Ukradená pozornost

24. srpna 2013 v 13:00 | Radka |  Příběhy mého života

Příběh ze života o bezohlednosti těch, co si zvykli brát vše i na úkor druhých...

Na malém městě žila vcelku spokojeně rodina se třemi dětmi. Prvorozeného hodně rozmazlovali, prostřednímu vládli pevnou rukou a nejmladší se tak nějak vezla.
Jak léta běžela, přicházely první lásky, zklamání i problémy se zaměstnáním. Jako v jiných rodinách. Ale co stále nepřicházelo, byla vnoučata, na které se především budoucí babička těšila. Jenže potomkům se stále nedařilo najít vhodné partnery k založení rodiny.


První prolomil smůlu prostřední, když mu táhlo na třicet. Práce ho zaváděla na jistý úřad, kde si vyhlédl moc milou a skromnou dívku. Vyvinul se z toho krásný vztah a vše se zdálo být na nejlepší cestě ke společnému životu.

V době, kdy plánovali svatbu, podařilo se i prvorozenému najít partnerku. Ta dívka nebyla nikomu dost dobrá. Ale tehdy se zdálo, že by rodiče měli být vděční, že o jejich rozmazleného synka, kterému práce nevoněla, vůbec někdo projevil zájem. Neměla to v životě lehké. Rodiče rozvedeni, matka alkoholička, díky které skončily na ubytovně i s mladší sestrou. Nevzdala to, vyučila se a našla si práci. Od šestnácti let se o sebe starala sama. Téměř protipóĺ k muži, kterého si vybrala. Přesto neustále slýchala, jak by měla být vděčná, že ji přijali do rodiny.

Den, kdy zazvněly svatební zvony prostřednímu, měl být pro ně nezapomenutelný. Avšak vetšinu pozornosti na sebe strhul prvorozený, když oznámil, že jeho partnerka je těhotná. Pozornost se tak dělila mezi oba syny.

Veškerou péči a nadšení babičky na sebe stáhla dcera prvorozeného. Vše se točilo kolem první vnučky. Když porodila žena prostředního dvojčata, raději nic nechtěla, protože tou dobou už čekala druhé dítě i partnerka nejstaršího. S ničím nesměli být pozadu.

Další velkou událostí bylo, když si nejmladší dcera našla partnera. Bylo jí dvaatřicet a tak nejvyšší čas na založení rodiny. V příbuzenstvu zavládla radost, že i poslední dítě našlo spřízněnou duši.
V ten okamžik oznámili nejstarší s partnerkou, že čakají další dítě. Možná jim to připadalo jako hra, ale rodina se začala cítit pod tlakem. On mizerně vydělával, ona stále na mateřské. Bylo chybou rodičů, že jim neustále pomáhali jak finančně, tak péčí, protože mladí si na to zvykli. A nehodlali na tom nic měnit. Na další dva sourozence to působilo jako odstrašující příklad. Raději po rodičích nic nechtěli, měli pocit, že by byli jako nejstarší bratr.

Život plynul dál do svatby nejmladší. V tu dobu prvorozený prohlásil, že by bylo správné pojmout za ženu matku svých tří dětí. A tak nebylo síly vychutnávat si svatbu dcery, když do měsíce se konala svatba syna.

Veškerá péče rodiny se soustředila na nestaršího a jeho početnou rodinu, kterou nebyl schopen uživit. Přesto se nejmladší dcera ocitla pod tlakem, kdy už konečně bude těhotná. Když se do roka od svatby povedlo, byla šťastná, ale tu radostnou novinu si raději nechala co nejdéle pro sebe. Věděla, že jedině ona a manžel ji ocení. Na zbytku ji nezáleželo.
Když si otec neodpustil narážky na její váhu, přiznala, že je těhotná. Ano, měli radost, ale přes únavu z vnoučat i jejich rodičů už neměli sílu naplno ji projevovat.

Krátce před odchodem nejmladší na mateřskou dovolenou uspořádali rodiče zahradní party. Chtěli jí vše vynahradit, než nastane okamžik odpočítávání dnů do porodu. Měla to být oslava radosti z nově příchozího života. Jen pro nejmladší a její rodinu.
Na této akci však manželka prvorozeného přišla s novinou. Ano, opět byla těhotná.

Celou rodinou zavládl smutek. Další dítě do finančně nezajištěné rodiny. Nikdo po té informaci neměl chuť diskutovat o ničem jiném, než o nevhodném chování, které ničí celou rodinu. Všichni hledali důvody, proč se tak děje. Nemají příchod nových životů pod kontrolou nebo je to schválnost? Jde o potřebu prvorozeného mít stále největší pozornost nebo jeho manželky, které se jí doma nikdy nedostávalo?

Ať jsou pohnutky těch dvou jakékoliv, šlo rozhodně o další ukradenou pozornost těm, co se umí o sebe postarat sami.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ellie von Blanchet Ellie von Blanchet | Web | 24. srpna 2013 v 14:01 | Reagovat

Zajímavé :-)

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 14:45 | Reagovat

skvělý příběh. Přijde mi to, jako podle skutečné události, jelikož je spousta lidí takto bezohledných a neschopných se o sebe postarat...

3 Em Zet Em Zet | Web | 24. srpna 2013 v 14:50 | Reagovat

Ty jo, to by mě zajímalo, jak to teda je. :-) Chudáci děti.

4 Em Zet Em Zet | Web | 24. srpna 2013 v 14:51 | Reagovat

[2]: Tak vzhledem k tomu, že je to pod rubrikou "Příběhy mého života", hádám, že to je asi podle skutečné události. :-)

5 Helena Helena | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 16:07 | Reagovat

Přijde mi to celé nějaké neuvěřitelné,a myslím,že se té stále rodící mamině nechtělo zpátky do práce,když rodiče manžela pomáhali jak mohli,tak si na to zvykla.A rozmazlený syn si vybíral svou dań,být neustále středem pozornosti. 8-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 17:16 | Reagovat

[2]: Děkuji. Je to ze života a souhlasím, že takových lidí je hodně :-(

[3]: Uvidíme, co čas přinese, jestli vymyslí něco zase příště. A ty děti se mají nejlíp, protože se jim babička věnuje na plný úvazek.
Ano, je to příběh z mého okolí.

[5]: Asi budeš mít Heli pravdu, protože ona už nepracuje asi osm let. To je dost dlouhá doba. A synáček? Asi také trošku břídil :-?

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 17:58 | Reagovat

Je to tak. Někdo má všechno vydřené vlastníma rukama a pak si všeho váží, jiný má vše pod nos a problémy se ho netýkají, neřeší.Dítě sem, dítě tam, prostě se rodí. Babička se postará, ne?

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 18:20 | Reagovat

Chce se mi říci, jak ho vychovali, tak ho mají. Všechno má ale své meze a mezi dětmi by neměli dělat rozdíly. Může se jim to vymstít. Až nebudou moci, tak nejstarší se o ně určitě nepostará, nezvládá ani svoji rodinu. A ti druzí by měli být opatrní, aby nakonec neměli na krku i rodinu toho nejstaršího bráchy.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 19:10 | Reagovat

[7]: Je to tak, asi si říkají: Starali se doteď, proč ne i dál?

[8]: Růženko, máš naprostou pradu. Sami přiznávají, že chybovali ve výchově, ale už je pozdě. Sklízejí důsledky. Ta nejmladší dokonce opustila dům, který společně s rodiči koupili a ona jediná půjčku splácela s tím, že v něm zůstane. Teď ho okupuje nejstarší s dětmi, sice tam nebydlí, ale jsou tam pořád, hlavně děti. A ona raději bydlí s manželem v paneláku a mají klid.

10 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 21:46 | Reagovat

Smutné, chudáci rodiče a ostatní sourozenci, upletli si na sebe pěkný bič a jen oni to mohou zastavit.

11 Radka Radka | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 21:59 | Reagovat

[10]: Obávám se, že tak rozjetý vlak se dá těžko zastavit. Myslím, že dobrovolná sterilizace by byla řešením alespoň jednoho problému.

12 valin valin | Web | 24. srpna 2013 v 22:07 | Reagovat

Člověk kolikrát opravdu zírá, co se děje kolem něj...Vždycky je to ale tak, že každý se roztahuje jenom do té míry, do jaké mu to okolí dovolí.. :-)  :-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 22:25 | Reagovat

[12]: Ano, a jim je dovoleno hodně :-(

14 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 23:00 | Reagovat

[11]: Musí ho zastavit, vše jde, tohle není k žití.

15 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 23:27 | Reagovat

Tak to je hodně ze života. Tento děj se v různých obdobách odehrává v mnoha rodinách.
Jen bych byl zvědavej co bude ten rozmazlenej fracek dělat, až se rodiče nebudou moci starat a nebo až natáhnou bačkory.
Zde platí jedno okřídlené rčení, že každý je strůjcem svého štěstí. Ti rodiče však byli špatní strůjci, tudíž nemohou žádné velké štěstí očekávat a umřou ve starostech. Možná by se dalo hovořit i o Božích mlýnech.
Nakonec, ty dvě odstrkované děti jsou na tom vlastně lépe, protože byly nuceny postavit se na své vlastní nohy, což je zkušenost k nezaplacení. ;-)

16 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 23:37 | Reagovat

[14]: Ale jak to zastavit. Jedině ti rodiče by to snad mohli trochu přibrzdit jasným stanovení pravidel a podmínek. Ale ani to není jednoduché, protože jakékoliv restrikce z jejich strany budou mít negativní dopad především na jejich vnoučata, která jsou v tomto maglajzu pochopitelně nevinně. Tudíž se ti rodiče doslova nalézají mezi dvěma mlýnskými kameny. Kdysi otevřeli pomyslnou Pandořinu a toto je výsledek jejího otevření
Jako jediné řešení se mi jeví nějaká katarze, třeba v podobě nějaké rodinné tragédie. Která ostatně za této situace již nepochybně číhá někde za rohem. ;-)

17 pavel pavel | Web | 25. srpna 2013 v 0:16 | Reagovat

Názorný příklad, je se liší sourozenci v rodině. Můj starší bratr zůstal sám a byl pečován naší matkou do konce života a chodila mu vařit a uklízet, pokud jí stačily síly. Já byl naopak rád, když se o mne rodiče nestarali a taky jsem byl už od patnácti z domova v jiném městě na studiích.
Historie se opakuje u našich dětí. Syn byl a je mazlíček mé ženy a dcera samostatná (po mně) a založila krásnou rodinu.

18 Radka Radka | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 12:27 | Reagovat

[15]: Se vším souhlasím a myslím, že ty Boží mlýny ji dají ještě pocítit.

[17]: Ono všeho moc škodí, to vidím i na mé dceři. Jenže to nedělám, že bych jí chtěla podstrojovat, ale protože jsem zvyklá dělat všechno. Je to moje chyba, ale snažím se nechávat jí prostor ;-)

19 domovina domovina | Web | 25. srpna 2013 v 23:09 | Reagovat

To, že rodiče upřednostňují jedno z dětí se stává a človšk si občas neumí pomoci. Ale když to zajde tak daleko, že jejich "láska" jim nedovolí vidět, že víc ubližují než pomáhají, je to hodně smutné.

20 Robka Robka | E-mail | Web | 26. srpna 2013 v 8:34 | Reagovat

Bohužel, tohle je časté. Rodiče upřednostňují jedno dítě a to tak paradoxně mívá nejhorší start do života. Prvorozený syn zřejmě ještě nedospěl, když na sebe neustále strhává pozornost rozrůstající se rodinou, kterou není schopný uživit. Je chyba, že rodiče v tomto případě neřekli své a nepostavili se tomu. Je to jejich rodina a jejich děti, ne povinnost rodičů dělat jim do smrti zaopatřovací ústav. Ale jak píše Malkiel, ti rodiče si to tak zařídili sami tím, že jim od začátku podstrojovali a pomáhali. Kdo pomůže jednou jim? Od svého prvorozeného a jeho ženy asi nic čekat nemůžou, ti byli zvyklí jen brát.
Těžká situace. U nás v rodině byl tím rozmazleným dítětem bratr, který se deset let nechával rodiči živit ( já už v té době měla dvě děti, byla jsem sama, ale na pomoc rodičů jsem nijak spoléhat nemohla, naopak mi bylo všechno vyčítáno).

21 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 26. srpna 2013 v 10:29 | Reagovat

[4]: tak toho jsem si nevšimla. děkuji za upozornění;)

22 Radka Radka | E-mail | Web | 26. srpna 2013 v 12:27 | Reagovat

[19]: A jim už došlo, že udělali chybu, ale zatím s tím nehodlají nic dělat. Ví, že by to odskákaly děti.

[20]: Víš, kdo pomůže jim? Otec je starší a až nebude, tipuji, že se dům prodá, peníze rozdělí mezi potomky a o matku se postará prostřední, protože má přece vlastní dům, kam se vleze a ženu, která je moc hodná.
No a z těch peněz by nejstarší s rodinou chvilku vydržet nmohli.
Znám dost rodin, kde rodiče litují jednoho a druhému nedají, protože on to přece zvládá. Nakonec, i u nás to tak bylo, takže Ti rozumím.

23 Vendy Vendy | Web | 26. srpna 2013 v 22:47 | Reagovat

Tohle je opravdu smutné a bohužel i časté. Stejně jako přílišné rozmazlování dětí vůbec, vede to jen k tomu, že se neumí postavit na vlastní nohy (a taky trochu ani nechtějí, proč taky, když je rodičové neustále podpírají).
Ne nadarmo říká jedno staré rčení, že lepší, než dítě živit, je, naučit je lovit.
A ty druhý děti sice můžou být svým způsobem vděčné, že díky té odstrkovanosti stojí na vlastních nohách, ale pocit křivdy jim určitě zůstane, nehledě na fakt, že jednou přeberou břímě toho nejstaršího na sebe.
Anebo ne. Nebo se zakousnou a nechají ho, ať se v tom vyráchá sám... :-?

24 Ježurka Ježurka | Web | 27. srpna 2013 v 14:06 | Reagovat

To je opravdu zajímavý příběh. Docela by mne zajímalo, má-li nějaké pokračování. Ale cítím, že by to nemuselo dopadnout dobře.

25 Radka Radka | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 14:23 | Reagovat

[23]: Těžko říct, co bude, až tady rodiče nebudou. Ale jsou dospělí a svéprávní, bude to jen na nich.

[24]: Pokračování napíše sám život, zatím končí stějně jako příběh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama