Bolestné poznání

13. srpna 2013 v 19:00 | Radka |  Příběhy mého života

"Ahoj, máš se?" přivítala jsem Pavla s úsměvem.
"A jo, jde to," usmál se a já věděla, že je líp. Vypadal spokojeně jako už dlouho ne.
"Co ženské? Máš jich pořád hodně nebo hodně zapotřebí?"
"No, momentálně nemám žádnou."
"Tak proto vypadáš tak dobře!"


Oba jsme se zasmáli a já si uvědomila, že z něj po dlouhé době cítím klid. Ještě před měsícem byl roztěkaný a kromě pár slov nebyl schopný o sobě mluvit. Dnes jsme se posadili a v klidu probrali novinky ze života.

Vnímala jsem především jeho energii. Byla klidná a rozvážná. Vrátilo mě to dva roky zpět v čase. Tehdy byl čerstvě po rozchodu, který hodně bolel. Nedokázal se soustředit na budoucnost. Jeho život ztratil smysl.
Díky kamarádům a mejdanům se snažil zapomenout. Aby to vydržel, začal ve větší míře konzumovat alkohol. S tím přišly i osobní poklesky. Nejhorší kocovinu zažíval, když se po divokém mejdanu probudil vedle téměř cizí ženy. Usoudil, že tohle není správná cesta a začal hledat jinou. Sport, kultura, výlety. Stále to nebylo ono, protože nemohl vše hezké sdílet s láskou svého života. Na nějaký čas to však muselo stačit.

"Jak je možné, že chlap jako ty zůstal sám?" vrtalo mi to hlavou.
"Zjistil jsem, že ženy do třiceti jsou pro mě nezajímavé. A ty po třicítce mají pocit, že jim něco utíká."
"Hmm, biologické hodiny," dodala jsem.
"Přesně tak. Vždycky to začalo hezky a pak se to najednou nějak zvrtlo a všechno zajímavé bylo pryč."
"Tak odborníci mají fakt pravdu, když říkají, že po čase mají ženy potřebu se ptát: kam náš vztah směřuje? a muže to děsí?"
"Asi jo, protože jsou najednou jiné a všechno se pokazí. Já chci děti a mít rodinu, ale nechci plánovat už na začátku. A když pak narazíš na ženskou, na které tě nezaujme na první pohled zadek, ale ruce a další detaily, uvědomíš si, že tohle je asi víc."
"To zní hezky. Zkrátka když jdeš pod povrch."
"Tak nějak. Jenže i to se pokazilo."

Začal mi vyprávět jejich příběh. Krátký společný příběh života, co rozdělila smrt jejího otce. Umíral příliš dlouho a bolestně. Jejich vztah to poznamenalo natolik, že se rozpadl.
Nechápala jsem. Takové silné okamžiky většinou lidi stmelí, ale je to rozdělilo. Neměl sílu o tom mluvit, ještě stále to bolelo.
"V životě se nám dějí různé věci. Za poslední roky mi zemřeli čtyři blízcí lidé. Každý rok jeden člověk. Dlouhé bolestné umírání. Ale já si tohle nevybral! Chápeš?"
"Ne," odvětila jsem popravdě.
"Kdybych jel jako voják někam na misi, třeba do Afghánistánu, tak pochopím, že uvidím umírat lidi. Ale jsem doma, žiju obyčejný život a přesto se mi toto děje?!"
"Nikdy se nedějí věci jen tak. Možná si máš uvědomit hodnotu života."
"Dost bolestné uvědomění. Ale máš pravdu, něco mi to dalo. Víc si uvědomuji povrchnost života mnohých lidí. Dokonce i to, že jsem byl kdysi stejný."


Při loučení jsem se dívala do jeho očí a věděla, že ten chlap v Kristových letech není ten stejný, kterého jsem před dvěma lety poznala. Vyrostl v muže a uvědomil si hodnotu života.
I když kroky k tomuto poznání byly bolestné, určitě za to stály.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Monnie Monnie | Web | 13. srpna 2013 v 19:17 | Reagovat

Pěkný příběh :)

2 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 19:30 | Reagovat

Kluk dozraje v chlapa až v době když louži obejde, než by do ni šlápl. :-)

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 19:37 | Reagovat

Člověk, který nedbá na jemná upozornění shora dostane v životě větší kopance, aby konečně procitl. Někdy tím kopancem je i smrt.

4 Radka Radka | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 19:43 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

[2]: Hezké moudro :-)

[3]: Důležité je, že pochopil. Smutné dívat se na ty, co nechtějí pochopit.

5 Izí Izí | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 20:08 | Reagovat

Opravdu hezké :)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 20:37 | Reagovat

[5]: Děkuji :-)

7 valin valin | Web | 13. srpna 2013 v 20:42 | Reagovat

Pro každého je v životě nachystáno jiné poznání a někdy to bývá sakra těžké rozpoznat, co je vlastně co a proč... :-)  :-) hezky napsané... :-D

8 Radka Radka | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 20:52 | Reagovat

[7]: jo, někdy se v tom motáme všichni ;-)
Děkuji :-)

9 pavel pavel | Web | 13. srpna 2013 v 21:58 | Reagovat

Naštěstí je to jen shoda jmen, protože jsem taky dva roky po rozvodu... neholdoval jsem alkoholu a smysl života jsem taky neztratil. Mne naopak, dá se říct, vrátila do života mladá holka a jsme dodnes dobří kamarádi. :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 22:05 | Reagovat

[9]: Jenže Ty už máš Kristovy roky dávno za sebou :D

11 es ef es ef | Web | 13. srpna 2013 v 22:55 | Reagovat

Zajímavý příběh. Špatné zážitky holt v člověku zůstanou.

12 Ježurka Ježurka | Web | 14. srpna 2013 v 17:14 | Reagovat

Zajímavý příběh ze života! Někdy je to kruté, co se nám v životě děje, ale vždy nás to někam posune, že?

13 Helena Helena | 14. srpna 2013 v 17:43 | Reagovat

Každý máme jinou cestu poznání,je krásné,když si to člověk uvědomí. :-)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 18:07 | Reagovat

[11]: Důležité je ponaučení. Nebrat to jen jako křivdu, což někteří dělají.

[12]: Ano, když přijmeme, posune :-)

[13]: Není nad to správné uvědomění ;-)

15 Em Zet Em Zet | Web | 15. srpna 2013 v 8:41 | Reagovat

Tak tvůj příběh jsem přečetla jedním dechem. :-) Líbí se mi závěrné "ponaučení", že člověk si uvědomí hodnotu života až po nějakých zkušenostech (třeba špatných), které na ni poukazují. :-)
Jak tam mluvil o tom vztahu a plánování budoucnosti, tak jsem samozřejmě myslela na můj vztah. My dva jsme asi v tomhle jiní než ostatní, protože plánujeme velmi rádi. :-D A upřímně.

16 domovina domovina | Web | 15. srpna 2013 v 11:45 | Reagovat

Lidé se těžkými prožitky mění. Zůstává základ, jací jsou, jen se vše prohloubí a to nepodstaté se odloupne.Potom máme pocit, že se díváme na úplně jiného člověka.

17 trpaslikaelf trpaslikaelf | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 16:42 | Reagovat

Ano, člověk se mění krom své podstaty. Ale aby se změnil, musí si to nejdřív uvědomit a pak i chtít. A většinou ho k tomu kopne něco intenzivního. A to je málo co více než opakovaná smrt blízkých...

18 Vendy Vendy | Web | 15. srpna 2013 v 20:39 | Reagovat

Setkání se smrtí vždycky s člověkem zacloumá a být svědkem dlouhého umírání je o to horší.
Ovšem, kdo o takovéto nakopnutí stojí? Nikdo. Přesto je někdo dostane a jiný ne.

19 valin valin | Web | 15. srpna 2013 v 20:55 | Reagovat

[16]: To si vyjádřila moc krásně a pravdivě..

20 Radka Radka | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 23:14 | Reagovat

[15]: Děkuji, také ráda plánuji, ale chápu, že se vyděsil, když měla žena potřebu plánovat rodinu a vše kolem po měsíci vztahu :-?

[16]: Ano, to je přesné. Když jsem ho poznala, byl plný zoufalství, rozchod po sedmi letech bolel. Přesto mi ten povrchní život k němu neseděl.
Jsem ráda, že se "oloupal"

[17]: Škoda, když jeden kopanec nestačí.

[18]: Asi někdo těm nahoře za nakopnutí stojí, jiní ne ;-)

21 Bev Bev | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 8:57 | Reagovat

Cena je někdy příliš vysoká a vždycky znovu si říkám, proč to tak musí být. Proč pochopení a porozumění často přichází až když je pozdě. Ale jinak to zřejmě nejde.

22 Radka Radka | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 18:53 | Reagovat

[21]: Asi ne. Zrovna dnes volal a já mu řekla, jak moc se změnil a že jsem za to ráda. Protože dospěl.
Byl také rád a sám doufá, že už mu to zůstane :-)

23 DK DK | Web | 16. srpna 2013 v 19:02 | Reagovat

Zajímavý článek. Ano, pochopit cenu, hloubku a další aspekty života často stojí kopec bolesti.

24 pavel pavel | Web | 17. srpna 2013 v 3:39 | Reagovat

[10]: Ten věk s tím snad nemá ani co tolik dělat... je jen otázka, tak dlouho mu to poznání vydrží. Obvykle stačí málo a ten smysl života, pokud je tak labilní, ztratí znovu. ;-)

25 Radka Radka | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 12:46 | Reagovat

[23]: Dle Tvého článku vím, že Ty jsi pochopila. A tak to má být. Třeba pozdě, ale pochopit.

[24]: Myslím, že jemu to poznání vydrží. Vzhledem k dalším okolnostem.
Ale co se týče žen, jevíš se mi spíš Ty jako nepoučitelný ;-) :-D

26 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 14:06 | Reagovat

Krásně podaný krásný příběh=) Něco mi to připomjíná... Je, nad čím se zamyslet.

27 Radka Radka | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 14:08 | Reagovat

[26]: Raději mám situace, kdy se mohu poučit jinde a nenatlouct si sama ;-)

28 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 14:17 | Reagovat

[27]: Já takto, s prominutím, či s dovolením, často zneužívám Tvůj blog;) =P

29 Radka Radka | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 14:19 | Reagovat

[28]: Jeden z mála způsobů zneužívání, který snesu, ba naopak mi činí potěšení ;-)

30 karlaprazakova karlaprazakova | 18. srpna 2013 v 16:25 | Reagovat

"Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, jaký bonbón ochutnáš." - Úžasný film a zajímavý příběh :-)

31 Radka Radka | E-mail | Web | 18. srpna 2013 v 20:13 | Reagovat

[30]: Ano, ten film nabízí hodně k zamyšlení. Stejně jako věta: Pro hlupáka každý hlupák, kterou jsem použila v jiném článku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama