Zážitky z a s MHD

11. srpna 2013 v 19:09 | Radka |  Téma týdne

Jsem sice člověk městský, avšak ze zvyku používající automobil. Má nesporné výhody: odjíždí v čas, který stanovím já, zastaví tam, kde chci já a jezdí po trasách, které navrhnu já.
Výjimky nastávají v zimě, kdy motor či baterie zastávkují a já velmi ráda využiji služeb MHD.


Minulou zimu mě tento kolaps potkal asi dvakrát. Moc jsem se na jízdu autobusem těšila. Dcera, zkušená cestovatelka MHD, na mě dohlížela. Abych brzy vstala, vzala si vše potřebné včetně jízdeny a vyrazila včas. Ještě z okna mi mávala, aby se přesvědčila, že jsem bus sithla.

S blaženým úsměvem jsem dle instrukcí dcery označila jízdenku a zasedla. Možná to bylo i onou nezvyklou dobou, kdy teprve vstávám a motám se po bytě, ale byla jsem spokojená. Čekal mě sice přestup na další autobus, ale já si to vychutnávala. Spoje navazovaly, nebyly přeplněné a já do práce stihla přijet včas.
Z míry mě vyvedl jen systém otvírání dveří. Netušila jsem, že musím zmáčknout tlačítko na madle u dveří, aby se otevřely. Ovšem mladík, který také vystupoval, tak učinil a ještě mě obdařil posměšným pohledem. No, tohle se mi v autě nepodaří.

Horší byla cesta domů. Díky vánici měl autobus zpoždění a další spoj mi ujel. Nezbylo než jít pěšky nebo čekat půl hodiny na další. Zvolila jsem první možnost a byla vděčná za byt "na půl cesty", od kterého jsem měla klíče.
Domů jsem došla promrzlá s červenými tvářemi, že by mi i Marfuška záviděla. Ale byla jsem na sebe hrdá. Zvládla jsem nástrahy cestování MHD a nezanevřela. Nikdy nevím, kdy ji zase budu potřebovat.

Navíc jsem měla možnost nahlédnout na silnici i zevnitř autobusu. V naší ulici musí řidiči díky úžasné rekonstrukci za dotace z EU (a podle pravidel EU) přejíždět přes čtyři retardéry. Ty nějaký inteligent naprojektoval tak, že i když jedou autobusy krokem, škrtnou o ně zadní části. Jsou na ně příliš vysoké.
Také musí objíždět auta parkující na silnici, která tam stojí kvůli nízkému počtu parkovacích míst.
Nezbývá jim než kličkovat jako zajíci a ještě stíhat jízdní řád.
Od té doby se jim snažím dávat přednost pokaždé, je-li to jen trochu možné. Jejich práci jim nezávidím a jsem vděčná, že ji dělají co nejlépe.

Po většinu roku se však stávám jen pozorovatelem. Po nastěhování do současného bytu byla zastávka MHD kousek od domu, ale díky té úžasné rekonstrukci ji mám přímo pod oknem. A tak slyším zřetelně, kde bude příště který bus stavět.
Má to i další přidanou hodnotu. Nemusím mít místní rozhlas a vím, co se děje. Čekající lidé na zastávce si toho hodně poví a ono se to donese až k mým uším.
Jako tehdy, když jsem zaslechla ženský hlas: "Ne, co ty mi dělaš do mýho chlapa! Co si mysliš. Nechaš ho byt."
Podle akcentu šlo o etnikum a první co mě napadlo: Už se perou?
Než jsem doběhla k oknu, přijel autobus a oni zmizeli uvnitř.

Pravda, lidé na zastávce jsou občas hluční, což obtěžuje. Vetšinou se však stávají inspirací a důvodem k zamyšlení, které může obohatit. A to není vůbec špatné Mrkající



Ráda bych připomněla Blogosvět, kam můžete do komentářů pod článek k TT psát své tipy na zajímavé příspěvky, které si pak rádi přečteme Usmívající se
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | 12. srpna 2013 v 10:01 | Reagovat

Taky nemám tu možnost využít možnosti MHD,jelikož jsme dědińoři a tudíž závislí na autě. :D Ale když auto vypoví poslušnost,jako v tvém případě,nezbývá než nastoupit a jet,a díky za to.Lidé,kteří takto jezdí každý den,jsou jako taková rodina,znají se,když né blíž,tak aspoń z vidění.
Je od tebe hezké,že dáváš řidičům busu přednost,alespoń ve vašich ztížených silničních podmínkách. :-)

2 pavel pavel | Web | 12. srpna 2013 v 18:27 | Reagovat

I v metru se dá mnoho vyslechnout. Mne šokoval jeden muž, který v plném vagonu řekl nahlas své ženě "Neser mne ty krávo," a nebyl etnikum. ;-)

3 Radka Radka | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 18:48 | Reagovat

[1]: No, já si připadala, že na mě lidi koukají pohledem: co ta tady dělá? Ta s námi nejezdí :D
Připravuji se na to, že letošní zima bude více o busu než autě, ono je už totiž takový stařeček. Ale i tak je člen rodiny :-)

[2]: No, pokud byla, tak s tím nic nenaděláš. Ale vážně, také to nemám ráda a děsí mě, když slyším otce, jak mluví o své nové rodině. Takové tituly aby člověk pohledal. Tak jsem mu už několiktrát řekla, že tu partnerku si ale vybral sám a dobrovolně ;-)

4 Helena Helena | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 19:20 | Reagovat

[3]: No,právě,někdy lidi koukají,hlavně ty linky do práce a z práce. :D

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 21:34 | Reagovat

Z budky u zastávky autobusu MHD jsem taky ledaco vyslechla. Taky ráno jednoho tatínka, když říkal své asi 8 leté dceři:,, Ty nemáš ten sešit, jsi blbá nebo co? Dám ti po hubě, aby sis pamatovala, že máš mít věci do školy." Ona plakala, on ji pohlavkoval. Už jsem chtěla vylítnout a něco mu říci, ale mezitím odešli. Jakoby nemohl někdoi doma občas na školačku dohlédnout, zeptat se: ,,Máš všechno do školy? Úkoly, sešity a trvat na zkontrolování. Ale to hned od první třídy zavést nějaký řád. Kluci si to kontrolovali hned po večeři a pak si teprve mohli hrát nebo číst ještě chvíli před spaním. Pak to dělali automaticky. Občas- však to znáš, taky nebyli tak svatí, ale nikdy bych jim tak nenadávala. ;-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 21:58 | Reagovat

[5]: Také to nemám ráda, když rodiče jen nadávají, místo aby dítě k nějakému řádu vedli. Podle mě jsou sami neschopní a na dětech si to vybíjejí. Smutné.

7 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 1:46 | Reagovat

Hezký zážitek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama