Do třetice

21. srpna 2013 v 19:25 | Radka |  Co život dal
V určitém věku musí člověk počítat s faktem, že zuby nejsou napořád. Dlouho jsem si říkala, že moje sestra, co trpí paradentózou a má už proto celý chrup opravovaný, byla možná v porodnici vyměněná. Kdeže, je naše a potíže mi přinesla úplně jiné. Nicméně i já si přišla dnes na své.


Před měsícem mi vypadla plomba ze spodní osmičky a já věděla, že je zle. Zubař měl dovolenou a jinam se mi nechtělo. Zub naštěstí nebolel a tak jsem se posléze objednala na první den mé dovolené, abych nemusela v práci sáhodlouze vysvětlovat, proč jsem si dovolila přijít pozdě.

V pondělí jsem vyrazila s odhodláním, že to bude rychle za mnou. Pan doktor je šikovný a už jednu osmičku mi trhal.
Se zlou jsem se potázala. Kouknul na zub, poté na rentgenový snímek a řekl:
"S tím musíte do nemocnice."
"Né, pane doktore, já chci to trhání od Vás," žadomila jsem jak malá holka.
"To nepůjde," bránil se.
"Já Vám věřím, to zvládnete."
"Ale já si nevěřím. Znám své možnosti. Nedá se nic dělat."
A bylo vymalováno. Aby mi nebylo líto, že mě tak rychle odbyl, ještě mi spravil pětku nahoře a mohla jsem odkráčet.
Tentokrát si však dal při broušení opravdu záležet a ještě odpoledne mi rezonovala hlava tím hrozivým zvukem.

Pod náporem bolesti a nechuti do čehokoliv jsem nemocnici odsunula na úterý. V úterý na středu. Alibisticky jsem vzpomněla, že když jsem do něčeho šla proti svým pocitům, nestálo to za nic.
Ráno jsem se probudila s bolením hlavy. Zašla do kuchyně pro vodu a tam na mě čekal vzkaz dcery.



Dojalo mě to. Usíná nad ránem a budí se po poledni. Přesto by se nechala brzy ráno vzbudit a byla mi oporou. Musela tu nechuť ze mě cítit, že si dělala takové starosti.

Do nemocnice jsem dorazila po obědě. V čekárně už nervózně popocházel mladík, který si sáčkem s vodou (co původně byl asi led) chladil obličej. Přitom zoufale sledovala svůj doprovod.
"Neboj, to bude dobrý," uklidňovala ho slečna.
Moc mu to nepomáhalo, stále popocházel sem a tam. Představila jsem si, kdyby tam byla se mnou dcera. Zbytečně bych ji sem tahala, děsí ji nemocnice a nesnáší čekání, přiznala jsem si. I tak to od ní bylo moc milé.
Zapsala jsem se v kartotéce, dostala číslo 44 a čekala na zavolání. Prohlížela jsem si lístek a říkala si, že jde určitě o dobré znamení.

Během chvilky odkráčel mladík a za ním i já.
Přivítal mě starší pan doktor, čímž se mi splnilo přání. Bála jsem se nějakého mladíčka. Jak jsem po chvíli zjistila, takový ošetřoval mladíka přede mnou. S panem doktorem jsme vtipkovali a tak se onen mladý lékař přišel na mě z vedlejší propojené ordinace podívat. Jo, to jsem ještě měla sílu vtipkovat.

Byla jsem upozorněna, že se zub nejspíš rozpadne a pak bude nutné řezat a tahat kořeny postupně.
"A to by bylo na dýl?" zeptala jsem se naivně, že bych třeba musela dojít ještě někdy příště.
"Nebojte, do konce pracovní doby to stihneme," usmál se.
No, hned jsem byla klidnější. Jen na chvíli. Pan doktor stále požadoval více otevřít ústa. To je ta moje slušná výchova, neumím si na lidi pořádně otevřít pusu, pomyslela jsem si.
Horní část zubu se ropadla a pan doktor začal cosi páčit a já si říkala: Tak to bude na dlouho. Prosila jsem o zázrak, protože jsem chvílemi měla pocit, že se zadusím.
"Tak, hotovo," pronesl s úsměvem v okamžiku, kdy jsem čekala, že přijde to nejhorší.

Zírala jsem na něj a myslela, že si dělá legraci. Nedělal. Na tácku ležel můj rozlomeným zub. Musel si myslet, že jsem divná, protože jsem si ho prohlížela opravdu pěknou chvíli. To jsem děkovala za poměrně hladký průběh a loučila se s něčím, co bylo se mnou spojeno hezkých pár let.
Zaplatila jsem regulační poplatek, obdržela isntrukce, s mizernou artikulací poděkovala a odešla. Nu což, oni jsou zvyklí, pomyslila jsem si.

Doma jsem se těšila, až mi pusa obživne. Nevadí mi mlčet či hladovět, vadí mi plivat ztuhlými ústy. Když jsem kontrolovala stav, uvědomila jsem si své štěstí. Je tolik lidí, co mají kus těla ochrnutý, zkrátka mrtvý. Děkovala jsem, že i když občas pobolívá, přesto je mé tělo relativně zdravé.
Vida, k jakému poznání člověk může díky jednomu zubu moudrosti dospět.

A tak si říkám, že když jsem díky Nebezpečnému buzení skončila v neděli s oteklým okem, v pondělí mi po vrtání drnčela levá polovina hlavy, tak dnešní trhání bylo "do třetice" pro mou hlavu a já se mohu těšit na příjemné dny.

Vše příjemné přeji i vám Usmívající se
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dáša Dáša | E-mail | Web | 21. srpna 2013 v 19:41 | Reagovat

Konečně budeš mít zuby v pořádku :-)
Byla jsem u zubaře před třemi týdny, šla jsem tam s hrůzou, že mi vytrhá všechny zuby ( to víš, ta reklama na krev při čištění zubů ) u mě zapracovala. Vše bylo O.K. a blaženě jsem šla do kavárny a dala si kávu s cheesecakem :-P  :-D
Radu, přeji Tobě i Tvé hodné dceři příjemný večer :-)

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 21. srpna 2013 v 19:50 | Reagovat

Tak prima, už máš po. A ještě to relativně dobře dopadlo. Ze zubařů mám také jistý respekt. ;-)  :-)

3 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 21. srpna 2013 v 21:31 | Reagovat

To jsem ráda, že to dobře dopadlo.

4 Helena Helena | 21. srpna 2013 v 22:00 | Reagovat

No vida,návštěva zubaře se nevyhýbá žádnému.Zuby moudrosti jsou nějaké divné,moc dlouho teda nevydrží,pozdě narostou a jako první odcházejí. ;-) Tak se nám náš obličej začne pomaloučku propadat,až budeme vypadat jako ta babička ve Vesničko má středisková,která ležela pořád v posteli. :D

5 Radka Radka | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 10:53 | Reagovat

[1]: Moc hezky jsi to oslavila, tak to má být ;-)
Večer jsem si užila u babičky Vlastičky, aspoň jsem zapomněla na bolest :-)

[2]: Ano, respekt, to je to správné slovo.

[3]: Děkuji, já také. Hlavně jsem měla strach z reakce na anestezii, ale přežila jsem :-)

[4]: Jen doufám, že bez zubu moudrosti mi neubude rozumu :D
Já se děsím skončit bez zubů nebo s "klapáčema". Jenže někdy se tomu člověk neubrání, i kdyby sebevíc chtěl. Tak snad mě to potká co nejpozději ;-)

6 valin valin | Web | 22. srpna 2013 v 22:11 | Reagovat

Máš svatou pravdu, někdy takovéhle "malé" zkušenosti nás donutí pochopit "velkou" pravdu, tak, že hlavně, že to máš už za sebou :-)  :-)  :-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 22:19 | Reagovat

[6]: Děkuji, i když dnes si nemůžu otevřít pusu na nikoho ani málo, nějak moc se to probudilo. Ale lépe takto než bez citu ;-)

8 pavel pavel | Web | 22. srpna 2013 v 22:40 | Reagovat

Mně skutečně jedna mladá doktorka tahala stoličku po kouskách asi hodinu a půl a měl jsem pak dáseň celou rozřezanou že mi ji šili... tak to jsi opravdu dopadla dobře. Bylo to v normální ordinaci.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 23:03 | Reagovat

[8]: Tak vídím, že opravdu mohu poděkovat, že mě doktor odbyl a poslal do nemocnice.

10 Lydie Lydie | 22. srpna 2013 v 23:11 | Reagovat

jo..se zuby jsou problémy...je to dost bolestivé, než se člověk propracuje k těm "třetím zubům"...jsou ovšem i tací, kteří takové problémy nemají....tak ať patříš k těm druhým...vytrhnutím zubu moudrosti to třeba končí a pak to bude už dobré... :-)

11 Radka Radka | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 23:14 | Reagovat

[10]: To bych byla ráda. Děkuji :-)

12 Bev Bev | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 7:23 | Reagovat

Zuby to je pěkné svinstvo, teda když začnou bolet. O víkendu jsme byli na pohotovosti s tátou. Jeho zubařka měla týden dovolenou a taťku samozřejmě začal bolet zub v pátek večer. V sobotu se mu sice nechtělo, ale při představě, že se mu to během dne bude jen zhoršovat a pohotoovst je jen do dvanácti, jsem ho donutila aby tam s námi jel.- Zub mu tam vytrhli, jenže měl váček ještě na vedlejším zubu, a tak ho to bolelo ještě v pondělí, kdy mu ho jeho zubařka prořízla. Děs!! [:tired:]
Tak ať už zuby zas hodně dlouho nebolí! :-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 10:23 | Reagovat

[12]: Děkuji, jak se zdá, trhání proběhlo v pohodě, ale dnes jsem se probudila s váčkem, doktora mám na vesnici (nechtěla jsem po přestěhování měnit) a přestalo mi startovat auto. Inu, čeká mě dobrodružství ;-)

14 Ježurka Ježurka | Web | 26. srpna 2013 v 17:15 | Reagovat

Vidíš, určitě jsi pak byla ráda, že jsi do té nemocnice nakonec šla. Bylo to rychlé a profesionální. To jsem taky ráda. Snad máš na delší dobu pokoj. :-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 26. srpna 2013 v 17:38 | Reagovat

[14]: Jo, trhání se povedlo. Ale od té doby trpím a každý druhý den chodím na čištění. Prý to trvá až měsíc, než se to zklidní :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama