Je mi smutno

9. září 2013 v 22:17 | Radka |  Příběhy mého života

Měla jsem v plánu napsat článek o snech. O tom, jak moc jsme propojené s dcerou a zdají se nám velice podobné situace, se stejnými postavami.
Jenže osud zasáhl a vše je jinak. Musím se vypsat z něčeho, co moc bolí. Všichni mě varovali a radili, abych to řešila dokud je čas, ale já to nechtěla vidět. Naivně jsem věřila v zázrak.

Dostavil se mnohokrát, ale dnes jen částečně. A tak se stalo, že mé milované auto dojezdilo. Dovezlo mě domů a oba víme, že to byla poslední společná cesta.

Po deseti letech vzájemné tolerance, lásky a úžasného soužití nastal konec. Neodvratný. Nemohlo to jinak skončit, neboť já bych ho dobrovolně nikdy neopustila.
Porada s mechanikem dopadla dle očekávání: "Nemá smysl oživovat mrtvolu."
Má pravdu. Už dlouho jsem cítila, že autu dochází dech, že se trápí v kopcích a věčné starty na krátké trasy nejsou pro něj ideální. V dlouhých cestách si liboval. Motor krásně předl a ukrajoval spolehlivě jeden kliometr za druhým.
Za celou dobu jen jednou nedojel do cíle. Pokud měl problém, nikdy na cestě. Vždy, až na tu jedinou výjimku, mě bezpečně dovezl domů.
Třikrát byl potlučený. To když do něj jiný řidič naboural (pokaždé muž). Ale dostal se z toho. Vypadal stále elegantně, poskytoval úžasný komfort a vynikal skvělými jízdními vlastnosti. Stal se členem rodiny, o kterém jsem s hrdostí tvrdila, že je velice charakterní. Jezdil rovně, žádné uhýbání do stran na rovné silnici. Zatáčky uměl projíždět hodně svižně, krásně totiž na silnici seděl.

To vše končí. Ráno už spolu nevyrazíme na dostih s časem, abych dojela do práce před osmou. Zůstane stát na parkovišti, dokud se nerozhodne o jeho dalším osudu.
Paradoxní na celé situaci je, že když mi byl prvně představen, neměla jsem zájem. Nechtěla jsem ho, i když šlo o velmi výhodnou koupi. Vzala jsem ho na milost jen proto, že pokud bychom se nesžili, nebyl by problém prodat ho se ziskem dál. A vidíte, vznikla z toho velká láska na druhý pohled.

Zvažovala jsem dlouho, zda ještě do něj investovat, či koupit jiný vůz. Jako samoživitelka s hypotékou, kdy dcera začíná studovat vysokou, musím hodně dobře počítat.
Zvítězila druhá varianta.
Dcera se mě snažila povzbudit: "Třeba tím začne nová etapa. Lepší."
"To doufám. Jinak by to nemělo smysl," dodala jsem smutně.
Odsunula jsem se truchlit do svého pokoje, ale dcera to dlouho nevydržela a přišla se mě pokusit rozptýlit.
"S tím autem příjde i nová energie, uvidíš."
"Jo a taky nebude na tu novou židli, co potřebuješ. Asi bychom ji měly koupit dřív, než nám dojde, že na ni nemáme."
Obě jsme se rozesmály.
"Mam, co budeš chtít k narozeninám?" zeptala se dcera.
"Auto."
"Fakt nic jiného?"
"Jo, aby to staré bylo úplně v pořádku a zase jezdilo."
Podívala se na mě káravým pohledem a tak jsem dodala:
"Vím, musím ho nechat odejít."
"To je jako s babičkou, taky jsi ji nechtěla pustit. Ale jinak to nejde."
Má pravdu. Pořád jsem věřila, že mámě bude lépe, ale její znavené srdce už nemohlo a nechtělo. A já ji tady sobecky k sobě poutala a ona se trápila. Když jsem si to uvědomila, v mysli jsem ji propustila. Za par dní byl konec.

Říká se, že člověk musí zavřít jedny dveře, aby se mu otevřely další. Propustit to staré, aby mohlo přijít nové.
S těžkým srdcem se budu loučit s Roverem, anglickým gentlemanem, co nikdy nezklamal. Doufám, že odměnou mi bude pocit, že se na svůj odpočinek těší. Protože za léta skvělých služeb si ho rozhodně zaslouží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. září 2013 v 22:25 | Reagovat

Je vidět, že i věci se zapíší do života člověka. Lítost asi musí stranou. Pokud by byly možné opravy, vrazila bys do nich nakonec víc peněz než do dalšího auta. Předpokládám, že si koupíš zachovalé, ojeté. Mladí si také koupili starší, ale od známého, který měl auta dvě, takže měli jistotu, že nebude  šidit. Přeji ti, abys dobře vybrala, hlavně jezdila bezpečně dál. :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 9. září 2013 v 22:30 | Reagovat

[1]: Už na jaře jsem "vyhlásila pátrání" po zachovalém slušném autíčku za dobrou cenu, ale nic se nenaskytlo. Brala jsem to jako znamení, že ještě spolu máme vydržet. Asi už nechtělo do cizích rukou.
Moc děkuji, zatím si budu užívat společnosti lidí v autobusech :-)

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 9. září 2013 v 23:48 | Reagovat

No nekecej, ty máš Rovera?! Tak to je moje značka, já už mám třetího. Když mi ten druhý letos na jaře odešel do věčných lovišť, tak jsem ani vteřinu neuvažoval o jiné značce. To je značka na kterou nedám dopustit. A to už jsem za svůj život vystřídal asi 20 aut různých značek. Nízká cena, vysoká kvalita a přiměřené pohodlí.
I když je to původem Japonec, tak je tam pořád znát ta stará dobrá Anglie. Ta kvalita byla tak vysoká, že si Japonci ve stejné fabrice v Anglii nechali vyrábět Hondy pro svůj trh, místo aby si je nechali vyrábět za rohem v Koreji.

4 Vendy Vendy | Web | 9. září 2013 v 23:51 | Reagovat

Asi patříš k lidem, co mají vztah i k věcem a neradi něco vyhazují, užíváš je, dokud slouží a dokonce i když doslouží, je ti těžko se jich zbavit.
Ale tady není zbytí, jezdit autem musíš a když to staré už nelze spravit, bude muset uvolnit místo novému.
Sloužilo dlouho a sloužilo věrně. 8-)

5 Radka Radka | E-mail | Web | 10. září 2013 v 0:01 | Reagovat

[4]: Věřím, že i věci mají duši. A ono mi oplácelo věrně to, že jsem ho měla ráda. No, všechno jednou končí.

[3]: Jo, mám jednoho  posledních Japonců. Pak tam začali vládnout bavoráci a i když se mi jejich zamračený čumák líbí (vypadá dravěji), miluji tu nadčasovost designu a nenápadnost mé čtyřstovky s vikingskou lodí na přídi.
Uvažovala jsem o dovozu stejného kusu v lepším stavu ze zahraničí, ale všichni mě zrazovali. Tak budu hledat alternativu, což bude těžké. Takový komfort za ty peníze mi těžko nějaké auto nabídne :-(

6 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 10. září 2013 v 0:50 | Reagovat

Ony se po čtyřstovkách začaly dělat pětačtyřicítky, což byl vlastně jen facelift čtyřstovky, včetně stejného honďáckého motoru.
Jediným skutečně bavoráckým výtvorem byla pětasedmdesátka, která nahradila šestistovky. A to včetně bavoráckých motorů.
Ta pětasedmdesátka se mi moc líbí, tak když jsem byl na jaře postaven před nutnost koupě vozu, vážně jsem o ní uvažoval.
Jenže po zjištění potřebných informací jsem od toho ustoupil.
Především jsou to žrouty, u benzíňáků odcházejí těsnění pod hlavou, nedostatek a vysoké ceny náhradních dílů.
Škoda, jinak je to typický anglický aristokrat, který by mi slušel. ;-)

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. září 2013 v 6:32 | Reagovat

Postavil si hlavu a nepojede. Nejlepší znamení poohlídnout se po novém. Přeji hodně štěstí. :-)

8 JJJ JJJ | 10. září 2013 v 10:37 | Reagovat

Na Rovera sa už vykašli, to je mŕtva značka a bude stále väčší problém s dielmi. Zober niečo skutočnej japonské a budeš mať kľud - Hondu Civic alebo Mazdu 323. A bude sluzit urcite rovnako verne ako Rover.

9 JJJ JJJ | 10. září 2013 v 13:07 | Reagovat

PS: Tvoj Gentleman sa odporúčal v ideálnej chvíli: práve teraz je najlepšia doba na kúpu a najhoršia na predaj auta. Niečo o tom viem, na jar som potreboval predať auto po otcovi...

10 Bev Bev | E-mail | Web | 10. září 2013 v 13:59 | Reagovat

Skoro se mi chce říct.. Budiž mu země lehká, tak krásné bylo tvé povídání o vztahu s Roverem. :D Naštěstí je každý konec i začátkem něčeho jiného a snad i stejně pěkného. :-)

11 Katka Katka | Web | 10. září 2013 v 20:37 | Reagovat

Ach, Radko, nevím, jestli jsem takovej tvrďák, ale vždyť to je jen věc! Můj manžel je zase čím dál přecitlivěješí vůči zvířatům....čekám, kdy mě sprdne, když zabiju mouchu. Už teď na mě zahlíží, když stražím pastičky na myši.

12 Radka Radka | E-mail | Web | 10. září 2013 v 21:26 | Reagovat

[6]: Ty šestistovky a víc jsou moc veliké, ale jedna 45 parkuje před firmou a vždycky se smutně podívám a povzdechnu si.

[7]: Spéš mu došel dech. Děkuji :-)

[8]: Ono je to těžké - na jaře jsem vyhlásila pátrání po nějaké "chuťovce", ale nic se neobjevilo. Ale do čtvrtka se mám rozhodnout, jestli chci Toyotu corollu combi 1.6, velice zachovalá. A japonská.
Byla jsem se tím projet a připadá mi to takové... hranaté, vysoké, stříbrné :-(
A kolega říkal, že pokud ho nechci, bere ho on.

[10]: Nějak se k tomu předělu nemůžu dokopat. Asi zatím zůstanu u autobusu :D

[11]: Možná jsi šťastný člověk. Dokud jsem žila s ex, střídala jsem auta často a nepřišlo mi to. Tohle mám deset let a bylo na něj spolehnutí, víc než na chlapa ;-)
Já se na všechno musím vždy vyspat a ráno probrat s čistou hlavou. Ale dnes ráno jsem se málem rozbrečela, když jsem busem odjížděla a on stál na parkovišti. Přišlo mi líto, že něco musí dosloužit, protože nemám ráda změny a na některé věci si hůř zvykám.

13 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 10. září 2013 v 21:50 | Reagovat

[12]: A proč si nekoupíš zase Rovera? Za tu cenu, za jakou koupíš Rovera, jiné auto ve stejné kvalitě neseženeš. To bys ani nevěřila, za jako cenu jsem na jaře koupil toho svého třetího Rovera. A přitom má najeto pouhých 80 tisíc.
Jinak, ty poslední pětačtyřicítky byly dost vyvoněný. ;-)
http://www.rover-club.net/gallery_detail.php?id=231

14 Radka Radka | E-mail | Web | 10. září 2013 v 22:05 | Reagovat

[13]: No, to právě že ne. Aspoň u nás jsou k sehnání jen dost ojeté kusy a chtějí za ně nehorázné peníze.
I když, mohla jsem mít šestistovku se třemi tisíci na tachometru. Jenže já se bála toho, že to bylo dlouho odstavené, snad r.96. A navíc velké.
Jo, mají v sobě eleganci a baví mě jezdit s dvoulitrem za 6l nafty po městě. Ale asi je čas se posunout

15 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 10. září 2013 v 22:21 | Reagovat

[14]: Aha, tak ty jdeš po dieselu? Tak to máš pravdu. Těch je tady poměrně málo a ceny jsou nich fakt dost vysoké.

16 Helena Helena | E-mail | Web | 10. září 2013 v 22:28 | Reagovat

Takže se Raduš budeš loučit,abys mohla přivítat nové. :-(  :-)
Jen jedna otázka - to se ti oplatí diesel,když jezdíš přece jenom krátké trasy?

17 Radka Radka | E-mail | Web | 10. září 2013 v 22:55 | Reagovat

[16]: Oplatil, protože tento miláček měl vážně nízké náklady jak na údržbu, tak na provoz. Jen ty starty v zimě už byly horší. Teď chci určitě benzínové auto, už kvůli té zimě.
A tím novým si vůbec nejsem jistá. Já se snad víc nadchla pro Rovera za 15tisíc, co měl karoserii vyvařovanou hodně a tak otřesně, že to každého odradilo (jenže motor byl skvělý, běžel jako hodinky) než pro tu krásně lesklou toyotu. Jsem zkrátka v koncích :-(

18 domovina domovina | Web | 11. září 2013 v 20:31 | Reagovat

Také mám problém zbavit se věcí ke kterým mě vážou vzpomínky.
Doufám, že neskoučím jako sběračka s bytem přecpaným strarými krámy.

19 valin valin | Web | 12. září 2013 v 7:28 | Reagovat

Úplně tě chápu, protože já když přišla o felicii, trpěla jsem stejně, když jsem si jí sama nabourala. jenomže můj jí vzkřísil naštěstí...

20 Koník Koník | E-mail | Web | 12. září 2013 v 16:47 | Reagovat

Je to už hodně dávno, bratru dobrých pětadvacet let. Ale žigulíka stále slýchám,  vzpomínkami uhánět. :-) Asi je to tak proto, že i v autech bydlíme,  žijeme a často mají naše životy ve svých rukách. Hlavu vzhůru! Děkuji za poetické čtení. :-)

21 Radka Radka | E-mail | Web | 12. září 2013 v 22:04 | Reagovat

[18]: Nevadí mi zbavovat se věcí, tohle byl člen rodiny. Zkrátka jsem potřebovala najít lepší variantu než vrakoviště ;-)

[19]: Děkuji.

[20]: Děkuji, jeho zvuk mi asi také zůstane dlouho v paměti :-)

22 Ježurka Ježurka | Web | 13. září 2013 v 13:44 | Reagovat

Je to zlé, moje dcera už také delší dobu naříká a čeká na něco podobného. Ale asi není auto jako auto, nejvíce přilnula k tomu jejímu prvnímu, mělo i jméno, ale co, jsou to jen věci. Pravda je, že horší je, kde na to stále brát, že? :-(

23 Radka Radka | E-mail | Web | 13. září 2013 v 22:22 | Reagovat

[22]: Jsou to jen věci, ale člověk je rád, když dobře slouží. To se pak vazba vytvoří docela snadno.
J

24 Radka Radka | E-mail | Web | 13. září 2013 v 22:25 | Reagovat

[22]: Měla jsem štěstí, že se mi vrátily peníze, co jsem před pár lety půjčila a také něco zůstalo z mé zrušené životní pojistky.
A nejvíc se mi vyplatilo "nechat odejít" to staré. Smířila jsem se s tím, že nebudu mít staré auto a najednou se ukázaly nové možnosti. Člověk tomu musí být otevřený.
Moc Tvé dceři přeji spolehlivé auto za rozumný peníz :-)

25 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 15. září 2013 v 20:58 | Reagovat

Před pár dny jsem sedla, a jen tak, z ničeho nic, začala kreslit opodál zaparkovaného Rovera. Vzpomněla jsem si na Tebe. Ale ani ve snu mě nenapadlo, že je to kresba, předznamenávající Tvému autu konec.  Mrzí mě to.
Věřím, že Tvá další rozhodnutí ohledně vozidel budou správná; držím palce.

26 Radka Radka | E-mail | Web | 15. září 2013 v 22:12 | Reagovat

[25]: Jé, tu kresbu chci vidět :-)
Mně už to nemrzí, protože jak jsi možná četla, mám řešení. Rovera si vezme sestra a otec souhlasil s pomocí. Opraví startér a věřím, že nějakou dobu vydrží. Hlavně bude z dohledu nepřejících kolegů a to je důležité ;-)

27 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 15. září 2013 v 22:26 | Reagovat

[26]: Četla=) Elegantně vyřešeno;) Kéž u nového auta nebudou figurovat žádní nepřející kolegové=)

28 Radka Radka | E-mail | Web | 15. září 2013 v 22:29 | Reagovat

[27]: Já už jim dala pomylsný "nůž na krk" - jestli s jejich autem v servisu propukne nějaká nákaza u mého, bude zle. A že umím být zlá, to ono ví ;-)

29 pavel pavel | Web | 16. září 2013 v 11:53 | Reagovat

Někdo nazve své auto jménem a jednou, ještě v Praze, jsem viděl muže, který se do auta přezouval... to potom člověk po autě smutní jako po milovaném člověku.

30 Radka Radka | E-mail | Web | 16. září 2013 v 20:02 | Reagovat

[29]: Já se nepřezouvala, ale byli jsme spolu deset let, to je dlouhá doba. Ale stydím se, jak rychle jsem si na lepší zvykla :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama