely, zbytek jí byl odebrán a umístěn do dětských domovů. Tolik s ní chtěla zůstat a dát ji něco z lásky, kterou znala. Toužila pomoci té ženě, která nikdy pravou lásku nepoznala.
Neměla šanci, hned po narození se jí máma zřekla. Neměla zájem. A tak putovala do kojeneckého ústavu. Nikdo jí do té chvíle neřekl jménem. Je přece Klárka! Proč ji tak nikdo neoslovil?
Cítila se bezejmenná a bez domova.

Kolem ní leželo v postýlkách několik dětí. Byly v suchu a včas nakrmené, ale víc se jim nedostalo. Nemělo smysl křičet, nic by tím nezískaly.
Raději hodně spala. Chtěla být silná, až přijde její čas.

Po měsíci si ji odvezl manželský pár. Byli už starší a doma měli větší děti. Těšila se, že konečně bude mít domov. Jejich slova jí ale nedávala smysl: "U nás jsi jen na návštěvě, ale neboj, brzy si tě někdo odveze."
Proč si ji neodvezla máma? Proč musí být s někým, kdo ji stejně nechce?
Ani tentokrát neplakala. Byli hodní, povídali si s ní, hladili ji, ale říkali jí beruško nebo drobečku. Tady určitě nebyla doma, když jí neříkali jménem.
Mohla jen čekat, co ji budoucnost přinese.

Po dvou měsícíh u pěstounů začali jezdit na návštěvu muž se ženou. Usmívali se na ni, neustále nosili na rukou a dali jí jméno. Klárka.
Uslyšela poprvé své jméno a řekla si: tohle jsou mí rodiče?
Když odjížděli, bylo jí smutno, ale jim také. Slíbili, že zase přijedou, ale stejně se na ně nechtěla upínat. Co kdyby si to rozmysleli a nechtěli ji? Ale dali jí to správné jméno. To museli být oni. Moji rodiče!

Když oslavila čtyři měsíce od narození, odvezli si ji k sobě domů. Nevěděla proč, ale museli mít na to papír. Copak láska nestačila?

Moc se ji u nich líbilo. Byli na ni hodní a ona na ně. Byli překvapení, že vůbec nepláče, spí celou noc a pořád se na ně usmívá. Slíbili ji slavit narozeniny, svátek a den dovezení. Věděla, že pro všechny bude stejně důležitý jako narozeniny.

Od toho dne začali být opravdová rodina. A ona se přestala cítit jako bezdomovec.
Měla jméno, domov a milující rodiče.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | E-mail | Web | 31. srpna 2013 v 18:07 | Reagovat

To jsem si pěkně zaslzela...
Krásně a citlivě napsané. A s dobrým koncem... Kéž by takové byly všechny.
Díky, Radu.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 31. srpna 2013 v 18:39 | Reagovat

[1]: Děkuji. Věřím, že tento bude. Jen si malá musela počkat :-)

3 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 31. srpna 2013 v 22:11 | Reagovat

Smutné, ale krásné :-)

4 pavel pavel | Web | 31. srpna 2013 v 22:38 | Reagovat

Pohádka s dobrým koncem.
Nedávno jsem četl o skutečné adopci. Manželé si adoptovali dceru taky někdy v 3.měsíci, jejíž matka zrovna nebyla, a snad i otec, na zrovna velké intelektuální výši. Když to dítě dospělo, začalo krást a fetovat... Ani ta výchova v harmonické rodině ji nezměnila. Proto ji taky Bůh vložil té matce, aby si tu karmu vyřešila a adopce to znemožnila.

5 Radka Radka | E-mail | Web | 31. srpna 2013 v 22:44 | Reagovat

[3]: Děkuji :-)

[4]: Ta část na Zemi je pravdivá.
Také jsem slyšela o případech, kdy to nedopadlo, i když se rodiče snažili. Je to sázka do leoterie, ale víš sám, že nic není náhoda a že pokud se ty duše setkaly, měli si něco dořešit.

6 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 31. srpna 2013 v 23:28 | Reagovat

Krásné čtení před spaním=) Mám z toho dobrý pocit

7 Radka Radka | E-mail | Web | 31. srpna 2013 v 23:37 | Reagovat

[6]: Děkuji, Já měla také moc dobrý pocit, když se ten příběh ke mně dostal :-)

8 Ježurka Ježurka | Web | 1. září 2013 v 18:12 | Reagovat

To jsem ráda, že má příběh krásný konec. To mám nejraději, i když vím, že to v životě vždy tak není. :-)

9 Helena Helena | E-mail | Web | 1. září 2013 v 21:49 | Reagovat

Čte se to skutečně jak pohádka Raduš. :-) A jak píše Barča - kéž by takové konce byly všechny. :-) Dobrou noc.

10 Radka Radka | E-mail | Web | 1. září 2013 v 21:54 | Reagovat

[8]: Ano, chtělo by to více takových příběhů se šťastným koncem :-)

[9]: Jsem ráda, že to skončilo dobře, protože ti rodiče si prošli hrozným obdobím. Ale teď jen září a to je moc dobře :-)
Dobrou noc :-)

11 Robka Robka | E-mail | Web | 1. září 2013 v 22:28 | Reagovat

Občas jsem vídala děti z kojeňáku na vycházce a vždycky mě zaráželo, jak chladně se k nim ty "tety" chovají. Vůbec si jich nevšímaly a bavily se spolu - já bych tu práci nemohla dělat, mě by to ubilo. Klárka měla štěstí, že si ji vzali hodní lidé, teď jen, aby to do budoucna dopadlo dobře a dělali si vzájemně jen radost.

12 Bev Bev | E-mail | Web | 3. září 2013 v 6:01 | Reagovat

Moc milé čtení. Taky mám radost, že to s Klárkou dobře dopadlo. Kéž by bylo víc podobných šťastných konců. :-)

13 Koník Koník | E-mail | Web | 3. září 2013 v 12:08 | Reagovat

Mám tyhle dojemné náměty moc rád!!! A zláště, když vzejdou z fantazie. Palec nahoru. A víš ty co, dám ještě jeden :-)

14 karlaprazakova karlaprazakova | 3. září 2013 v 21:13 | Reagovat

Moc pěkné čtení :-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 3. září 2013 v 21:33 | Reagovat

[11]: Já sice chápu, že si musí "tety" držet odstup, ale máš pravdu, ony ho mají až příliš veliký

[12]: Ano, přeji si totéž :-)

[13]: Děkuji, tady je ale půlka pravdivá, o to víc mě to bavilo psát :-)

[14]: Děkuji :-)

16 domovina domovina | Web | 5. září 2013 v 9:12 | Reagovat

Povídka plná lásky. :)

17 Radka Radka | E-mail | Web | 5. září 2013 v 17:55 | Reagovat

[16]: Děkuji, jsem ráda, že to tak cítíš, protože i skutečnost taková je :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama