Neuskutečněné životní cesty

16. srpna 2013 v 22:52 | Radka |  Téma týdne

Člověk denně přemýšlí nad mnoha tématy. Mé dnešní by se dalo definovat známou větou: Proč já si raději nevzala Pištu Hufnágla? Jak by dnes můj život po jeho boku vypadal?


Ať chceme či ne, vše podléhá nepsaným pravidlům. Jdeme svou životní cestou, potkáváme na ni další lidi, překračujeme či přeskakujeme překážky, někdy je musíme obejít a najdou se i tací, co nejraději podlézají. Občas potkáme někoho zajímavého a kráčíme pak spolu. Jindy dojdeme na rozcestí a musíme se rozhodnout. V tom okamžiku náš život může dostat jiný směr a původní plán neplatí. Co jsme si vysnili, ztrácí význam. Nastává plán B či naprostá improvizace.

Dnes jsme s kamarádkou diskutovaly na téma muži. Před pár lety byla s dalšími u vědmy a ta jim předpověděla budoucnost. Jedné se do puntíku krásně splnila, druhé ne. Rozhodla se zůstat v nespokojeném manželství a tedy kráčet po stále stejné cestě. Přešla odbočku a dnes už nezjistí, co jí na jiné cestě mohlo potkat. Může jen přemýšlet, co by bylo, kdyby...

Ne tak já. Mám výhodu, že si dokážu představit, co by mě jinde čekalo. Své "odbočky" mám totiž stále na dohled.
Žila jsem v naprosto mizerném vtahu, kdy jsme s partnerem fungovali vedle sebe, nikoli spolu. Přesto, když se na cestě objevila možnost odbočení, zůstala jsem na té své. Chtěla jsem si dořešit vlastní vztah a teprve poté začít budovat další. Čekala jsem na to správné rozcestí.

První odmítnutý Pišta byl úžasný. Jeho štíhlé ruce neustále přitahovaly mou pozornost. Měli jsme si vždy o čem povídat, on miloval můj smysl pro humor a já ho moc ráda bavila. Zlom nastal, když kvůli zaměstnání musel přesídlit do jiného města. Sejde z očí, sejde z mysli a tehdy mi to bylo líto.
Dnes vím, že nemám čeho litovat. Vlastnosti, které jako kamarád skrýval, později vyplavaly na povrch v plné síle. Některé jeho povrchnosti mě doslova zaskočily.

Na další odbočce se přidal jiný Pišta. Kráčel vedle mě nenápadně dlouho a trpělivě vyčkával. Tak ohleduplného muže jsem do té doby viděla jen ve filmu. On čerstvě po rozvodu, já v plánování odchodu. I když se pracovně přesunul do zahraničí, stále jsme byli v kontaktu. Když odjel na dovolenou, zapůjčil mi vlastní byt na jihu Francie, blízko pláže, s výhledem na moře.
Možná by se naše cesty spojily, kdyby ho na svou nestáhla jiná žena. Jeho bývalá. Neplánované rodičovství sice jejich vztah nezachránilo, ale ten náš pohřbilo.
Vím, že jsou věci, které nedokáže strávit a užírá se jimi. Mohla bych si namlouvat, že se mnou by se choval jinak a mnohé by za nespravedlnost nepovažoval. Že by se dokonce pod mým dohledem i nemoci vyhnul. Ale to je jen samé kdyby...

Ten poslední se zjevil v době, kdy jsem již byla svobodná. Natolik mě okouzlil, že jsem stála jeho směrem a sledovala kvalitu povrchu silnice i okolí, kterou by se naše cesta mohla ubírat. Z počátku byla krásná, hladká, kolem zeleň a žádná svodidla, která by vymezovala pohyb. Avšak kousek dál se už klikatila, měla hrboly i výmoly.
Víc toho namluvil než udělal. A já raději muže činu, mohu-li si vybírat.

Poté jsem vyrazila svou cestou sama jen s dcerou a přestala sledovat odbočky.
Kráčím vlastním tempem, stále kupředu a nelituji ničeho, co za mnou zůstalo.

Stále totiž věřím, že nějaké zajímavé rozcestí na mě v budoucnu ještě čeká.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 23:31 | Reagovat

Žádná cesta není lehká, i po té nejrovnější se občas najde nějaký ten výmol, ale jak je těch výmolů nějak moc, tak to radši být sama. Stejně věřím, že potkáš toho správného a že nebude u žádné odbočky ,ale na rovné cestě. Držím ti palečky.

2 Radka Radka | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 23:37 | Reagovat

[1]: Děkuji, to jsi mi vnukla myšlenku: rovný k rovnému, tedy na rovném povrchu... ;-)
Jo, na rovinu je jednání nejlepší :-)

3 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 23:48 | Reagovat

[2]: Určitě, rovina je lepší, však si potom v životě člověk těch různých výmolů a zakopnutí užije dost a dost. Třeba už nějaký správný chodí okolo, ale ještě nebyla ta správná doba.

4 Radka Radka | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 23:51 | Reagovat

[3]: On se motá pořád někdo, ale se mnou to zatím nic nedělá ;-)
Holt to asi není správný čas a správná doba. Ale nevadí, miluji samotu a svobodu.

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 0:12 | Reagovat

Dobre zvaž, komu srdce, lásku dáš,
dlouho ale nevybírej,
ať svou příležitost k lásce,
k životu ve dvou - nezmeškáš. ;-)

6 pavel pavel | Web | 17. srpna 2013 v 3:46 | Reagovat

Taky si myslím, že člověk nemá za každou cenu něco chtít a raději se podvolit osudu to nechat se jím řídit... je to jako plavat proti proudu.

7 Bev Bev | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 6:53 | Reagovat

To jsi moc krásně napsala a ten závěr se mi velice líbí...kráčím vlastním tempem, stále kupředu a nelituji...
Cesta k tomuto prohlášení asi nebyla nijak lehká, ale ten pocit za to určitě stojí.

8 mengano mengano | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 10:00 | Reagovat

Někdy je lepší ujít kus cesty sama, než s nesprávným Pištou :-) Toho pravého třeba potkáš, až to budeš nejmíň čekat. Znám to :-)

9 Robka Robka | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 10:12 | Reagovat

I pro mě je jednodušší pokračovat na cestě životem sama. Ono je to opravdu tak, jak jsi napsala v závěru - jdeš vlastním tempem, nelituješ a když něco uděláš špatně, poučíš se. Ve vztahu je vždycky složitější synchronizovat se tak, aby byli oba schopni sladit krok. Ale život není nikdy jednoduchý a občasné zakopnutí není taky na škodu - člověk si té roviny pak zase víc váží.

10 Helena Helena | 17. srpna 2013 v 11:01 | Reagovat

Já dokonce četla,že rodina jako taková už nebude v budoucnu existovat.Ale stejně si myslím,že není nad to,když se najdou dva,kteří k sobě patří a berou ohled jeden na druhého.Nutí mě to znovu napsat jedno - žijeme už tady opakovaně dlouho,a každý z nás se nějak zamotal,tak se nedivme,že ten život někdy bolí nebo se nevyvíjí dle našich někdy až egoistických představ.
Ted´ nemám na mysli tebe Raduš,ale píši všeobecně. :-)

11 EI EI | Web | 17. srpna 2013 v 11:26 | Reagovat

Plné hry zdarma, klikačky za peníze, a spoustu dalších článků najdete na moji stránce.

12 Radka Radka | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 12:55 | Reagovat

[5]: Pravdu máš, Růženko, ale než brát cokoliv, raději cestou svou kráčet budu sama ;-)

[6]: tentokrát souhlasím bez výhrad ;-)

[7]: Máš pravdu, bylo dost bezesných nocí, coby..kdyby.. ale když já potřebuji cítit svobodu ;-)
Děkuji :-)

[8]: Ano, a moc děkuji kamarádkám, co jsou mi s nesprávnými Pištami odstrašujícím příkladem :D

[9]: Přesně tak to cítm. Potřebuji vlastní tempo a žádná svodidla kolem. Ty si snad umím nastavit sama.

[10]: Heli a víš, že tomu věřím? Dřív byli lidé spolu z důvodu zabezpečení, majetku, společných hodnot. Dnes se o to člověk často zvládne postarat sám a druhého nepořebuje.
Osobně mě děsí, kolik vztahů drží pohromadě jen kvůli strachu ze samoty či finanční nejistotě.

13 valin valin | Web | 17. srpna 2013 v 13:15 | Reagovat

Zajímavé je, že¨já taky řeším svého Pištu už mnoho, přemnoho let a nyní zdá se, jsem učinila konečné rozhodnutí.
Snad dokážu kráčet jako ty, svou vlastní cestou, tak jaks to krásně popsala v závěru svého vyprávění... :-)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 13:32 | Reagovat

[13]: V něčem my matky máme velkou výhodu - nejsme samy. I tak jsem vděčná za fakt, že si svou vlastní cestu mohu dovolit. Hodně žen by rádo, ale finančně to nezvládnou.
Věřím, že to dokážeš ;-)

15 Helena Helena | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 14:00 | Reagovat

[12]: Ano,pro lidi se stává hlavní prioritou né to,co vidí,ale to,co cítím. :-)

16 Radka Radka | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 14:05 | Reagovat

[15]: Naštěstí ;-)
Ale jaksi není moc z čeho vybírat, když člověk hledá spřízněnou duši

17 Helena Helena | 17. srpna 2013 v 14:07 | Reagovat

[16]:Aby ses nedivila. :-)

18 Intuice Intuice | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 15:45 | Reagovat

Co se má stát, stane se. Co nemá, nestane. :-)

19 pavel pavel | Web | 17. srpna 2013 v 21:41 | Reagovat

[14]: Ta finanční stránka skutečně hraje velkou roli. Rodiče mojí přítelkyně mohou platit z důchodů jen proto, že jsou spolu. Kdyby jeden z nich odešel, neřkuli zemřel... na to nechtějí ani pomyslit.
Mne osobně se to naštěstí netýká... dokázal jsem se zabezpečit a taky si vážím svobody.
Člověk se nemusí hned vdát nebo oženit... někdy postačí najít spřízněnou duši. :-)

20 pavel pavel | Web | 17. srpna 2013 v 21:42 | Reagovat

[19]: Promiň, zapomněl jsem tam vložit slovo "byt".

21 Radka Radka | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 21:58 | Reagovat

[19]: Uvědomuji si to moc dobře, maminka by ze svého i vdovského důchodu také nevyžila, tak jsme ji všechny dcery pomáhaly.
Nejsem sice zabezpečená, ale v porovnání s Tebou mám ještě nějaký ten rok k dobru, abych se o to pokusila  ;-)

22 Ježurka Ježurka | Web | 18. srpna 2013 v 13:43 | Reagovat

Je to někdy v životě vše takové divné, že? Já třeba si svého Pištu našla vždy brzy poté, co jsem zůstala sama. Ne vždy to bylo to pravé ořechové, ale nakonec to vyšlo a jsem ráda. Těžko je člověku samotnému, Ty máš doma zatím dceru, ale být doma úplně sama - to je na bednu, tedy aspoň pro mne!

23 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. srpna 2013 v 19:37 | Reagovat

[12]: Nemyslela jsem za každou cenu vybrat, ale možná ty nároky upravit. Nikdo není ideální. Záleží na tom, jaké stránky povahy převažují a zda ty špatné nejsou špatné moc.
Život ve dvou je podle mne neustálý ,,boj". Ne v pravém slova smyslu, ale boj s pocity vůči tomu druhému a chce to toleranci. Nebyla bych s mužem, kdyby chlastal, mlátil mě, případně ubližoval dětem - nejen fyzicky, ale i psychicky. Nakonec takového nebrat ani kdyby sliboval modré z nebe- nenapraví se násilník a piják od mládí.

24 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. srpna 2013 v 19:40 | Reagovat

Vzala by si některá z vás kluka, který by jí dal za svobodna facku? Vymlouval se pak, že to byla náhoda, okamžitá zlost? Já tedy ne. Stalo se to mé kamarádce a ona - trouba- si ho vzala, prý kvůli těhotenství. Za dva roky  byla rozvedená a s dítětem utekla na druhý konec republiky.

25 Radka Radka | E-mail | Web | 18. srpna 2013 v 20:11 | Reagovat

[22]: Těch Pištů se nabízelo mnohem více, ale já si raději držela odstup. Tihle mi stáli za zvažování, nicméně to stejně neklaplo. Uvidíme, co čas přinese ;-)

[23]: Máš pravdu, nicméně zatím nároky neupravuji, dokud máme co řešit s dcerou (její nespavost a deprese). Až vyletí do světa, pak budu určitě řešit kompromisy. Už proto, že vím, že nejsem ideální ;-)

[24]: Ani náhodou. Otec matku bil a vím, kam to vede. Vždy jsem měla z mužů strach právě kvůli těmto vzpomínkám. A oni mě nebili, ale psychicky deptali :-(

26 pavel pavel | Web | 18. srpna 2013 v 21:52 | Reagovat

[25]: Kompromisy jsou zapotřebí, ale bohužel někdy člověk těch ústupků učiní tolik, že toho ten druhý zneužije. Často je nutné, aby si člověk stanovil hranici.

27 DK DK | Web | 19. srpna 2013 v 10:31 | Reagovat

Hezky napsáno. A upřímně. Hlavní je, když jsi spokojená. :-)

28 Radka Radka | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 11:38 | Reagovat

[27]: Děkuji. Pocit svobody je pro mě stále ještě úplně nejvíc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama