Špatný odhad

30. září 2013 v 17:57 | Radka |  Vztahy

Neděle byla pravou ukázkou babího léta. Lákala k vycházkám a pobytu na sluníčku. Nás s dcerou vytáhla na nákupy, protože v neděli dopoledne bývá v centrech málo lidí. Asi chodí do kostela nebo spí po bouřlivých večírcích. Nebo jsou v práci. Nebo jen na nákupy kašlou.


Cestou jsme projížděly kolem dílny pána, co nám dělal do bytu nábytek na míru - kuchyňskou linku i vestavěné skříně. Dostala jsem doporučení a rozhodla se pro něj z několika důvodů: pracoval rychle, pečlivě a za rozumnou cenu. Navíc zdi v našem paneláku jsou křivé a mají i výklenky, tak byla potíž vybrat něco v obchodech.
Vzpomínka na něj ve mně vyvolala pocity z oné doby.

S dotyčným jsme se několikrát sešli nad mými návrhy a vše probíhalo rozumně do okamžiku než pronesl větu: "Vy jste sama, já jsem sám, mohli bychom to dát dohromady."
Vyděsilo mě to. Představa, že bych si s ním měla něco začít, mi byla naprosto cizí. Téměř jsem ho neznala, nic o něm nevěděla, krom toho, že je rozvedený a těžko to nese.
Trochu jsem se zakoktala, ale vysvětlila mu, že mám ještě příliš velkou bolest na duši z posledního rozchodu, než abych se dokázala na něco nového soustředit.
Párkrát si podobnou poznámku neodpustil, ale nakonec to vzal.

Tenkrát jsem si říkala: proč si většina mužů myslí, že pokud žije žena sama, bude vděčná za každého, co projeví zájem? Do jisté míry mě to uráželo, připadala jsem si jako neschopná samostatného života. A také mě zarážela jejich jistota, že zrovna o ně budu stát. Jako by vše sledovali jen ze své pozice a pocity ženy je nezajímaly.

Dnes, s odstupem času, mám další pohled na věc. Je to marnost vztahu na zkoušku. Když pominu fakt, že šlo vždy o jednostranný zájem (muže), udivuje mě ta lehkost, se kterou by do toho šli. Jim nevadilo žít s někým jen proto, že jsou oba zrovna volní. No, vždyť pokud to nevyjde, můžou se rozejít.
Neumím si představit spojit svou životní cestu s někým, kdo mě asi ani nemá rád, ale nevadí mu chvíli se mnou sdílet společný prostor. Je pro něj nepodstatné, že nemáme společné zájmy, podobné názory, zkrátka nejsme na stejné vlně. Jen jsme zrovna oba sami.

Vím, že takových párů je dost a neodsuzuji. Jen nechci, aby se to bralo jako standard a já musela být prohlašovaná za divnou nebo namyšlenou, protože do toho jít nechci.
Spíš mi připadají namyšlení oni muži, kteří si myslí, že každá žena si sedne na zadek, když uslyší nabídku společného soužití. A přizpůsobí se v mnoha směrech.

Sama za tím vidím onu marnost a nepříjemné pocity z případného rozchodu, který musí zcela jistě následovat. Protože jsem přesvědčena, že pokud vztah nevznikne ze silného důvodu (láska, úcta, společné pohledy na život), nemá šanci vydržet. A té bolesti se chci vyhnout.

Možná jsem naivní, když potřebuji dělat věci ze silných či rozumných důvodů. Když potřebuji věřit, že to smysl má. Možná je za tím moje schopnost občas vidět za roh, kde se tyto vztahy rozpadají. Třeba je to zkušenostmi, které mi dávají za pravdu.
Pro tohle všechno nechápu ten dobrovolný masochismus. Pochopím vztah z lásky, co nevydržel. Pro ty úžasné prožité okamžiky člověk zvládne po rozchodu trpět. Ale podstupovat obrovské riziko, když šance na prohru je tak vysoká? Když výhrou je maximálně přítomnost druhého člověka?
Děkuji, nechci.

A co vy? Šli byste do vztahu na zkoušku, jen abyste nebyli sami?

Děkuji za vaše názory Usmívající se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Šli byste do vztahu "na zkoušku" abyste nebyli sami?

ANO
NE

Komentáře

1 Dáša Dáša | E-mail | Web | 30. září 2013 v 18:18 | Reagovat

Radu, mně by nenapadlo vzít to tak vážně :-? Pokud nebyl dotěrný, tak to beru jako srandu :-D
Nemohla bych jít jen tak do vztahu.
Měj se krásně :-)

2 Helena Helena | E-mail | Web | 30. září 2013 v 18:29 | Reagovat

Znala jsem podobný případ a tato dvojice se nakonec vzala a byli spokojeni. :-)

3 Radka Radka | E-mail | Web | 30. září 2013 v 21:43 | Reagovat

[1]: Byl dost vážný a měl konkrétní návrhy, což mě děsilo. A nejvíc asi to, že jsem měla být "náplast" za jeho ženu, coho opustila. Dost o vztahu s ní mluvil, jak on byl spokojený, ale nechápal, proč ona ne.
Děkuji, také se měj krásně :-)

[2]: Ale tam to určitě nebylo jednostranné, nějaké sympatie musely být u obou od začátku, nebo se pletu a jsou výjimkou?
Jinak je to na příběh jako z červené knihovny :-)

4 pavel pavel | Web | 30. září 2013 v 23:24 | Reagovat

Já bych do toho nešel, kdyby mi to nabídla žena... od takových žen utíkám. Jedna za mnou dolézá už pár let a já statečně vzdoruji. :-D
Potřebuji tu holku milovat a cítit že ona miluje mne, jinak to nemá cenu.
Taky mám kuchyň na míru, ale tu jsem si nechal udělat v Německu a převezl do Prahy.

5 Robka Robka | E-mail | Web | 30. září 2013 v 23:33 | Reagovat

Nikdy bych nešla do vztahu jen za cenu, abych nebyla sama. Připadá mi to nefér - nefér od toho, kdo takový vztah navrhuje a je mu jedno, s kým. Znám pár takových lidí, kteří nemůžou být sami - a nedopadá to dobře. Dávám ti naprosto za pravdu, že je třeba cítit víc, než jen pocit, že ve dvou bude líp.

6 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 1. října 2013 v 1:00 | Reagovat

Já bych to teda rozhodně nepaušalizoval, že jsou takoví jen muži. Já jsem pro změnu zase potkal takové ženy, které už měly sbalené kufry, aby se mohly ke mně nastěhovat. Já bych řekl, že je to spíš o lidech jako takových. Někomu prostě stačí když někoho má a na nějakých podrobnostech mu nezáleží. Někteří chlapi jen potřebují ženy k tomu, aby jim vypraly a uvařily. Některé ženy zase potřebují chlapa jen proto, aby přinesl domů výplatu a postaral se o chlapské práce v domácnosti. A takový člověk samozřejmě nikdy nepochopí, že má někdo na vztah zcela jiné požadavky.
Lidé jsou prostě různí.
Co se týče "vztahu na zkoušku", každý začátek vztahu je vlastně tak trochu na zkoušku. Ale chápu jak to myslíš.
Pokud bych měl mluvit za sebe, tak já musím hořet jako fakule, abych mohl jít do nějakého vztahu. Pokud nehořím, tak do toho nejdu, protože vím, že to z mé strany nemá žádnou perspektivu.
A být s někým jen proto, abych nebyl sám, to pro mne nemá žádný význam. Ostatně, já jsem docela rád sám.
Člověk je ve své podstatě tlupový tvor a nikoliv párový. Párovým živočichem se člověk vlastně stal z materiálních pohnutek, když si muž postavil vlastní chatrč a nechtěl se o ni dělit s ostatními. A pokud se on nechtěl dělit s ostatními, tak se ani ostatní nechtěli dělit s ním. Třeba o ženy. Proto si do chatrče musel přivést svoji vlastní ženu, která patřila pouze jemu. Ostatní potom začali dělat totéž. A začaly se vyvíjet párové vztahy.

7 Iva Iva | 1. října 2013 v 1:52 | Reagovat

:-)Myslím, že na vztahu je nejhezčí právě ta počáteční fáze zamilování a je škoda se o ni připravit.
Zároveň si však myslím, že i takový vztah může docela dobře fungovat, když se sejdou dva  praktičtí a racionální lidé, které už ta romantika tolik nebere a chtějí si navzájem usnadnit život. Prostě každý je jiný.
Docela mě i mrzí, že zamilování mě už asi žádné nečeká, protože mám toho svýho dědka ráda, léta běží, tak to už asi spolu doklepeme.

8 alape alape | E-mail | Web | 1. října 2013 v 3:03 | Reagovat

Do vztahu na zkoušku bych nešla ... Proto jsem už asi 9 let sama. Ne že by nabídky nepřišly ... dokonce jsem případnému vztahu dala i šanci ... ale když jsem zjistila po několikeré schůzce, že si vlastně nemáme co říct, vycouvala jsem z toho. V tomhle se řídím jedním italským příslovím: meglio da soli che mal'accompagnati - což by se dalo volně přeložit jako: lepší být sami, než ve špatné společnosti (což to špatné se dá vyložit i třeba jako nevhodné, nevyhovující apod.) ...

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 1. října 2013 v 13:18 | Reagovat

[7]: Jen aby se ti nakonec do někoho nezamiloval ten tvůj dědek. To se dědkům stává. :-D

10 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 1. října 2013 v 13:21 | Reagovat

[8]: To přísloví je velmi výstižné, taky se jej držím. Nakonec jsem zjistil, že nejlepší společnost, ve které můžu být, je moje vlastní společnost. ;-)  :D

11 Katka Katka | Web | 1. října 2013 v 14:52 | Reagovat

Umím si představit takovou situaci, kdy je to dobré řešení. Proto jsem klikla ANO. Myslím, že se k tomu nedá vyslovit jednoznačný a nezměnitelný názor.
Nic na světě není jen černé nebo jen bílé.

12 Iva Iva | 1. října 2013 v 14:56 | Reagovat

9):-D I to se samozřejmě může stát, dědkům kolem šedesátky se snadno zapalujou ta jejich vysušená lýtka. Jsou pak hrozně legrační, zvláště když jejich vyvolená je třeba o třicet let mladší. Pak by mi asi nezbývalo, než se sebou něco radikálního  udělat a začít se snažit najít si kamaráda. Ovšem dalšího dědka do bytu, to nikdy :D!

13 Lydie Lydie | 1. října 2013 v 16:12 | Reagovat

[12]:Tak to je zajímavé...jasně, žádného dědka do bytu...teď jsou v módě "koloušci"...tak budeš "in". :-)

14 Ježurka Ježurka | Web | 1. října 2013 v 18:04 | Reagovat

Vztah na zkoušku - to je vlastně každý vztah, tedy i manželství, ne? Mně to také nevyšlo už 2 x, a to jsem si vždy myslela.... ale jen tak žít s někým jestli to vyjde nebo ne a navíc ho téměř neznala - ne do toho bych já nešla. :-)

15 Radka Radka | E-mail | Web | 1. října 2013 v 22:25 | Reagovat

[4]: Jsem ráda, že také bys do toho bez lásky nešel ;-)
Já mám spíš kuchyň na špatnou míru, protože ty zdi jsou fakt masakr :D

[5]: Děkuji, já sice toleruji, ale nechápu, jak někdo nevydrží sám a raději trpí v "provizorním" vztahu

[6]: Souhlas, nejsou to jen muži, ale ženy mi nic podobného nikdy nenabídly :D
Tak to máme asi stejně a fakt nevím, zda je člověk stvořen pro tlupu či pár. Za sebe říkám: sám ;-)

[7]:Když to není zrovna láska, ale zíjem je oboustranný, to chápu. A před pár lety jsem si říkala, jaká je to škoda, že už se nezamiluji jako v mládí. Ale když jsem viděla kolegyni, která v padesáti blbla jak školačka, řekla jsem si, že všechno je možné :-)

[8]: Máme to podobné, 9 let mě čeká koncem ledna. A to přísloví sedí, cítím to stejně.

[11]: Když jsou rozumné důvody, chápu to. Ale musí tam něco být a rozhodně na obou stranách.

[14]: Libuško, také jsem "stará škola" a říkám si, že bez lásky to zkrátka nejde :-)

16 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 4. října 2013 v 15:13 | Reagovat

Nešla. Mě se to píše, když jsem vdaná už řádku let a funguje nám to fajn (klepu na dřevo)Ale viděla  jsem,  co takový vztah - aby nebyli každý sám -obnášel u manželovi maminy, pár let po jejím ovdovění. Chlap s kterým to dali dohromady, se nastěhoval k ní a postupně si z ní udělal služku. Hodně jednostranný vztah. Žádné city.  Výčet mínusů by byl na dlouho - prostě... po čase se rozešli. A teď už nikoho raději nechce.

17 Elda Trnimir Elda Trnimir | E-mail | Web | 30. července 2014 v 18:54 | Reagovat

Do "vztahu na zkoušku" (když dotyčného pořádně ani neznám) bych nešel... Já, pokud si schi vyloženě najít někoho pro milostný vztah, musí se mnou ta slečna mít určitou "rezonanci"= podobnost. Nejdřív kámoška, pak přítelkyně, potom možná milenka. Buď v klidu, mě by to taky dost vylekalo a nějak bych z toho musel vycouvat :D

18 Radka Radka | E-mail | Web | 31. července 2014 v 12:14 | Reagovat

[17]: Díky za názor, těší mě, že v tom nejsem sama ;-)
Jinak Tvůj blog je velmi zajímavý a Tvé zájmy - no, překvapivé vzhledem k věku, ale příjemně překvapivé :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama