Příliš mladí na manželství

20. srpna 2013 v 12:12 | Radka |  Příběhy mého života

Nadšení z nákupů mi vydrželo jen do okamžiku, kdy dcera prohlásila: "Tyhle beru." Při pohledu na cenovku se mi mírně podlomila kolena. Prober se, tohle je slušná cena, křičelo moje svědomí. No, když ony jí navíc vážně slušely.
Musely jsme se pochlubit kamarádce. Potřebovala jsem ještě od někoho slyšet, že jsme se neunáhlily.



"Ukažte, holky, potřebuju se inspirovat. Jdu na svatbu a nemám co na sebe."
"Kdo to je? Znám?" vyzvídala jsem, neboť do chomoutu se dnes hrne jen málo lidí.
"Kolegyňka, tu znáš."
"Ta mladá?" Málem mi spadla brada. Je u nich na brigádě, ještě studuje vysokou.
"Jo, vzali to hopem. Před měsícem zásnuby a za měsíc svatba."
"Musí??"
"Ne. Ono je to celé takové zvláštní a všem nepochopitelné."

Se svým nastávajícím tvoří pár od střední. Letos oslavili sedmileté výročí. Možná zlom, kdy lidé rekapitulují. Cítili tlak z přechozené známosti? To se pak lidé buď rozejdou nebo vztah posunou dál. První varianta se jeví rozumnější. Špatně se buduje vztah postavený na zvyku. A ve dvaadvaceti má člověk ještě dostatek příležitostí.

Jenže tady je pes zakopaný mnohem hlouběji, jak jsem se dozvěděla. Na scéně se totiž objevila její první láska. Jak rychle se ten muž zjevil, tak rychle zmizel. Jen vzpomínky vypluly na povrch a zamotaly oné dívce hlavu. Šlo o nevinné setkání dávných známých, přesto mělo za následek odvážná rozhodnutí na celý život (jak říkávaly naše babičky).

Jejího přemýšlení si všiml partner a vysvětlil si ho po svém. Bál se ztráty. Příliš svému životu přivykl a nechtěl nic měnit. Tak přišel s odvážným rozhodnutím - požádal ji o ruku. Krásné gesto, které dívka přijala. Co už nikdo nepochopil, proč také přijala rychlé vdavky.
Tradice velí do roka, byl tedy dostatek času vše si ujasnit. Jenže onen mladý muž nespoléhal na řeči, chtěl mít jistotu.

Vybrali si romantické místo, určili datum. Po pár dnech přišlo zamítnutí. Bohužel, akce se na onom místě konat nemůže. Všem to přišlo líto, ale intenzivně hledali další možnosti.

S kamarádkou jsme to braly jako znamení, že se to dít nemá. Vidíme mladé lidi, kteří se ženou do situace, ze které se těžko couvá. Obě cítíme, že je to špatně. Co je horší, více lidí v jejich okolí je téhož názoru.

Ale jak říct těm lidem, že se unáhlili? Že si měli ještě užívat volnosti a radosti bez závazku? Protože manželství závazek je a člověk by k němu neměl přistupovat lehkovážně a s pocitem: třeba to vyjde.

Možná jsem příliš soucitná, protože v ní vidím svou dceru, která je v podobném věku. Rozmlouvala bych jí to. Prosila, ať dá všemu ještě čas.
Možná v ní vidím sebe. Vdávala jsem se mladá a ze špatného důvodu. Partner to tehdy moc chtěl. Já si nebyla jistá. Maminka však nesouhlasila se společným bydlením, pokud se nevdám. Stará škola. A tak jsem v devatenácti byla mladá paní, co si najednou připadala jako v kleci. Špatné důvody vedly ke špatnému konci.

Vím, že nemám právo druhým do života mluvit. Mohu říci svůj názor, který je velmi ovlivněn zkušenostmi. Je pak na druhých, aby se rozhodli sami.
Přijde mi však zbytečné komplikovat si život ve jménu lásky a obav. Někde uvnitř mě totiž stále něco křičí, že se brát nemají, že ta láska se pomalu přetavila ve zvyk. A to je na společnou cestu životem hodně málo.
Nezbývá než doufat, že buď přijdou další znamení a oni pochopí, nebo důkaz, že jsme se pletli a oni budou navzdory všemu a všem šťastní.


A jakou roli v tom hrají šaty mé dcery? Každý pohled na ně mi připomene mladou dívku, která se už tolik neusmíva. A které nepřestávám přát, aby si byla opravdu jistá svým životním rozhodnutím. Ať bude znít ano či ne.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 13:38 | Reagovat

Ty to víš s odstupem let a na základě zkušenosti, že jsi tehdy udělala špatně. Oni ten odstup nemají, tudíž tu zkušenost teprve musí získat. Například tím, že si natlučou hubu. Aspoň tím získají zkušenosti do dalších životů.
Ono to natloukání huby je totiž naší neocenitelnou školou života a v širším kontextu součástí vyzrávání našich duší. ;-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 13:43 | Reagovat

[1]: Jo, v tom máš naprostou pravdu. Ale když já bych jim přála, aby si natloukli v méně nákladných a méně závažných situacích :-(

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 14:14 | Reagovat

[2]:Chápu tvoje empatie, ale natlučení huby prostě musí bolet. Jinak by to ztratilo svůj poučný význam. ;-)
Ostatně, rozpad špatného manželství zase taková tragédie není a život tím nekončí. Člověka mohou v životě potkat i horší věci. ;-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 14:48 | Reagovat

Náš nejstarší chodil se svou dívkou od 16 let. Visel na ní, chodil brzy i k nim. Brali to i rozumně. Po studiích a jeho vojně se vzali ve 24 letech. Byly chvilky, kdy to vypadalo, že se rozejdou. Na př. když se vrátils z půlročního studijního pobytu, kde se seznámila se spolužákem, ale prý spolu nic moc neměli. No, nevím, nezkoumala jsem to. Jen jsem tehdy synovi poradila, ať si rozmyslí pokračování známosti , Lepší je se rozejít za svobodna než  se pak rozvádět. Ale dopadlo to tak, že rozchod prý nepřipadal v úvahu. Jsou spolu už skoro 27 let a spokojeně žijí bez kolizí ve vztahu. Nikdy nevíš, jak to dopadne. Ti mladí si to srovnají a myslím, že Malkiel má pravdu.

5 Radka Radka | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 14:53 | Reagovat

[4]: Respektuji, že je to každého věc, ale pořád vidím v hlavě tu scénu z filmů, kde říkají: Jestli má někdo pochybnosti, nechť je vysloví nyní...
No, a hodně lidí pochybnosti má a nikdo nic nechce vyřknout. Nejsem až tak její blízká známá, abych si to dovolila, ale někdo blízký by měl. Možná by se všem dostalo ujištění, že to oprvadu chce. Zatím z ní cítím takovou rozporuplnost.

6 pavel pavel | Web | 20. srpna 2013 v 15:01 | Reagovat

Nechci tu osobu jmenovat, protože možná to bude tady číst, ale není tentokrát moje ex... :-D
Taky chodila s klukem od základní školy a po tom na studiích dostala na rok v jiné zemi stipendium...  tam se zamilovala a byla nešťastná před rozhodnutím, jestli má dát přednost nové lásce, nebo se vrátit k příteli... nakonec se k příteli vrátila a ten naštěstí o tom jejím úniku před dlouhodobým vztahem, jak píšeš, neví. Pak se za něho vdala a zdá se, že mají zatím krásné manželství.
Takové dobrodružství, malá nevěra, ženě jedině prospěje, něco zažije a ví co má a co může ztratit. :-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 15:19 | Reagovat

[6]: Tato dívka nebyla nevěrná, jen ji to dnutilo přemýšlet a vyklubala se z toho svatba :-(
Ono často bývá něco zlého i k něčemu dobré, takže pokud to nikomu neublížilo ...

8 es ef es ef | Web | 20. srpna 2013 v 15:41 | Reagovat

Taky bych počkala. Máš pravdu.

9 Ježurka Ježurka | Web | 20. srpna 2013 v 16:18 | Reagovat

Je to těžké vědět dopředu, jak to dopadne. Já se taky vdávala brzy, bylo mi 20 let, byla to má první láska. Rodiče mi to vymlouvali, protože jsem předtím chodila tedy pouze platonicky, s klukem, který se jim víc líbil. Pak, když to po 7 letech špatně dopadlo, měli navrch. Ale já nikdy nelitovala. Mám s ním dvě výborné a hodné děti a to není zrovna málo. Ale u Tebe mne to děsí. Ty, která ví...., už jsi měla mockrát pravdu, třeba to tentokrát bude jinak. :-(

10 Radka Radka | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 16:59 | Reagovat

[9]: Libuško, mám z Tvých posledních slov husí kůži. Říkám si, pokud tam nebudou děti, dá se to vždy nějak řešit.
Také nelituji mizerných vztahů. Z prvního jsem si odnesla mnohé poznání a lepší příjmení, z druhého dceru. Na všem se dá nají něco pozitivního :-)

11 Helena Helena | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 17:05 | Reagovat

Žena cítí,zda má nebo nemá.To by mělo být pro ni rozhodující.Tady nepomůžou žádné rady.

12 Radka Radka | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 17:11 | Reagovat

[11]: Já si jistá kdysi nebyla vůbec, i když jsem tvrdila opak. A tady to cítím podbně...

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 17:27 | Reagovat

O tom, co píši, to byla taková ta doba, kdy jí chyběl milý. Ten druhý byl ale z jiného kraje ČSR a to taky zahrálo roli v rozhodování. Jednak s ním nebyla tak ,,daleko" jako se synem a pak, chtěla zůstat u rodičů. Syn byl u nich jako doma, pečlivý, milující, znala ho. Rozhodli si to sami, mají dvě děti už dospělé a nevypadá to, že by čehokoliv litovali. Možná jí zůstala vzpomínka, taková ta měžná- co by kdyby, ale ona zamilovanost přejde a život není jen  snění. Kolikrát jsem sama stála před rozhodnutím- ten nebo ten a nakonec to byl úplně jiný a mám ho dodnes. ;-)  :-D

14 Radka Radka | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 17:34 | Reagovat

[13]: Dřív to bylo jiné, vdávat se brzy bylo normální. A hezky jsi svoje vybírání popsala :-D
Nicméně tady cítím, že ona nechce, aby ji z něčeho podezříval, tak se raději vdá, i když má čisté svědomí.

15 Lydie Lydie | 20. srpna 2013 v 20:21 | Reagovat

Myslím si,že věk většinou není to,co rozhoduje,zda manželství vyjde, či nikoliv.Je fakt,že se dřív ženilo a vdávalo brzy....

16 Intuice Intuice | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 20:26 | Reagovat

Myslím si, že každý si to musí prožít sám. Vybrat - a dopadne to dobře, tak je to v pořádku, nebo vybrat - a nedopadne - taky není na škodu. Vše má svůj důvod a vše nás posouvá dál. I náročnější zkušenost, která na první pohled vypadá nedobře. Je to přesně ta zkušenost, kterou ten daný člověk v tu chvíli potřebuje.

17 Lydie Lydie | 20. srpna 2013 v 20:29 | Reagovat

Syn mé kolegyně z práce se ženil v 17 letech, nevěsta měla 16 let / to bylo v roce 1966 /-důvodem bylo těhotenství./ Manželství vydrželo...měli celkem 3 děti...dalo by se říct, že šťastně žili až do smrti...ta však přišla pro ni brzy ve  42 letch/rakovina/...všechny tři děti byly už ženaté a vdané...no a dnes si některá ve 42 letech zakládá teprve rodinu...

18 Radka Radka | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 21:02 | Reagovat

[15]: Věk nerozhoduje, to je fakt, jen mám pocit, že my byli víc vyzrálí (většinou).

[17]: Kolegyně se také vdávala brzy, museli jí dokupovat roky. A jak začal manžel po revoluci podnikat, děti šly zrovna na střední, jemu se začalo dařit a naželku i s dětmi odkopl a začal si žít na vysoké noze.
Jo, nikdy nevíme, co si pro nás osud připraví.

[16]: Je škoda, že neumíme více dát na své pocity, pak se jistě nevdávala. I když každá vlastní zkušenost, umíme-li se z ní poučit, je k nezaplacení.

19 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 21:29 | Reagovat

Kéž by byli šťastní, moc jim to přeji.

20 Radka Radka | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 21:32 | Reagovat

[19]: Já jim spíš přála, aby si to včas rozmysleli, ale stejně jim budu držet palce, aby to dobře dopadlo :-)

21 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 21:45 | Reagovat

[20]:Rozhodli se, a asi si to nedají vymluvit, kéž jsou spokojení.

22 Vendy Vendy | Web | 22. srpna 2013 v 13:22 | Reagovat

Stejně musí skočit. Buď se vzít, nebo se rozejít, v tom není rozdíl. Jediné, co bude navíc, jsou náklady na svatbu... a když jim to vydrží i nadále, náklady nehrajou roli, a když jim to nevydrží, inu, nebudou první ani poslední a bude to pro ně drahá zkušenost.
I když, každá drahá zkušenost, zaplacená penězi, je ještě dobrá zkušenost. A hubu si musí natlouct každý sám, to je taky fakt.
Navíc, opravdu nevíš, třeba jim to bude klapat. :-)

23 Intuice Intuice | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 21:40 | Reagovat

[18]: Každá zkušenost je dobrá. I ta "nedobrá". Vše má svůj účel.

24 Radka Radka | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 21:54 | Reagovat

[22]: Je zvláštní, že i kamarádce, která má jít za svědka, pořád něco napovídá, že nepůjde. Uvidíme. Určitě pak dám vědět.

[23]: To ano, ale jak píšu výše, je to celé zvláštní.

25 pavel pavel | Web | 22. srpna 2013 v 22:33 | Reagovat

Taky člověk neví, jak se ten člověk časem změní... a někdy je to horšímu. ;-)

26 Radka Radka | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 23:04 | Reagovat

[25]: Nemůžeš pořád srovnávat se svým manželstvím :-D ;-)

27 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 14:32 | Reagovat

Jsou-li spolu sedm let, třeba se už přeci jen natolik znají a jsou si natolik jisti, že má manželství přeci jen šanci na úspěch=) Jsou li si zcela jisti a rozhodnuti... nač smutnit=)

28 Radka Radka | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 21:04 | Reagovat

[27]: Znáš ten pocit, že něco je špatně? Že i z těch lidí cítíš něco ne zcela správného? Ona si jistá není, ale už nad tím mává rukou. A nejsem jediná, kdo má divný pocit... Nicméně jim přeji hodně štěstí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama